ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1940.99.1
sp. zn. 26 Cdo 1940/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobkyně D. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému A. K., zastoupenému advokátkou, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 16 C 131/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 1999, č.j. 13 Co 1190/98-146, ve znění opravného usnesení ze dne 29. června 1999, č.j. 13 Co 1190/98-154, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 1999, č.j. 13 Co 1190/98-146, ve znění opravného usnesení ze dne 29. června 1999, č.j. 13 Co 1190/98-154, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 21.5.1998, č.j. 16 C 131/97-97, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 22, o velikosti 1+3 s příslušenstvím, v 7. podlaží domu č.p. 831/24, na ulici B. v K. (dále \"předmětný byt\"), určil, že výlučnou nájemkyní bytu bude žalobkyně a žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu; současně rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníkům vzniklo k předmětnému bytu právo společného nájmu, že se po rozvodu manželství nedohodli o dalším užívání bytu, takže jsou splněny podmínky pro rozhodnutí soudu podle §705 odst. 1 obč.zák. Při rozhodování o tom, který z účastníků bude výlučným nájemcem bytu, vycházel zejména z toho, že předmětný byt původně získal otec žalovaného, že žalovaná z bytu odešla i s dětmi o velikonocích roku 1995 pod tlakem fyzického násilí ze strany žalovaného, který požíval alkoholické nápoje a byl trestně stíhán pro jednání vůči žalobkyni, že trestní řízení vůči němu bylo zastaveno, když žalobkyně (jako poškozená) odvolala svůj souhlas s trestním stíháním žalovaného, že žalovaná navázala za trvání manželství známost s jiným mužem, že nezletilé děti účastníků byly svěřeny pro dobu po rozvodu do výchovy žalobkyně, s níž žijí v pronajatém bytě, že žalovaný uzavřel nové manželství s R. N., s níž (a s jejími dvěma dětmi) žije v předmětném bytě, kam se jmenovaná nastěhovala poté, co po rozvodu svého předchozího manželství prodala spolu se svým bývalým manželem jejich družstevní byt. Při určení žalobkyně další nájemkyní bytu přihlédl ke stanovisku pronajímatele (svědčímu v její prospěch), jakož i k \"zájmům první rodiny, která se rozpadla vinou obou účastníků\", a k zájmům jejich nezletilých dětí. S přihlédnutím k tomu, že se žalovaný oženil, a že jeho nynější manželka má dvě nezletilé děti, vázal jeho povinnost k vyklizení předmětného bytu na zajištění náhradního bytu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31.3. 1999, č.j. 13 Co 1190/98-146, ve znění opravného usnesení ze dne 29.6. 1999, č.j. 13 Co 1190/98-154, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výlučným nájemcem předmětného bytu určil žalovaného a žalobkyni uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování opětovným výslechem účastníků, svědků P. P. a M. M. (otce žalobkyně) a učinil na základě doplněného dokazování zjištění, že žalobkyně užívá spolu s dětmi účastníků byt, který má v podnájmu, že nemá jinou možnost bydlení a není vlastnicí ani spoluvlastnicí obytného domu, že se účastníci nedohodli na dalším užívání předmětného bytu, že tento byt nyní užívá žalovaný spolu se svojí nynější manželkou (která podala návrh na rozvod manželství) a jejími dvěma dětmi, a že žalovaný vyměnil ve vchodových dveřích předmětného bytu zámek poté, co se z něj žalobkyně odstěhovala. Ve shodě se soudem prvního stupně shledal, že jsou dány zákonné předpoklady pro rozhodnutí soudu o zrušení práva společného nájmu účastníků k předmětnému bytu. Pokud jde o hlediska rozhodná pro určení dalšího nájemce předmětného bytu dovodil, že ve prospěch žalobkyně svědčí jedno ze zákonných hledisek (stanovisko pronajímatele) zatímco další - zájem nezletilých dětí, svědčí ve prospěch obou účastníků, neboť zákon nečiní rozdíl mezi nezletilými dětmi pocházejícími z manželství účastníků a dětmi, které žijí se žalovaným ve společné domácnosti, a které pocházejí z předchozího manželství jeho nynější manželky. Uvedl, že výčet hledisek uvedených v ustanovení §705 odst. 3 obč.zák. je demonstrativní, a že účastníci netvrdili a neprokazovali existenci jiných okolností, rozhodných pro určení dalšího nájemce; za tohoto stavu odvolací soud přihlédl ke kritériu účelného využití bytu. Shledal, že toto hledisko svědčí ve prospěch žalovaného, neboť na jeho straně jde o čtyřčlennou rodinu, zatímco na straně žalobkyně o rodinu tříčlennou. Na základě toho pak určil dalším nájemcem bytu žalovaného. Povinnost žalobkyně k vyklizení vázal s poukazem na ust. §712 odst. 3 větu druhou obč.zák. na zajištění náhradního bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodnila nesprávným právním posouzením věci, jež spatřuje v \"nesprávné aplikaci hledisek vyplývajících z ustanovení §705 Obč. zákona\". Namítá, že soud měl přihlédnout k zájmům nezletilých dětí, ke stanovisku pronajímatele, k majetkovým poměrům účastníků, k jejich podílu na rozvratu manželství a pracovnímu zařazení, k využití bytového prostoru a k možnosti zajištění bytové náhrady, a že v dané věci odvolací soud takto nepostupoval. Poukazuje na to, že se žalovanému nenarodilo z dalšího manželství dítě, že se jeho nynější manželka zbavila (po rozvodu svého předchozího manželství) možnosti řešit svoji bytovou situaci, že má zažádáno o služební byt a podala návrh na rozvod manželství se žalovaným. Dovolatelka má za to, že za této situace nemělo být přihlédnuto k zájmům nezletilých dětí manželky žalovaného. Zcela opomenuta (uvádí se dále v dovolání) zůstala otázka majetkových poměrů účastníků a příčiny rozvratu jejich manželství, které spočívaly převážně v chování žalovaného vůči žalobkyni. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém dovolacím vyjádření vyvracel námitky žalobkyně, a poukázal zejména na okolnosti, za nichž byl získán byt, který nyní spolu s dětmi účastníků užívá, jakož i na to, že se vždy snažil žalobkyni a děti zabezpečit. Navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání vyplývá z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., pokud ovšem toto dovolání směřuje proti výrokům, jimiž odvolací soudu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. I když v dané věci odvolací soud, který správně přezkoumal provostupňový rozsudek ve všech výrocích (§212 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), formuloval výrok svého rozsudku jako rozhodnutí, jímž se napadený rozsudek okresního soudu mění jako celek, ve skutečnosti - jak plyne z porovnání obsahu jednotlivých výroků rozsudku odvolacího soudu s přezkoumávaným provostupňovým rozsudkem - změnil (kromě výroku nákladového) jen výrok o určení dalšího nájemce předmětného bytu, a výrok o bytové náhradě, jaká žalobkyni při stanovení povinnosti k vyklizení přísluší. Naproti tomu ve výroku, jímž bylo právo společného nájmu bytu zrušeno, je rozsudek krajského soudu ve srovnání s rozsudkem okresního soudu rozsudkem obsahově shodným, tedy potvrzujícím, proti němuž není možno přípustnost dovolání opřít o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Dovolatelka tak ostatně ani nečiní, neboť svým dovoláním proti tomuto výroku nebrojí. V uvedených souvislostech je nutno poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.6.1997, sp.zn. 2 Cdon 1493/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit 11, ročník 1997, pod pořadovým číslem 87, v němž se mj. uvádí, že dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu o zrušení práva společného nájmu bytu manžely, proti němuž není dovolání přípustné, i když se z pohledu ustanovení §242 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. jedná o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodování o dovolání projevuje toliko v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje právě ustanovení §242 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.
Napadené rozhodnutí bylo proto podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. přezkoumáno ve výše uvedeném rozsahu, přičemž dovolací soud byl vázán uplatněným dovolacím důvodem i tím, jak byl dovolatelkou obsahově vymezen. Vady uvedené v §237 odst. 1 o.s.ř. ani tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k nimž dovolací soud obligatorně přihlíží (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), nebyly v dovolání namítány a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.
V projednávané věci jde o úpravu práv a povinností účastníků k předmětnému bytu po rozvodu manželství. Z ustanovení §705 odst. 1 a 3 obč.zák. vyplývá, že nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne o zrušení společného nájmu a současně určí, který z nich bude byt dále užívat jako nájemce. Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.
Ustanovení §705 odst. 3 obč.zák. patří k normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
Vedle hledisek v ustanovení §705 odst. 3 obč.zák. výslovně uvedených (zájem nezletilých dětí, stanovisko pronajímatele), k nimž je soud povinen přihlédnout a s nimi se vypořádat vždy, tak ve shodě s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí, soud podle okolností konkrétního případu přihlédne jako k dalším hlediskům zejména k příčinám rozvratu manželství účastníků, k jejich sociálním a majetkovým poměrům (s přihlédnutím k možnosti nového uspořádání jejich bytových poměrů), k tomu, jak se který z manželů zasloužil o získání bytu, k účelnému využití bytu, apod. Námitka, že soud při rozhodování o dalším nájmu bytu nezahrnul do svých úvah některá z hledisek pro věc významných, případně, že nesprávně zhodnotil význam hledisek ve věci zkoumaných, je proto námitkou směřující proti právnímu posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), nikoli nedostatečnosti (nepodložeností) skutkových závěrů (srov. rozhodnutí, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 27).
V projednávané věci odvolací soud založil své rozhodnutí o určení dalšího nájemce předmětného bytu na posouzení hlediska stanoviska pronajímatele (svědčícího ve prospěch žalobkyně) a zájmu nezletilých dětí, které shledal na straně obou účastníků když dovodil, že ve smyslu ustanovení §705 odst. 3 obč.zák. je nutno přihlédnout nejen k nezletilým dětem účastníků, ale i k nezletilým dětem nynější manželky žalovaného, které s ním žijí ve společné domácnosti. Za rozhodující pak považoval hledisko účelného využití bytu, svědčící ve prospěch žalovaného, když \"účastníci netvrdili a neprokazovali\" existenci jiných právně významných okolností.
Jak se podává z obsahu spisu (protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 31.3.1999 - č.l. 142 a 143 spisu), R. K., nynější manželka žalovaného, podala návrh na rozvod jejich manželství, a věc je vedena u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 16 C 35/99. Uvedenou okolnost odvolací soud (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku) učinil součástí svých skutkových zjištění, přesto k ní však při hodnocení hlediska účelného využití předmětného bytu, jež shledal hlediskem rozhodným, nepřihlédl, a nevypořádal se s ní ani v souvislosti s hlediskem zájmu nezletilých dětí manželky žalovaného, které zohlednil ve prospěch žalovaného. Nepřihlédl ani k dalším okolnostem, jež jsou z hlediska ustanovení §705 odst. 3 obč.zák. významné, a jež byly v řízení tvrzeny (ohledně nichž byly v řízení provedeny důkazy), jako jsou zejména příčiny rozvratu manželství účastníků, chování žalovaného vůči žalobkyni, a důvody, pro něž se žalobkyně z předmětného bytu odstěhovala a neužívá jej.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nevymezil z okruhu okolností daného případu ty, které jsou z hlediska hypotézy uvedené právní normy podstatné; dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. je tedy dán. Dovolací soud proto podle §243b odst. 1 věty za středníkem, odst. 2 věty první o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudek byl přitom zrušen ve všech výrocích (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.1997, sp.zn. 2 Cdon 1493/96, a v něm obsažený výklad o vzájemné propojenosti jednotlivých výroků odvolacího rozhodnutí).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. září 2000
Doc.JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková