ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2201.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 2201/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně V. K., proti žalovanému M. K., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C l06/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne l0. února 2000, č. j. l3 Co 229/2000-45, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné, jako soud I. stupně, rozsudkem ze dne l5. ll. l999, č. j. 23 C l06/99-26, zrušil „právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 32, o velikosti kuchyně a tří pokojů s příslušenstvím, v domě čp. l244 v O.\" a výlučnou nájemkyní předmětného bytu určil jako členku družstva žalobkyni. Současně rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením ze dne l0. 2. 2000, č. j. l3 Co 229/2000-45, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného, které podal proti výše citovanému rozsudku soudu I. stupně, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém „žádá, aby byla lhůta zmeškaná prominuta a vrácena tak, aby mohl dosáhnout spravedlivého posouzení věci samé, neboť se již nemohl účinně právní cestou bránit proti důsledkům vzniklým, především proti nákladům řízení uvedeného sporu ...\". Dovoláním napadá výrok usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, když „aplikace a výklad poštovního řádu a předmětné vyhlášky je nepřezkoumatelná v konkrétní praxi a to, že nebyla zásilka vyzvednuta v době úložné, je dáno naprostým nesouladem v doručování a v jeho pracovní době, kdy se ani nemohl v době vánočního období dostat k převzetí zásilky, pro naprostou plnou zaměstnanost...\". Dovolatel vyjadřuje také nesouhlas s rozhodnutím soudu I. stupně, pokud mu uložil povinnost k náhradě nákladů řízení a právního zastoupení žalobkyně, když soud neakceptoval jeho návrh na smír, ač jde o věc, kde je možné smír uzavřít, a stal se tak proti své vůli účastníkem řízení. Je toho názoru, že řízení trpí vadou, které má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud „vzal v úvahu skutečnost, která přivodila nemožnost odvolání, a tím se vůbec nezabýval důkazy, které vyšly najevo z hlediska závažnosti a zákonnosti, tedy došlo k rozporu, který je možno odstranit jen přivolením dovolacího soudu k projednání odvolání i po zmeškání lhůty a tak přezkoumat napadené rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení\". Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a připustil navrácení lhůty pro řízení o odvolání.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. l a §24l odst. l, 2 o. s. ř.), zabýval se otázkou přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že je přípustné podle §238a odst. l písm. e/ o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení, jímž bylo odvolání žalovaného odmítnuto.
Součástí práva na soudní ochranu (srov. §3 o. s. ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu I. stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud v jeho rámci napadené rozhodnutí přezkoumal. V případech uvedených v §2l8 odst. l písm. a/ až c/ o. s. ř., je odvolací soud povinen odvolání odmítnout, aniž by mohl zkoumat věcnou stránku napadeného rozhodnutí.
V posuzovaném případě odvolací soud vycházel ze zjištění, že účinky doručení rozsudku soudu I. stupně žalovanému nastaly k datu 20. l2. l999, když písemnost byla uložena na poště dne l7. l2. l999 a patnáctidenní lhůta k podání odvolání (§204 odst. l o. s. ř) uplynula dne 4. l. 2000. Žalovaný zásilku převzal dne 3l. l2. l999 a odvolání podal na poště dne l0. l. 2000. Tyto závěry odvolacího soudu jsou zcela v souladu s tím, co za řízení vyšlo najevo, a ani dovolatel ve svém dovolání tyto závěry nezpochybňuje, což potvrzuje i skutečnost, že žádá dovolací soud o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.
Dovolatel své námitky soustřeďuje na to, že zásilku nemohl vyzvednout v úložní době proto, že se pro svou „naprosto plnou zaměstnanost v době vánočního období nemohl dostat k převzetí zásilky\". Tato námitka je však z hlediska tzv. náhradního doručení písemnosti podle §47 odst. 2 o. s. ř. bezvýznamná. Jsou-li splněny podmínky tohoto ustanovení pro náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou, považuje se zásilka za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Odvolací soud k tomu uvedl, že v případě doručování rozsudku uložením zásilky na poště, je doručenka s řádně vyplněnými záznamy, kterými pracovník pošty osvědčuje, že dodržel postup stanovený poštovním řádem, veřejnou listinou způsobilou osvědčit řádné doručení rozsudku účastníku řízení uložením na poště. Tento názor odvolacího soudu je v souladu s názorem Nejvyššího soudu České republiky vysloveným např. v usnesení ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo l6l3/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9/2000 pod číslem 98. V tomto usnesení Nejvyšší soud uvedl, že k tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé. Takové tvrzení ale žalovaný v dovolání neuvádí. Vycházel-li proto odvolací soud při rozhodování o podaném odvolání z obsahu doručenky (čl. 30 p.v. spisu), nelze v tom spatřovat vadu řízení podle §24l odst. 3 písm. b/ o. s. ř. (řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), jak žalovaný namítá v dovolání. K existenci takovéto vady ostatně dovolací soud přihlíží, i když nebyla v dovolání uplatněna (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Mezi tyto vady řízení patří zejména procesní vady při připouštění a provádění důkazů, což však dovolatel odvolacímu soudu nevytýká. Bylo v zájmu samotného dovolatele, aby si písemnost vyzvedl v úložní době a neučinil-li tak pro své pracovní vytížení, nemůže to mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu, když se dovolatel v místě doručování zdržoval. Pokud jde o další námitky dovolatele, nemohl se těmito dovolací soud zabývat, protože předmětem přezkumu v dovolacím řízení může být jen správnost dovoláním napadeného rozhodnutí, tj. v dané věci výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Odvolací soud se při svém rozhodování nezabýval věcnou správností rozsudku soudu I. stupně, ale toliko formálními předpoklady, při jejichž splnění může být o odvolání jednáno a napadený rozsudek přezkoumán. Protože ale dospěl k závěru (dovolatelem nezpochybňovanému), že odvolání bylo podáno opožděně, nemohl se, z důvodů výše uvedených, věcnou správností rozsudku soudu I. stupně zabývat, a nemůže se jí zabývat ani soud dovolací, neboť mu přísluší toliko přezkoumat správnost závěru odvolacího soudu o tom, že byly splněny předpoklady pro odmítnutí odvolání ve smyslu §2l8 odst. l písm. a/ o. s. ř.
K návrhu dovolatele na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání nutno dodat, že podle §58 odst. l o.s.ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelných důvodů a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh (o němž je příslušný rozhodnout soud I. stupně) je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. Tento návrh, který žalovaný podal až v dovolání, měl být proto v uvedené lhůtě spojen s podaným odvoláním, což však žalovaný neučinil.
Protože, jak bylo výše uvedeno, je dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu správné a dovolací soud neshledal ani vady uvedené v §24l odst. 3 písm. a/, b/ o.s.ř., k nimž je povinen přihlížet, i když nebyly v dovolání uplatněny, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. l, části věty před středníkem o.s.ř., zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l, §l5l odst. l a §l42 odst. l o. s. ř., když žalovaný nebyl v tomto řízení úspěšný a procesně úspěšné žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla právo, v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2000
JUDr. Michal M i k l á š , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková