ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.2669.99.1
sp. zn. 28 Cdo 2669/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání J. L., zastoupené advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 30.6.l999, sp.zn. l2 Co 2l, l45/99, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. ll C l47/95 (žalobkyně E. W., zastoupené JUDr. J. J., proti žalované J. L., o uzavření dohody o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 24.5.l995, aby žalované bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání jedné ideální poloviny domu čp. 28l v P.-S. s pozemky parc. č. l425 a l436. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti byly majetkem žalobkyně, ale propadly státu na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze l6.7.l98l, sp.zn. l T 60/8l, pro tehdy trestný čin podle ustanovení §l09 odst. 2 trestního zákona; toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením téhož soudu z 8.ll.l990, sp.zn. Rt 939/90, podle zákona č. ll9/l990 Sb., o soudní rehabilitaci. Žalovaná získala uvedené nemovitosti jako dědictví po O. L., který je koupil 9.3.l983 jako konfiskát od státu. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně.
Žalovaná navrhovala v průběhu řízení zamítnutí žaloby s tím, že nemovitosti nebyly získány od státu v rozporu s tehdy platnými předpisy, ani na základě protiprávního zvýhodnění.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalovanou jako účastnici řízení, vyslechl také původně rovněž žalovaného O. L. (který v průběhu řízení zemřel l.8.l99l), vyžádal si od odboru výstavby Místního úřadu Městské části P. spisy týkající se převodu domu čp. 28l v P. - S. a pozemků parc. č. l435 a parc. č. l436. Byla však zamítnuta žaloba vůči žalované O. U. ohledně vydání tří ideálních čtvrtin týchž nemovitostí. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na úhradu zálohovaných nákladů řízení 585,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Oběma žalovaným (J. L. a O. U.) bylo uloženo zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 rovněž 585,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit na tento účet úhradu soudního poplatku 500,- Kč. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením z 30.6.l997, sp.zn. l8 Co l45/97, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalované J. L. uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání jedné ideální čtvrtiny domu čp. 28l v P.-S. a pozemků parc. č. l435 a parc. č. l436, jakož i ve výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku, a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil svým výrokem, že zůstává nedotčen výrok rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta vůči žalované O. U. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně především, že nebylo jeho rozsudkem specifikováno, jaký podíl na nemovitostech má každá ze žalovaných vydat žalobkyni. Dále odvolací soud vytýkal, že nebylo objasněno, za jakých okolností tyto nemovitosti přešly z vlastnictví státu do vlastnictví manželů L.; zejména nebylo konkretizováno, zda došlo k pochybení znalce při ocenění nemovitostí anebo zda byla nedopatřením do kupní ceny převzata pouze cena domu bez pozemků; odvolací soud byl také toho názoru, že měl být vyžádán spis bývalého Státního notářství pro Prahu 5 nebo spisový materiál od Magistrátu P., popřípadě měl být vyslechnut znalec Ing. A. R., který nemovitosti oceňoval v roce l979 a pak v roce l982. Nebyly provedeny odpovídající důkazy o tom, zda nemovitost byla nabyta v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení byl vynesen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 z l8.8.l998, čj. ll C l47/95-86, jímž bylo uloženo žalované J. L. uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání ideální čtvrtiny domu čp. 28l v P.-S., jakož i ideální čtvrtiny pozemků parc. č. l435 a parc. č. l436, jež jsou zapsány na listu vlastnictví č. 624 pro katastrální území S. Žalované J. L. bylo uloženo zaplatit do 3 dnů státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na náhradu zálohovaných nákladů řízení l.700,- Kč a v téže lhůtě a na tentýž účet i úhradu soudního poplatku l.000,- Kč. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uváděl, že v řízení bylo prokázáno, že původními spoluvlastníky domu čp. 28l v P.-S. (s pozemky parc. č. l435 a parc. č. l436) byla žalobkyně jednou ideální polovinou a její bratr O. L. rovněž ideální polovinou; žalobkyně byla v roce l98l odsouzena v trestním řízení soudním pro dříve trestný čin opuštění republiky a došlo i k propadnutí jejího majetku. Žalobkyni pokládal proto soud prvního stupně za oprávněnou osobu podle ustanovení §l9 odst. l a §3 odst. l zákona č. 87/l99l Sb., když její nemovitosti přešly na stát ve smyslu ustanovení §6 odst. l písm. a/ zákona č. 87/l99l Sb., a když také žalobkyně řádně a včas učinila výzvu k vydání nemovitostí podle ustanovení §5 zákona č. 87/l99l Sb. Žalovanou J. L. pokládal soud prvního stupně za povinnou osobu ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb., když v roce l983 nabyla spolu se svým manželem O. L. od státu jednu ideální polovinu uvedených nemovitostí, a když soud prvního stupně dospěl na základě výsledků provedeného dokazování k závěru, že uvedená nemovitost (dům čp. 28l v P.-S.) byla při koupi v roce l983 oceněna částkou (45.086,60 Kč), která byla podle posudků znalců z roku l979 a z roku l996 (52.000,- Kč) o 2l,6 % nižší než cena podle vyhlášky č. 43/l969 Sb. (o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění), platné v době koupě nemovitostí od státu podle smlouvy z roku l983. Touto smlouvou byla ideální polovina sporných nemovitostí získána do bezpodílového spoluvlastnictví žalované J. L. a jejího manžela O. L., které pak zaniklo úmrtím O. L., zemřelého l.8.l99l (děděním po něm získala ideální čtvrtinu uvedených nemovitostí jeho dcera O. U.).
Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanovením §l42 odst. l a §l48 odst. l občanského soudního řádu s tím, že se žalobkyně vzdala práva na náhradu nákladů řízení; výrok o úhradě soudního poplatku byl učiněn podle ustanovení §2 odst. 3 a §ll odst. 2 písm. j/ zákona č. 549/l99l Sb.
O odvolání žalované J. L. rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 30.6.l999, sp.zn. l2 Co 2l, l45/99. Rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení z ll.2.l999, čj. ll C l47/95-l06) byl potvrzen v upřesněném znění dohody o vydání věcí. Ve výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalované J. L. bylo uloženo uhradit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na náhradu nákladů řízení odvolacího částku l.l65,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a z takto zjištěného stavu v rozhodujících otázkách vyvodil i správné právní závěry. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně podcenění nemovitostí při jejich koupi J. L. a O. L. od státu, když i po doplnění posudku znalce E. Z., který podával posudek i v řízení před soudem prvního stupně, bylo shledáno, že ocenění nemovitostí provedené odhadcem Ing. R. v roce l982 obsahovalo stanovení ceny nemovitostí zjevně nižší částkou, než by odpovídalo tehdy platnému cenovému předpisu (vyhlášce č. 43/l969 Sb.); toto ocenění obsahovalo závěr o tak výrazném zhoršení stavu nemovitosti, že podle znaleckého posudku nemohlo k němu v krátkém období od roku l979 (kdy bylo provedeno ocenění pro účely řízení o dědictví) dojít v takovém rozsahu. Kromě tohoto závěru poukazoval odvolací soud na to, že při ocenění nemovitostí v roce l982 byla "nižší cena stanovena právě jen pro osobu žalované a jejího manžela a nikoli obecně s tím, že by teprve následně bylo rozhodnuto, komu budou nemovitosti prodány". Odvolací soud posléze poukazoval na to, že soud prvního stupně správně posuzoval i na to, že "vlastnické právo manželů k věcem z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které nebyly při vypořádání dědictví přikázány jiným osobám, trvá i po smrti druhého z manželů".
Z uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §2l9 občanského soudního řádu, a to v upřesněném znění žalobkyní navržené dohody o vydání nemovitostí s přihlédnutím k tomu, aby tu byl odpovídající podklad pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními §224 odst. l, §l42 odst. l a §l48 odst. l občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který v řízení žalovanou zastupoval, dne l6.8.l999 a dovolání bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne l5.9.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l občanského soudního řádu.
Dovolatelka ve svém dovolání navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na ustanovení §237 odst. l písm. f/ občanského soudního řádu a dovozovala, že "odvolací soud provedl v odvolacím řízení důkazy, nesplňující podmínky uvedené v ustanovení §2l3 odst. 3 občanského soudního řádu (s přihlédnutím k ustanovení §22l odst. l písm. a/ téhož právního předpisu), a zbavil tak žalovanou jako účastníka řízení práv vyplývajících z dvouinstančnosti civilního procesu". Jako dovolací důvody dovolatelka uplatňovala, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§24l odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu), a že tento rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu).
Dovolatelka pokládala především za nesprávný právní závěr odvolacího soudu, jímž dovodil zvýhodnění žalované při koupi nemovitostí od státu a nesprávnost znaleckého ohodnocení z roku l982 (které bylo podkladem pro stanovení ceny ve smlouvě uzavřené dne 9.3.l983 mezi Obvodním podnikem bytového hospodářství v P. a manžely O. L. a J. L.), a to pouze z rozporu znaleckého posudku s předchozím znaleckým posudkem z roku l979 a z toho, že některé opravy domu, byly provedeny žalovanou J. L. a v devadesátých letech; takže údajně nemohl být dům čp. 28l v P.-S. v roce l982 v desolátním stavu, aniž se přihlíželo k tomu, že opravy tohoto domu se prováděly podle ekonomických možností žalované. Dovolatelka v této souvislosti vytýkala odvolacímu soudu, že neprovedl důkazy, navržené žalovanou k doplnění dokazování, zejména pokud šlo o důkaz posudkem jiného znalce, zvláště když už nemohl být proveden výslech Ing. R. (jenž provedl ocenění nemovitostí v roce l982), který v mezidobí zemřel. Za nesprávné právní posouzení věci pokládala dovolatelka názor odvolacího soudu, že ocenění z roku l982 bylo provedeno údajně jen pro ni a jejího manžela a "nikoli obecně", třebaže cena nemovitostí byla v tomto ocenění stanovena podle obecných pravidel a nabyvatelé (O. L. a J. L.) nemohli tu být nabídkou státu ke koupi domu, adresovanou právě jim, nijak zvýhodněni, když ostatně tato nabídka uživatelům nemovitosti vyplývala z obecně závazných právních předpisů. Dovolatelka vyslovovala posléze názor, že žaloba žalobkyně měla být zamítnuta přinejmenším jako předčasná, když po vydání nálezu Ústavního soudu ČR č. l64/l994 Sb. "vzhledem k zákonodárcově nečinnosti nezačaly nové lhůty pro dotčené oprávněné osoby dosud běžet".
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; viz článek 238/l995 Sb.).
V daném případě směřovalo dovolání dovolatelky proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a odvolací soud svým výrokem jen dílčím způsobem změnil slovní znění žalobkyní navrženého znění dohody o vydání jedné ideální čtvrtiny nemovitostí, jež byly sporné mezi účastníky řízení. S přihlédnutím k věcnému obsahu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé ve srovnání s obsahem rozhodnutí soudu prvního stupně nešlo tedy v daném případě o přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu, které má na zřeteli dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §237 odst. l písm. f/ občanského soudního řádu, na něž dovolatelka v daném případě poukazovala také co do přípustnosti svého dovolání, je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. l písm. f/ občanského soudního řádu) se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která občanský soudní řád dává (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 25/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. l písm. f/ občanského soudního řádu jde od účinnosti zákona č. 238/l995 Sb. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 49/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka spatřovala v daném případě přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. l písm. f/ občanského soudního řádu v tom, že "odvolací soud provedl v odvolacím řízení důkazy nesplňující podmínky ustanovení §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu (s přihlédnutím k ustanovení §22l odst. l písm. a/ občanského soudního řádu) a zbavil tak žalovanou jako účastníka řízení práv, vyplývajících z dvouinstančnosti civilního procesu".
Podle ustanovení §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů; dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně nebo soudu dožádaného.
Podle ustanovení §22l odst. l písm. a/ občanského soudního řádu odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže ke zjištění skutkového stavu je třeba provést další důkazy (srov. §l20 občanského soudního řádu), které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§2l3 odst. 2 občanského soudního řádu).
V daném případě provedl odvolací soud doplnění dokazování vyžádáním si doplnění znaleckého posudku - znalce, který již v řízení před soudem prvního stupně podal znalecký posudek o ocenění domu čp. 28l v P.-S. s pozemky parc. č. l435 a parc. č. l463, s tím, aby v tomto doplnění zejména uvedl, zda postup při stanovení ceny při oceněních týchž nemovitostí v posudcích z 24.l0.l979 a z 3l.8.l982 (např. při ocenění jednotlivých stavebních prvků či při provádění srážek z ceny) byl nebo nebyl v rozporu s tehdy platnou vyhláškou č. 43/l969 Sb. či skutečným stavem.
K výkladu ustanovení §220 odst. l a 2 občanského soudního řádu bylo např. vyloženo ve Sborníku IV. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha l986, na str. 45, že při zjištění neúplnosti či pochybností skutkových podkladů (§220 odst. 2 občanského soudního řádu) musí odvolací soud dokazování doplnit, případně některé důkazy zopakovat a v odůvodnění svého rozhodnutí kromě jiného uvést , k jakým skutkovým zjištěním přitom dospěl, o které důkazy je opřel, a kterými úvahami se při hodnocení důkazů řídil (§l57 odst. 2 občanského soudního řádu).
Vycházeje z těchto právních závěrů již dříve zaujatých při výkladu ustanovení §220 odst. l a 2 občanského soudního řádu (v souvislosti s ustanovením §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu) dovolací soud neshledal že by odvolací soud v daném případě postupoval v řízení odlišně a že by v důsledku toho tu v řízení došlo před odvolacím soudem k nesprávnému postupu při aplikaci ustanovení §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu a §220 odst. 2 téhož právního předpisu, jenž by bylo možné označit jako takový nesprávný postup, jímž by byla v průběhu řízení odňata možnost účastníku řízení jednat před soudem, jak to má na zřeteli ustanovení §237 odst. l písm. f/ občanského soudního řádu.
Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět k závěru, že je dovolání dovolatelky přípustné. Uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení §24l odst. 3 občanského soudního řádu pak přichází v úvahu jen tehdy, je-li tu dovolání přípustné.
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení §243b odst. 4 a 5 a §2l8 odst. l písm. c/ občanského soudního řádu jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalobkyni v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. prosince 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková