ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.134.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 134/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Julie Muránské o dovolání žalobců 1) F. S. a 2) M. S., zast. advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 10.února 1999, sp.zn. 14 Co 635/98, vydanému v právní věci žalobců A) H. S., B) F. S. a C) M. S., v zast. navrhovatelů B) a C) advokátem, proti žalovanému B. s. s.r.o., S., zast. advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí podle zák. č. 87/1991 Sb., vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp.zn. 11 C 158/95, takto:
I. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10.února 1999, sp.zn. 14 Co 635/98 ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci B) F. S. a C) M. S. a žalovaným a jímž byli tito žalobci uznáni povinnými nahradit žalovanému náklady řízení.
II. V tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
III. V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 18.prosince 1996 pos č.j. 11 C 158/95-15 zamítl žalobu ( tehdy ještě i žalobu H. S. ), směřující k uložení povinnosti žalovanému uzavřít smlouvu o vydání nemovitostí, a to domu čp. 543 s pozemkem na stavební parcele č. 933, zapsané v pozemkové knize pro katastrální území S. ve vložce č. 3026, nyní domu čp. 543 s pozemkem č. 28, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v S., na LV č. 3544 pro katastrální území S. a na vydání těchto nemovitostí, v podstatě z toho důvodu, že žalobci jednak neprokázali, že jsou státními občany České republiky a že tedy jsou oprávněnými osobami, jednak že nemovitosti by stejně nebylo možné vydat, protože žalovaný se stal vlastníkem sporných nemovitostí po 1.10.1991 na základě veřejné dražby a následné kupní smlouvy.
Okresní soud současně rozhodl o povinnosti žalobců nahradit žalovanému na nákladech řízení 15.675 Kč do tří dnů.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobci, v němž tomuto soudu vytkli nedostatečně zjištěný skutkový stav, dále tu okolnost, že žalobci byli zbaveni možnosti jednat před soudem, když přes omluvu z důvodu onemocnění bylo ve věci jednáno a kromě toho i nesprávné právní posouzení věci.
Odvolací soud ještě předtím, než se zabýval věcí samou, vyvodil důsledky z nedoložené plné moci k zastoupení žalobkyně H. S.
Pokud jde o věc samu ve vztahu mezi žalobci B) F. S. a C) M. S. a žalovaným, neshledal odvolací soud odvolání důvodným. Neztotožnil se s názorem odvolatelů, že soud může otázku státního občanství sám posoudit, když z ustanovení §20 zák. č. 40/1993 Sb. plyne, jakými doklady se státní občanství prokazuje ; žádný z těchto dokladů žalobci nepředložili. Kromě toho žalobci neprokázali ani další rozhodné skutečnosti, zejména, kterým ze způsobů, vymezených v ustanovení §6 zák. č. 87/1991 Sb. přešel majetek na stát.
Z těchto důvodů odvolací soud - Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10.února 1999 pod č.j. 14 Co 635/98-39 rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní H. S. a žalovaným zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Vyslovil též v této souvislosti, že žalobkyně ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dále odvolací soud uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci B) F. S. a C) M. S. a žalovaným potvrdil. Tyto žalobce současně uznal povinnými zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení 7.125 Kč do 3 dnů k rukám zástupce žalovaného.
Návrh odvolatelů, aby soud připustil dovolání proti druhostupňovému rozsudku krajský soud zamítl, protože otázka prokazování státního občanství je řešena přímo zákonem a řešení druhé otázky, na kterou odvolatelé poukazovali, totiž že odlišení dvou skupin oprávněných osob při aplikaci ustanovení čl. II bod 2 zák. č. 116/1994 Sb. vyvolává jejich nerovné postavení a je tedy v rozporu s Listinou práv a svobod, rovněž nepředstavuje zásadní právní otázku pro rozhodnutí ve věci, když odvolatelé neprokázali, že jsou oprávněnými osobami.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení zastoupenými advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř. ). Pokud jde o to, zda dovolání je přípustné, neztotožnil se sice dovolací soud s názorem dovolatelů, že přes nepřipuštění dovolání rozhodnutím odvolacího soudu by se dovolací soud měl věcí zabývat, protože napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( arg. §239 odst. 2 o.s.ř. ), ale považoval za nezbytné zabývat se věcí z důvodu uvedeného v §237 odst.1 písm f/ o.s.ř.
Ani odvolací soud totiž neodstranil vadu řízení, vytýkanou žalobci, když nebylo odročeno jednání ze dne 18.prosince 1996, při němž bylo ve věci rozhodnuto, ačkoliv žádost zástupce žalobců o odročení z důvodu nemoci byla soudu téhož dne doručena. Tuto vadu neodstranil ani odvolací soud, pokud pouze v odůvodnění svého rozsudku argumentuje, že žalobci neprokázali důležité důvody pro odročení jednání.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že přípustnost dovolání je založena na ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Pokud jde o dovolací důvod, uplatňovali dovolatelé nesprávné právní posouzení věci ( §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. ) a nezbytně též - v návaznosti na vytýkanou vadu řízení - důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm.a/ o.s.ř.
V tomto směru dospěl dovolací soud k názoru, že nelze důvodně vytýkat odvolacímu soudu, pokud se postavil na stanovisko, že prokazování státního občanství musí být doloženo doklady, uvedenými v §20 zák. č. 40/1993 Sb. Podle názoru dovolacího soudu však došlo k pochybení již na soudě prvního stupně v tom, že nebyla dána dostatečná příležitost žalobcům ( dovolatelům ), aby splnění podmínky státního občanství prokázali. Dovolatelé vždy tvrdili, že jsou státními občany České republiky a že v tomto směru příslušné orgány požádali, aby tuto skutečnost osvědčily. Bylo proto potřebné - již na soudě prvního stupně - poskytnout dovolatelům dostatečný časový prostor k doložení tvrzené skutečnosti. V této souvislosti nelze rovněž přehlédnout, že dovolatelé žijí mimo území České republiky a že komunikace s nimi ( i se strany jejich právního zástupce ) je nepochybně ztížena. Pokud proto soud prvního stupně i přes omluvu z důvodu nemoci nevyhověl návrhu na odročení jednání a ve věci samé rozhodl a pokud ani odvolací soud dovolatelům nedal dostatečnou příležitost, aby tvrzené státní občanství doložili ( na příklad poskytnutím dostatečně dlouhé závazné soudcovské lhůty ), došlo k vadě řízení, která nebyla odstraněna ani v řízení odvolacím. Restituční zákony a mezi nimi též zákon č. 87/1991 Sb., podle něhož se otázka, zda dovolatelé jsou oprávněnými osobami ( §3 cit.zák.) posuzuje, směřují ke zmírnění majetkových křivd. Není tedy v souladu s posláním těchto zákonů, aby pouze z procesních důvodů byla založena křivda nová. Při poskytování ochrany procesních práv osob,domáhajících se restitučních nároků je třeba brát zřetel ( jako ostatně i v každém jiném obdobném případě, projednávaném v občanském soudní řízení ) i na možnosti přístupu účastníka k procesnímu soudu, popřípadě jiným státním orgánům, které mohou být v jeho neprospěch ovlivněné řadou okolností, mimo jiné ( jako v tomto případě ) vzdáleností bydliště, nacházejícího se mimo území České republiky.
Z těchto důvodů dovolací soud nemohl shledat, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné : napadené rozhodnutí bylo proto podle §243b odst. 1 o.s.ř. zrušeno. Z důvodu procesní ekonomie nebylo však zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně ; vzniklou vadu řízení lze totiž odstranit přímo v řízení odvolacím. Pokud dovolatelé ani přes výslovnou výzvu v přiměřené lhůtě, umožňující jim osvědčení tvrzené skutečnosti svá tvrzení nedoloží, bude výsledek sporu záviset na hmotněprávním posouzení odvolacího soudu.
V novém rozhodnutí rozhodne soud i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( §243d odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. června 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová