ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1251.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 1251/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného CSc., rozhodl o dovolání l. H. R., 2. J. H. a 3. M. H., zast. advokátem, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z l0.3.2000, sp.zn. 5 Co 2264/99 v právní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. l7 C 237/98 (žalobců l. H. R., 2. J. H., 3. M. H., zast. advokátem, proti žalovaným l. J. K. 2. D. K., zast. advokátem o návrhu na určení, že povinnost vyklidit byt není vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu, ale pouze na zajištění náhradního ubytování), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne l9. května l999 pod čj. l7 C 237/98-92 byla žaloba, aby bylo soudem určeno, že povinnost vyklidit byt o velikosti 3+l v domě čp. l22 v Č. B., stanovená rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, čj. ll C 49/92-45, který nabyl právní moci dne 23.3.l993, není vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu, ale pouze na zajištění náhradního ubytování, zamítnuta. Okresní soud současně uznal žalobce povinnými, aby žalovaným nahradili náklady řízení l.725,- Kč k rukám právního zástupce JUDr. E. Z. do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Krajský soud v Českých Budějovicích tento rozsudek, napadený odvoláním žalobců, rozsudkem ze dne l0. března 2000 pod čj. 5 Co 2264/99-l36 změnil tak, že povinnost vyklidit byt se váže na zajištění náhradního bytu. Současně odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V důvodech svého rozhodnutí krajský uvedl, že okresní soud správně vycházel z toho, že je třeba posoudit, zda od doby rozhodnutí o přivolení k výpovědi z nájmu bytu nastala taková změna poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o bytové náhradě. Ačkoliv okresní soud změnu poměrů nepovažoval za natolik podstatnou, aby vedla ke změně předchozího rozhodnutí, krajský soud naopak shledal důvody ke změně předchozího rozhodnutí, a to v tom směru, že povinnost vyklidit byt se váže na zajištění náhradního bytu, nikoliv na zajištění přiměřeného náhradního bytu, jak bylo rozhodnuto v původním řízení (Okresním soudem v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne l. února l993 pod čj. ll C 49/92-45, který nabyl právní moci dne 23.3.l993). K tomuto rozhodnutí krajský soud dospěl na základě zhodnocení skutkového stavu, založeného v době po právní moci původního rozhodnutí, zejména vzájemného chování žalobců a žalovaných. Odvolací soud použil ustanovení §3 odst. l obč. zák. na tom podkladě, že i když žalovaní, kteří v době po rozsudku soudu prvního stupně měli nadále právo byt používat, neplnili své povinnosti, nechovali se ani k žalobci přiměřeným způsobem. Zejména tím, že zamezili žalovaným byt řádně užívat (odpojením dodávky vody do bytu) se do značné míry svým chováním a postojem na vzniklé situaci podíleli.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání žalobci, kteří navrhovali rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelé namítali, že v důsledku chování žalovaných vznikla v domě situace, která se zřetelem k ustanovení §3 odst. l obč. zák. odůvodňuje změnu rozhodnutí o bytové náhradě, neboť to byli žalovaní, kteří v době od října l993 do července l994 neplatili nájemné a pokud jde o žalovanou 2. D. K., tato neužívala byt nejméně od roku l990 a do bytu se nastěhovala až v jarních měsících roku l999 na základě probíhajícího soudního řízení.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. l o.s.ř. a §24l odst. l o.s.ř.). Přípustnost dovolání plyne z ustanovení §238 odst. l písm. a/ o.s.ř., protože se týká výroku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání obsahuje také dostatečné údaje o dovolacím důvodu, jímž je, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci (§24l odst. 3 písm. d/ o.s.ř.).
Po přezkoumání věci dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Odvolací soud při hodnocení, v jaké míře se změnily poměry od původního pravomocného rozhodnutí, jímž bylo žalovaným přiznáno právo na bytovou náhradu v podobě přiměřeného náhradního bytu, správně hodnotil i nastalé skutečnosti, charakterizované postupem a chováním jak žalujících, tak žalovaných účastníků řízení. To bylo nezbytné a plně odůvodněno tím, že výsledek sporu ve značné míře závisel i na posouzení, zda a v jaké míře lze tomu z účastníků řízení, kterému svědčí určité právo, ochranu tohoto práva odepřít se zřetelem k ustanovení §3 odst. l obč. zák., podle něhož (kromě dalšího) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Odvolací soud správně zjištěný skutkový stav správně zhodnotil a vyvodil ze zjištěných závěrů správné důsledky. Nelze považovat za nesprávné posouzení věci, pokud odvolací soud dospěl k přesvědčení, že se zřetelem ke změně poměrů, která nastala od právní moci původního rozhodnutí by žalovaným měla příslušet jen bytová náhrada v podobě zajištění jen náhradního bytu, nikoliv již přiměřeného náhradního bytu. Tato úvaha opírající se o hodnocení možností pro použití §3 odst. l obč. zák. nepochybně odvolacímu soudu příslušela a dovolací soud k ní nemá co dodat, protože v zásadě mu nepřísluší přezkoumávat skutková zjištění a na jejich základě přijatá hodnocení těchto zjištění učiněná soudem druhého stupně.
Nebylo proto možné dovolání shledat za důvodné a dovolacímu soudu nezbylo, že podané dovolání podle ustanovení §243b odst. l o.s.ř. zamítnout.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní, jejich odpůrcům náklady v řízení o dovolání nevznikly, takže i o nákladech bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání (§243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. l o.s.ř., §l5l odst. l o.s.ř. a §l42 odst. l o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. srpna 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková