ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1086.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1086/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města Č. L., proti žalovanému P. V., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 366/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. dubna 1999, č.j. 30 Co 290/99-73, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 28. 4. 1999, č.j. 30 Co 290/99-73, potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2.12.1998, č.j. 7 C 366/98-53 (ve znění opravného usnesení ze dne 30.12.1998, č.j. 7 C 366/98-56), kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. 22, I. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, ve čtvrtém nadzemním podlaží domu č.p. 2351, ulice R. z D. v Č. L., do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podáním datovaným 29.6.1999, označeným jako \"Stížnost proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě pro podjatost a nepravdivé údaje\", které lze podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) posuzovat jako dovolání, se žalobce domáhal \"znovuobnovení řízení nadřízeným orgánem\" a vyjadřoval nesouhlas s rozsudkem soudu prvního stupně i soudu odvolacího.
Podle ust. §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytnout právní pomoc. Ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejiž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
V dané věci podal žalovaný dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by měl právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 10.9.1999, č.j. 7 C 366/98-81, uložil soud prvního stupně žalovanému, aby v případě, že svým podáním mínil podat dovolání, je ve lhůtě jednoho měsíce doplnil o zde uvedené náležitosti; současně žalovaného poučil ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. o povinném právním zastoupení, a o tom, že řízení bude zastaveno, nebudou-li uvedené nedostatky odstraněny. Přestože toto usnesení bylo žalovanému doručeno (po opakovaných neúspěšných pokusech o doručení) dne 28.2.2000 do vlastních rukou, dosud této výzvě nevyhověl.
Jak vyplývá z výše uvedeného, nebyl nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ust. §241 odst. 1 věty první o. s. ř. přes výzvu odstraněn. Nejvyšší soud proto podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalovaného zastavil.
Pro úplnost nutno dodat, že věcnému projednání dovolání žalovaného by bránila skutečnost, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ust. §240 odst. 1 věta první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Lhůta je zachována, je-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.). Pro zachování lhůty k podání dovolání je rozhodné, zda dovolání bylo ve lhůtě podáno u příslušného soudu. Bylo-li však dovolání adresováno (a doručeno) jinému než příslušnému soudu, bude podáno včas tehdy, stačí-li tento soud ještě v dovolací lhůtě odeslat dovolání příslušnému soudu.
V dané věci rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. května 1999, když uvedeného dne byl doručen právnímu zástupci žalovaného a dne 12. května 1999 byl doručen právnímu zástupci žalobce.
Dovolání žalovaného, adresované \"Vrchnímu soudu v Praze\", bylo tomuto soudu doručeno 2.7.1999, a soudu prvního stupně dne 12.7.1999.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného bylo podáno zjevně opožděně, po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné výlohy, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová