ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1830.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1830/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I. J., proti žalovaným 1/ M. P. a 2/ A. P., o zaplacení 1.020.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 3/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2000 č. j. 23 Co 765/99-77, takto:
I . Dovolání žalobkyně se odmítá.
II . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 15. 6. 1999 č. j. 14 C 3/99-49 zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1.020.000,- Kč s 21 % úrokem od 6. 1. 1999 do zaplacení, vyslovil, že předběžné opatření se nenařizuje, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že na základě neplatné kupní smlouvy zaplatila na kupní ceně žalovaným v řízení uplatněnou částku.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2000 č. j. 23 Co 765/99-77 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, ve výroku o předběžném opatření jej změnil tak, že návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření zákazem žalovaným nakládat s domem č. p. 42 v P. se zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a s poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř. namítá, že soudy obou stupňů posuzovaly způsobilost obou žalovaných k vystavení potvrzení o převzetí splátek kupní ceny podle znaleckých posudků, které však v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 158/97 byly vypracovány za účelem zjištění jejich způsobilosti uzavřít kupní smlouvu k nemovitosti. Podle dovolatelky žalovaní nebyli a ani částečně nejsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům a přes své zdravotní omezení byli schopni plně posoudit důsledky toho, že od žalobkyně převzali splátky kupní ceny, což potvrdili podpisem krátkých a nenáročných textů za asistence třetí osoby úředně ověřující jejich podpisy. Soudy obou stupňů proto pochybily, postavily-li svá rozhodnutí pouze na tvrzení žalovaných, že žádné peníze nepřevzali. Dovolatelka navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní, kteří se k dovolání vyjádřili prostřednictvím svého právního zástupce, uvádějí, že trpí mentální poruchou a nebyli proto schopni vzepřít se vůli třetí osoby (žalobkyně), která si získala jejich důvěru s cílem připravit je o majetek; přikládají nové znalecké posudky zpracované pro řízení o omezení jejich způsobilosti k právním úkonům. Žalovaní navrhli, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. a aniž by žalobkyně vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinila (§239 odst. 2 o.s.ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. b/, d/ o.s.ř., odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle §142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle výsledku dovolacího řízení žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá. Žalovaní sice vynaložili náklady na sepis vyjádření k dovolání advokátem, avšak písemné vyjádření obsahuje jejich stanovisko jen ke skutkovým a právním otázkám rozsudku odvolacího soudu, které v dovolacím řízení nebyly řešeny z důvodu, že dovolání je ze zákona nepřípustné. Pak takový úkon nemůže být účelným bráněním práva ve smyslu uvedeného ustanovení; dovolací soud proto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 věty první o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. září 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová