ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1976.99.1
sp. zn. 28 Cdo 1976/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Julie Muránské a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání S. S., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 9.dubna 1999, sp.zn. 5 Co 154/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 5C 867/95 (žalobkyně S. S. proti žalované Č. p., s.p., zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí a o vydání nemovitosti), takto:
I. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 9. 4. 1999, sp.zn. 5 Co 154/99, i rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově z 12. 10. 1998, č.j. 5 C 867/95-68.
II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu dne 1. 11. 1995 (změněnou 17. 5. 1996), domáhala jako oprávněná osoba, aby žalované byla uložená povinnost uzavřít s ní dohodu o vydání domu č.p. 193 na pozemku parc. č. 972 v Č. K. Uvedla, že je jí známo, že původní vlastník F. S. (žalobkyně je dcerou bratra původního vlastníka) zanechal dva žijící přímé potomky E. S. a B. B., kteří se domáhali žalobou u Okresního soudu v Českém Krumlově vydání ideální poloviny uvedených nemovitosti, ale jejich žaloba byla rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově dne 16. 10. 1992 zamítnuta. Žalobkyně uváděla, že F. S. byl německé národnosti, byl však loajálním občanem Československé republiky a politicky se neangažoval; jeho manželka H. S., rozená S., byla Češka. Jde o případ, kdy věc přešla na stát v rozhodném období ve smyslu ustanovení §6 zákona č.87/1991 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání nemovitosti, ale bezvýsledně.
Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, protože z výzvy o vydání nemovitostí ze dne 24. 4. 1995 nevyplývaly skutečnosti způsobu převzetí nemovitosti státem. Uvedla, že P. ú. v Č. K. převzal konfiskovanou budovu dne 21. 10. 1945 a o téže věci již bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Český Krumlov pod sp.zn. 6 C 395/92.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem z 12. 10. 1998, č.j. 5 C 867/95-68, zamítl žalobu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna uzavřít s ní dohodu o vydání jedné poloviny domu čp.193 a pozemku č. 972, zapsaných v katastru nemovitosti u Katastrálního úřadu Č. K. pro katastrální území Č. K. a také i žalobu o vydání týchž nemovitostí. Dále uvedený soud zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni náklady řízení a přiznal náhradu nákladů řízení žalované ve výši 1.150,-Kč a náklady řízení státu ve výši 2. 250,- Kč vůči žalobkyni.
V odůvodnění svého rozhodnutí na základě provedených důkazů a jejich zhodnocení měl soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně podala ve smyslu nálezu Ústavního soudu č.164/1994 Sb. písemnou výzvu podle ustanovení §5 odst.1 zákona č. 87/1991 Sb. žalované k vydání věcí (domu čp.193 a parcely č. 972, v Č. K.) s tím, že je oprávněnou osobou podle ustanovení §3 odst. 2 písm. e/ zákona č. 87/1991 Sb. Prokázala svůj příbuzenský vztah k původnímu vlastníku F. S., bratrovi svého zemřelého otce K. S., z čehož dovozovala, že je aktivně legitimována k podaní žaloby, když žalovaná odmítla tento majetek vydat, třebaže je povinnou osobou. Soud prvního stupně řešil otázku, zda jde o majetek, na který se vztahuje zákon č.87/1991 Sb. Uvedl, že podle ustanovení §1 a §2 odst.1 se tento zákon vztahuje na zmírnění následků majetkových křivd, učiněných správními akty v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 v rozporu se zásadami demokratické společnosti, byla-li křivda důsledkem politické persekuce nebo postupu, porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Soud prvního stupně zjistil, že F. S. byl uznán vinným Mimořádným lidovým soudem v Českých Budějovicích dne 26. 11. 1946 za zločin proti státu. Soud prvního stupně se zabýval argumentem žalobkyně, že šlo o projev persekuce, neboť byl uznán vinným jen za to, že byl v době zvýšeného ohrožení republiky za okupace v Č. K. členem Německé organizace NSKK. Z hlediska právního soud prvního stupně odmítl tento argument, neboť F. S. byl odsouzen na základě tehdy platného trestního zákona a nebyl rehabilitován. V roce 1950 se F. S. stal českým občanem, když mu bylo vráceno občanství, nebyl rehabilitován (automaticky získal německé občanství). Pochyboval však o dalším argumentu žalobkyně, že by se stal také automaticky členem NSKK. Soud prvního stupně měl také pochybnosti o tom, že by byl z organizace vyloučen, a že byl dokonce vězněn; měl za to, že se tak stalo spíše, že získával potraviny na černém trhu. Soud prvního stupně poukázal na to, že když byl majetek F. S. výměrem ze dne 27. 4. 1948 konfiskován podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. vycházelo se z toho, že dům čp.193 a stavební parcelu 972 měl z jedné poloviny spolu s E. W., jejíž příbuzenský vztah zůstal nevysvětlen. Soud prvního stupně dovozoval, že tehdejší okresní národní výbor svým rozhodnutím postupoval podle normy tehdy platné a nenáleží mu posuzovat zda dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v souladu s ústavou, listinou základních práv a svobod nebo s deklarací lidských práv OSN. Dále měl soud prvního stupně za to, že ohledně uvedených nemovitosti postupoval O. ú. a F. n. o. v P. dne 17. 2. 1950 tak, že předal nemovitosti Č. p., n.p. se sídlem v P., která se přestěhovala do domu č.p. 193 již 21. 10. 1945. Ke skutečnosti, že později byla z knihovní vložky vymazána poznámka, že šlo o konfiskát na základě blíže neurčeného dokladu neznamená, že by byl výměr z 27. 4. 1948 pozbyl platnosti. Uzavřel proto, soud prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by spoluvlastnický podíl F. S. k nemovitostem přešel na stát způsobem uvedeným v zákoně o mimosoudních rehabilitacích a navíc k tomuto přechodu došlo na základě dekretu prezidenta č. 108/1945 Sb., přičemž je nerozhodné, zda správní orgán vydal výměr až v rozhodném období; nárok proto není důvodný, a soud prvního stupně žalobu zamítl..
O odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 9. dubna 1999, sp. zn. 5 Co 154/99. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen a žalobkyni bylo uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Českém Krumlově na nákladech řízení 2.250,- Kč; nebylo připuštěno dovolání ohledně otázky přechodu nemovitosti na stát bez právního důvodu v souvislosti s výmazem konfiskace v pozemkové knize a nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení žalované.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, a že její žalobu bylo nutno zamítnout především z důvodu nedostatku aktivní legitimace. Poukazoval na skutečnost, že již soud prvního stupně zjistil, že nárok na vydání nemovitostí, ohledně nichž vznesla svůj nárok žalobkyně, uplatnili již v roce 1992 děti původního vlastníka E. S. a B. B. proti téže žalované a jejich žaloba byla rozsudkem ze dne 16. 10. 1992 sp.zn. 6 C 395/92, zamítnuta a tento rozsudek nabyl právní moci dne 12. 11. 1992, i když nelze uznat původní argument žalované, že jde o rozsouzenou věc, protože nešlo o totožnost účastníků řízení, má to zásadní význam pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně. S poukazem na ustanovení §3 odst. 4 a §6 písm. e/ zákona č. 87/1991 Sb.uváděl odvolací soud, že osoby v tomto předpise (např. sourozenci osoby, jejíž věc přešla do vlastnictví státu, a zemřeli-li některý z nich pak na jeho místě jsou oprávněnými osobami jeho děti jen tehdy, jestliže osoby uvedené v předchozím pořadí (na předchozích místech) neuplatnily svůj nárok na vydání věci (případně jej uplatnily pozdě). Dále odvolací soud měl za to, že tu nejde o převzetí nemovitosti státem bez právního důvodu ve smyslu ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Je totiž prokázáno, že nemovitosti přešly na stát výměrem ONV v Č. K. ze dne 20. 4. 1948, který nabyl právní moci dne 28. 5. 1948, a který byl vydán na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Právním důvodem přechodu na stát je proto konfiskace podle tohoto dekretu a nelze mít za to, že nemovitosti začal stát užívat bez jakéhokoli právního důvodu, jak to má na zřeteli ustanovení §6 odst. 2 citovaného zákona. Odvolací soud nesdílel právní závěr žalobkyně, že v souvislosti s usnesením soudu Cd 157/61 ze dne 15. 3. 1961 (kterým bylo nařízeno soudem vymazat poznámku konfiskace ve vložce pozemkové knihy pro katastrální území Č. K.) je třeba pohlížet na převzetí nemovitosti, v této vložce zapsaných, jako na převzetí bez právního důvodu. V době převzetí věcí právní důvod existoval a neexistuje žádný doklad o tom, že konfiskační výměr byl zrušen. Zmíněna listina nesvědčí ani o tom, že by k výmazu poznámky konfiskace mělo dojít v souvislosti s jakýmkoli přezkoumáváním konfiskačního výměru a že by případně měla být výrazem toho, že majetek neměl být konfiskován. Odvolací soud považoval za správný názor soudu prvního stupně, že nemovitosti nepřešly na stát způsobem předpokládaným zákonem č. 87/1991 Sb; proto potvrdil napadený rozsudek v celém rozsahu.
Nebylo připuštěno dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, protože otázka, zda stát převzal věc bez právního důvodu není otázkou zásadního právního významu (nemůže mít totiž vliv listina, vydaná mnoho let poté, co státem byly převzaty nemovitosti, když z ní neplyne, že původní právní titul, t.j. konfiskační výměr byl zrušen či se na konfiskovaný majetek nevztahoval).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 12. 5. 1999, právní moci nabyl dne 18. 5. 1999 a dovolání žalobkyně došlo soudu prvního stupně dne 11. 6. 1999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolání podávala žalobkyně z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o. s. ř. s poukazem na přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že žalobkyně jako neteř původního vlastníka již není oprávněnou osobou, protože děti původního vlastníka ve včas uplatněném nároku byly neúspěšné, a tvrdila, že byl-li uplatněný nárok v pořadí dříve uvedených oprávněných osob již soudem prvního stupně pravomocně zamítnut, je třeba analogicky věc posoudit tak, jako by nárok nebyl uplatněn nebo nebyl neuplatněn řádně. Dovolatelka poukázala na své důvody obsažené v odvolání, kterými se odvolací soud nevypořádal; proto navrhovala napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst.1 zákona č. 238/1995 Sb. podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád ( zákon č.99/1963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinnosti zákona č.238/1995 Sb. (tj. před 1. 1. 1996; srov. článek V. zákona č. 238/1995 Sb.).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže odvolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Za rozhodnutí „po právní stránce zásadního významu\" je nutno považovat (jak to bylo vyloženo v usnesení Ústavního soudu ČR z 23. 8. 1995, III. ÚS 181/95, uveřejněném pod č. 19 ve svazku 4, ročník 1995-II. díl, Sbírky nálezu a usnesení Ústavního soudu ČR) zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.
V rozhodnutí uveřejněném pod č.16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu ustanovení §6 odst. 2 a §2 odst.1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. může v případech konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. soud posuzovat jen tehdy, jestliže správní orgán rozhodl až pod 25. 2. 1948 o tom, jsou-li splněny podmínky podle dekretu č.108/1945 Sb., za nichž pak došlo ze zákona ke konfiskaci majetku stanovené tímto dekretem.
Žalobkyně ve svém žalobním návrhu (v jeho doplnění ze 6. 5. 1996 na čl. 20 spisu Okresního soudu v Českém Krumlově sp.zn. 5 C 867/95) uváděla své tvrzení, že původní vlastník nemovitosti F. S., nebyl osobou spadající pod režim dekretu č. 108/1945 Sb.; byla toho názoru, že „naopak v souladu s ustanovením §1 odst.1 tohoto dekretu neměl být jeho majetek konfiskován\".
V rozsudku soudu prvního stupně i v rozsudku odvolacího soudu bylo shodně uvedeno, že výměrem bývalého Okresního národního výboru v Č. K. z dubna 1948 byl majetek původního vlastníka F. S. konfiskován podle dekretu č.108/1945 Sb.
Soud prvního stupně ve svém rozsudku z 12. 10. 1998, č.j. 5 C 867/95-68, uvedl, že soudu nepřísluší přezkoumávat výměr správního orgánu vydaný podle dekretu č.108/1945 Sb. Odvolací soud ve svém rozsudku z 9. 4. 1999, sp. zn. 5 Co 154/99, byl jen toho názoru, že je třeba zkoumat, zda uvedený výměr nebyl vydán jako důsledek politické perzekuce či porušujícího postupu porušujícího lidská práva a svobody.
Soudy obou stupňů nedospěly tedy ve svých rozhodnutích k právnímu závěru, že by tu bylo možné přezkoumávat v celém rozsahu splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát konfiskací majetku podle dekretu č.108/1945 Sb. Tím se však odchýlily od ustálené judikatury, které bylo co do právních závěrů vyjádřena zejména v již citovaném rozhodnutí uveřejněném pod č.16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Shledal proto dovolací soud, že právě z tohoto hlediska mělo rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Bylo tu tedy odvolání dovolatelky přípustné podle ustanovení §239 odst.2 občanského soudního řádu.
Z dovolacích důvodů uplatněných dovolatelkou posoudil dovolací soud v tomto případě jako daný důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu, když má zato, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily ustanovení §6 odst. 2 zákona č.87/1991 Sb. v souvislosti s ustanovením dekretu č.108/1945 Sb.
Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1 a 5 o. s. ř.
Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek (§243b odst.2 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího, a dovolacího soudu (§243d odst.1, věta třetí, o. s. ř. ).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (a případně i pro odvolací soud) závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2000
JUDr. Júlia M u r á n s k á
předsedkyně senátu