ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1872.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1872/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ M. Z. a B/ J. Z., proti žalovanému A. R., o zaplacení 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 87/98, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 1999 č. j. 54 Co 252/99 - 33, takto:
I. Dovolání žalobců se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 1. 3. 1999 č. j. 8 C 87/98 - 27 zamítl návrh žalobců na přiznání osvobození od soudních poplatků.
Odvolání žalobců proti tomuto usnesení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 1999 č. j. 54 Co 252/99 - 33 odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť bylo podáno opožděně. Městský soud vycházel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo právnímu zástupci žalobců, který měl procesní plnou moc pro celé řízení, doručeno náhradně ve smyslu ust. §46 odst. 2 o.s.ř. dnem uložení písemnosti na poště, t.j. dnem 1. 4. 1999, a odvolání proti usnesení obvodního soudu bylo podáno na poštu dne 23. 4. 1999, zatímco lhůta k podání odvolání plynula marně dnem 16. 4. 1999.
Proti usnesení odvolacího soudu a rovněž soudu prvního stupně podali žalobci dovolání, jímž soudům obou stupňů vytýkají, že jejich rozhodnutí vycházejí z nesprávných a neúplných skutkových zjištění, že spočívají na nesprávném právním posouzení věci, že jim v průběhu řízení byla odňata možnost jednat před soudem a že řízení je postiženo i jinými vadami, neboť bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu dále vytýkají, že nevyslovil přípustnost dovolání, neboť napadené usnesení má podle jejich názoru po právním stránce zásadní význam. Poukazují na to, že usnesení soudu prvního stupně obdrželi dne 7. 4. 1999, a proto prvním dnem odvolací lhůty je den následující, tedy 8. 4. 1999. Pokud odvolání proti usnesení obvodního soudu podali na poštu dne 23. 4. 1999, byla patnáctidenní lhůta k podání odvolání zachována. Při případ, že by i dovolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, žádají, aby jim zmeškání odvolací lhůty bylo prominuto. Navrhli, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací / §10 a o.s.ř./ po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §49 odst. 1 věta první o.s.ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.
V ustanovení §46 o.s.ř. je upraveno náhradní doručování zásilek, které nejsou určeny do vlastních rukou. Podle §46 odst. 1 o.s.ř. lze adresátu doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle §204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.
Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení soudu prvního stupně bylo právnímu zástupci žalobců doručeno uložením u pošty dne 1. 4. 1999, a to správně ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 o.s.ř., neboť nešlo o písemnost, kterou by bylo třeba doručovat do vlastních rukou (§45, §47 o.s.ř.). Následující den začala běžet zákonná patnáctidenní lhůta k podání odvolání, jež skončila dnem 16. 4. 1999. Okolnost, že - jak vyplývá z připojené doručenky - zástupce žalobců si na poště zásilku vyzvedl až dne 7. 4.1999, a tento den ji žalobcům odevzdal, není rozhodující, neboť lhůta k podání odvolání nepočíná běžet až ode dne, kdy adresát, jemuž bylo doručováno, zásilku obdržel poté, co zásilka byla po marném pokusu o doručení uložena na poště. V tomto směru je názor odvolacího soudu zcela správný a správný je i jeho závěr, že odvolání žalobců, jež bylo podáno k poštovní přepravě dne 23. 4. 1999, bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.), byly sice dovolateli tvrzeny, avšak jejich existence se z obsahu spisu nepodává. Jestliže dovolatelé namítají, že jim nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř.), nelze této jejich námitce přisvědčit, neboť o odmítnutí odvolání ( v daném případě pro opožděnost dle ust. §218 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. ) není třeba nařizovat jednání (§214 odst. 2 písm.a/ o.s.ř.).
Pokud pak dovolatelé odvolacímu soudu dále vytýkají, že nevyslovil ve smyslu ust. §239 odst. 1 o.s.ř. přípustnost dovolání, nelze ani tuto jejich námitku považovat za důvodnou vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu není potvrzujícím rozhodnutím ve věci samé.
O návrhu na prominutí zmeškání odvolací lhůty dovolacímu soudu rozhodovat nepřísluší; o takovémto návrhu by byl oprávněn rozhodnout jen soud prvního stupně, a to za podmínek uvedených v ust. §58 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243b odst. 1 část věty před středníkem a odst. 5 o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. září 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová