ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1168.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 1168/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Hany Müllerové ve věci žalobkyně M. č. P. 13, zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) J. J. a 2) M. J, o zaplacení částky 1.070,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 14/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999, č. j. 12 Co 408/99-53, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999, č. j. 12 Co 408/99-53, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. prosince 1999, č. j. 12 Co 408/99-53, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soudu prvního stupně) ze dne 25. února 1999, č. j. 10 C 14/99-34, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 1.070,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů posoudily žalovanou částku jako nedoplatek zjištěný při vyúčtování plateb poskytovaných s užíváním bytu za rok 1995. Stejně jako soud prvního stupně rovněž odvolací soud mimo jiné dovodil, že - z důvodů podrobně rozvedených v napadeném rozsudku - dosud nenastala podle §563 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “obč. zák.”), splatnost požadované částky a že navíc je vyúčtování žalované částky jako jednostranný právní úkon žalobkyně z důvodů neurčitosti a nesrozumitelnosti ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. a pro rozpor se zákonem podle §39 obč. zák. neplatným právním úkonem.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost výslovně opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “o.s.ř.”). S přihlédnutím k jeho obsahu v něm uplatnila dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Prostřednictvím užitého dovolacího důvodu tvrdí, že řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť odvolací soud jí odňal možnost jednat před soudem tím, že “přes písemnou omluvu ze dne 1.12.1999 zástupce žalobce pro náhlé horečnaté onemocnění ... nevyhověl žádosti o odročení jednání” a “v rozporu s Listinou práv a svobod - s právem na spravedlivý soudní proces” nevyslechl svědkyni V. V. “k prokázání oprávněnosti nároku žalobce”. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jako je tomu v projednávaném případě), připouští občanský soudní řád dovolání v první řadě tehdy, jestliže jeho rozhodnutí je v důsledku postižení vadami uvedenými v §237 odst. 1 o.s.ř. zmatečné, a dále jen za podmínek upravených v ustanoveních §238 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ a §239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř.
Jelikož dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v daném případě v jiné než obchodní věci částku 20.000,- Kč, je z důvodů uvedených v §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a §239 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. vyloučena úvaha o přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., byť jde o potvrzující rozsudek.
Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Jak již bylo výše zmíněno, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu - tedy i proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v jiné než obchodní věci částku 20.000,- Kč - jestliže řízení a rozhodnutí trpí vadami taxativně vyjmenovanými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost (a tím současně důvodnost) dovolání, která není založena již tím, že dovolatel existenci vad v dovolání tvrdí, ale teprve tehdy, je-li řízení takovými vadami skutečně postiženo, dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. zkoumá - pokud je dovolání podáno včas a osobami k tomu legitimovanými - z úřední povinnosti bez zřetele na to, zda se jich účastník výslovně dovolává. Protože vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1 písm. a/, b/, c/, d/, e/ a g/ o.s.ř. žalobkyně nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, jeví se v projednávané věci podstatným posoudit, zda tím, že odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení odvolacího jednání (z důvodu horečnatého onemocnění její zástupkyně) a nevyslechl svědkyni V. V., došlo k odnětí možnosti žalobkyně jednat před odvolacím soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), jak tvrdí v dovolání.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (kupříkladu právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá občanskému soudnímu řádu. Přitom k vadě podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, byla - li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli. Řízení je postiženo vadou ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. mimo jiných případů rovněž tehdy, jestliže soud projednal věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. (ve spojení s §211 o.s.ř. platí uvedené ustanovení rovněž pro odvolací řízení) v nepřítomnosti účastníka řízení.
V okolnosti, že odvolací soud nevyslechl k důkazu žalobcem navrženou svědkyni V. V., však naplnění vady řízení podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. spatřovat nelze, neboť občanský soudní řád - na rozdíl od práva vyjádřit se k věci a práva (i procesní povinnosti) navrhovat důkazy k prokázání rozhodných skutečností - neposkytuje účastníkům řízení procesní nárok na provedení jimi navržených důkazů. O tom, které z navrhovaných důkazů budou v řízení provedeny, totiž rozhoduje ve smyslu §120 odst. 1 věty druhé o.s.ř., použitelného rovněž v odvolacím řízení (srov. §211 o.s.ř.), soud a ten nemá zákonem uloženu povinnost provést v řízení všechny důkazy navržené procesními stranami. Případné pochybení soudu v tomto směru lze vytýkat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. b/ nebo c/ o.s.ř., jejichž naplnění však přípustnost dovolání nezakládá.
Mezi procesní práva přiznaná účastníku řízení občanským soudním řádem náleží i právo účastníka být předvolán způsobem uvedeným v ustanovení §51 o.s.ř. k jednání, jak to vyplývá z §115 odst. 1, 2 o.s.ř. (to ve spojení s ustanovením §211 o.s.ř. platí i pro odvolací řízení). Procesním právem přiznaným účastníku řízení občanským soudním řádem je i právo účastníka dát se v řízení zastoupit zástupcem, jehož si zvolí (§24 a násl. o.s.ř.), mající svůj základ v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky (srovnej usnesení předsednictva bývalé České národní rady ze dne 16. prosince 1992 publikované pod č. 2/1993 Sb.) - dále jen “Listina”. Zástupce, kterému účastník řízení udělil procesní plnou moc, je pak oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (srov. §28 odst. 2 větu druhou o.s.ř.). O odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže takový účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. dubna 1996 sp. zn. 3 Cdon 810/96, uveřejněné pod č. 111 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura); naopak o odnětí možnosti jednat před soudem nepůjde v případě, kdy k jednání nebyl předvolán samotný zastoupený účastník. Nemá-li totiž zastoupený účastník osobně v řízení něco vykonat, postačí, aby k jednání byl předvolán pouze jeho zástupce (§49 odst. 1 o.s.ř.), který je oprávněn ke všem úkonům, jež může v řízení učinit účastník (srov. §28 odst. 2 o.s.ř.).
Ve smyslu §101 odst. 2 věty druhé ve spojení s ustanovením §211 o.s.ř. může odvolací soud věc projednat v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka řízení (jeho zástupce, je - li v řízení zastoupen na základě procesní plné moci) tehdy, jestliže tento účastník nepožádal z důležitého důvodu o odročení odvolacího jednání.
V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně dne 13. března 1996 udělila procesní plnou moc tehdy komerční právničce, od 1. července 1996 advokátce (srov. §57 odst. 2 ve spojení s §72 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). V pořadí první odvolací jednání, nařízené na den 27. října 1999, bylo na základě žádosti JUDr. S., odůvodněné kolizí s výslechem ve vazební věznici R., odročeno na den 1. prosince 1999. O termínu druhého odvolacího jednání byla - stejně jako v případě předchozího odvolacího jednání - vyrozuměna za žalobkyni v souladu s ustanovením §49 odst. 1 ve spojení s §211 o.s.ř. pouze JUDr. S., která v den odvolacího jednání prostřednictvím Mgr. M. K. doručila odvolacímu soudu písemnou žádost o odročení odvolacího jednání, odůvodněnou “náhlým horečnatým onemocněním právní zástupkyně žalobce, které bude soudu doloženo potvrzením lékaře”. Odvolací soud uvedené žádosti nevyhověl, dne 1. prosince 1999 věc projednal v nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně a téhož dne rozhodl napadeným rozsudkem.
Neprověřoval - li odvolací soud pravdivost důvodu uvedeného v žádosti o odročení odvolacího jednání (to vzhledem k časovým souvislostem ani nepřipadalo v úvahu), nelze než dovodit, že o existenci tohoto důvodu (náhlého horečnatého onemocnění zástupkyně žalobkyně) nepochyboval. Jestliže přesto v dané věci dne 1. prosince 1999 v nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně jednal, nelze uvedený postup posoudit jinak, než že takto učinil proto, že důvod uvedený v žádosti o odročení odvolacího jednání nepovažoval ve smyslu §101 odst. 2 věty druhé o.s.ř. ve spojení s §211 o.s.ř. za důležitý.
Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 27. února 1996, sp. zn. 3 Cdon 1021/96, uveřejněném pod č. 62 v sešitě č. 8 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura dovodil, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem ve smyslu §237 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 1996 zákonem č. 238/1995 Sb., i tehdy, jestliže bez výslovného návrhu účastníka projedná věc v nepřítomnosti jeho zástupce, který z důležitého důvodu (týkajícího se jeho osoby) požádal o odročení jednání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 1999, sp. zn. 26 Cdo 2416/99, brání-li účastníku řízení v realizaci jeho práva, vyplývacího z čl. 38 odst. 2 Listiny, onemocnění, žádá-li z tohoto důvodu o odročení jednání soudu a důvodnost žádosti náležitě doloží, lze v postupu soudu, který takové žádosti nevyhověl (ať již se jejím obsahem vůbec nezabýval nebo ji posuzoval jen jako pouhou omluvu účastníkovy nepřítomnosti), spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť tímto postupem soud nesplnil povinnost poskytnout účastníkovi možnost, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, a zasáhl tím do jeho práva zakotveného ve zmíněném článku Listiny. V takovém případě řízení trpí vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Stejným způsobem byla uvedená otázka judikována už v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 3 Cdon 194/96. Ani v této věci nemá dovolací soud důvodu se od uvedené judikatury odchýlit.
Jelikož ve světle zmíněné judikatury lze náhlé horečnaté onemocnění zástupkyně žalobkyně považovat za důležitý důvod ve smyslu §101 odst. 2 věty druhé o.s.ř., neměl odvolací soud věc dne 1. prosince 1999 projednat v nepřítomnosti žalobkyně (její zástupkyně s procesní plnou mocí), neboť nebyly naplněny předpoklady normované ustanovením §101 odst. 2 věty druhé ve spojení s ustanovením §211 o.s.ř. Pokud tak učinil, byla žalobkyni v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před tímto soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Zjištěná vada řízení podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je zároveň způsobilým dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.
Dovolací soud proto podle ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu ve smyslu §243b odst. 2 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí rozhodne odvolací soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního a řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
V Brně 13. června 2000
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová