ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.911.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 911/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V. k. z., veřejné obchodní společnosti, proti žalované České republice - Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, za účasti V. e., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 203/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 1999 č.j. 13 C 203/96-91 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. prosince 1999 č.j. 25 Co 424/99-117, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. prosince 1999 č.j. 25 Co 424/99-117 se odmítá.
II. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 1999 č.j. 13 C 203/96-91 se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 2. 1999 č.j. 13 C 203/96-91 zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalující společnosti 1.465.350,- Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem v souvislosti s dodávkou elektrické energie; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. 12. 1999 č.j. 25 Co 424/99-117 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, protože škoda, jejíž náhrada je požadována, měla vzniknout z porušení povinností vedlejšího účastníka v rámci jeho smluvního vztahu se žalobkyní a vedlejší účastník není státním orgánem, za který ve smyslu §1 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. odpovídá stát. K námitce žalobkyně, že okresní soud neprovedl důkazy jí navrhované, odvolací soud uvedl, že ani provedení dalších důkazů by nemohlo vést k odlišnému právnímu posouzení věci.
Proti rozsudkům soudů obou stupňů podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítá, že ačkoliv žádala písemně o odročení jednání u odvolacího soudu, odvolací soud žádosti nevyhověl, a jednání se dne 1. 12. 1999 konalo v její nepřítomnosti. Důvody nevyhovění se dovolatelka dozvěděla až z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Neúčastí na jednání bylo žalobkyni odejmuto její právo vznést návrh na připuštění dovolání. Dovozuje, že nesprávným postupem odvolacího soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem. Soudům obou stupňů vytýká, že nezjišťovaly skutkový stav pro předběžnou otázku, tj. existenci změny způsobu měření a z toho vyplývající omezení instalovaného příkonu jednostranným úkonem vedlejšího účastníka oproti smluvnímu ujednání, a namítá, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud připustil dovolání, zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Vzhledem k tomu, že jde o potvrzující rozsudek odvolacího soudu a že soudem prvního stupně nebyl vydán v předchozím řízení rozsudek, který by byl zrušen, není z hlediska ust. §238 o.s.ř. v této věci dovolání přípustné. Přípustnost dovolání není založena ani podle §239 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť odvolací soud nevyslovil, že je dovolání přípustné pro zásadní význam tohoto rozhodnutí po stránce právní, a návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl v řízení učiněn.
Přípustnost dovolání v této věci může být dána pouze z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
O takovou situaci se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Dovolací důvod podle §-237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dán především tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
Podle §101 odst. 2 o.s.ř., jež platí i pro odvolací řízení ( §211 o.s.ř. ), soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně obeslaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům.
Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací jednání bylo nařízeno na 1. 12. 1999 v 10,00 hod. a byla k němu obeslána žalobkyně, právní zástupce žalované a vedlejší účastník. Přípisem ze dne 21. 11. 1999, který byl odvolacímu soudu doručen 24. 11. 1999, žádal ředitel žalující společnosti o odročení jednání na druhou polovinu měsíce ledna roku 2000, a to vzhledem k jeho „velmi závažným osobním problémům a neodkladnému nepravidelnému pobytu mimo bydliště". Tuto žádost ani dodatečně nijak nedoplnil. Odvolací soud dne 1. 12. 1999 jednal v nepřítomnosti žalobkyně a ve věci rozhodl. V odůvodnění rozsudku pak uvedl, že žádosti nevyhověl proto, že nebyla konkretizována co do důvodu, ani nebyla prokázána existence těchto důvodů.
Podle ustanovení §119 odst. 1 věta první o.s.ř. k odročení jednání může dojít pouze z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Znamená to, že má-li být jednání odročeno z důvodu týkajícího se některého z účastníků, musí být tento důvod nejen soudu sdělen a v žádosti o odročení dostatečně konkretizován, ale musí být doložena i jeho existence, aby soud mohl posoudit jeho závažnost. V dané věci ředitel žalující společnosti jako její statutární zástupce požádal o odročení jednání z osobních důvodů, které nebyly konkretizovány ani doloženy. Postup odvolacího soudu, který takové žádosti nevyhověl a ve věci jednal a rozhodl, nebyl tedy v rozporu s ust. §101 o. s. ř. Navíc nelze přehlédnout, že v dané věci statutární zástupce, který o odročení žádal, nebyl přímo účastníkem řízení, nýbrž vystupoval jako zástupce žalující společnosti. Účast této společnosti na jednání před soudem pak nebyla vázána pouze na jeho osobu, jestliže společnost mohli zastoupit někteří z dalších společníků či zástupce na základě plné moci.
Rovněž námitka dovolatelky, že postupem soudu byla vyloučena z možnosti navrhnout připuštění dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., není důvodná.
Návrh účastníka je způsobilý založit důsledky ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř. za podmínky, že - podle znění tohoto ustanovení - je učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacím soudem. Zákon nesoustřeďuje podání návrhu do určitého okamžiku v řízení, ale stanoví pouze okamžik, kdy jej lze podat nejpozději. Může se tedy tak stát již v odvolání, jakož i v dalších podáních, písemných nebo učiněných telegraficky či telefaxem. Žádné z těchto možností dovolatelka nevyužila a tím, že se neúčastnila odvolacího jednání a nemohla tak přednést návrh na vyslovené přípustnosti dovolání při jednání, nebyla vyloučena z možnosti toto procesní právo realizovat.
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. není tedy dán. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání v dané věci směřuje tedy proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Pokud žalobkyně dovoláním napadla také rozsudek soudu prvního stupně, bylo v této části nutno řízení zastavit. Z ust. §236 odst. 1 o.s.ř., dle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání ( §201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobkyně směřuje dovolání přímo proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soudu proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil ( §104 odst. 1, §243c o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé o.s.ř., neboť žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalované ani vedlejšímu účastníku náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. července 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová