ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1871.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 1871/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání A. P., zast. JUDr. M. V., podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 12.3.1997, sp.zn. 12 Co 82/95, vydanému v právní věci žalobkyně A. P., zast. JUDr. M. V. proti žalovanému O. o., a.s. o vydání nemovitosti, vedené i Okresního soudu Brno - venkov pod sp.zn. 7 C 52/92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12.března 1997 pod sp.zn. 12 Co 82/95-40 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 11.září 1994 pod č.j. 7 C 52/92-29, jímž byl zamítnut restituční návrh, aby žalovanému bylo uloženo vydat žalobkyni nemovitost zapsanou na LV č. 668 pro obec a k.ú. O., a to dům č.p. 140.
Krajský soud současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud shledal, že v řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně je oprávněnou osobou jako právní nástupkyně své matky A. K., která byla původní vlastnicí nemovitosti a že žalovaný je povinnou osobou, že však nebyla splněna další podmínka, nezbytná pro úspěšné uplatnění nároku, a to, že nemovitost přešla na stát v rozhodném období, jak to vyžaduje ustanovení §6 v návaznosti na ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, která se domáhala toho, aby žalobě bylo vyhověno. Jako důvod uváděla, že matce žalobkyně bylo v roce 1950 potvrzeno české státní občanství ; z toho žalobkyně vyvozovala, že ke konfiskaci došlo neoprávněně.
Soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění podání.
Dovolací soud sice nepochyboval o obsahu podání o tom, čeho se žalobkyně v dovolacím řízení domáhá ( §79 odst. 1 o.s.ř. ) avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně, protože rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 20.6.1997, avšak podání žalobkyně, nesoucí datum 30.8.1999, došlo dovolacímu soudu, t.j. Nejvyššímu soudu České republiky až 3.9.1999, když předtím bylo poště svěřeno k přepravě dne 2.9.1999.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Protože žalobkyně podala dovolání přímo u dovolacího soudu , bylo by se zřetelem k ustanovení §240 odst. 2 věta druhá o.s.ř. nezbytné, aby v této měsíční lhůtě, počítané od právní moci rozsudku odvolacího soudu, dovolání adresované Nejvyššímu soudu bylo svěřeno poště k přepravě nebo přímo podáno u Nejvyššího soudu. To se však nestalo, takže se zřetelem k ustanovení §218 odst. 1 o.s.ř. a §243b odst. 4 o.s.ř. nezbylo, než dovolání jako opožděné odmítnout.
K věci je však třeba poznamenat, že ani kdyby dovolání bylo včas podáno, nebylo by ho možné věcně projednat, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ( arg. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ) a nejednalo se ani o případ, kdy by dovolání přesto bylo výjimečně přípustné na základě ustanovení §239 o.s.ř. ).
O náhradě nákladů řízení o dovolání bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 věty první odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v řízení o dovolání žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová