ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1439.99.1
sp. zn. 28 Cdo 1439/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUD.Julie Muránské a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr.Milana Pokorného, CSc. o dovolání K., s.p. zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 24. února 1999, sp.zn. 18 Co 82/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp.zn. 6 C 94/92 ( žalobců A/ Z. V., B/ M. Č., C/ D. V., D/ D. Č., zastoupených advokátem, proti žalované K., s. p. , o vydání věci podle zákona č.87/1991 Sb.), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobou došlou soudu 25. 3. 1992, se dědici po zemřelých F. V., A. V. a V. domáhali o vydání objektu na pozemku parc. č.1380/1 a dále stavební parcely č.1380/1 v J. a to do jejich podílového spoluvlastnictví. Uvedli, že tento nemovitý majetek je ve vlastnictví státu - K., s. p. V. M. Jako oprávněné osoby podali písemnou výzvu dne 2. 8. 1991 k vydání věci podle §5 odst.2 zákona č.87/1991 Sb.; protože žalovaná jako povinná osoba jejich výzvě nevyhověla, uplatnili svůj nárok žalobou u soudu.
Žalovaný státní podnik nesouhlasil s vydáním v žalobě uvedených pozemků s tím, že je na nich postavena nová stavba, což brání vydání pozemků.
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 15. 12. 1997, č.j. 6 C 94/92-202, uložil žalované povinnost vydat žalobcům objekt na parcele č.1380/1 a stavební parcelu č.1380/1 v obci J.a to; M. Č. v 1/2, D. Č. v 1/6, Z. V. v 1/6 a D. V. v 1/6. Dále uložil povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 18.736,50 Kč, ( z toho M. Č. polovinu, a D. Č., Z. V. a D. V. každému 1/6 ), a také zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Náchodě náhradu znalečného 2.888,- Kč do 15 dní.
Po provedeném dokazování výslechem účastníků, a doplněním dokazování podle pokynů odvolacího soudu, ( který usnesením ze dne 28. dubna 1997 zrušil už předchozí rozsudek ze dne 30.listopadu 1995, č.j. 6C 94/92-155) a to novým znaleckým posudkem znalce L. J. ( který přezkoumal znalecký posudek Š. a listinný důkaz - posudek Z.), dospěl uvedený soud k závěru, že na pozemku parc. č.1380/1 je postavená nová přístavba. Nová hala tvoří v současné době jeden celek se stavbou na parcele č. 1380/2 v J. Znalec L. J. se k závěrům posudku Z. vyjádřil tak, že souhlasí s tím, že nová hala může stát po provedení stavebních úprav na společné staré zdi samostatně. Není však splněna podmínka zajištění přístupu z veřejné pozemní komunikace kapacitně vyhovující komunikační přípojkou; stavba vykazuje znaky samostatné konstrukce stěn a střešní konstrukce. S původní stavbou má společnou jednu zeď a v případě odbourání stávající budovy by musely být provedeny stavební úpravy zdi nebo provedena zeď nová. Nesouhlasil však s tím, že by stavba nebyla provozně propojena se stavbou původní. Dále uvedl, že stavby mají společné vytápění, napojení vody a kanalizace; přístavba může stát samostatně, neboť to umožňují její konstrukční prvky, ale není schopna samostatně sloužit účelu, k němuž v současné době slouží. Od počátku byla vedena jako přístavba výpravny montážní dílny karoserií a autolakovny; stavební povolení bylo vydáno na adaptaci havarijního stavu . Nesouhlasil proto ustanovený znalec se závěrem posudku Z., že tu jde o stavbu novou, zcela samostatnou. Na základě tohoto posudku pak soud prvního stupně došel k závěru,že má dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věcí. Neztotožnil se se závěrem znalce Z., (obsaženým v předloženém listinném důkazu) a souhlasil s tím, že budova na parcele č.1380/1 je samostatnou novou stavbou. Opačný názor je doložen znaleckým posudkem znalce Š. a posudkem znalce L. J. Oba posudky shodně uzavřely, že jde o přístavbu původní stavby na parcele č.1380/2 v obci J. Neprováděl proto již dokazování ohledně propojení obou budov. Budovy jsou propojeny a byly již propojeny v době kdy posudek vyhotovoval Š. Slouží společnému využití a právně nelze budovu na parcele č.1380/1 osamostatnit jako stavbu samostatnou. Měl proto soud prvního stupně za to, že podmínky podle ustanovení §8 odst.3 zákona č.87/1991 Sb. zde nejsou a rozhodl o povinnosti žalované sepsat se žalobci dohodu o vydání parcely č.1380/1 v obci J. a to každému z nich v podílu, který jim náleží podle dědické posloupnosti. Soud prvního stupně měl za to, že vydání nemovitosti je i v souladu s ustanovením §3 odst.1 občanského zákoníku, protože by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby žalobci nezískali i část přístavby, čímž by byl narušen komplex celého objektu. Právním předchůdcům žalobců totiž byl celý komplex budov v rozporu s právními předpisy znárodněn a je tedy v souladu s uvedeným ustanovením §3 odst.1 o. z., aby jim byl celý komplex i vydán. V řízení bylo doloženo, že znárodnění firmy F. V., ( tesařská dílna a pila, obchod s prkny a dřívím J.) bylo v rozporu s ustanovením §1 odst.1 bod 17 zákona č. 114/1994 Sb., protože podmínkou znárodnění zestátněním bylo zařízení pily o denní výkonnosti pořezu alespoň 10 plnometrů kulatiny při osmihodinovém provozu. Denní výkon pily firmy F. V. však produkoval maximálně šest plnometrů kulatiny. Žalobci předložili listinné doklady o znárodnění. Jejich tvrzení nebylo žalovanou stranou zpochybňováno, což vyplývá i z textu dohody o vydání ze dne 12. 7. 1993. Mezi účastníky po upřesnění petitu žaloby existoval spor ohledně parcely č.1380/1, která je zastavěna objektem, o němž žalovaná tvrdila, že jde o stavbu samostatnou ale žalobci tvrdili, že jde o přístavbu objektu na parcele č.1380/1 v obci J.
O odvolání žalované rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. února 1999, sp. zn. 18 Co 82/98 tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen, nepřipustil dovolání proti svému rozsudku a uložil žalované povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich zástupci náklady odvolacího řízení ve výši 4.135,-Kč.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy. Sám odvolací soud doplnil řízení výslechem V. Z., z jehož výpovědi zjistil, že stavba vykazuje znaky samostatné konstrukce stěn a střechy; jeho názor, že stavba na pozemku parc. č. 1380/1 je zcela samostatnou novostavbou, na poměry na místě samém si již předně nepamatoval, protože jde o záležitost sedm let starou. Odvolací soud došel k závěru, že objekt na parcele č. 1380/1 je přístavbou původní stavby na parcele č.1380/2, že se tak stalo ve shodě s výsledky dokazování. Znalec Š. uváděl, že objekt na parcele č.1380/1 je přístavbou původní stavby, která se nachází na parcele č.1380/2. Vlastní hala je nová, ale je propojena inženýrskými sítěmi s původní stavbou fakticky propojenou, a vlastní propojení pro průchod mezi nimi je nově vybouraným otvorem. Zda bylo toto propojení nebo jiné propojení v původně postavené budově nebylo možno zjistit, protože není dochována projektová dokumentace a není pamětníka této stavby. Tyto závěry potvrdil i další znalec L. J., který nebyl toho názoru, že stavba není provozně propojena se stavbou původní. Ani doplněné dokazování výslechem Z. nemohlo nic změnit na závěrech posudku znalce L. J., který podrobně vysvětlil, proč budova na parcele č.1380/1 nemůže být samostatnou stavbou a že šlo o přístavbu na základě vyhlášky č.85/1976 Sb. v platném znění, kdy změnami dokončených staveb jsou vzájemně provozně propojeny s dosavadní stavbou. Z toho důvodu nejsou dány podmínky pro postup podle ustanovení §8 odst.3 zákona č.87/1991 Sb. a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Nepřipustil dovolání proti svému rozhodnutí, neboť v souzené věci rozhodnutí nespočívalo na jejím právním posouzení, nýbrž na stavebnětechnickém posouzení samostatnosti staveb a otázky technického charakteru nemohou být důvodem pro připuštění dovolání.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalovanou organizaci v řízení zastupovala, dne 2. 4. 1999, kdy dovolání nabylo právní moci, a dovolání této žalované došlo Okresnímu soudu v Náchodě 3. 5. 1999 (na poštu bylo podáno 30. 4. 1999 ), tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající státní podnik se domníval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a pro zásadní význam tohoto právního hodnocení věci se dovolával stanovení přípustnosti dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu. Namítal, že odvolací soud pochybil, když založil své rozhodnutí na vyřešení otázek technického charakteru a tedy na stavebně technickém posouzení znalců prezentovaném v konečném hodnocení výroku znalce. L. J. uváděl, že aplikace ustanovení §3 odst.1 písm.b/ vyhlášky č.85/1996 Sb. na daný případ je otázkou právní, a zainteresovaní znalci nepřípustně rozšířili normou použitou terminologii „vzájemného provozního propojení\" posuzovaných staveb o otázky propojení inženýrskými sítěmi, specifiky vytápěním, přívodem vody a kanalizaci, které hodnotila jako právně irelevantní. Navrhovala proto zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst.1 zákona č.238/1995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád ( zákon č.99/1963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinnosti zákona č.238/1995 Sb., (tj. před 1. 1. 1996 ; srov. článek V. zákona č.238/1995 Sb.).
Podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu nevyhoví-li odvolací soud návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Za rozhodnutí „po právní stránce zásadního významu\" je nutno považovat ( jak to bylo vyloženo v usnesení Ústavního soudu ČR z 23. 8. 1995, III. ÚS č.181/95, uveřejněném pod č.19 ve svazku 4 ročník 1995 II-díl, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.
Oprávněné osoby se domáhali vydání věci od osoby povinné, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v ustanovení §6 odst.1 písm.k/ zákona č.87/1991 Sb. znárodněním vykonaným v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy.
V nálezu Ústavního soudu ze 7. 9. 1995, I. ÚS 142/94( uveřejněném pod č.45 ve svazku 4 ročník 1995 II. díl Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo uvedeno: Ustanovení §8 odst. 4 zákona č.87/1991 Sb. nerozeznává rozdíl mezi zastavěnými a nezastavěnými pozemky. Není důvod se domnívat, že v praxi budou vznikat složité právní vztahy, bude-li někdo jiný vlastníkem pozemku a někdo jiný vlastníkem na něm stojící stavby. Tyto vlastnické vztahy mohou existovat vedle sebe a je možné je bez problémů řešit právní cestou.
Dovolatel navrhl v odvolacím řízení před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, aby bylo připuštěno proti němu dovolání, pro zásadní právní otázku výkladu ustanovení §1 odst. 3 písm.b/ vyhlášky č.85/1976 Sb. protože tvrdil, že znalci nepřípustně rozšířili normou použitou terminologii „vzájemného provozního propojení posuzovaných staveb na vyřešení otázek technického charakteru. Namítal proto nesprávné právní posouzení dané věci.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis nebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží ( viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str.13/45 ).
Žalobci a žalovaný státní podnik uzavřeli mimosoudní dohodu o vypořádání části nároků žalobců. Ohledně pozemku parc. č.1380/1 v J.žalovaný tvrdil, že je zastavěna novou stavbou a proto parcelu mimosoudně nevydal. Žalobní návrh žalobců se po upřesnění týkal pouze pozemku parc. č.1380/1. Odvolací soud po doplnění dokazování výslechem znalce Z., jímž nebyly vyvráceny závěry dalšího posudku znalce L. J. dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy, a že znalec L. J. podrobně vysvětlil, proč budova na pozemku parc.č.1380/1 nemůže být samostatnou stavbou a že tedy jde o přístavbu propojenou provozně s dosavadní stavbou, takže nejsou dány podmínky pro postup podle ustanovení §8 odst.3 zákona č.87/1991 Sb. Proto odvolací soud věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Nemohl proto dovolací soud přisvědčit názoru dovolatele, že je nesprávný rozsudek odvolacího soudu, jenž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 12. 1997, č.j. 6 C 94/92-202, o tom, že se žalovanému ukládá vydat objekt na pozemku parc. č.1380/1 a stavební parcelu č.1380/1 v obci katastrálním území J. žalobcům jako podílovým spoluvlastníkům.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu v daném případě, který se svými právními závěry neodchyloval od ustálené judikatury vyjádřené ( stanoviskem uveřejněným pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a nepřinášel judikaturu novou, nebylo možné pokládat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Neshledal proto dovolací soud v tomto případě splněné zákonné předpoklady přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu.
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání jako nepřípustného podle ustanovení §243b odst.4 a 5 ustanovení §218 odst.1 písm.c/ občanského soudního řádu.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobcům v řízení o dovolání náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7.června 2000
JUDr. Julie M u r á n s k á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková