ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1877.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1877/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. F., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 1, Vyšehradská 16, o 9,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 231/96, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. října 1999 č.j. 12 Co 844/98-82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 11. 1997 č.j. 18 C 231/96-53 zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci 9,000.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 1999 č.j. 12 Co 844/98-82 odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť bylo podáno opožděně. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalobci doručen do vlastních rukou dne 11. 12. 1997, od následujícího dne začala běžet 15ti denní lhůta k podání odvolání, jejíž konec připadl na pondělí 29. 12. 1997 (pátek 26. 12. 1997 byl dnem pracovního klidu). Odvolání žalobce, datované 5. 2. 1998, bylo podáno na poště dne 6. 2. 1998, tedy až po uplynutí zákonem stanovené odvolací lhůty. K tvrzení žalobce, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal společným podáním na poště dne 6. 2. 1998, kterým reagoval i na další rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci vedené pod sp. zn 7 Nc 136/93, odvolací soud uvedl, že tato podání byla okresnímu soudu řádně doručena, a nebyl tedy důvod k provedení důkazu svědeckou výpovědí svědkyně A. K. Datum 6. 2. 1998 totiž není zpochybňováno, a ve vztahu k napadenému rozsudku bylo odvolání podáno opožděně. Ohledně kopie podání žalobce označené jako „odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 11. 1997 č.j. 18 C 231/96-53\", která došla okresnímu soudu dne 1. 6. 1998 spolu s vyjádřením žalobce o tom, že se jedná o odvolání, které podal u pošty D. L. dne 23. 12. 1997, pak vzhledem k tomu, že odvolání je opatřeno dopsaným datem 20. 12. 1998 a originál nebyl zjištěn, odvolací soud dovodil, že žalobce neprokázal, že by toto podání předal 23.12.1997 k poštovní přepravě.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že krajský soud nepostupoval správně a nesjednal si pro své rozhodnutí dostatečné podklady z hlediska skutkových zjištění. Uvádí, že je sice pravda, že rozsudek soudu prvního stupně převzal dne 11. 12. 1997, avšak proti tomuto rozsudku se ústně odvolal do protokolu poté, co byl rozsudek dne 5. 11. 1997 vyhlášen, a své odvolání doplnil dopisem podaným na poštu 23. 12. 1997, tedy včas, což může dosvědčit A. K., která je informována o tom, že odvolání psal, a byla s ním na poště, když je podával. Poukazuje na to, že má zkušenost, že se jeho podání zasílaná okresnímu soudu opakovaně ztrácela, případně byla zakládána do jiného spisu, a má za to, že se tak mohlo stát i v tomto případě. Soudem nebyl řádně poučen o tom, jakým způsobem a zda vůbec je možné prokazovat tu skutečnost, že odvolání podal, a odvolacímu soudu vytýká, že vycházel rigorozně z obsahu spisu, aniž by si zjistil další podrobnosti a okolnosti. Podle dovolatele nebylo rozhodnuto správně ani z hlediska meritorního, když dokazování nebylo provedeno v celém rozsahu. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací / §10 a o.s.ř./ po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §158 odst. 2 věty první o.s.ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne vyhlášení rozsudku.
Jak vyplývá z obsahu spisu (z doručenky rozhodnutí a ze zprávy Pošty D. L.), rozsudek soudu prvního stupně byl žalobci doručen do vlastních rukou dne 11. 12. 1997; tato skutečnost není ani dovolatelem zpochybňována. Následující den začala běžet zákonná patnáctidenní lhůta k podání odvolání, jež skončila dne 29. 12. 1997. Je tedy správný závěr odvolacího soudu, že odvolání žalobce, podané k poštovní přepravě dne 6. 2. 1998, bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
Nelze přisvědčit dovolateli, že by se odvolací soud dostatečně nezabýval jeho tvrzeními. Kromě odvolání ve věci sp. zn. 18 C 231/96 a sp. zn. 7 Nc 136/93, jež došlo okresnímu soudu 9.2.1998 včetně příloh a fotokopie obálky, měl odvolací soud k dispozici výsledek šetření provedeného v odd. C a Nc okresního soudu z 16.3.1998, že žádné jiné odvolání nebylo podáno, dále fotokopii odvolání, kterou na výzvu soudu prvního stupně zaslal žalobce a která soudu došla 1.6.1998 spolu s jeho sdělením, že odvolání podal „dop. dopisem na poště v D. L. dne 23.12.1997\", úřední záznam, že na oddělení ani na podatelně se nenachází obálka s datem 24.12.1998 ani s jiným, protokol sepsaný se žalobcem u soudu prvního stupně dne 26.6.1998, v němž uvedl, že nemůže doložit žádným dokladem, že odvolání bylo podáno na poště v D. L., tvrdí však, že to bylo 23.12.1997, dále přípis žalobce z 3.7.1997, že na výzvu soudu podací lístek od odvolání nepředložil, ale že se odvolal, a to i „do zápisu\" po vyhlášení rozsudku, že odvolání bylo podáno soudu v jedné obálce spolu s dalším odvoláním proti usnesení č.j. 9 C 136/93 -141 ze dne 14.1.1998, podací lístek je ze 6.2.1998. Za účelem ověření správnosti tvrzení žalobce, že písemné odvolání bylo okresnímu soudu v prosinci 1997 posláno poštou, bylo tedy provedeno dostatečné šetření s jednoznačným výsledkem, že žádné takové podání se zde nenachází.
Pokud dovolatel namítá, že se odvolal ústně do protokolu při vyhlášení rozsudku dne 5. 11. 1997, tato skutečnost z protokolu o jednání před Okresním soudem v Olomouci ze dne 5. 11. 1997 nevyplývá. Protokol o jednání, který obsahuje zákonem stanovené náležitosti, je veřejnou listinou (§134 o.s.ř.); tvrdí-li účastník opak oproti údajům v protokole uvedeným, musel by svá tvrzení prokázat. To se v dané věci nestalo. Žalobce nedoložil ani svá tvrzení, že písemné odvolání přede dnem 6.2.1998 podal, tím méně, že je předal poště k přepravě dne 23. 12. 1997. Nepředložil podací lístek pošty, ačkoliv původně uvedl, že šlo o doporučený dopis podaný u pošty D. L., v podání ze dne 23.3.2000 uvedl, že odvolání podal zřejmě „nedoporučeně\", na výzvu soudu předložil kopii odvolání s rukou dopsaným datem 20.12.1998, a společné podání odvolání ve věci sp. zn. 18 C 231/96 a sp. zn. 7 Nc 136/93, na něž opakovaně poukazoval, bylo podáno na poštu 6.2.1998. Za této situace, kdy není zřejmé, že by žalobce vůbec nějaké odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve lhůtě do 29. 12. 1997 u soudu nebo na poště podal, nelze chybějící procesní úkon účastníka nahrazovat svědectvím ženy, která „ byla informována o tom, že toto odvolání psal, a byla s ním na poště v D. L., když bylo odvolání podáváno na poštu\". Odvolání žalobce, opatřené datem 5.2.1998, jež bylo podáno na poštu dne 6.2.1998, bylo podáno opožděně.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti /§242 odst. 3 o.s.ř./, nebyly dovolatelem tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že nejsou důvody pro zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 1 část věty před středníkem a odst. 5 o.s.ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. září 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová