ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.468.99.1
sp. zn. 25 Cdo 468/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalované MUDr. S. K., o zaplacení 50.129,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 90/97, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 1998 č. j. 16 Co 306/98 - 53, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 29. 1. 1998 č. j. 6 C 90/97 - 32 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50.129,20 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 12. 8. 1993 uzavřeli účastníci pod č. 638353 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D - 124 GRANDE, D - 400 - 24 IDEALE 24 a D - 929 THERMOCOMPUTER v celkové ceně 2.728,- DEM, která byla splatná v Kč dle kurzovního lístku ČNB podle kurzu valuta - prodej v den placení zálohy, a to ve 24 měsíčních splátkách od 25. 8. 1993 do 25. 7. 1995. Účastníci dále ujednali, že "v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu dle §544 OZ ve výši 25% smluvní ceny". Žalovaná na úhradu kupní ceny ničeho nezaplatila a dopisem ze dne 16. 8. 1993 její manžel požádal o zrušení smlouvy. Tuto smlouvu posoudil okresní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní ve smyslu ust. §588 a §613 obč. zák.; tvrzení žalované, že neuměla dobře česky, smlouvě nerozuměla a uzavřela ji v nepřítomnosti manžela, považoval soud za nevěrohodné. Způsob prodeje formou vzorků vyobrazených na předloženém prospektu, sjednání ceny v cizí měně se stanovením přesného způsobu přepočtu na české koruny a její splatnosti před dodáním zboží označil soud za souladné s právními předpisy, dostatečně určité, srozumitelné a neodporující dobrým mravům, a nepřisvědčil ani námitce žalované o relativní neplatnosti smlouvy z důvodu absence souhlasu jejího manžela s uzavřením smlouvy (§145 odst. 1 obč. zák.) Dále obvodní soud dovodil, že v daném případě nedošlo k platnému odstoupení od kupní smlouvy, neboť manžel žalované nebyl smluvní stranou. Soud proto posoudil požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny zboží jako důvodný.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 1998 č. j. 16 Co 306/98 - 3 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobu co do částky 6.836,70 Kč zamítl, ohledně částky 43.292,50 Kč jej potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a ztotožnil se i s jeho závěrem, že účastníci uzavřeli platnou kupní smlouvu a že žalobce se na žalované domáhá plnění z této smlouvy důvodně. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně zcela pominul žalovanou vznesenou námitku promlčení nároku, městský soud dále dovodil, že nastala-li podle smlouvy splatnost první splátky ve výši 4.905,80 Kč dne 25. 8. 1993 a druhé splátky ve výši 1.930,90 Kč dne 27. 9. 1993 a byla-li žaloba podána dne 30. 9. 1996, stalo se tak po uplynutí tří let od splatnosti uvedených dvou splátek, a právo na jejich zaplacení je promlčeno, takže žalobě v tomto rozsahu nelze vyhovět.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a podává jej z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř.. Dovolatelka především namítá, že pokud odvolací soud rozhodl o částečném zamítnutí žaloby, měl vzít v úvahu, že pravomocný rozsudek neřeší rozpor mezi tím, co si údajně žalovaná objednala, a tím, co by na základě rozsudku odvolacího soudu měla obdržet. Částečným nevyhověním žalobě se dle názoru dovolatelky dostávají účastníci řízení do situace, kdy není zřejmé, zda v tomto případě obdrží žalovaná zboží v dohodnutém, resp. objednaném rozsahu, či v důsledku fakticky nižší ceny z titulu rozhodnutí soudu druhého stupně bude nucena odebrat zboží méně, tedy nekompletní sadu v rozporu s kontraktem, který byl mezi účastníky uzavřen. Navrhla, aby rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou a v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), a že byla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, přičemž přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodnutím soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se přitom nemyslí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není podstatné, zda odvolací soud formálně rozhodl podle §219 o.s.ř. nebo zda postupoval podle ustanovení §220 o.s.ř. Rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení. Významné není ani to, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozhodnutí.
I když odvolací soud v posuzované věci změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 50.129,20 Kč tak, že žalovaná je povinna zaplatit mu částku 43.292,50 Kč a co do částky 6.836,70 Kč žalobu zamítl, jde ve skutečnosti ve výroku ohledně přisouzené částky 43.292,50 Kč o rozsudek potvrzující, neboť v této části jsou rozsudky soudů obou stupňů souhlasné, když jimi shodně byla konstituována práva a povinnosti účastníků, a jen ohledně zamítavého výroku co do částky 6.836,70 Kč jde o rozsudek měnící.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud nevyslovil ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. a ze spisu nevyplývá, že by žalovaná navrhla vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř., nelze přípustnost dovolání (ostatně to žalovaná ani nečiní) v této věci proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozovat z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. a nejedná se ani o případ uvedený v ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.
Z hlediska ustanovení §238 odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. není v dané věci dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu z důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. přípustné.
K podání dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není žalovaná subjektivně oprávněna, neboť z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu nebyla žalované způsobena újma na jejích právech, neboť jejímu procesnímu návrhu na zamítnutí žaloby bylo tímto výrokem co do částky 6.836,70 Kč vyhověno a žalovaná tedy ani nemůže mít zájem na zrušení rozhodnutí v tomto rozsahu.
Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. není přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu svých nákladů řízení a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová