ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1167.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1167/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města K., proti žalované A. B., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 19 C 38/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2000, č.j. 13 Co 1173/99-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 25.1.2000, č.j. 13 Co 1173/99-44, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5.8.1999, č.j. 19 C 38/99-9, kterým soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 5, II. kategorie, sestávající z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství, v domě č.p. 1315 v K. - N. M., ulice F. (dále \"předmětný byt\") do patnácti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaná užívá od 1.1.1999 předmětný byt bez právního důvodu, neboť ke dne 31.12.1998 skončil její nájemní poměr k bytu, sjednaný na základě nájemní smlouvy ze dne 6.1.1994 na dobu určitou (do 31.12.1998).
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas (zastoupena advokátem) dovolání, které odůvodnila nesprávným právním posouzením věci. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §238 a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných se však v dané věci nejedná.
Podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že směřuje nikoli proti měnícímu, ale proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nelze použít proto, že rozsudek soudu prvního stupně, který byl napadeným rozsudkem potvrzen, byl v pořadí prvním rozsudkem, jímž okresní soud ve věci rozhodoval.
Stejně tak nelze přípustnost dovolání v této věci opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil přípustnost dovolání. Neexistence návrhu žalované na vyslovení přípustnosti dovolání pak vylučuje i možnost aplikace ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Za daného procesního stavu by dovolání bylo přípustné jen tehdy, pokud by zde byly vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ až g/ o. s. ř., které svou závažností působí zmatečnost rozhodnutí, a k jejichž existenci dovolací soud přihlédne i tehdy, nejsou-li dovoláním uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z obsahu spisu se ovšem nepodává, že by řízení bylo takovou vadou stiženo a dovolatelka to ostatně ani netvrdí.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne závěr, že přípustnost dovolání žalované nelze opřít o žádné z procesních ustanovení, která přicházejí v úvahu. Z tohoto důvodu musel Nejvyšší soud podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalované odmítnout.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta prvá /per analogiam/ o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová