Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.05.2000, sp. zn. 25 Cdo 1996/98 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1996.98.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1996.98.1
sp. zn. 25 Cdo 1996/98 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců A/ J. U., B/ A. U. , obou zastoupených advokátem , proti žalovaným 1/ P. H., státní podnik v likvidaci a 2/ H. h. ČR, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 78/91, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 1998, č. j. 17 Co 14/98 - 204, takto: I. Dovolání žalobců se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobci se původně domáhali, aby “žalovaným byla uložena povinnost rovným dílem odstranit svým nákladem současnou stavbu, domek čp. 487 a na původních základech vybudovat nový rodinný domek stejného typu bez radonového a ionizujícího záření ve lhůtě jednoho roku od vydání tohoto rozsudku, a dále úhrady nákladů soudního řízení, včetně nákladů přechodného ubytování až do předání nového rodinného domku, a dále nákladů na dojíždění a stěhovací náklady”. Svoji žalobu odůvodnili tím, že první žalovaný jim na základě objednávky dodal (a druhý žalovaný proti tomu neučinil dostatečná opatření) rodinný dům typu START, který byl později v důsledku zvýšeného vyzařování radonu a radioaktivity označen jako nezpůsobilý k trvalému bydlení; proto se žalovaní své odpovědnosti nemohou zprostit (§238 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991). Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 10. 7. 1992 č. j. 5 C 78/91 - 68 uložil prvnímu žalovanému povinnost odstranit svým nákladem dům žalobců a na původních základech vybudovat nový rodinný domek bez radonového záření do 1 roku od vydání rozsudku, případně domek obdobného typu, a aby do 15 dnů zaplatil žalobcům 15.356,- Kč, žalobu proti druhému žalovanému zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku. Soud prvního stupně po velmi obsáhlém dokazování s poukazem na ust. §420 a 442 obč. zák. dovodil, že první žalovaný porušil právní povinnost tím, že žalobcům dodal a zhotovil rodinný dům, který je neobyvatelný z důvodu zdravotní závadnosti, a protože je to podle jeho názoru v daném případě účelné, rozhodl, aby první žalovaný škodu nahradil uvedením v předešlý stav. Dále soud shledal žalobu důvodnou i co do částky 15.356,- Kč, která představuje škodu vzniklou žalobcům za stěhování, nájemné za náhradní ubytování a za zakoupené palivo. K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 8. 1995 č. j. 16 Co 1014/94 - 104 rozsudek soudu prvního - s výjimkou výroku o osvobození žalobců od soudních poplatků - z důvodu nepřezkoumatelnosti a nedostatku důvodů zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§221 odst. 1 písm.c/ o.s.ř.). Odvolací soud poukázal rovněž na to, že o naturální restituci by se mohlo jednat tehdy, došlo-li by ke zničení nebo ztrátě věci druhově určené, jež může být nahrazena věcí stejného druhu a jakosti, avšak při poškození věci půjde o naturální restituci pouze v případě, může-li být poškozená věc opravena, a to bez zřetele k tomu, kdo tuto opravu může provést, a dále na to, že naturální restituce musí být vždy dobře možná a účelná (§442 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991). Dovodil proto, že prvnímu žalovanému nemůže být uloženo, aby stavbu rodinného domku odstranil, nehledě na to, že takové rozhodnutí by soud mohl vydat pouze v případě stavby neoprávněné podle §221 obč. zák. ve znění před novelou, o což však v dané věci nejde. Vyslovil i názor, že při odstranění stavby jako věci nemovité by bylo třeba odstranit i její základy, neboť nemovitosti jako věci jsou stavby spojené se zemí pevným základem (§119 obč. zák.ve znění před novelou). Odvolací soud uložil soudu prvního stupně řízení doplnit dalšími důkazy tak, aby mohla být posouzena námitka prvního žalovaného o promlčení nároku žalobců, a aby bylo najisto postaveno, jakou škodu jako majetkovou újmu spočívající ve zmenšení majetku (a nikoliv v důsledku neuplatnění práv z odpovědnosti za vady) žalobci požadují nahradit. Poté, kdy Okresní soud v Jičíně připustil změnu žaloby a změnu označení prvního žalovaného, rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 1996 č. j. 5 C 78/91 - 172, ve znění doplňujícího rozsudku tohoto soudu ze dne 28. 11. 1997 č. j. 5 C 78/91 - 205 tak, že žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost provést demolici stávajícího domku a nechat postavit nový obdobný domek ve stejném rozsahu a kvalitě bez závad, zamítl, žalovanému uložil povinnost zaplatit prvnímu žalobci 10.177,10 Kč se 16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení, žalobu o zaplacení další částky 5.165,90 Kč s přísl. tomuto žalobci a žalobu o zaplacení 15.336,- Kč s přísl. druhému žalobci zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně po doplnění dokazování vycházel ze zjištění, že kupní smlouvou ze dne 14.10. 1992, registrovanou bývalým SN v Jičíně dne 9. 11. 1992, žalobci spolu se svými manželkami prodali označený dům se stav. parc. č. 167 v kat. území P. N. V. Městu L.B. za částku 1.148.516,60 Kč, která odpovídala znaleckému odhadu. Další kupní smlouvou ze dne 12. 11. 1992, registrovanou SN v Jičíně dne 17. 11. 1992, koupili manželé J. a I. U. od Města L. B. stav. parc. č. 167 a parc. č. 4/6 v kat. území P. N. V. za částku 63.910,- Kč. Při právním posouzení věci vycházel okresní soud jednak z právního názoru odvolacího soudu, který vyslovil, že žalobci se naturální restituce domáhají nedůvodně, a dále pak dovodil, že žalobě nemůže být vyhověno ani z toho důvodu, že nebyla podána všemi spoluvlastníky nemovitosti, tedy žalobci a jejich manželkami, a kromě toho soud neshledal žalobu důvodnou zejména i pro nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců, když předmětný rodinný domek prodali Městu L. B., a nejsou již jeho vlastníky. Prvnímu žalovanému proto nelze uložit, aby rodinný domek zboural a na jeho místo vystavil jiný, neboť by tím došlo k neoprávněnému zásahu do výkonu vlastnického práva nového vlastníka této nemovitosti. K odvolání žalobců se věcí znovu zabýval Krajský soud v Hradci Králové, který rozsudkem ze dne 11. 3. 1998 č. j. 17 Co 14/98 - 204 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o zamítnutí žaloby na provedení demolice stávajícího domu v L. B. a postavení nového obdobného domku ve stejném rozsahu a kvalitě bez závad a ve výroku o nákladech řízení potvrdil s tím, že jinak tento rozsudek zůstal nedotčen, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho závěrem, že žalobě nelze vyhovět, když bylo zjištěno, že žalobci předmětný rodinný domek prodali, a nejsou tak již jeho vlastníky. Vzhledem k tomu, že vlastníkem předmětného domu je Město L. B., přísluší mu k této nemovitosti všechna práva vlastníka ve smyslu ust. §123 obč. zák., a žalovanému proto nemůže být uložena povinnost, která by tohoto nového vlastníka ve výkonu jeho vlastnického práva k předmětné nemovitosti omezovala, a dokonce by směřovala k odstranění věci cizí, která není stavbou neoprávněnou, nýbrž povolenou. O opatřeních omezujících vlastníka upravených v ust. §128 obč. zák., mezi něž náleží i vyvlastnění, nelze v daném případě uvažovat, neboť o nich jsou oprávněny rozhodovat stavební úřady. Podle názoru krajského soudu sice první žalovaný porušil své právní povinnosti, jestliže zhotovil věc zdraví škodlivou, která nebyla způsobilá k bydlení; žalobci však své případné nároky z titulu odpovědnosti za vady zhotovené věci proti němu ve lhůtě tří let neuplatnili (§170 a násl., §868, §270 odst. 1, §271 odst. 3 a §272 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991), a skutečnost, že se o vadě dozvěděli až po uplynutí záruční doby, není rozhodující. Dále krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žaloba o náhradu škody podle ust. §238 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 by mohla být důvodná, ovšem jen za předpokladu, že by první žalovaný nevznesl námitku promlčení; protože tak ale učinil, není žaloba ani z tohoto důvodu po právu. Proti tomu rozsudku podali žalobci dovolání, v němž namítají nesprávné právní posouzení věci soudy obou stupňů, pokud dospěly k závěru, že nárok žalobců je promlčen. Mají za to, že v řízení prokázali, že jde o zcela mimořádný případ, neboť první žalovaný pokračoval ve výrobě, dodávkách i v montážích rodinných domků typu START vyzařujících radon a radioaktivitu i poté, kdy mu to bylo zakázáno Hlavním hygienikem ČR, takže tímto jeho úmyslným jednáním došlo k ohrožení zdraví odběratelů, mezi nimiž byli i žalobci s rodinami. Z toho dovolatelé dovozují, že se jednalo o vadu skrytou, kterou nemohli zjistit ani v době, kdy již v rodinném domku bydleli, a proto počátek promlčecí lhůty k reklamaci takovéto vady spadá do období po dokončení výstavby, tj. ke kolaudaci domku, tedy k datu 28. 2. 1982, přičemž od tohoto dne počíná běžet 10 letá promlčecí lhůta (§106 odst. 2 obč. zák.) končící 28. 2. 1992, k níž je třeba ještě přičíst 18 měsíční záruční lhůtu; proto jejich nárok nemohl být promlčen, když žaloba byla k soudu podána dne 18. 7. 1991. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů a rovněž zrušovací usnesení krajského soudu byly zrušeny. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu z důvodů v dovolání uplatněných, jakož i z hlediska ust. §237 odst. 1 a §241 odst. 3 písm.b/ o.s.ř., a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil. Vzhledem k tomu, že žalobci se domáhají náhrady škody, která jim podle jejich tvrzení měla vzniknout v souvislosti s dokončením předmětného rodinného domku, tedy k datu jeho kolaudace (28. 2. 1982), od níž měla počít běžet 10 letá promlčecí doba, byl uplatněný nárok správně posuzován podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále jen obč. zák.), jak ostatně správně učinily soudy obou stupňů. Podle §238 obč. zák. organizace odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při poskytnutí služby použito; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Zákonnými předpoklady objektivní odpovědnosti podle §238 obč. zák. jsou především okolnosti, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito, a dále škoda a příčinná souvislost mezi škodou a uvedenými okolnostmi; této odpovědnosti se nelze zprostit (to však jen za situace, že odpovědnost škůdce je dána). Citované ustanovení však nezakládá neomezenou odpovědnost za škodu; tato odpovědnost se vztahuje jen na případy, kdy škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje či jiné věci, tedy, kdy použitá věc byla takové povahy, že zapříčinila vznik škody. Podle §100 odst. 1 obč. zák právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až 110). Podle §101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle §106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se jen skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to dobře možné nebo účelné, hradí se v penězích. Smyslem naturální restituce je, aby poškozená či zničená druhově určená věc byla nahrazena věcí stejného druhu a jakosti a aby individuálně určená věc byla opravena, ať již škůdcem či jinou osobou. Opravou se sleduje taková změna poškozené (nikoliv jiné) věci, která vede k nabytí původních vlastností, jež měla před vznikem škody. Otázka posouzení důvodnosti uplatněného nároku na náhradu škody, a to nejen z hlediska splnění zákonných předpokladů odpovědnosti, ale též z pohledu počátku, běhu i délky promlčecí doby, vždy souvisí s otázkou věcné legitimace ve sporu. Věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva. Případný nedostatek aktivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalobce subjektem tvrzeného práva a žaloba jím vedená nemůže být proto úspěšná. Jestliže bylo v řízení zjištěno, že rodinný domek žalobců spolu se stav. parcelou (spoluvlastnicky náležející i jejich manželkám), k jehož výstavbě bylo použito zdravotně závadného materiálu, byl na základě kupní smlouvy ze dne 14. 10. 1992 vykoupen Městem L. B. za kupní cenu ve výši 1.148.516,60 Kč, která odpovídala znaleckému odhadu, pak žalující straně, která již není vlastníkem nemovitosti, chybí v dané věci aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody uvedením této nemovitosti v předešlý stav. Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována z toho, že odvolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět pro důvodně vznesenou námitku promlčení nároku žalobců. Za daného stavu věci je však úvaha odvolacího soudu (jež ostatně ani pro jeho rozhodnutí nebyla určující) o promlčení nároku žalobců již nadbytečná a irelevantní, neboť okamžikem, kdy žalobci se svými manželkami dům prodali, jim zanikly veškeré nároky z titulu náhrady škody uvedením této nemovitosti do předešlého stavu, nehledě na to, že požadavku žalobců by nemohlo být vyhověno ani z dalších důvodů uvedených v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jež však nebyly předmětem dovolacího přezkumu. Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu (§241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř.) správný, a proto dovolací soud dovolání zamítl (§243b odst. 1 o.s.ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a prvnímu žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. května 2000 JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/24/2000
Spisová značka:25 Cdo 1996/98
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1996.98.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18