ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.489.99.1
sp. zn. 25 Cdo 489/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně I. N., zastoupené advokátem, proti žalované H. M. C., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o 107.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově po sp. zn. 7 C 365/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. října 1998 č.j. 8 Co 2323/98-29, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 25. 6. 1998 č.j. 7 C 365/98-14 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 107.000,- Kč se 17 % úrokem od 1. 4. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15. 1. 1998 kupní smlouvu na osobní automobil Ford Fiesta za kupní cenu 107.000,- Kč, kterou žalobkyně zaplatila. Žalovaný při uzavírání kupní smlouvy upozornil žalobkyni pouze na vady laku a blatníku, přičemž auto vykazovalo i další vady včetně vad následně zjištěných firmou F. Š. Č. B. při prohlídce vozu dne 10. 3. 1998. Žalobkyně dopisem ze dne 20. 3. 1998 od kupní smlouvy odstoupila z důvodu většího počtu opravitelných vad, které jí neumožňují věc řádně užívat, požadovala vrácení kupní ceny a vyzvala žalovanou k převzetí auta. Žaloba byla pak žalované doručena dne 2. 6. 1998. Podle závěru soudu prvního stupně byla lhůta k uplatnění práv z odpovědnosti za vady zachována a vzhledem k tomu, že předmět kupní smlouvy vykazuje vady, které ve svém důsledku brání jeho řádnému užívání, soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy včas a důvodně, a má proto podle §457 obč. zák. právo na vrácení kupní ceny a žalovaná právo na vrácení předmětu koupě. Vzájemná povaha závazku však nebrání rozhodnout jen o povinnosti žalované, když žalobkyně deklarovala připravenost předmětný automobil vrátit.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 10. 1998 č.j. 8 Co 2323/98-29 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni 107.000,- Kč s příslušenstvím. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru, podle kterého vzájemná povaha závazku účastníků nebrání rozhodnout pouze o povinnosti žalované, když žalobkyně je připravena předmětný automobil vrátit. Jestliže je totiž žalováno z kupní smlouvy, od níž žalobkyně platně odstoupila, nastupuje režim ustanovení §457 obč. zák. Podle ustálené judikatury soudů je nárok žalobkyně na vrácení kupní ceny ze zákona podmíněným závazkem vrátit žalované to, co se žalobkyni dostalo za kupní cenu. Pokud pak žalobní návrh, popř. ve spojení se vzájemným návrhem žalovaného, neumožňuje soudu vyjádřit tuto vzájemnou vázanost ve výroku rozsudku, je soud povinen účastníky poučit podle ust. §5 o.s.ř. V dané věci žalobkyně i přes poučení soudu setrvala na svém původním žalobním návrhu, jemuž z uvedených důvodů nelze vyhovět.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítá, že vzájemná restituční povinnost podle §457 obč. zák. plyne přímo ze zákona a žalobkyně svou povinnost převzala odstoupením od smlouvy. Poukazuje na to, že žalovaný byl ochoten předmětný automobil od ní převzít, avšak fyzické převzetí vázal až na dobu, kdy pro něj nalezne kupce. Požadavek odvolacího soudu na vyjádření synallagmatické povahy závazku v žalobním návrhu je nadbytečný, neboť rozsudek nemá za úlohu založit synallagmatický závazek, který byl založen platným odstoupením od smlouvy, nýbrž má vyslovit povinnost toho, kdo odmítá z tohoto závazku plnit, zatímco dovolatelka svou povinnost nezpochybňuje a chce plnit dobrovolně. Vyjádření synallagmatické povahy vztahu nemá podle názoru dovolatelky význam ani pro výkon rozhodnutí, neboť vzhledem k ustanovení §262 o.s.ř. bez protiplnění z její strany by povinnost žalovaného nebyla vynutitelná. Dále namítá, že „podle nálezu Ústavního soudu z 21. 12. 1992" byl odvolací soud povinen vyzvat ji k úpravě žalobního petitu, a pokud tak neučinil, porušil princip ochrany práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 zák. č. 23/1991 Sb. Navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření vyvracela důvody dovolání s poukazem na to, že pokud došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od kupní smlouvy, nastoupil režim ustanovení §457 obč. zák. Podle ustálené judikatury soudů je nárok žalobkyně na vrácení kupní ceny nárokem podmíněným jejím závazkem vrátit druhému to, co se jí za kupní cenu dostalo. Nesouhlasí s tvrzením dovolatelky, že nebyla vyzvána k úpravě žalobního petitu, neboť z protokolu o odvolacím řízení vyplývá, že ji odvolací soud k této úpravě vyzval a poučil ji s odkazem na ustanovení §457 obč. zák. Navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci vychází ze závěru, že návrhu žalobkyně na vrácení plnění ze zrušené smlouvy podle §457 obč. zák. nelze vyhovět ani za situace, kdy žalobkyně vyjádřila ochotu plnit dobrovolně.
Podle ustanovení §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Nárok účastníka smlouvy na vrácení kupní ceny z neplatné smlouvy je nárokem podmíněným ze zákona povinností vrátit druhému účastníkovi to, co získal za kupní cenu, jejíhož vrácení se kupující domáhá. Jestliže jde o vrácení vzájemných plnění z neplatné smlouvy, z nichž jedno je plnění nepeněžité, je třeba formulací výroku zajistit vzájemnou vázanost plnění (např. slovy „žalovaný je povinen zaplatit ... proti vydání ..." nebo „... proti povinnosti ..."). Žaluje-li např. žalobce o vrácení věci z neplatné kupní smlouvy, soud žalobě vyhoví tak, že ve výroku rozsudku vyjádří vzájemný (synallagmatický) závazek obou účastníků neplatné (nebo zrušené) smlouvy k vrácení plnění z obou stran. Jinak by vydané rozhodnutí jako podklad pro soudní výkon rozhodnutí nesplňovalo podmínky pro postup podle ustanovení §262 odst. 1 o.s.ř. při provádění soudního výkonu rozhodnutí (srov. např. R 26/1975, R 1/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože soud je ve smyslu ustanovení §153 odst. 2 o.s.ř. vázán návrhem na zahájení řízení, je nutné, aby mu tento návrh umožnil vyjádřit vzájemnou vázanost restituční povinnosti účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy ve výroku rozsudku. Pokud i přes poučení soudu žalobce svůj návrh podle požadavku ustanovení §457 obč. zák. neupraví, nemůže být návrh již se zřetelem k uvedené podmíněnosti nároků úspěšný.
V dané věci vycházely soudu obou stupňů ze závěru, že žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy a tímto odstoupením se kupní smlouva okamžikem, kdy projev vůle žalobkyně došel žalované, zrušila od počátku. To znamená, že zaniklo vlastnické právo žalobkyně k předmětu koupě a ve smyslu ustanovení §457 obč. zák. vznikl mezi žalobkyní a žalovanou právní vztah z bezdůvodného obohacení synallagmatické povahy, podle něhož je žalobkyně povinna vrátit žalované předmět koupě a žalovaná je povinna vrátit žalobkyni kupní cenu. V případě, kdy oba účastníci zrušené smlouvy z ní si navzájem plnili a plnění přijali, je každý z nich zároveň povinným i oprávněným účastníkem právního vztahu z odpovědnosti za bezdůvodné obohacení získané ze zrušené smlouvy. V ust. §457 obč. zák. je ze zákona zakotvena vzájemná vázanost práv a povinností účastníků zrušené smlouvy. To znamená, že i uplatnění a uspokojení práva jedné ze stran na vrácení plnění je vázáno na uspokojení obdobného práva druhé strany a že povinnost jednoho plnit je vázána na stejnou povinnost druhého. Žádný z nich tedy nemůže uplatnit samostatně své právo na vrácení plnění, které podle smlouvy poskytl. Ustanovení §457 obč. zák. upravuje totiž nejen způsob, ale i rozsah vzájemného plnění ( vše, co podle smlouvy dostal). Domáhat se vrácení plnění bez toho, že by v žalobním návrhu byla vyjádřena podmíněnost nárokem druhé smluvní strany, je na místě, jestliže podle smlouvy plnila jen jedna strana nebo jestliže jedna z nich veškeré plnění přijaté ze smlouvy vrátila již před podáním žaloby, příp. do doby vyhlášení rozhodnutí ( §154 odst. 1 o.s.ř.).
Právě i proto, že v řízení o výkon rozhodnutí je soud vázán exekučním titulem, nikoliv jeho odůvodněním, je pro postup podle §262 o.s.ř. třeba, aby ve výroku bylo vyjádřeno, že splnění vymáhané povinnosti povinným je vázáno na splnění vzájemné povinnosti oprávněného. Ani v tomto směru nelze tedy námitkám v dovolání přisvědčit.
K námitce dovolatelky, že nebyla k úpravě svého žalobního návrhu odvolacím soudem vyzvána, je třeba uvést, že z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 20.10.1998 vyplývá, že odvolací soud hned na počátku jednání žalobkyni ve smyslu §5 o.s.ř. poučil, a na jeho dotaz, zda trvá na znění žalobního petitu na zaplacení částky, právní zástupce žalobkyně uvedl, že podle jeho názoru takový petit odpovídá ustanovení §457 obč. zák., a že na takto formulované žalobě trvá. Jestliže tedy i přes poučení soudem nebyl žalobní návrh podle požadavků ustanovení §457 obč. zák. upraven, nemohl soud za daného skutkového stavu žalobnímu návrhu vyhovět ani překročit žalobní návrh a rozhodnout o vzájemné povinnosti obou účastníků vrátit si poskytnutá plnění.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska důvodů uplatněných v dovolání správné, a proto dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 3.425,- Kč (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75.- Kč ( §7, §11 odst. 1 písm. k/ a §l3 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková