ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1567.99.1
sp. zn. 28 Cdo 1567/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání Družstva v. b. „J.\", P., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 4.ll.l998, sp.zn. l2 Co 369, 370/98, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. l3 C 2l0/95 (žalobců: A. B. p. v P. 5, státního podniku, v likvidaci, zastoupeného advokátem, a B. Družstvu v. b. „J.\" proti žalovaným: l. V. P., 2. V. P 3. J. H., 4. M. N., 5. P. S., 6. J. H., a 7. J. H., zastoupeným advokátem, o neplatnost dohody o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalující právnické osoby se domáhaly žalobou, podanou u soudu 8.ll.l995, aby bylo rozsudkem určeno, že je neplatná dohoda o vydání nemovitostí (pozemků parc. č. l475/84, l475/2, l475/3, l475/4, l475/5-díl l a 2, l475/6-díl l a 2, l475/7 v P.-K.) z l0.l.l994, registrovaná rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha-město z l5.9.l994, čj. V 6-966/94, podle níž se dostalo z uvedených nemovitostí podílů žalovaným P. (4l/l28), P. (4l/l28), H. (l8/l28), M. N. (l2/l28) a S. (8/l28). V žalobě bylo uvedeno, že teprve v průběhu roku l995 bylo zjištěno, že pozemek parc. č. l475 je spolu s pozemky parc. č. l479, l478, l480 a l432 v P.-K. zastavěným pozemkem, který byl po zastavění odevzdán bývalému národnímu podniku M. - z. J. Š.
Zároveň se žalobou byl podán návrh na vydání předběžného opatření, kterému soud prvního stupně vyhověl a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 z l9.4.l996, čj. l3 C 2l0/95-6, bylo žalovaným zakázáno zcizit „nemovitosti pozemkových parcelních čísel l475/84, l475/2, l475/3, l475/4, l475/5-díl l a 2, l475/5-díl l a 2, l475/6-díl l a 2, a l475/7 v katastrálním území K. v P., vedeném u Katastrálního úřadu Praha-město.
Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že žalovaní mají za to, že žalobci nejsou v této právní věci aktivně legitimováni. Podle názoru žalovaných nebyl likvidátor žalujícího bytového podniku oprávněn tuto žalobu o určení podat, nýbrž ji mohla podat jen obec, v jejímž katastru pozemky jsou. Žalovaní měli za to, že ani žalující družstvo nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení rozsudkem soudu.
Obvodní soud pro Prahu 6 vynesl 27.l0.l997 rozsudek čj. l3 C 2l0/95-44, jímž byl zamítnut žalobní návrh žalujícího bytového podniku domáhajícího se určení, že je neplatná „dohoda o vydání věcí z l0.l.l994, na základě které byl vklad vlastnického práva pro žalované povolen Katastrálním úřadem Praha-město z l5.9.l99l, čj. V 6-966/94, kterou byly vydány nemovitosti uvedené v článku l. dohody v katastrálním území P.-K.\". Byl rovněž zamítnut žalobní návrh, jímž se žalující družstvo domáhalo určení, že je neplatná dohoda o vydání věcí ze dne l0.l.l994, uzavřená mezi žalujícím bytovým podnikem a žalovanými, na základě které byl vklad vlastnického práva pro žalované povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha-město z l5.9.l994, pod čj. V 6-966/94, a to v části, kterou byl vydán pozemek parc. č. l475/2-zahrada (o výměře 843 m2) v katastrálním území P.-K. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradu nákladů řízení l5.625,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že podle výměru bývalého Obvodního národního výboru v Praze 4 z l8.3.l954 došlo vůči bývalým spoluvlastníkům nemovitostí, zapsaným v pozemkové knize pro katastrální území P.-K, k vyvlastnění části pozemků parc. č. l480, l475, l478, l479 a l432 a pak došlo ke vzniku pozemků označených parc. č. l475/2, l475/3, l475/4,. l475/5, l475/6 a l475/7. Soud prvního stupně vycházel dále z toho, že „v řízení bylo mezi účastníky řízení nesporné, že spoluvlastníky původních pozemků byli žalobci, a to v podílech uváděných v žalobě žalobců; dohodou o vydání věcí z l0.l.l994 vydal B. p. v P. 5 žalovaným pozemky parc. č. l475/84, l475/2, l475/3, l475/4, l475/5, l475/6 a l475/7 v P.-K., a to v podílech rovněž uváděných v žalobě žalobců; dohoda byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky od l6.l.l994.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se dále uvádělo, že kupní smlouvou z 3l.l0.l994 prodalo H. město P.-M. č. P. 5 žalujícímu D. v. b. „J.\" dům čp. 8l4 v P.-K.; nájemní smlouvou z 23.l.l995 předalo H. město P. do nájmu uvedenému družstvu pozemky parc. č. l475/72 a parc. č. l475/2 v P.-K. a poté kupní smlouvou z 25.9.l997 se toto družstvo stalo vlastníkem pozemku parc. č. l475/72 (o výměře 2l0 m2), který je zastavěnou plochou pod domem čp. 8l4. Soud prvního stupně posléze z výsledků provedeného dokazování pokládal za prokázáno, že Pokud chce někdo vstoupit na pozemky parc. č. l475/72, l475/73, l475/74, l475/75 a l475/76, musí přejít přes pozemky, jež jsou ve vlastnictví žalovaných, tedy přes pozemky parc. č. l475/2, l475/3, l475/4, l475/5 a l475/6.
Pokud šlo o otázku aktivní legitimace na straně žalobců v této právní věci, dospěl soud prvního stupně ohledně žalujícího bytového podniku k závěru, že ve smyslu ustanovení §70 odst. 3 a §72 odst. l obchodního zákoníku může likvidátor likvidující společnosti činit pouze takové úkony, které směřují k likvidaci společnosti a podání žaloby o neplatnost dohody o vydání věcí nelze, podle názoru soudu prvního stupně, pokládat za takový úkon. Ohledně žalujícího družstva dospěl soud prvního stupně k závěru, že tento žalobce neuzavíral dohodu o vydání věcí z l0.l.l994, která byla uzavřena mezi B. p. v P. 5 v likvidaci a žalovanými; skutečnost, že toto žalující družstvo je vlastníkem pozemku parc. č. l475/72, který sousedí s pozemkem parc. č. l475/2 v P.-K., nedává žalujícímu družstvu právo zasahovat do dispozici s pozemkem sousedním, ani tyto dispozice nějak ovlivňovat. Také otázka, zda nájemní smlouva ohledně pozemků parc. č. l475/2 v P.-K., uzavřená mezi H. městem P. a D. v. b. „J.\", byla uzavřena platně, se netýká právního vztahu mezi žalujícím družstvem a žalovanými, neboť jde jen o právní vztah mezi tímto družstvem a H. městem P. Byl proto soud prvního stupně toho názoru, že žalující družstvo nemělo v daném případě naléhavý právní zájem (§80 písm. c/ občanského soudního řádu) na žalobou požadovaném určení.
Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu obou žalobců zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení §l42 odst. l občanského soudního řádu.
O odvolání žalujícího D. v. b. „J.\" proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze 4.ll.l998, sp.zn. l2 Co 364, 370/98. Rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení z 2l.4.l998, čj. l3 C 2l0/95-56) byl potvrzen v zamítavém výroku o věci samé ve vztahu k uvedenému družstvu. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti uvedeného žalujícího družstva vůči žalovaným byl změněn tak, že tyto náklady řízení činí l4.550,- Kč; jinak byl tento výrok potvrzen. Ve výrocích rozsudku soudu prvního stupně ohledně žalujícího bytového podniku zůstal tento rozsudek nedotčen. Žalujícímu družstvu vlastníků bytů bylo uloženo nahradit žalovaným P., P., M. N. a S. na náhradu nákladů odvolacího řízení l.900,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalujícím družstvem a žalovanými J. H., J. H. a J. H. nemá žádný z těchto účastníků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo proti tomuto rozsudku připuštěno dovolání.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud především konstatoval, že v průběhu řízení zemřel jeden z původních žalovaných J. H. a že v řízení bylo jednáno dále s jeho dědici ze zákona J. H., J. H. a J. H. Odvolací soud uváděl také, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podalo jen žalující družstvo vlastníků bytů, které je samostatným procesním společníkem ve vztahu k druhému ze žalobců a že tedy odvolací soud posuzoval u odvolávajícího se družstva samostatně, zda na jeho straně je dán naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení.
Odvolací soud dospěl pak k závěru, že na straně žalujícího družstva vlastníků bytů není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti dohody o vydání věcí, jež byla uzavřena mezi jinými subjekty, protože právní postavení tohoto žalobce se v důsledku této dohody o vydání věcí nemění; tento žalobce by se ani při určení neplatnosti dohody vlastníkem některého z pozemků, o něž v dohodě šlo, nestal. Odvolací soud byl dále toho názoru, že právní vztah žalujícího družstva vlastníků bytů z nájmu pozemku parc. č. l475/2 v P.-K. (či z předkupního práva) je vztahem jiným a o něj v tomto řízení nejde.
Ve výrocích rozsudku soudu prvního stupně ohledně žalujícího bytového podniku nebyl tento rozsudek napaden odvoláním, takže zůstal v tomto rozsahu nedotčen (§206 odst. 2 občanského soudního řádu).
Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními §224 odst. l a §l42 odst. l občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášky č. l77/l996 Sb.
Odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, když za otázku zásadního významu po právní stránce považoval otázku, zda naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy může mít i osoba, která není účastníkem právního vztahu, o nějž v dohodě o vydání věcí šlo, jestliže uzavřela ohledně předmětu převodu jinou smlouvu s třetí osobou, která by se při neplatnosti dohody mohla stát vlastníkem předmětu převodu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který v řízení zastupoval žalující družstvo vlastníků bytů, dne 20.l.l999 a dovolání ze strany tohoto žalobce bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne l6.2.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l občanského soudního řádu.
Ve svém dovolání navrhovalo dovolávající se družstvo, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel tu uplatňoval dovolací důvody podle ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ a d/ občanského soudního řádu.
Podle názoru dovolatele se odvolací soud nevypořádal se skutečností, že v době jeho rozhodování nebylo ještě skončeno řízení o dědictví po původně žalovaném J. H. Dědicové po tomto zemřelém nebyli odvolacímu jednání přítomni, nebyli právně zastoupeni a soud rozhodoval bez jejich vyjádření; přitom žalující družstvo vlastníků bytů výslech dědiců zemřelého H. výslovně navrhoval. Pokud šlo o dovolatelem vytýkané nesprávné právní posouzení věci, byl dovolatel toho názoru, že odvolací soud nesprávně měl za to, že na straně žalujícího družstva nebyl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti dohody o vydání věcí z l0.l.l994. Naléhavý právní zájem na tomto určení naopak vyplýval, podle názoru dovolatele, z toho, že H. město P. se v kupní smlouvě, kterou prodalo žalujícímu družstvu dům obklopený sporným pozemkem, zavázalo, že s tímto družstvem uzavře nájemní smlouvu ohledně tohoto pozemku; k tomu pak skutečně došlo a tato nájemní smlouva obsahuje i ujednání o předkupním právu pro žalující družstvo. Pokud by tento pozemek nebyl vydán žalovaným, přešel by do vlastnictví H. města P. podle zákona č. l72/l99l Sb. Dovolatel je proto přesvědčen, že na jeho straně je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti dohody z l0.l.l994.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení §239 odst. l občanského soudního řádu, protože odvolací soud ve výroku svého rozsudku vyslovil, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Jestliže odvolací soud připustil dovolání jen v souvislosti s právním posouzením (výkladem) určitého pojmu, vymezil tím zásadně dovolací důvod a dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např. z hlediska závěrů odvolacího soudu o skutkových zjištěních (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §l07 odst. 3 občanského soudního řádu jde-li o majetkovou věc a navrhovatel nebo odpůrce zemřel, soud pokračuje v řízení s dědici účastníka, jakmile se skončí řízení o dědictví, pokud povaha věci nepřipouští, aby se s těmito dědici nepokračovalo dříve.
Jestliže zemřel jeden z účastníků občanského soudního řízení, soud může zpravidla, i když řízení o dědictví není dosud pravomocně skončeno, pokračovat v řízení, jsou-li z řízení o dědictví známi dědici zemřelého (srov. Sborník IV. Nejvyššího soudu str. 722, SEVT, Praha l986).
Naléhavý právní zájem na určení podle ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce anebo kde by bez tohoto určení jeho postavení se stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b/ občanského soudního řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. l7/l972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k ustanovení §239 odst. l a §242 odst. l občanského soudního řádu přezkoumával dovolací soud v daném případě rozhodnutí odvolacího soudu jen v rozsahu dovolání, přípustného podle ustanovení §239 odst. l občanského soudního řádu, tedy v rámci vymezení daného výrokem rozsudku odvolacího soudu o připuštění dovolání.
Dovolací soud neshledal, že by řízení před odvolacím soudem bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 občanského soudního řádu nebo že by bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Při aplikaci ustanovení §l07 odst. 3 občanského soudního řádu odvolacím soudem, proti níž dovolatel vznášel námitky, bylo ze strany odvolacího soudu postupováno v souladu se zněním tohoto ustanovení i s tím, jak bylo toto ustanovení vyloženo v uveřejněné judikatuře.
Pokud jde o výklad ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu, je třeba mít za to, že i když toto ustanovení dopadá zásadně na určení právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným nebo o právu žalobce vůči žalovanému, nelze zcela vyloučit přípustnost toho, že předmětem žaloby o určení podle ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu bude právní vztah mezi žalovaným a třetí osobou. Aplikace ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu na určení takového právního vztahu je ovšem na místě, jestliže požadované určení právního vztahu, jehož subjektem je třetí osoba, ovlivní postavení žalobce vůči žalovanému, neboť jinak by žalobce nemohl mít naléhavý právní zájem na tomto určení.
U právního vztahu vzniklého uzavřením dohody o vydání věci podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. by tedy muselo jít o případ, v němž by byly shledány důvody neplatnosti spočívající např. v porušení kogentního ustanovení zákona č. 87/l99l Sb. nebo by byly dány důvody neplatnosti podle ustanovení §39 občanského zákoníku, ale muselo by být také doloženo, že určení neplatnosti uvedené dohody podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. ovlivní postavení žalobce vůči žalovanému, aby tak byl doložen naléhavý právní zájem na určení právního vztahu mezi žalovaným a třetí osobou. Takové okolnosti však nebyly v daném případě v řízení před soudy obou stupňů doloženy; ani určení neplatnosti dohody z l0.4.l99l, o níž v tomto řízení šlo, nemohlo ovlivnit právní vztah mezi žalujícím D. v. b. „J.\", a to např. v tom smyslu, že by se po pravomocném určení neplatnosti uvedené dohody toto žalující družstvo mohlo dosáhnout nějakého právního nároku vůči žalovaným. Z tohoto právního závěru v podstatě vycházel v daném případě i odvolací soud.
Nemohl proto dovolací soud dospět k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. l občanského soudního řádu.
Přikročil proto dovolací soud k zamítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení §243b odst. l a 5 občanského soudního řádu.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů vynaložených žalovanými na vyjádření k dovolání žalujícího družstva použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §224 odst. l občanského soudního řádu ustanovení §l50 téhož právního předpisu o nepřiznání nákladů řízení i účastníku řízení, který měl v řízení úspěch, a to vzhledem k povaze projednávané věci (ve stadiu dovolacího řízení s vymezenou přípustností dovolání výrokem rozsudku odvolacího soudu) i vzhledem k obsahu stručného vyjádření k dovolání poukazujícího jen na srovnání závěrů odvolacího soudu s námitkami dovolatele.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. července 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková