ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.894.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 894/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Hany Müllerové ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované E. K., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 15.738,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 448/95, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. dubna 1999, č. j. 8 C 448/95-89, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 1999, č. j. 17 Co 553/99-111, takto:
I. Řízení o „dovolání\" proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. dubna 1999, č. j. 8 C 448/95-89, se zastavuje.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 1999, č. j. 17 Co 553/99-111, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. dubna 1999, č. j. 8 C 448/95-89, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. listopadu 1999, č. j. 17 Co 553/99-111, potvrdil ve výrocích o věci samé, o zastavení řízení ohledně příslušenství pohledávky a o nákladech řízení státu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (soudu prvního stupně) ze dne 30. dubna 1999, č. j. 8 C 448/95-89, jímž v těchto výrocích bylo vyhověno žalobě na zaplacení částky 15.738,30 Kč, řízení co do příslušenství pohledávky v podobě 17 % úroku z prodlení z částky 11.514,- Kč od 1. listopadu 1993 do zaplacení bylo zastaveno a žalované bylo uloženo zaplatit náklady řízení státu na účet soudu prvního stupně. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení účastníků změnil jen tak, že jejich výši stanovil částkou 10.467,- Kč. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud dovodil, že žalovaná dluží žalobkyni za dobu od 1. listopadu 1993 do 13. května 1998 na nájemném a za plnění poskytovaná s užíváním bytu - po odečtení „všech částek, které za toto období z uvedeného titulu žalobkyni skutečně zaplatila,\" - částku 4.032,30 Kč (nájemné) a částku 11.706,- Kč (plnění poskytovaná s užíváním bytu), celkem částku 15.738,30 Kč. Shledal rovněž správným „výrok o zastavení řízení ohledně příslušenství pohledávky, když v tomto bodě byla žaloba vzata zpět (§96 odst. 1 a 2 o.s.ř.)\".
Proti rozsudku soudu prvního stupně a proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž - s přihlédnutím k jeho obsahu - uplatnila dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a/ a c/ zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.\"). Odvolacímu soudu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. především vytkla, že nevyvodil žádné důsledky z nesprávného postupu soudu prvního stupně v průběhu řízení, když tento soud ve věci jednal ve dnech 11. února 1998 a 7. dubna 1999, ačkoliv žalobkyně (a na den 11. února 1998 rovněž její zástupce) svou nepřítomnost na uvedených jednáních předem řádně omluvila a požádala - „z důvodu probíhajícího mimosoudního jednání s žalobkyní\" a „z důvodu své pracovní neschopnosti\" - o jejich odročení. Tím jí bylo znemožněno „vyjádřit se v této fázi řízení k důkazům ... a k návrhům na důkazy ...\". V rámci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. namítla, že soudy obou stupňů nezohlednily skutečnost, že od 18. února 1994 byt neužívala z důvodu jeho špatného stavu a nemohla tak využívat ani plnění poskytovaná s jeho užíváním. Pokládá tudíž „za nespravedlivé, aby doplácela za služby, které neměla možnost užívat v důsledku špatného stavu bytu, který nezpůsobila\". Navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Má zato, že soudy obou stupňů dostatečně zjistily skutkový stav věci. Žalovaná totiž opomíjí, „že ona sama odmítla bezdůvodně nabídku poskytnutí jiného bytu ... a svým jednáním zabránila tomu, aby následky oprav prováděných v celém objektu byly v předmětném bytě co nejmenší\". Je současně přesvědčena, že ani další uplatněný dovolací důvod není naplněn. Na základě původní žádosti žalované o odročení jednání z důvodu probíhajícího mimosoudního jednání soud prvního stupně jednání odročil o dva měsíce, avšak následné žádosti o odročení jednání, podané prostřednictvím jejího zástupce u soudu prvního stupně tři dny před termínem jednání, již nevyhověl a bylo věcí žalované a jejího zástupce, aby se uvedeného jednání zúčastnili. Byla - li v době dalšího jednání žalovaná práce neschopná, mohl její zájmy u tohoto jednání hájit její zástupce.
Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§201 o.s.ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalovaná směřuje \"dovolání\" přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud České republiky ve svých usneseních z 22. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 357/99, 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2942/99, 23. února 2000, sp. zn. 31 Cdo 2849/99 a 29. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 2866/99, a ani v této věci se Nejvyšší soud od uvedených závěrů neodchýlil. Proto řízení o \"dovolání\" proti rozsudku soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 a §243c o.s.ř. zastavil.
Dovolací soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu.
Rozsudek odvolacího soudu byl dovoláním napaden rovněž v části, jíž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zastavení řízení ohledně příslušenství pohledávky. V této části jde o usnesení odvolacího soudu, které se formálně stalo součástí napadeného rozsudku. Uvedený závěr vyplývá z následujících premis. Občanský soudní řád vychází ze zásady, že soud prvního stupně rozhoduje formou usnesení, nestanoví - li zákon jinak (srovnej §167 odst. 1 věta první o.s.ř.). Jednou z výjimek z této zásady je rozhodování o věci samé, kdy soud prvního stupně ve smyslu §152 odst. 1 o.s.ř. rozhoduje rozsudkem a zákon stanoví, kdy tento soud rozhoduje ve věci samé usnesením. Přitom pojem „věc sama\" je pro účely tzv. řízení sporného, o něž jde i v tomto případě, právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok (předmět řízení a jeho příslušenství), o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Protože v případě rozhodování o zpětvzetí (částečném zpětvzetí) žaloby podle §96 odst. 1 a 2 o.s.ř. z pohledu uvedených souvislostí o věc samu nešlo, nemá toto rozhodnutí soudu prvního stupně povahu rozhodnutí ve věci samé a co do jeho formy tak jde o usnesení (§167 odst. 1, §152 odst. 1 o.s.ř.). Potvrzoval - li pak odvolací soud dovoláním napadeným výrokem usnesení soudu prvního stupně, muselo jít co do formy rozhodnutí ve smyslu §223 o.s.ř. o usnesení odvolacího soudu. Nešlo však o usnesení ve věci samé, neboť, jak již bylo shora vyloženo, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé.
Je - li, jako v daném případě, dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, je zapotřebí zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §237 odst. 1, §238a a §239 o.s.ř. Jelikož napadené potvrzující usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé, nelze o přípustnosti dovolání proti tomuto usnesení uvažovat v intencích ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. Nejde -li ani o žádný z případů přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §238a odst. 1 pod písmeny a/ až f/ o.s.ř., mohlo by být dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu přípustné pouze podle §237 odst. 1 o.s.ř.
Jestliže odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně, připouští občanský soudní řád dovolání v první řadě tehdy, jestliže jeho rozhodnutí je v důsledku postižení vadami uvedenými v §237 odst. 1 o.s.ř. zmatečné, a dále jen za podmínek upravených v ustanoveních §238 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ a §239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř.
Vzhledem k výši částky, o níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem v jiné než obchodní věci rozhodnuto, tj. částky 15.738,30 Kč, je proti tomuto výroku ve smyslu §238 odst. 2 písm. a/ a §239 odst. 3 o.s.ř. vyloučena přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. b/ a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., byť jde o výrok potvrzující v této části rozsudek soudu prvního stupně. I zde tak proto zbývá posoudit přípustnost dovolání pouze v intencích §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu - tedy i proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zastavení řízení ohledně příslušenství pohledávky, a rovněž tak proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, byť jím bylo rozhodnuto v jiné než obchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč - jestliže řízení a rozhodnutí trpí vadami taxativně vyjmenovanými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost (a tím současně důvodnost) dovolání, která není založena již tím, že dovolatel existenci vad v dovolání tvrdí, ale teprve tehdy, je-li řízení takovými vadami skutečně postiženo, dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. zkoumá - pokud je dovolání podáno včas a osobami k tomu legitimovanými - z úřední povinnosti bez zřetele na to, zda se jich účastník výslovně dovolává. Vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1 písm. a/, b/, c/, d/, e/ a g/ o.s.ř. žalovaná evidentně nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Vzhledem k charakteru dovolacích námitek se jeví v projednávané věci podstatným posoudit, zda došlo k odnětí možnosti žalované jednat před soudem prvního stupně (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) tím, že přes její žádosti o odročení jednání bylo dne 11. února 1998 a 7. dubna 1999 jednáno v její nepřítomnosti, resp. dne 11. února 1998 rovněž v nepřítomnosti jejího zástupce.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (kupříkladu právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá občanskému soudnímu řádu. Přitom k vadě podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, byla - li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli.
Účastník má právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992 a uveřejněné pod č. 2/1993 Sb. - dále jen \"Listina\"). Není vyloučeno, aby soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníka, je však vždy povinen poskytnout mu možnost, aby jejímu projednání přítomen byl. Ustanovení §115 o.s.ř. ukládá soudu, aby, nestanoví-li zákon jinak, nařídil k projednání věci jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku pak je, zda svého práva využije či nikoli. Podle §101 odst. 2 o.s.ř. pokračuje soud v řízení, i když jsou účastníci nečinní; nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti.
Nejvyšší soud České republiky v rozsudcích z 26. listopadu 1997, sp. zn. 3 Cdon 1194/96, 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 1819/97, 26. října 1999, sp. zn. 26 Cdo 2416/99 a 19. června 2000, sp. zn. 26 Cdo 1414/2000, v těchto souvislostech dovodil, že brání-li účastníku řízení v realizaci jeho práva, vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny, onemocnění, žádá-li z tohoto důvodu o odročení jednání soudu a důvodnost žádosti náležitě doloží, lze v postupu soudu, který takové žádosti nevyhoví (ať již se jejím obsahem vůbec nezabývá nebo ji posuzuje jen jako pouhou omluvu účastníkovy nepřítomnosti) spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť tímto postupem soud nesplnil povinnost poskytnout účastníkovi možnost, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, a zasáhl tím do jeho práva zakotveného ve zmíněném článku Listiny. V takovém případě řízení trpí vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. I v této věci se Nejvyšší soud s uvedeným právním názorem ztotožňuje.
V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná dne 24. října 1996 udělila procesní plnou moc advokátu JUDr. Petru Vackovi. Soud prvního stupně - poté, co mu znalec L. N. dne 15. října 1997 doručil písemný znalecký posudek - nařídil dne 20. října 1997 jednání na den 10. prosince 1997 a k němu za použití vzoru 14 o.s.ř. předvolal rovněž žalovanou a jejího zástupce JUDr. P. V., jemuž bylo předvolání k uvedenému jednání - vedle stejnopisu znaleckého posudku se žádostí o vyjádření k uvedenému posudku do jednoho týdne - doručeno dne 27. října 1997. Žalovaná, aniž se ke znaleckému posudku vyjádřila, doručila dne 9. prosince 1997 prostřednictvím svého zástupce soudu prvního stupně písemné podání učiněné telefaxem, v němž „z důvodu mimosoudního jednání s protistranou\" požádala o odročení nařízeného jednání. Soud prvního stupně žádosti vyhověl a jednání odročil na den 11. února 1998. Předvolání k odročenému jednání (opět vzorem 14 o.s.ř.) doručil žalované a jejímu zástupci dne 13. ledna 1998; dne 9. února 1998 však žalovaná prostřednictvím svého zástupce opětovně doručila soudu prvního stupně písemné podání učiněné telefaxem, v němž „z důvodu mimosoudního jednání s protistranou a magistrátem\" znovu požádala o odročení jednání. K jednání dne 11. února 1998 se žalovaná a její zástupce nedostavili, přičemž soud prvního stupně jednal v jejich nepřítomnosti a při jednání k důkazu přečetl písemný znalecký posudek znalce L. N., tohoto znalce k důkazu vyslechl a jednání za účelem ustanovení dalšího znalce (V. S.) odročil na neurčito. O termínu jednání, které bylo po doručení znaleckého posudku znalce V. S. u soudu prvního stupně nařízeno na den 7. dubna 1999, byl vedle žalované, která uvedený termín vzala na vědomí u soudu prvního stupně dne 23. února 1999, vyrozuměn dne 25. února 1999 rovněž její zástupce vzorem 22 o.s.ř., jímž bylo původní jednání nařízené na den 24. února 1999 odročeno na 7. dubna 1999. Písemným podáním učiněným telefaxem dne 6. dubna 1999 a osobně doručeným soudu prvního stupně téhož dne požádal zástupce žalované o odročení nařízeného jednání z „důvodu pracovní neschopnosti\" žalované a k žádosti připojil fotokopii legitimace práce neschopného pojištěnce (žalované); nad to žalovaná již dne 1. dubna 1999 telefonicky sdělila, že z důvodu pracovní neschopnosti se nemůže k nařízenému jednání dostavit a nesouhlasí s jednáním v její nepřítomnosti. Soud prvního stupně žádosti nevyhověl, dne 7. dubna 1999 ve věci jednal, přičemž provedl důkaz přečtením znaleckého posudku znalce V. S., uvedeného znalce k důkazu vyslechl a jednání odročil za účelem „rozšíření návrhu, umožnění odpůrkyni klást otázky znalci\" na den 30. dubna 1999. Při jednání dne 30. dubna 1999 však znalec S. vyslechnut nebyl, byť zde zástupce žalované jeho doplňující výslech navrhl, a rozsudkem z téhož dne bylo rozhodnuto ve věci samé. V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaná vytkla tomuto soudu „nesprávný procesní postup, když ve věci jednal a provedl výslech znalce bez přítomnosti jejího právního zástupce, ačkoli tento se z jednání řádně a včas omluvil a požádal o jeho odročení\". Přesto, že zástupce žalované u odvolacího jednání dne 9. listopadu 1999, při němž bylo ve věci rozhodnuto napadeným rozsudkem, formuloval otázky, které hodlal znalci S. položit, nebylo mu to ani v odvolacím řízení umožněno.
Z uvedeného vyplývá, že žalovaná prostřednictvím svého zástupce výslovně požádala, aby jednání nařízené na den 7. dubna 1999, o němž byla vyrozuměna dne 23. února 1999 osobně u soudu prvního stupně (k původně nařízenému jednání na den 24. února 1999 byla předvolávána prostřednictvím tiskopisu, z něhož mohla důvodně usuzovat, že má být u jednání vyslechnuta), bylo odročeno, uvedla důvod své žádosti (onemocnění) a řádně doložila existenci tvrzeného důvodu listinou vystavenou lékařem (legitimací práce neschopného pojištěnce). Soud prvního stupně její žádosti nevyhověl, věc dne 7. dubna 1999 v nepřítomnosti žalované a jejího zástupce projednal tak, že provedl důkaz čtením písemného znaleckého posudku a výslechem znalce, a ani při odročeném jednání dne 30. dubna 1999 za přítomnosti žalované a jejího zástupce přes výslovný návrh učiněný při tomto jednání doplňující výslech znalce neprovedl. Odvolací soud ani přes odvolací námitky, vytýkající soudu prvního stupně uvedený postup, a přes výslovnou formulaci otázek na znalce při odvolacím jednání dne 9. listopadu 1999 uvedené pochybení soudu prvního stupně neodstranil a téhož dne ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.
Za této situace - s přihlédnutím k již na jiném místě tohoto rozhodnutí uvedené judikatuře, od níž se dovolací soud ani v této věci neodchyluje - je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Tím je současně naplněn dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Dovolací soud pak zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozsudek soudu prvního stupně (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta druhá o.s.ř.), aniž se zabýval dovolacími námitkami ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. ve vztahu k jednání soudu prvního stupně dne 11. února 1998 a opodstatněností dalších námitek podřazených dovolacímu důvodů podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. Současně věc vrátil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 7 (§243b odst. 2 věta druhá o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. září 2000
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková