ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.683.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 683/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I. M. proti žalovanému P. D., o zaplacení 17. 840,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 286/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 1999 č. j. 10 Co 1029/99 - 146, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 10. 3. 1997 č. j. 13 C 286/93 - 73 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9. 957,- Kč, ve zbytku žalobní návrh zamítl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
Tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 1997 č. j. 10 Co 323/97 - 94 ve vyhovujícím výroku zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a současně bylo odmítnuto odvolání žalobkyně.
Okresní soud v Karlových Varech ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 11. 6. 1999 č. j. 13 C 286/93 - 131 tak, že žalobu na zaplacení částky 9. 957,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 12. 1999 č. j. 10 Co 1029/99 - 146 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř. a podává je z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 o.s.ř. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř.) po přezkoumání věci ( §242 odst. 1 a 3 o.s.ř.) dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn ( §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupě potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vylovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením ( vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ust. §239 odst. 3 o.s.ř. platí, ust. §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 obdobně.
V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 9.957,- Kč, a ve výroku o nákladech řízení. Nejedná se však o žádný z případů přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm.b/ a §239 odst. 1, 2 o.s.ř. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu vyloučena ustanovením §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř.
Zbývalo posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení došlo k vadám uvedeným v tomto ustanovení, neboť omezení uvedené v ust. §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který má povahu usnesení, zákon nepřipouští ( §srov. §238a, §239 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 o.s.ř., odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá žalobkyně právo na náhradu svých nákladů řízení žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. května 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová