ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1453.99.1
ROZSUDEK
28 Cdo 1453/99
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání l. L. S. a 2. J. V., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze l7.ll.l998, sp.zn. l6 Co 322/96, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 7 C l5ll/93 (žalobců L. S., J. V. a L. V., proti žalovanému Z. d. T., zastoupenému advokátem, o 225.058,60 Kč), takto:
I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Brně ze l7.ll.l998, sp.zn. l6 Co 322/96, i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze 6.4.l994, čj. 7 C l5ll/93-l9.
II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 28.l2.l993, byl uplatněn (původním žalobcem J. V. st.) žalobní návrh, aby žalovanému zemědělskému družstvu bylo uloženo nahradit žalobci J. V. st. zbouranou stodolu, a to postavením náhradní budovy nebo zaplacením částky 225.658,60 Kč. V žalobě bylo uvedeno, že šlo o stodolu patřící k zemědělské usedlosti čp. 58/IV v T., postavenou na pozemku parc. č. 2l7. Po vnesení této stodoly do bývalého J. z.d. T. byla stodola zbourána, materiál z ní byl převezen do areálu JZD T., kde z něho měla být postavena nová stodola, a pozemek, na němž stodola stála, přešel do vlastnictví města T. pro výstavbu bytových jednotek. V roce l99l byl žalobcem uplatněn nárok na postavení náhradní budovy za stodolu (s připojením stavebního posudku) anebo o poskytnutí finanční náhrady za zbouranou stodolu; žalované družstvo však sdělilo dne l4.l2.l993 žalobci J. V. st., že náhradu neposkytne.
Žalované družstvo navrhlo zamítnutí žaloby s tím, že se necítí být povinnou osobou k poskytnutí náhrady za zbouranou stodolu, protože tato stodola byla zbourána na příkaz tehdejšího Městského národního výboru v T. a družstvo ji „nemělo na svém listu vlastnictví".
Soud prvního stupně vyslechl žalobce jako účastníka řízení, seznámil se s obsahem spisů bývalého Státního notářství v Jihlavě sp.zn. l D ll62/92 a l D ll63/92 (o dědictví po zůstavitelích J. V. a A. V.) a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze 6.4.l994, čj. 7 C l5ll/93-20, bylo žalovanému Z. d. T. uloženo nahradit žalobci zbouranou stodolu poskytnutím náhradní budovy nebo finanční částky 225.058,60 Kč do l5 dnů od právní moci rozsudku. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému družstvu bylo uloženo zaplatit státu-Okresnímu soudu v Jihlavě soudní poplatek 9.000,- Kč do l5 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že projednávaná právní věc byla soudem prvního stupně posouzena podle ustanovení §l4 odst. l a §23 odst. l a 2 zákona č. 229/l99l Sb.; s poukazem na tato ustanovení měl soud prvního stupně za to, že žalované družstvo stíhá povinnost nahradit odstraněnou stodolu, která byla v užívání žalovaného družstva (užívalo ji jako skladiště umělého hnojiva) před jejím odstraněním. Žalobce pokládal soud prvního stupně za oprávněnou osobou podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 229/l99lSb., když původními vlastníky stodoly při zemědělské usedlosti čp. 58/IV v T. na pozemku označeném nyní parc. č. l60 byli rodiče žalobce - J. V. a A. V., kteří stodolu vnesli do bývalého Jednotného zemědělského družstva T.; žalobce je dědicem původních vlastníků stodoly a žalované družstvo je právním nástupcem bývalého Jednotného zemědělského družstva T.. Soud prvního stupně tedy žalobě žalobce vyhověl, přičemž při stanovení výše případné finanční náhrady za zbouranou stodolu vycházel z posudku z l3.l2.l993, vypracovaného znalcem z oboru ekonomiky, cen a odhadů nemovitostí, který předložil žalobce. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením §l42 odst. l občanského soudního řádu a výrok o soudním poplatku byl odůvodněn ustanoveními §2la zákona č. 229/l99l Sb. a §2 odst. 2 zákona č. 549/l99l Sb.
O odvolání žalovaného družstva proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze 6.6.l995, sp.zn. l6 Co 568/94. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobce a bylo mu uloženo zaplatit žalovanému družstvu na náhradu nákladů řízení 7.800,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Výrok o povinnosti žalovaného družstva zaplatit soudní poplatek v této právní věci byl zrušen. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému družstvu na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.935,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že v době, kdy došlo ke zničení stodoly, za niž žalobce požaduje náhradu, byla tato stodola ve vlastnictví rodičů žalobce a byla v užívání jednotného zemědělského družstva, takže nárok žalobce je třeba posuzovat podle ustanovení §23 odst. l a 2 zákona č. 229/l99l Sb. a nikoli podle ustanovení §l4 odst. l téhož zákona; podle ustanovení §23 odst. l zákona č. 229/l99l Sb. mají nároky pouze původní vlastníci nemovitostí, které byly zničeny, a nikoli již jejich právní nástupci. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně změněn dovolacím soudem podle ustanovení §220 odst. l občanského soudního řádu. Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními §l42 odst. l a §224 odst. l občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášky č. 270/l990 Sb.; rozhodnutí o soudním poplatku odůvodnil odvolací soud tím, že tu nelze uložit povinnost k úhradě soudního poplatku podle ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 549/l99l Sb.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem z 30.5.l996, 2 Cdon 47l/96, zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze 6.6.l995, sp.zn. l6 Co 568/94, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu bylo uváděno, že je nutno se zabývat v tomto řízení tím, zda vstup žalobce do bývalého jednotného zemědělského družstva měl nebo neměl za následek změnu vlastnických vztahů ke stodole, jejíž náhrada je mezi účastníky řízení sporná, a to v důsledku právní úpravy obsažené v ustanovení §25 dříve platného zákona č. 49/l959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, zda totiž tu došlo k přechodu vlastnictví uvedené hospodářské budovy na družstvo ze zákona. Dovolací soud poukazoval také na ustanovení §28b zákona č. 229/l99l Sb. a jeho případný dopad na tuto projednávanou právní věc.
V dalším průběhu řízení bylo jednáno v tomto řízení po úmrtí žalobce J. V. st. (který zemřel 7.5.l997) s jeho dědici L. V. (manželkou tohoto zůstavitele), s L. S. a J. V. ml. (dcerou a synem zůstavitele). Po doplnění řízení údaji o členství původních vlastníků stodoly J. V. a A. V. v bývalém JZD T. (vstup původního žalobce Jiřího V. st. do tohoto družstva se nepodařilo doložit) vynesl Krajský soud v Brně rozsudek ze l7.ll.l998, sp.zn. l6 Co 322/96, jímž změnil odvoláním žalovaného družstva napadený rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze 6.4.l994, čj. 7 C l5ll/93-l9, tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovanému družstvu na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 7.080,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Byl zrušen výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalovanému družstvu uloženo zaplatit soudní poplatek. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému družstvu společně a nerozdílně ll.760,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že vycházel z toho, že stodola, jíž se týkal nárok žalobců na náhradu za ni, byla odstraněna (zbourána) v roce l956, že původní vlastníci stodoly J. V. a A. V. byli členy bývalého Jednotného zemědělského družstva T. od l.l.l959 (a že také jejich syn J. V. uváděl, že do tohoto družstva vstoupil k l.l.l959), takže tu nemohlo dojít k přechodu vlastnictví ke stodole na družstvo podle ustanovení §25 zákona č. 49/l949 Sb., když v době vstupu uvedených osob do družstva byla již stodola zbourána; vlastníky stodoly v té době byli J. V. a A. V.. Posuzoval proto odvolací soud žalobci uplatněný nárok podle ustanovení §23 odst. l zákona č. 229/l99l Sb.; podle tohoto ustanovení však náleželo právo na náhradu za odstraněnou hospodářskou budovu jen vlastníku budovy, nikoli dalším osobám. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně změněn odvolacím soudem tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanoveními §l42 odst. l, §l49 odst. l, §224 a §243d odst. l občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášek č. 270/l990 Sb. a č. l77/l996 Sb. Povinnost k úhradě soudního poplatku nebyla uložena, protože při zamítnutí žaloby nebylo možné použít ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 549/l99l Sb.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobcům dne 8.l2.l998 a dovolání ze strany žalobců bylo u Okresního soudu v Jihlavě podáno 5.l.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l občanského soudního řádu.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dovolatelé navrhovali, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé vytýkali rozsudku odvolacího soudu, že nerespektoval závěr ze zrušovacího rozsudku Nejvyššího soudu, že je třeba v této právní věci posoudit, zda vstup původního žalobce do Jednotného zemědělského družstva T. měl za následek změnu vlastnických vztahů ke stodole, za niž je v tomto řízení požadována náhrada. Měli proto dovolatelé za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé zdůrazňovali, že dříve platný zákon č. 49/l959 Sb. upravoval v §25 výslovně, že vstupem do jednotného zemědělského družstva přechází vlastnictví k hospodářským budovám na družstvo, ale tentýž právní režim byl stanoven i zákonem č. 69/l949 Sb., který předcházel vydání zákona č. 49/l959 Sb. Zákon č. 69/l949 Sb. obsahoval ve svém §9 odst. l a 2 zmocnění pro podrobnější úpravu ve stanovách družstev, přičemž tzv. Vzorové stanovy JZD, vyhlášené pod č. 40/l953 Úředního listu, stanovily pro členy jednotných zemědělských družstev povinnost odevzdat do vlastnictví družstva také hospodářské budovy. Dovozovali tedy dovolatelé, že také sporná stodola v daném případě přešla do vlastnictví družstva, které i materiál ze zbourané stodoly si odvezlo a použilo jej na stavbu skladu chemikálií. Dovolatelé poukazovali i na to, že ze zápisu z 3.6.l965 (zejména z jeho bodu l), který měl soud ve spise k dispozici, vyplývala minimálně spoluodpovědnost bývalého JZD T. za zbourání uvedené nemovitosti. Dovolatelé vyslovovali proto své přesvědčení, že žalobní nárok žalobců je třeba posoudit podle ustanovení §l4 zákona č. 229/l99l Sb.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení §238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu, protože směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatelé vytýkali rozsudku odvolacího soudu nesprávné právní posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. l3 /45/).
V daném případě posuzoval odvolací soud projednávanou právní věc podle ustanovení §23 zákona č. 229/l99l Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jež se týká náhrad za obytné budovy a hospodářské budovy, které byly odstraněny nebo znehodnoceny v době užívání organizací podle zvláštního předpisu (zejména podle dříve platného zákona č. l23/l975 Sb.).
Ve stanovisku uveřejněném pod č. l6/l996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo (na str. 56 /l34/), že v ustanovení §23 odst. l zákona č. 229/l99l Sb. jde jen o právo původního vlastníka obytné nebo hospodářské budovy, která byla odstraněna nebo znehodnocena; žádné jiné další subjekty tu uváděny nejsou. Protože však včas uplatněný nárok na náhradu je majetkovým právem, potom tu již uplatněné právo na finanční náhradu může přejít na dědice původního vlastníka, a to děděním podle ustanovení občanského zákoníku.
Ve stanovisku uveřejněném pod č. l6/l996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo také vyloženo (na str. 53 /l3l/), že v případech, kdy došlo k demolici stavby (staveb), je nutno při stanovení náhrady za tuto odstraněnou stavbu ve smyslu ustanovení §l4 odst. 2 a 3 zákona č. 229/l99l Sb., když přešel uváděný majetek na stát nebo na jinou právnickou osobu způsobem uvedeným v §6 odst. l zákona č. 229/l99l Sb., neboť fyzický stav majetku v době tohoto přechodu je jedním z východisek pro stanovení náhrady.
Podle ustanovení §25 zákona č. 49/l959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, přecházelo vlastnictví k hospodářským budovám, pokud byly vneseny do družstva, na jednotná zemědělská družstva, a to prostým faktickým odevzdáním; žádné další náležitosti předpisem nebyly vyžadovány. Při převodech těchto hospodářských budov bylo proto nutno si objasnit, zda a které hospodářské budovy, patřící původnímu vlastníku při jeho vstupu do jednotného zemědělského družstva, převzalo družstvo do společného hospodaření (srov. č. 22/l975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str.84).
Hospodářské budovy, které jednotné zemědělské družstvo nepotřebovalo, a ty, které sloužily tzv. záhumenkovému hospodářství člena družstva, zůstaly nadále jeho vlastnictvím (srov. č. 22/l975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 82).
Podle ustanovení §6 odst. l písm. s/ zákona č. 229/l99l Sb. budou oprávněným osobám (§4 téhož zákona) vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku odevzdání do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů.
V daném případě odvolací soud ve svém rozsudku ze l7.ll.l998, sp.zn. l6 Co 322/96 (na str. 3 rozsudku, v předposledním odstavci) uvedl, že v době, kdy stodolu užívalo družstvo a vlastníky před účinností zákona č. 49/l959 Sb. byli ohledně této stodoly J. V. a A. V.(kteří byli členy JZD T. od l.l.l959), došlo k jejímu zbourání. Odvolací soud se však již dále nezabýval tím, na základě čeho byla zmíněná stodola družstvem užívána; jestliže však by tu šlo o užívání, jemuž by předcházelo odevzdání do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů (žalobci v této souvislosti měli za to, že k tomu mohlo dojít např. podle zákona č. 69/l949 Sb., popřípadě podle stanov JZD T., vycházejících z tzv. Vzorových stav jednotných zemědělských družstev, vyhlášených tehdy vyhláškou č. 40/l953 Úředního listu), pak by šlo o přechod nemovitostí na právnickou osobu způsobem, který má na zřeteli ustanovení §6 odst. l písm. s/ zákona č. 229/l99l Sb. Ani pak však nebylo vyloučeno (jak shora vysvětleno právními závěry uveřejněnými pod č. 22/l975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že sporná stodola nebyla převzata ze strany JZD T. a že k užívání této hospodářské budovy docházelo z jiného právního důvodu umožňujícího užívání této budovy, což však již nebylo v řízení dále objasňováno. Nestačil tedy bez dalšího v daném případě jen závěr odvolacího soudu o tom, že družstvo stodolu (uváděnou v žalobě žalobců) „užívalo" a že jejími „vlastníky byli J. a A. V.", jakož i to, že na stodolu se nemohla vztahovat ustanovení zákona č. 49/l959 Sb., který nabyl účinnosti l.l0.l959, když J. V. a A. V. byli členy JZD T. od l.l.l959.
Za těchto okolností nebylo možné jednoznačně přisvědčit závěru odvolacího soudu, že „nárok žalobců je možné posuzovat pouze podle §23 odst. l zákona č. 229/l99l Sb.". Nebylo proto možné dospět přesvědčivě k závěru, že je rozsudek odvolacího soudu správný, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. l občanského soudního řádu. Nezbylo proto dovolacímu soudu rozsudek odvolacího soudu zrušit podle ustanovení §243b odst. l a 5 občanského soudního řádu.
Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (který bez dalšího pokládal ve svém rozsudku ze 6.4.l994 za prokázáno, že stodolu vnesli do Jednotného zemědělského družstva T. J. V. a A. V. a že toto družstvo ji užívalo bez uvedení toho, na jakém právním či faktickém podkladu), zrušil odvolací soud podle ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu i tento rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právními závěry dovolacího soudu (§243d odst. l, věta druhá, občanského soudního řádu) a v tomto řízení rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§243d odst. l, věta třetí, občanského soudního řádu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 1. června 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková