ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2027.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 2027/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. E. proti žalovanému Státnímu statku B. K., státnímu podniku v likvidaci, o zaplacení 4.936.727,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 11 C 110/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. března 2000 č.j. 35 Co 103/2000-94, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 8. 2. 1999 č. j. 11 C 110/98-62 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 4.936.727,10 Kč s 26 % úrokem z prodlení od 24. 9. 1997 do zaplacení, ohledně úroků z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení od 24. 9. 1997 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 28. 3. 2000 č. j. 35 Co 103/2000-94 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o platební povinnosti žalovaného, o nákladech řízení a o soudním poplatku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný v přesvědčení, že uspěje se svým odvoláním, nenavrhl v odvolacím řízení připuštění dovolání; protože odvolací soud možnost dovolání nepřipustil, ale zároveň ji ani nevyloučil, žádá dovolatel, aby dovolací soud ve smyslu citovaného ustanovení dovolání připustil, neboť napadené rozhodnutí má zásadní právní význam nejen pro žalovaného, ale i pro řadu dalších subjektů nacházejících se v obdobném postavení jako žalovaný. Podle dovolatele jsou skutková zjištění odvolacího soudu, který bral v úvahu skutečnosti, jež z důkazů nevyplynuly, v rozporu s obsahem spisu (§241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.) a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření navrhl, aby dovolání bylo v celém rozsahu zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením /vydáním/ usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, aniž by šlo o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno, a aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. Nepřipustí-li odvolací soud dovolání přímo ve výroku rozhodnutí, je podmínkou toho, aby se dovolací soud zabýval přípustností dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., že žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání navrhl písemně či ústně do protokolu nejpozději před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu. Dovolatel tak však neučinil, jak ostatně sám v dovolání potvrzuje, a proto bez ohledu na to, jaké důvody ho k tomu vedly, je nedostatek návrhu na připuštění dovolání překážkou přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř.
Z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 4 věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Podle §142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle výsledku dovolacího řízení žalovaný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá. Žalobce sice vynaložil náklady na sepis vyjádření k dovolání advokátem, avšak písemné vyjádření obsahuje jeho stanovisko jen ke skutkovým a právním otázkám rozsudku odvolacího soudu, které v dovolacím řízení nebyly řešeny z důvodu, že dovolání je ze zákona nepřípustné. Pak takový úkon nemůže být účelným bráněním práva ve smyslu uvedeného ustanovení; dovolací soud proto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 věty první o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová