ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.2244.98.1
sp. zn. 25 Cdo 2244/98-107
sp. zn. 25 Cdo 2244/98-106
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka, v právní věci žalobce ZEPTER INTERNATIONAL, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Českých Budějovicích, Husova 11, zastoupeného JUDr. Radimem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská 13, proti žalované A. Z. , bytem YY, zastoupené JUDr. Lubomírem Fantou, advokátem se sídlem v Hranicích, Komenského 384, o zaplacení 32.124,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C XY, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 7. dubna 1998 č. j. 40 Co XY, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 7. dubna 1998 č. j. 40 Co XY se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 5. 6. 1996 č. j. 7 C XY zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 32.124, - Kč se 16 % úrokem od 16. 10. 1994 do zaplacení, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 10. 1992 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D-120 Universal, přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu činící celkem 1.798,- DEM ve 24 měsíčních splátkách, z nichž první je splatná 15. 11. 1992 a poslední dne 15. 10. 1994 s tím, že peněžní ekvivalent v Kč se určí podle kurzovního lístku SBČS v den splátky. Účastníci také dohodli, že „v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25% smluvní ceny zboží“ a dále, že „při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího“. Dopisem ze dne 22. 10. 1993 (doručeným žalobci dne 25. 10. 1993) žalovaná oznámila žalobci, že z finančních důvodů ruší kupní smlouvu ze dne 29. 10. 1992. Tuto smlouvu posoudil okresní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní ve smyslu §588 odst. 1 obč. zák., v níž pro kupujícího byla dohodnuta možnost jednostranného odstoupení, čehož žalovaná využila dopisem ze dne 22. 10. 1993 adresovaným žalobci; tímto právním úkonem žalované došlo ke zrušení kupní smlouvy, čímž zaniklo právo žalobce na zaplacení kupní ceny (§48 odst. 1 a 2 obč. zák.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (poté, co připustil změnu žaloby) rozsudkem ze dne 18. 10. 1996 č. j. 40 Co XY změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 32.124,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 16. 10. 1994 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, oproti dodání jednoho kusu sady nádobí D - 120 Universal, zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a proti svému rozsudku připustil dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry právními. S odkazem na ust. §35 odst. 2 obč. zák. a rovněž na dopis žalobce ze dne 25. 11. 1993, jímž žalovanou upozornil na povinnost zaplatit smluvní pokutu, dovodil, že použitý termín „storno“ obsažený v kupní smlouvě představuje ekvivalent výrazu zrušení, které je pojmem v občanském zákoníku běžně užívaným. Na základě toho se krajský soud ztotožnil se závěrem okresního soudu, že účastníci si ujednali možnost odstoupení od smlouvy i pro kupujícího. Jestliže tedy žalovaná svým dopisem ze dne 22. 10. 1993 tento jednostranný právní úkon učinila, došlo ke zrušení smlouvy, a požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny není proto důvodný.
K dovolání žalobce se věcí zabýval Nejvyšší soud České republiky, který rozsudkem ze dne 20. 5. 1997 č. j. 2 Cdon 486/97 - 63 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, že vedlejší ujednání obsažená ve smlouvě mezi účastníky uzavřené neobsahují žádné výslovné ujednání o právu žalované od smlouvy odstoupit (přičemž je nelze vyvozovat ani z ujednání pojednávajícího o „stornu“ kupní smlouvy), a toto právo žalované nevyplývá ani z obecných ustanovení občanského zákoníku.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci znovu ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 7. 4. 1998 č. j. 40 Co XY, jímž změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 32.124,- Kč se 16 % úrokem z prodlení od 16. 10. 1994 do zaplacení oproti povinnosti žalobce dodat žalobkyni 1 ks sady nádobí D-120 Universal; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze závazného právního názoru vysloveného citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, odvolací soud dovodil, že dopis žalované ze dne 22. 10. 1993 sice vyjadřuje její vůli jednostranně kupní smlouvu zrušit, avšak důvody v něm uváděné pro jednostranné zrušení smlouvy (odstoupení) se neopírají o konkrétní právní důvody stanovené objektivním právem (např. §575 odst. 3, §623 odst. 2 obč. zák.); proto tento dopis žalované nebyl způsobilý vyvolat právní následky s odstoupením od smlouvy spojené, tj. zánik práv a povinností účastníků smlouvou založených. Je tedy povinností žalované zaplatit sjednanou kupní cenu zboží včetně požadovaného úroku z prodlení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž s odkazem na ust. §241 odst. 3 písm.c/ o.s.ř. (správně §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř.) odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud výraz „storno“ použitý v kupní smlouvě ze dne 29. 10. 1992 nepovažoval za důsledek nezaplacení splátek kupní ceny. I když smlouva výslovně neobsahuje ujednání účastníků o možnosti kupujícího od smlouvy odstoupit, je její součástí i další vedlejší ujednání, dle kterého „při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího“, s nímž se však odvolací soud nevypořádal. Přitom z obsahu tohoto ujednání je zřejmé, že ke zrušení smlouvy, tedy k jejímu „stornu“, dojde automaticky již tím, že kupující nezaplatí čtyři po sobě jdoucí splátky. O takovou situaci se jedná právě v daném případě, neboť žalovaná nezaplatila žádnou ze splátek, a proto je žalobce oprávněn požadovat jen zaplacení majetkové sankce, a nikoliv zaplacení kupní ceny zboží. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém písemném vyjádření k dovolání se ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání žalované bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), je přípustné podle §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o.s.ř. a shledal dovolání důvodným.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Podle §48 odst. 1 obč. zák. může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odst. 2 tohoto ustanovení odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Následkem odstoupení od smlouvy se smlouva od samého počátku (ex tunc) ruší (nestanoví-li právní předpis či dohoda účastníků něco jiného) a pokud na takto zrušenou smlouvu nebylo zatím plněno, závazek plnit odpadá.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. je právní úkony vyjádřené slovy třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Názor dovolatelky, že smluvní ujednání, podle něhož „při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího“, znamená, že nezaplacením čtyř splátek (po sobě jdoucích) dojde „automaticky“ ke zrušení smlouvy, tedy k jejímu „stornu“, není správný, neboť zrušení smlouvy - kromě případů zrušení ze zákona (např. podle §518 obč. zákoníku) - občanský zákoník spojuje s odstoupením od smlouvy §48 odst. 2 obč. zák.). Předpokladem zrušení smlouvy je tedy jednostranný adresovaný právní úkon. Použitý výraz „ bude smlouva zrušena v neprospěch kupujícího“ nelze proto vyložit jako zánik účinků smlouvy, neboť takový výklad psaného projevu vůle neodpovídá ani gramatickému ani logickému významu použitých slov. Tento výraz je možno vyložit jen jako dohodnutou možnost prodávajícího v případě, že kupující nezaplatí čtyři po sobě jdoucí splátky, od smlouvy odstoupit a tím vyvolat následek předvídaný v ust. §48 odst. 2 obč. zákoníku, tedy zrušení smlouvy od počátku (ex tunc). Zrušení smlouvy však v tomto případě může nastat jen na základě zrušovacího projevu, kterým je odstoupení od smlouvy ze strany žalobce (prodávajícího) jako jednostranný právní úkon ( §48 odst. 1 obč. zákoníku). Žalobce však od kupní smlouvy, jak ze skutkových zjištění vyplývá, neodstoupil, a kupní smlouva tak z jeho strany nebyla zrušena. V důsledku nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek žalovanou za stavu, kdy žalobce od kupní smlouvy neodstoupil, proto práva a povinnosti účastníků daného závazkového právního vztahu (uzavřené kupní smlouvy) nezanikla.
Jestliže však v daném případě kupní smlouvu zrušila (stornovala) svým dopisem ze dne 22. 10. 1993 žalovaná na základě ujednání, podle kterého „ v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25 % smluvní ceny zboží“, došlo k zániku účinků smlouvy právě tímto jejím jednostranným právním úkonem. Pojem „storna“ kupní smlouvy v návaznosti na dohodnutou majetkovou sankci, kterou je pro ten případ kupující povinen zaplatit, je totiž třeba vyložit v souladu s nyní již konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikaura č. 2/98, příp. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1398/96 publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 4/1999) a též nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 276/99 tak, že i kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodu. Jestliže tedy žalovaná předmětným dopisem žalobci sdělila, že kupní smlouvu z finančních důvodů ruší, došlo tímto jejím jednostranným právním úkonem ke „stornu“ smlouvy, tedy k odstoupení od ní (§48 odst. 1 obč. zák.), v důsledku čehož zaniklo právo prodávajícího na zaplacení kupní ceny a současně povinnost kupující kupní cenu zaplatit. S názorem odvolacího soudu, že dopis žalované ze dne 22. 10. 1993 nebyl způsobilý vyvolat právní následky s odstoupením od smlouvy spojené, tj. zrušení od smlouvy od počátku, proto, že důvod odstoupení žalované od smlouvy nevyplývá z občanského zákoníku (např. §575 odst. 3, §623 odst. 2 obč. zák.), se proto ztotožnit nelze.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor, z něhož vycházel odvolací soud při svém rozhodnutí, není správný a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á
předsedkyně senátu