ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1117.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1117/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce H. m. P., proti žalované J. H., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 178/99, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2000, č. j. 16 Co 541/99-22, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2000, č. j. 16 Co 541/99-22, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. ledna 2000, č. j. 16 Co 541/99-22, odmítl jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 (soudu prvního stupně) ze dne 14. září 1999, č. j. 7 C 178/99-8, jímž bylo žalované uloženo, aby „vyklidila byt č. 8 sestávající se ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím, I. kategorie, který se nachází v pátém podlaží domu čp. 1041 v P., H., a vyklizený jej odevzdala žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku\", a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalované doručován do vlastních rukou prostřednictvím pošty, že pošta ji dne 29. září 1999 uvědomila o tom, že zásilka bude doručována opětovně, a jelikož i opětovné doručení zůstalo bezvýsledným, byla zásilka dne 30. září 1999 uložena na poště. Žalovaná si zásilku do tří dnů od jejího uložení nevyzvedla. Účinky náhradního doručení - vzhledem k ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. - nastaly v pondělí dne 4. října 1999, takže lhůta k podání odvolání začala běžet dne 5. října 1999 a uplynula marně dne 19. října 1999. Protože v dané věci byly splněny podmínky náhradního doručení ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., dovodil, že odvolání žalované, podané u soudu prvního stupně dne 20. října 1999, bylo podáno opožděně. Skutečnost, že žalovaná převzala rozsudek soudu prvního stupně až dne 6. října 1999, nepovažoval odvolací soud za právně významnou pro běh odvolací lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., a odkázala v něm na dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. Namítla, že odvolací soud se v rozporu s ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. nezabýval otázkou, zda se v inkriminované době zdržovala v místě doručení. Fikce náhradního doručení ve smyslu §47 odst. 2 o. s. ř. se nemůže v daném případě uplatnit proto, že ve skutečnosti se právě v této době v místě doručení nezdržovala. V době od 17. září 1999 do 6. října 1999 totiž i se svou dcerou bydlela u rodičů bývalého manžela, neboť po odmítnutí hospitalizace jí lékař vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu nedoporučoval „pobyt doma o samotě\", a navíc jí v této situaci rodiče bývalého manžela vypomáhali s péčí o dítě. Do místa doručení se vrátila až dne 6. října 1999 a tehdy si rovněž vyzvedla rozsudek soudu prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1, odst. 2 věta druhá o. s. ř.), a že je podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Žalovaná nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. nebo že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. a/, b/ o. s. ř.), a ani z obsahu spisu nevyplývá, že řízení některou z uvedených vad trpí.
Žalovaná - s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) - neuplatnila dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.; její dovolací námitky jsou totiž podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §47 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. Podle §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Ve smyslu citovaných ustanovení je podmínkou pro závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou okolnost, že se adresát písemnosti (který nebyl zastižen) v místě doručení zdržuje. Pro účinnost náhradního doručení písemnosti určené do vlastních rukou je přitom podstatné, aby se adresát písemnosti zdržoval v místě doručení v době, kdy byl vyzván doručovatelem písemnou výzvou k převzetí písemnosti (srov. Občanský soudní řád, Komentář, Praha, Panorama 1985, I. díl, str. 273), nikoli tedy v době uložení písemnosti, resp. ve dnech, kdy plynula úložní doba.
Z obsahu spisu (doručenky na č. l. 8 verte) plyne, že první pokus o doručení zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, určené do vlastních rukou žalované, byl učiněn dne 29. září 1999, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak dne 30. září 1999, kdy byla písemnost uložena na poště a adresát byl o tom vyrozuměn. Z obsahu doručenky dále vyplývá, že žalovaná převzala zásilku osobně na poště dne 6. října 1999. Z otisku podacího razítka, obsaženého na odvolání žalované (č. l. 13 spisu), se pak podává, že odvolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 20. října 1999.
Dovolací soud provedl prostřednictvím soudu prvního stupně (§243a odst. 2 o. s. ř.) důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalovaná zpochybňovala naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně poukazem na to, že se v době od 17. září 1999 do 6. října 1999 v místě doručení nezdržovala.
Z výpovědi žalované a svědkyně V. H. dovolací soud zjistil, že v době od 17. září 1999 do 6. října 1999 se žalovaná z důvodů onemocnění v místě doručení nezdržovala, neboť pobývala v bytě u svědkyně na adrese P., a svědkyně jí rovněž vypomáhala s péčí o dítě.
Je - li pro účinnost náhradního doručení zásilky určené do vlastních rukou rozhodující skutečnost, že se adresát zdržoval v místě doručení v den, kdy byl vyzván doručovatelem písemnou výzvou k převzetí písemnosti, a lze-li mít v dané věci za prokázáno, že žalovaná se v tento den, tj. 29. září 1999 (ostatně ani v den uložení zásilky, tj. 30. září 1999) v místě doručení nezdržovala, je nutno dovodit neúčinnost náhradního doručení.
S přihlédnutím k uvedenému není správný závěr odvolacího soudu, že za den doručení rozhodnutí soudu prvního stupně žalované se považuje ve smyslu §47 odst. 2 o. s. ř. den 4. října 1999. Převzala-li tedy žalovaná zmíněnou zásilku na poště dne 6. října 1999, lze její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podané osobně u tohoto soudu dne 20. října 1999 pokládat za včasné. Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. tak byl uplatněn důvodně.
Dovolací soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2000
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová