ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2099.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2099/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně městské části P., proti žalovanému A. A., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 127/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 1997, č.j. 21 Co 436/97-26, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 11. 1996, č.j. 9 C 127/96-7, byl žalovaný zavázán vyklidit byt o velikosti 1 + 1 II. kategorie ve 2. patře (3. podlaží) domu č.p. 1801 v P., a odevzdat jej žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku; zároveň byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Obvodní soud dovodil, že žalovaný není nájemcem předmětného bytu, protože nájem na něho nepřešel podle §706 odst. 1 obč. zák., užívá byt bez právního důvodu a žalobkyně se tedy právem domáhá podle §126 odst. 1 obč. zák. vyklizovací žalobou ochrany svého práva.
K odvolání žalovaného, který se domáhal zrušení napadeného rozsudku, popřípadě - s odkazem na ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. - jeho změny tak, že vyklizení předmětného bytu bude vázáno na zajištění bytu náhradního, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 1997, č.j. 21 Co 436/97-26, napadený rozsudek obvodního soudu potvrdil a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci se odvolací soud ztotožnil a neshledal také důvod pro přiznání bytové náhrady žalovanému, když vyslovil právní názor, že ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., jehož použití se žalovaný domáhá, „neslouží a nemůže sloužit založení práva v případě, v němž pozitivní právní úprava právo nepřiznává (§712 obč. zák.)\".
Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci 12. 1. 1998, podal žalovaný dne 4. 2. 1998 dovolání, jímž jej napadl v celém rozsahu, a do něhož zahrnul výtku nesprávnosti skutkových zjištění a námitku, že „rozhodnutím soudu byla omezena jeho práva daná mu Ústavou\". Toto dovolání sepsal žalovaný sám (bez advokáta) a současně sdělil podáním doručeným soudu prvního stupně spolu s dovoláním, že ruší plnou moc danou advokátce JUDr. M. S., která ho zastupovala v řízení před obvodním i odvolacím soudem.
Žalobkyně v dovolacím vyjádření navrhla, aby dovolání nebylo vyhověno.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 10. 1998, č.j. 9 C 127/96-34, byl dovolatel vyzván, aby v desetidenní lhůtě odstranil vady podání, které byly v odůvodnění výzvy specifikovány, a byl také poučen o povinném advokátním zastoupení v dovolacím řízení, jakož i o tom, že neodstranění vytýkaných nedostatků bude mít za následek zastavení dovolacího řízení podle §243c a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. Usnesení mu bylo doručeno dne 16. 12. 1998, dovolatel poté podáním došlým soudu prvního stupně dne 5. 1. 1999 požádal „o poshovění\" s tím, že jeho právní zástupce přešel na jiné pracoviště a přislíbil mu, že záležitost převezme jeho kolega. Soud této žádosti vyhověl, soudcovskou lhůtu dovolateli prodloužil do 28. 2. 1999, avšak ani v této nové lhůtě, ani po jejím uplynutí až do dnešního dne, nebyl nedostatek advokátního zastoupení dovolatele odstraněn.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), shledal, že dovolání je sice podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), avšak pro vady, kterými trpí, a zejména pro nedostatek podmínky dovolacího řízení, o něm nemůže být věcně rozhodnuto.
Podle §241 odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Dovolání lze přitom podat jen pro některý z důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. a/ až d/ o. s. ř., tj. proto, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 nebo je řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nebo spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná a dovolání musí být - za uvedených předpokladů - advokátem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná, sepsáno (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Nedostatek povinného zastoupení dovolatele advokátem v dovolacím řízení je ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit tím, že dovolatel dodatečně předloží plnou moc udělenou advokátovi (a tím, že advokát původní dovolání nahradí podáním, které sám sepsal nebo se alespoň s podáním účastníka ztotožní).
Soud prvního stupně v rámci úkonů, které mu podle §209 a §210 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §241 odst. 3 o. s. ř. příslušely, výše citovaným usnesením dovolatele dostatečně poučil o vadách dovolání, bránících jeho projednání, o nezbytnosti odstranit nedostatek povinného zastoupení advokátem, jakož i o procesních následcích, jaké by měla dovolatelova nečinnost (nesplnění pokynů obsažených ve výzvě ze dne 23. 10. 1998). Přesto žalovaný vytýkané vady podání a nedostatek zastoupení advokátem neodstranil.
Za tohoto stavu dovolacímu soudu nezbylo, než dovolací řízení podle §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavit, aniž se mohl zabývat zabýval přípustností dovolání a případně i jeho důvodností.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti dovolateli, nesoucímu procesní zavinění na tom, že toto řízení bylo zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2000
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová