ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.305.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 305/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Č. p., a. s., proti žalované Z. N., zastoupené advokátem, o 46.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 212/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 1999 č.j. 19 Co 2770/99-49, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 23. 6. 1999 č.j. 5 C 212/99-29 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 46.000,- Kč s 23 % úrokem od 1. 1. 1999 do zaplacení a zamítl žalobu s návrhem, aby povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku společně a nerozdílně s žalovanou byla uložena druhému žalovanému V. N.; zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že dne 11. 5. 1998 došlo k dopravní nehodě výlučně zaviněné druhým žalovaným, který řídil nákladní automobil Liaz se dvěma přívěsy. Bylo mu sděleno obvinění z přestupku podle §22 odst. 1 písm. b/ zákona č. 200/1990 Sb. a byla mu uložena pokuta 4.000,- Kč za porušení ustanovení §7 odst. 1 písm. a/ a c/ zákona č. 12/1997 Sb., §16 odst. 1 a §6 odst. 4 vyhlášky č. 99/1989 Sb. a §22 odst. 1 písm. c/ vyhlášky č. 102/1995 Sb., neboť nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a povaze nákladu, délka pevné soupravy přesahovala délku povolenou, a nepředložil řidičský průkaz ani doklad o zaplacení zákonného pojištění. Žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla vyplatila poškozeným částky 23.045,- Kč a 23.265,- Kč. Dále okresní soudu zjistil, že držitelkou vozidla Liaz je žalovaná, poslední technická prohlídka tohoto vozidla byla provedena 10. 5. 1988 a zákonné pojištění odpovědnosti za škodu žalovaná zaplatila až po nehodě. Protože žalovaná jako provozovatelka předmětného vozidla připustila, aby tohoto technicky nezpůsobilého vozidla užil k provozu její manžel, který s ním zavinil dopravní nehodu, a protože žalovaná byla v prodlení s placením pojistného, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně podle ustanovení §11 odst. 1 písm. d/ a odst. 4 vyhlášky č. 492/1991 Sb. na náhradu částek vyplacených poškozeným, uplatněný proti provozovatelce vozu, je důvodný.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 10. 1999 č.j. 19 Co 2770/99-49 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o platební povinnosti žalované a o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k druhému žalovanému zůstal odvoláním nedotčen. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry právními. Předmětné vozidlo nemělo v době nehody platnou technickou prohlídku, neboť poslední technická prohlídka byla provedena 10.5.1988, ačkoliv podle §6 odst. 4 písm. b/ zákona č. 38/1995 Sb. je držitel silničního vozidla povinen přistavit k technické prohlídce nákladní automobil v jednoročních lhůtách, takže podle ust. §6 odst. 7 zákona č. 38/1995 Sb. bylo vozidlo technicky nezpůsobilé provozu. Provozem tohoto vozidla, jehož držitelkou a provozovatelkou je žalovaná, byla způsobena škoda při dopravní nehodě, kterou zavinil výhradně řidič tohoto vozidla. Protože žalovaná jako provozovatelka je podle ust. §3 odst. 1 vyhlášky č. 492/1991 Sb. pojištěnou, stíhá ji podle ust. §11 odst. 1 písm. d/ této vyhlášky povinnost nahradit pojišťovně částky vyplacené poškozeným z důvodu náhrady škody způsobené provozem motorového vozidla, které podle platných předpisů nesmělo být k provozu užito. Odvolací soud připustil dovolání k otázce, zda provozovatel odpovídá za vyplacenou škodu pojišťovnou podle ust. §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 492/1991 Sb., i když nebyl řidičem vozidla, které zavinilo dopravní nehodu.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. a soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně vyložily ustanovení §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 492/1991 Sb. Namítá, že ve věci není pasivně legitimována, neboť pojištěný odpovídá pojišťovně podle tohoto ustanovení při splnění dvou podmínek, kterými jsou jednak způsobení škody samotným pojištěným a jednak to, že pojištěný užil k provozu motorové vozidlo, ačkoliv podle platných předpisů tak učinit nesměl. Dovozuje, že obě tyto podmínky předpokládají osobní účast pojištěného na způsobené škodě, a tedy jeho zavinění, což odpovídá standardní úpravě náhrady škody v občanskoprávních předpisech, kdy pravidlem je odpovědnost za zavinění a objektivní odpovědnost je spíše výjimkou. Podle názoru dovolatelky i v daném případě by měl platit princip založený na zavinění dopravní nehody pojištěným a vzhledem k tomu, že podle ust. §3 odst. 1 citované vyhlášky je pojištěným i řidič motorového vozidla, má pojišťovna právo postihu proti němu. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o.s.ř. bez jednání ( §243a odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 1 o.s.ř., není opodstatněné.
Jde-li o potvrzující rozsudek odvolacího soudu, je dovolání přípustné ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř., jestliže odvolací soud přípustnost dovolání svým výrokem vyslovil, a to s argumentem o zásadním významu právní stránky rozhodnutí. Takto založená přípustnost dovolání úzce souvisí s vymezením možného dovolacího důvodu, jímž je z povahy věci důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dané věci je přípustnost dovolání založena toliko výrokem odvolacího soudu, neboť nejde o žádný z případů přípustnosti podle ustanovení §238 o. s. ř. Dovolání je proto - kromě okolností uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. ( §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), příp. §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., přípustné pouze z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
O nesprávné právní posouzení ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. se jedná v případě, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že právní předpis nesprávně vyložil.
Podle ustanovení §3 odst. 1 vyhlášky č. 492/1991 Sb., ve znění vyhl. č. 582/1992 Sb., vyhl. č. 327/1993 Sb., vyhl. č. 246/1994 Sb., vyhl. č. 307/1995 Sb., vyhl. č. 317/1996 Sb., a vyhl. č. 321/1997 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla /dále též jen „vyhláška"/, provozovatel i řidič motorového vozidla, na kterého se vztahuje zákonné pojištění (dále jen „pojištěný"), má právo, aby pojišťovna za něho nahradila v rozsahu a ve výši podle příslušných právních předpisů poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody způsobené provozem motorového vozidla jinému
a) na zdraví nebo usmrcením;
b) poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věci;
c) vznikem jiné majetkové újmy;
avšak jen pokud pojištěný za tuto škodu odpovídá podle zákona a pokud se dále nestanoví jinak.
Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky má pojišťovna právo na náhradu částek, které vyplatila z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla, proti pojištěnému, který způsobil škodu motorovým vozidlem, které užil k provozu, ačkoliv podle platných předpisů tak učinit nesměl.
Podle ustanovení §11 odst. 4 vyhlášky proti pojištěnému, který v době, kdy nastala skutečnost, která byla důvodem vzniku pojistné události, byl v prodlení s placením pojistného, má pojišťovna právo na náhradu až do 50 % vyplacených částek.
Soudy obou stupňů správně vycházely z toho, že v dané věci nejde o nárok na náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ale o nárok pojišťovny podle vyhlášky č. 492/1991 Sb., která upravuje pojistný vztah mezi pojišťovnou a pojištěným. Podmínky občanskoprávní odpovědnosti za škodu a podmínky, za nichž má pojišťovna právo proti pojištěnému na náhradu částek, které za něj zaplatila poškozeným z titulu zákonného pojištění, nelze směšovat, jak to činí dovolatelka. Proto námitka, že v daném případě škoda, kterou pojišťovna nahradila, nebyla způsobena zaviněným jednáním provozovatele, není z hlediska ust. §11 odst. 1 písm. d/ vyhl. rozhodující. Ostatně i odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků obsažená v §427 až 431 občanského zákoníku vychází důsledně z odpovědnosti bez zřetele na zavinění - z tzv. objektivní odpovědnosti.
Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je pojištěním zákonným; vzniká automaticky ze zákona, dojde-li ke skutečnosti, s níž zákon vznik tohoto pojištění spojuje. Ani nezaplacení pojistného nemá vliv na trvání tohoto pojištění, má však negativní důsledky pro toho, kdo tuto povinnost nesplnil. Osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je pro případ své odpovědnosti (§427 až 431 obč. zák.) pojištěna v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy - vyhláškou č. 492/1991 Sb. (srov. §14 zákona č. 12/1997 Sb.).
Tato vyhláška tak upravuje bližší podmínky závazkového právního vztahu mezi pojišťovnou a pojištěným, tj. blíže upravuje jejich vzájemná práva a povinnosti. Ustanovení §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky zakládá specifické právo pojišťovny na náhradu částek vyplacených z důvodu škody způsobené neoprávněným provozem motorového vozidla, jehož provozovatelem je pojištěný. Provozovatelem motorového vozidla, a tedy pojištěným je ten, kdo má trvalou možnost právní a faktické dispozice s vozidlem; zpravidla jde zároveň o vlastníka motorového vozidla. Podmínkou vzniku tohoto nároku pojišťovny proti pojištěnému je, že pojišťovna nahradila škodu, způsobenou provozem vozidla, které pojištěný užil k provozu, ačkoliv jej užít nesměl. To znamená, že není rozhodující, zda provozovatel sám řídil vozidlo, tím méně že by musel svým zaviněným jednáním škodu při dopravní nehodě způsobit. Zde totiž nejde o způsobení škody osobou pojištěného, ale o způsobení škody provozem motorového vozidla. Ke vzniku nároku pojišťovny vůči pojištěnému postačí objektivní fakt, že pojištěný užil vozidlo k provozu, i když to podle platných předpisů učinit nesměl, stačí tedy, že provozovatel svěřil vozidlo k nepovolenému provozu jiné osobě.
Okolnost, že pojištěným je podle ustanovení §3 odst. 1 vyhlášky i řidič vozidla, nevylučuje pasivní legitimaci provozovatele vozu, kterým byla škoda způsobena. Specifické právo pojišťovny vůči řidiči je pak upraveno v ustanovení §11 odst. 1 písm. c/ vyhlášky.
V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila poškozeným náhradu škody, způsobené vozidlem technicky nezpůsobilým k provozu, jehož provozovatelkou je žalovaná, a v době nehody byla žalovaná v prodlení s placením pojistného. Protože vozidlo, jehož je provozovatelkou, poskytla k provozu někomu jinému, a tímto provozem byla způsobena škoda, kterou nahradila pojišťovna, je žalovaná ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. d/ a odst. 4 vyhlášky č. 492/1991 Sb. povinna poskytnout žalobkyni náhradu částek, kterou za ni žalobkyně vyplatila na náhradě způsobené škody.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. správný, a proto dovolací soud dovolání žalované zamítl ( §243b odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. července 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková