ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1901.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1901/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I. společnost s ručením omezeným, proti žalovanému L. V., o 4.707,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 C 15/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2000 č.j. 23 Co 293/2000 - 140, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. května 2000 č.j. 23 Co 293/2000 - 140 potvrdil Krajský soud v Hradci Králové usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 12. 1999 č.j. 4 C 15/96 - 116, jímž řízení o dovolání žalovaného bylo pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1994 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek z dovolání ani na opakovanou výzvu.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 1 o.s.ř. a podává jej z důvodu uvedeného v ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., neboť má za to, že v dané věci bylo nesprávně aplikováno ust. §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle jeho názoru je rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení právně neúčinné z toho důvodu, že okresní soud porušil ust. §12 cit. zákona, neboť výzvy k zaplacení soudního poplatku byly nedostatečně vyplněny. Má-li být totiž výzva totožná s žalobním návrhem, pak v ní musí být shodně označeno bydliště žalovaného; to je však v první výzvě soudu prvního stupně uvedeno odlišně, a v druhé výzvě je zase nesprávně požadován poplatek z odvolání, místo za dovolání. Nesprávný je rovněž názor odvolacího soudu, že poplatník může soudní poplatek zaplatit do doby rozhodování odvolacího soudu o odvolání. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci (§242 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Ve smyslu ust. §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že to zákon - jde-li o usnesení - v ustanoveních §237 odst. 1, §238a a §239 o.s.ř. připouští.
Přípustnost dovolání v posuzovaném případě z ustanovení §238a a §239 o.s.ř. nevyplývá. Ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nepřichází v úvahu proto, že nejde o usnesení měnící a rovněž ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ o.s.ř. na daný případ nedopadají. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ust. §239 o.s.ř. již vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé.
Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z vad taxativně vyjmenovaných v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Proto bylo dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věta první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. září 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková