ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1697.99.1
sp. zn. 26 Cdo 1697/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobkyně Městská část P. - Ř., zastoupené advokátem, proti žalované M. K. (provdané A.), zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 4 C 72/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 1999, č.j. 58 Co 7/99-59, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 1999, č.j. 58 Co 7/99-59, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 2.7.1998, č.j. 4 C 72/97-36, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 3 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, I. kategorie, v prvém poschodí domu č.p. 1223, ulice M., P. (dále \"předmětný byt\") s tím, že nájemní poměr žalované skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil jí povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. je v dané věci naplněn, neboť žalovaná přenechala předmětný byt v roce 1996 do podnájmu za úplatu panu R. Š., aniž k tomu měla souhlas pronajímatele (žalobkyně) tak, jak to vyžaduje ustanovení §719 obč.zák. Naproti tomu neshledal naplnění dalšího uplatněného výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. h/ obč.zák., když dovodil, že skutečnosti tento důvod zakládající, nebyly v řízení prokázány.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.4.1999, č.j. 58 Co 7/99-59, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na přivolení k výpovědi zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování oddacím listem vydaným Obvodním úřadem Městské části P., z něhož učinil zjištění, že žalovaná dne 28.11.1998 (po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) uzavřela manželství s V. A. Na základě toho dovodil, že k předmětnému bytu vzniklo žalované a jejímu manželovi právo společného nájmu bytu manžely, které je kvalitativně odlišné od původního práva žalované, a k jehož ukončení je nezbytně třeba, aby výpověď z nájmu bytu byla dána oběma manželům, kteří mají v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu postavení nerozlučných společníků. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení není podle §216 odst. 1 o.s.ř. možná změna okruhu účastníků, přičemž manželovi žalované nebyla po vzniku práva společného nájmu bytu dána účinně výpověď, odvolací soud uzavřel, že nezbylo, než žalobu pro nedostatek věcné legitimace na straně žalované zamítnout.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a v němž výslovně označila uplatněné dovolací důvody poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ (§237 odst. 1 písm. f/) a §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. Uvádí, že účastník řízení (žalobce) \"může a musí nést odpovědnost (jen) za ty hmotněprávní a v řízení pak procesní úkony, které učinil nebo naopak učinit měl a mohl, ale neudělal to\". Žalobce však nemůže nést takovou odpovědnost (uvádí se dále v dovolání) za situace, kterou nemohl ovlivnit - v dané věci uzavření manželství žalovanou a vznik práva společného nájmu bytu manžely. Proto také navrhovala (u vědomí toho, že ustanovení §216 o.s.ř. neumožňuje přistoupení dalšího účastníka do řízení ve stadiu řízení odvolacího), aby rozsudek obvodního soudu byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, kdy by žalobce mohl učinit potřebné úkony. \"Postup a výklad soudu, který mu to neumožnil, nelze hodnotit nejen jako nesprávné právní posouzení věci, ale i tak, že mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem\". Dovolatelka má dále za to, že odvolací soud svým výrokem \"fakticky nerozhodl o celém předmětu řízení, resp. petitu žaloby....\", o lhůtě, ve které má nájemní poměr skončit shodně jako o požadavku vyklizení a odevzdání bytu\". Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a odst. 3 věty prvé o.s.ř. je dovolací soud vázán rozsahem dovolání i uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. K vadám uvedeným v §237 o.s.ř., a je-li dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Dovolatelka v dovolání výslovně uplatňuje vadu upravenou v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy), a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Jinak řečeno, za \"postup soudu v průběhu řízení\" je možno považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má průběh řízení zhodnotit (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovými čísly 27 a 49).
Postup, jímž mělo dojít k odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje dovolatelka (jak vyplývá z obsahu dovolání) v tom, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi zamítl, ačkoliv měl - v souladu s odvolacím návrhem žalobkyně - rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Hodnotící úsudek soudu projevený v rozhodnutí (závěr, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně) není ovšem ve smyslu výše uvedeného \"nesprávným postupem soudu v průběhu řízení\" podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Dovolání je přesto důvodné.
Podle §95 odst. 1 o.s.ř. (jež platí i v řízení odvolacím - §211 o.s.ř.) navrhovatel může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení (§95 odst. 2 o.s.ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že uvedený dispoziční úkon navrhovatele je podmíněn souhlasem soudu. O návrhu na změnu je nutné vždy rozhodnout; to platí i v řízení odvolacím (§211 o.s.ř.), neboť zde není speciální úprava. Dokud tak odvolací soud neučiní, nemůže jednat o návrhu původním. Nerozhodne-li přesto odvolací soud o navrhované změně a rozhodne o původním návrhu, jde o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
V souzené věci vyplývá z obsahu spisu ( ze žaloby na č.l. 1 a 2), že žalobkyně se domáhala přivolení k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu. O tomto žalobním návrhu také soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 2.7.1998, č.j. 4 C 72/97-36. Z podání žalobkyně ze dne 20.4.1999, učiněného v průběhu odvolacího řízení (č.l. 54 a 55), se pak podává, že žalobkyně se (vedle zrušení rozsudku soudu prvního stupně) domáhala přivolení k výpovědi z nájmu žalované (provdané A.) a V. A. (jejího manžela) k předmětnému bytu. Podle obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) bylo třeba toto podání posoudit jako změnu návrhu, a o tomto úkonu žalobkyně rozhodnout (§95, §211 o.s.ř.). Odvolací soud však takto nepostupoval, proto řízení před ním je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), a k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Odvolací soud pochybil, i pokud sám ve věci rozhodl - rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba (žalobní návrh v původním znění) zamítá.
Podle §219 o.s.ř. odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné. Ve smyslu ustanovení §220 o.s.ř. odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav, nebo i tehdy, jestliže po doplnění dokazování je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout. Nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí, soud je zruší (§221 odst. 1 o.s.ř.).
V souzené věci je nesporné, že žalovaná po vydání rozsudku soudu prvního stupně uzavřela manželství (dne 28.11.1998) s V. A., tedy že se změnil skutkový stav věci. Za této situace - na níž žalobkyně (vědoma si toho, že v odvolacím řízení nepřichází v úvahu přistoupení dalšího účastníka řízení dle §92 o.s.ř.) reagovala v úvahu přicházejícími adekvátními procesními prostředky (změnou návrhu, návrhem na zrušení rozsudku soudu prvního stupně) - nebyly dány předpoklady pro změnu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §220 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací námitka obsahově (§41 odst. 2 o.s.ř.) podřaditelná dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (a to i z hlediska norem procesněprávních), je důvodná.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušit a věc mu podle §243b odst. 2 věty prvé o.s.ř. vrátit k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu