ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.802.99.1
sp. zn. 26 Cdo 802/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Michala Mikláše v právní věci žalobců A) E. H., a B) A. H., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) V. M., a 2) M. M., oběma zastoupeným advokátem, o splnění dohody o výměně bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 44 C 54/93, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. prosince 1998, č.j. 15 Co 285/96-82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům, oprávněným společně a nedílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 950.-Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 11.1.1996, č.j. 44 C 54/93-63 (poté, co jeho rozsudek ze dne 25.1.1994, č.j. 44 C 54/93-37, byl k odvolání žalovaných zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.6.1995, č.j. 19 Co 447/94-46), uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobcům byt č. 4, sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, ve třetím podlaží domu č. 14 v B. do patnácti dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování shledal žalobní nárok, opírající se o závazek žalovaných z dohody o výměně bytu uzavřené mezi účastníky, důvodným, když současně dovodil, že žalovaní neučinili platně projev vůle k odstoupení od této dohody.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2.12.1998, č.j. 15 Co 285/96-82, výrokem označeným \"I.\" rozhodl, že: \"Rozsudek soudu I. stupně se mění jen tak, že žalovaní jsou povinni vyklidit byt č. 4 sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, situovaný ve III. podlaží domu or.č. 14 v B. (dále \"předmětný byt\") do 15 dnů od právní moci rozsudku\", výrokem označeným \"II.\" rozhodl, že jinak se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje, výrokem označeným \"III.\" rozhodl o nákladech odvolacího řízení, a výrokem označeným \"IV.\" zamítl návrh žalovaných na připuštění dovolání. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, doplnil dokazování listinnými důkazy a výslechem 1) žalované a učinil z těchto důkazů zjištění, že účastníci uzavřeli v prosinci roku 1992 (se souhlasem příslušných pronajímatelů - Magistrátu města B. ze dne 16.12.1992 a P. stavebního bytového družstva ze dne 9.12.1992) dohodu o výměně bytu, na základě níž se žalobci měli přestěhovat do předmětného bytu a žalovaní do družstevního bytu žalobců v P., (a to nejpozději v dohodnuté lhůtě patnácti dnů), že účastníci uzavřeli spolu s dohodou o výměně bytu i dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu, kterou žalobci převedli na žalované členská práva a povinnosti v P. stavebním bytovém družstvu, že žalovaní poté - dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 21.12.1992 - převedli takto nabytá členská práva v uvedeném bytovém družstvu na Š. a E. R. Dospěl k závěru, že dohoda o výměně bytu uzavřená mezi účastníky je platná, a protože žalovaní v dohodnuté lhůtě patnácti dnů dohodu nerealizovali a předmětný byt nevyklidili, domáhají se žalobci oprávněně a včas (ve tříměsíční lhůtě - žalobou podanou 8.2.1993) jejího splnění. Dospěl k závěru, že v dané věci nedošlo ze strany žalovaných k platnému odstoupení od dohody o výměně bytu ve smyslu ust. §716 odst. 2 obč.zák., když jimi namítanou okolnost, uváděnou jako důvod odstoupení (nemožnost realizace dohody o převodu bytu v B. na žalované, uzavřené s uživatelkou tohoto bytu paní Š.), neshledal okolností, pro kterou na nich nelze spravedlivě splnění dohody požadovat, když žalovaní, poté, co získali práva ke směňovanému družstevnímu bytu žalobců, s tímto bytem disponovali, a dobrovolně se vzdali možnosti v něm bydlet. Dovodil dále, že podle §716 odst. 2 obč.zák. je účinné odstoupení od smlouvy vázáno lhůtou \"bez zbytečného odkladu\", a že není-li tato lhůta dodržena, je odstoupení od smlouvy neplatné. Posouzení této lhůty je přitom věcí konkrétních okolností případu. Protože v dané věci se 1) žalovaný o okolnosti, uváděné jako důvod odstoupení, dozvěděl nejpozději 15.1.1993, a projev vůle žalovaných o odstoupení byl učiněn až v jejich vyjádření k žalobě v dané věci, došlém soudu dne 14.4.1993, nelze uvedenou lhůtu považovat za dodrženou. K odůvodnění svého \"měnícího\" výroku odvolací soud uvedl, že šlo pouze o změnu \"formulační\", o doplnění označení domu, v němž se předmětný byt nachází, orientačním číslem. Návrh na připuštění dovolání pro posouzení charakteru lhůty podle §716 odst. 2 obč.zák., neshledal odvolací soud z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. důvodným.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Uvádí, že \"zásadní význam po právní stránce v této věci spatřují jednak v okolnosti, že problematika ust. §716 odst. 2 obč.zák., a to zejména z pohledu charakteru lhůty \"bez zbytečného odkladu\" a z pohledu výkladu \"závažných okolností\" nebyla v soudní praxi vyšších soudů po přijetí novely občanského zákoníku zák.č. 509/1991 Sb. řešena,.....jednak v okolnosti, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí vychází z ojedinělého právního názoru, kdy právní událost jako je plynutí času považuje za okolnost, která může způsobit absolutní neplatnost právního úkonu\". Uplatňují jednak dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., jehož naplnění spatřují v tom, že \"odvolací soud nevyšel ze skutkového zjištění, tak jak vyplývá z provedených důkazů založených v soudním spise\" a nepřihlédl k dalšímu důvodu odstoupení, tvrzenému žalovanými. Dovolatelé dále uplatňují dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. a namítají nesprávnost závěru odvolacího soudu, že nedošlo z jejich strany k platnému odstoupení od dohody o výměně bytu z důvodu nedodržení lhůty \"bez zbytečného odkladu\", uvedené v §716 odst. 2 obč.zák. Uvádí, že odvolací soud svůj závěr o neplatnosti projevu vůle žalovaných neodůvodnil odkazem na příslušné zákonné ustanovení. Dovolatelé mají za to, že okolnost, že právní úkon byl učiněn po lhůtě, nelze podřadit pod žádný z důvodů absolutní neplatnosti podle §39 obč.zák., a že výklad zaujatý odvolacím soudem jde nad rámec zákona, neboť se jím nahrazuje \"zákonná mezera spočívající v tom, že z ust. §716 odst. 2 o.z. nelze dovodit, jaké následky jsou spojeny s uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu\". V této souvislosti poukazují též na to, že občanský zákoník v ustanovení §583 upravuje \"sankci pro případ neuplatnění práva včas\", a protože takováto sankce není v §716 odst. 2 obč.zák. stanovena, nelze ji nahrazovat sankcí neplatnosti právního úkonu. Navrhli, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Současně navrhli, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobci se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnili se závěry odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanovení §237, §238 a §239 o.s.ř.
Dovolatelé nenamítají (a z obsahu spisu nebyly dovolacím soudem zjištěny) vady působící zmatečnost, pro které je možno podle §237 odst. 1 o.s.ř. napadnout každé rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v §237 odst. 2 o.s.ř.). Přípustnost dovolání nelze tedy o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. opřít.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné, neboť směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání ve smyslu citovaného ustanovení je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí ve věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Pro určení, zda rozhodnutí je měnící, není rozhodující to, jak je odvolací soud označil; podstatné je - jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně - vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, resp. zda práva a povinnosti účastníků, o která v řízení šlo, stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně, či nikoli (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.9.1997, sp.zn. 2 Cdon 893/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod pořadovým číslem 18). Porovnáním obsahové stránky prvostupňového a odvolacího rozsudku nelze dojít v souzené věci k závěru, že by výrok označený \"I.\" rozsudku odvolacího soudu byl rozsudkem měnícím v uvedeném smyslu. Změna, obsažená v tomto výroku rozsudku odvolacího soudu (oproti výroku rozsudku soudu prvního stupně), spočívá toliko v upřesnění označení domu, v němž se nachází předmětný byt, jak ostatně konstatoval odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku.
Dovolání žalovaných proti uvedenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť soud prvního stupně ve svém v pořadí prvém rozsudku ze dne 25.1.1994, č.j. 44 C 54/93-37, rozhodl stejně jako ve svém v pořadí druhém rozsudku ze dne 11.1.1996, č.j. 44 C 54/93-63, který byl napadeným rozhodnutím odvolacího soudu potvrzen.
Protože v posuzované věci není dán ani zákonný předpoklad přípustnosti dovolání podle §239 odst. 1 o.s.ř., když odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil, zabýval se dovolací soud otázkou, zda jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak se - s odkazem na §239 odst. 2 o.s.ř. - domnívají dovolatelé. Žalovaní totiž v odvolacím řízení navrhli, aby byla vyslovena přípustnost dovolání, odvolací soud však jejich návrhu nevyhověl.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která měla zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní projednávané věci, ale současně i význam obecný - z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Z tohoto pohledu má rozhodnutí uvedený význam zpravidla tehdy, jde-li o takovou právní otázku, která nebyla vyřešena judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku odlišně od ustálené judikatury vyšších soudů.
Dovolání opřené o §239 odst. 2 o.s.ř. může být přípustné jen tehdy, je-li v něm dovolatelem zpochybněno řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost takového dovolání nezakládají); dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř. lze tedy odůvodnit jen dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., tj. tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení spočívá v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Výše uvedená kritéria, podle nichž odvolací soud posuzuje přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř., nesplňují dovolací námitky směřující proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu.
Zásadní právní význam ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. však lze - vzhledem ke shora uvedenému vymezení - přiznat právní otázce, kdy, resp. do kterého okamžiku může účastník dohody o výměně bytu od této dohody platně odstoupit podle §716 odst. 2 obč.zák.
Podle ustanovení §716 odst. 1 obč.zák. právo na splnění dohody o výměně bytu musí být uplatněno u soudu do tří měsíců ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas; jinak právo zanikne. Nastanou-li dodatečně u některého z účastníků takové závažné okolnosti, že není možno splnění dohody na něm spravedlivě požadovat, může od dohody odstoupit; musí však tak učinit bez zbytečného odkladu. Povinnost k náhradě škody tím není dotčena (§716 odst. 2 obč.zák.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že jak právo domáhat se splnění dohody o výměně bytu, tak i právo od dohody odstoupit, může být úspěšně realizováno jen v rámci časového omezení daného zákonem. Při výkladu uvedených ustanovení přitom nelze pominout smysl a účel právní úpravy těchto práv účastníků dohody o výměně bytu. Stejně tak jako právo domáhat se splnění dohody o výměně bytu, je i právo od dohody odstoupit (z důvodu vymezeného v §716 odst. 2 obč.zák.) pojmově omezeno tím, že dosud nedošlo k realizaci takovéto dohody. Byla-li totiž dohoda o výměně bytu realizována (splněna), ztrácí obě tato práva své opodstatnění. Jinými slovy řečeno, účinně (platně) se lze domáhat splnění dohody o výměně bytu, stejně tak jako realizovat právo od dohody odstoupit podle §716 odst. 2 obč.zák., pouze do jejího splnění. V tomto směru lze poukázat i na právní názor, zastávaný již za účinnosti občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (srov. Občanský zákoník, Komentář, Praha, Panorama 1987, díl I., str. 676, str. 683), podle něhož odstoupení od dohody podle §189 odst. 2 občanského zákoníku v tehdy platném znění, je možné jen do jejího splnění. Ze srovnání citovaného ustanovení se zněním ustanovení §716 odst. 2 obč.zák. přitom vyplývá, že jde o ustanovení obsahově shodná.
Pokud tedy v projednávané věci (jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, dovoláním ostatně nezpochybněným) se žalovaní - poté, co byla mezi účastníky uzavřena dohoda o výměně bytu (schválena příslušnými pronajímateli) a dohoda o převodu členských práv a povinností v Piešťanském stavebním bytovém družstvu - ujali nabytých práv ve vztahu k družstvu a k vyměňovanému družstevnímu bytu žalobců, tato práva vykonávali (disponovali s nimi), nelze než dovodit, že v tomto směru byla předmětná dohoda realizována, když žalobci splnili svůj závazek z dohody vyplývající (převedli na žalované členská práva v družstvu a spolu s tím i práva ke svému bytu, který byl předmětem směny) a žalovaní toto plnění akceptovali. Okolnost, že žalovaní nesplnili svoji povinnost z této dohody vyplývající - povinnost vyklidit předmětný byt, nemůže být z hlediska uplatnění jejich práva na odstoupení od dohody podle §716 odst. 2 obč.zák. právně významná, když žalovaní učinili projev vůle o odstoupení až poté, kdy již právně relevantním způsobem akceptovali a realizovali práva z této dohody vyplývající. Za tohoto stavu je pak nerozhodné, zda k projevu vůle žalovaných o odstoupení od dohody došlo ve lhůtě \"bez zbytečného odkladu\", a zda zde byl dán kvalifikovaný důvod odstoupení ve smyslu ustanovení §716 odst. 2 věty prvé o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že i když odvolací soud odůvodnil svůj právní názor, že žalovaní platně neodstoupili od předmětné dohody jinými argumenty, než byly nyní uvedeny, je jeho rozhodnutí spočívající na tomto právním názoru, z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243b odst. 1 věty prvé před středníkem o.s.ř., zamítl.
Žalovaní neměli v dovolacím řízení úspěch a jsou proto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. povinni nahradit procesně úspěšným žalobcům účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (snížené o 20% vzhledem ke společnému zastupování více osob), jež činí za každého ze žalobců 400.-Kč, a z paušální částky náhrad za každého ze žalobců ve výši 75.-Kč (§9 odst. 1, §7, §11 odst. 1 písm. k/, §12 odst. 4 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 21. září 2000
Doc.JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová