ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.2692.99.1
sp. zn. 28 Cdo 2692/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání: A. R. Z. a B. E. Z., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 29.7.l998, sp.zn. l3 Co l60/98, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. l5 C 55/92 (žalobců R. Z. a E. Z. proti žalovaným: l. B. k., a.s., 2. Městu B. a 3. České republice-Magistrátu města Brna, 600 0l Brno, Malinovského 3, advokátkou, o uzavření dohody o vydání věcí podle zákona č. 87/l99l Sb.), takto:
I. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Brně z 29.7.l999, sp.zn. l3 Co l60/98, a to ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byl zamítnut návrh žalobců, aby žalovanému Městu B. byla stanovena povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. l377 s pozemkem parc. č. 4596 v katastrálním území K. P. (B.-m.), jakož i ve výroku o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným Městem B.
II. V tomtéž rozsahu se zrušuje také rozsudek Městského soudu v Brně z 24.ll.l997, čj. l5 C 55/92-204.
III. Věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 4.2.l992 (a v průběhu řízení upravovanou), aby žalovaným bylo uloženo vydat jim rodinný dům čp. l377 v B., M. ulici, s pozemkem parc. č. 4596 (o celkové výměře 1111 m2). Tyto nemovitosti museli žalobci prodat v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek kupní smlouvou z 27.3.l973, a to pod tlakem ze strany místních správních orgánů i stavebních organizací, podílejících se na stavebních pracích souvisejících se záměrem odklonu toku řeky P. Žalobci v žalobě uváděli, že se vydání nemovitostí domáhají proti zaplacení částky ll9.400,- Kč, která jim byla podle smlouvy z 27.3.l973 vyplacena. Žalobci vyzvali žalované o vydání nemovitostí, ale bezvýsledně.
Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že tu nešlo o smlouvu uzavřenou v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce jako účastníky řízení, vyslechl svědky S.L., A.R., J.V. , M. S., M. T., R. H., J. Š., Z. B., A. S., I. F. a K. M. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Městského soudu v Brně z 9.8.l993, čj. l5 C 55/92-73 (ve znění doplňujícího rozsudku z 9.8.l973, čj. l5 C 55/92-79) bylo uloženo D. i. o. města B. uzavřít se žalobci dohodu o vydání rodinného domu čp. l377 v B. s pozemky parc. č. 4596 (o výměře 3ll m2), parc. č. 4597 (o výměře l30 m2) a parc. č. 4598 (o výměře 954 m2) s garáží a hospodářským objektem. Uvedené inženýrské organizaci bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 27.960,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; bylo jí také uloženo zaplatit státu na účet Městského soudu v Brně 570,- Kč, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání D. i. o. města B. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně zrušil usnesením z 22.2.l994, sp.zn. l6 Co 593/93, rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že se nijak nezabýval otázkou pasívní legitimace na straně uvedené inženýrské organizace v této právní věci a spokojil se pouze s výpisem z evidence nemovitostí, který se však týkal pouze pozemku parc. č. 4596; vytýkal soudu prvního stupně, že si neobjasnil ani otázku, kdo nemovitosti uvedené v žalobě žalobců drží ve smyslu ustanovení §4 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. Podle názoru odvolacího soudu si soud prvního stupně neobjasnil také, zda kupní smlouva z 27.3.l973 byla uzavřena nejen v tísni, ale i za nápadně nevýhodných podmínek, jak to má na zřeteli ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.; neobjasněna zůstala i otázka, zda byla ze strany žalobců včas uplatněna výzva k vydání nemovitostí podle ustanovení §5 zákona č. 87/l99l Sb. Odvolací soud měl také za to, že si soud nesprávně řešil otázku údajné neplatnosti smluv z 27.3.l973 a 28.2.l975, uváděných žalobci, jež by musela být posuzována z hlediska ustanovení §39 občanského zákoníku. Soud prvního stupně pochybil, podle názoru dovolacího soudu, i tím, že se v řízení nezabýval otázkou připuštění změny žalobního návrhu, k němuž v průběhu řízení ze strany žalobce došlo. Usnesením Krajského soudu v Brně z 22.3.l994, sp.zn. l6 Co ll5/94, bylo také zrušeno usnesení Městského soudu v Brně z l2.l0.l993, čj. l5 C 55/92-85, o uložení povinnosti D. i. o. města B. zaplatit soudní poplatek částkou 500,- Kč.
V dalším průběhu řízení žalobci uvedli označení žalovaných v této právní věci jako B. k., a.s., a navrhli, aby soud připustil, aby na straně tohoto žalovaného byla v řízení připuštěna i účast dalších žalovaných, a to Města B. a také České republiky - Magistrátu města Brna. Tyto navržené změny byly připuštěny usneseními Městského soudu v Brně z l9.ll.l997, čj. l5 C 55/92-209, a ze l7.l0.l996, čj. l5 C 55/92-l7l.
Také žalované Město B. a žalovaná Česká republika - Magistrát města Brna navrhli, aby žaloba žalobců byla zamítnuta, zejména s poukazem na to, že tu nejsou doloženy zákonné podmínky uvedené v ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb., že totiž k prodeji nemovitostí ze strany žalobců došlo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
Městským soudem v Brně byl pak vynesen rozsudek z 24.ll.l997, čj. l5 C 55/92-204, jímž bylo žalovanému Městu B. uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání rodinného domu čp. l377 v B. s pozemkem parc. č. 4596 (o výměře 3ll m2). Byl zamítnut žalobní návrh žalobců na vydání pozemků 4597 (o výměře 863 m2), parc. č. 4594/2 (o výměře 94 m2), parc. č. 4594/6 (o výměře l46 m2) a parc. č. 4598 (o výměře 233 m2). Žaloba žalobců byla zamítnuta, pokud směřovala proti B. k., a.s., a proti České republice-Magistrátu města Brna. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle ustanovení §3 odst. l zákona č. 87/l99l Sb., a že včas vyzvali povinnou osobu, která nemovitosti držela, k vydání nemovitostí podle ustanovení §5 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb. Pokud šlo o zákonné předpoklady uváděné v ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb. poukazoval soud prvního stupně na to, že v roce l973 začal být na žalobce činěn nátlak k prodeji jejich nemovitostí, byl jim znemožňován přístup k domu čp. l377 v B., byl jim vypínán elektrický proud i přívod plynu, takže se žalobci ocitli ve stavu tísně; podle názoru soudu prvního stupně byly při sjednávání kupní smlouvy z 27.3.l973 na straně prodávajících i nápadně nevýhodné podmínky, když totiž při uzavírání kupní smlouvy a při sjednávání kupní ceny nebylo přihlíženo k tomu, že žalobci dům přestavěli, rekonstruovali, na což vynaložili velké finanční prostředky a vystavěli garáž; tyto vynaložené náklady byly vyšší než cena prodávaných nemovitostí. Pokud šlo o pasívní legitimaci na straně žalovaných, poukazoval soud prvního stupně na to, že za povinnou osobu je třeba v daném případě považovat Město B., do jehož vlastnictví byla nemovitost převedena podle zákona č. l72/l99l Sb.; tomuto žalovanému byla tedy uložena povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. l377 v B. s pozemkem parc. č. 4596 (o výměře 3ll m2). Soud prvního stupně však zamítl žalobu, pokud jí byl uplatňován nárok týkající se pozemků parc. č. l497 (o výměře 863 m2), parc. č. 4594/2 (o výměře 94 m2), parc. č. 4594/6 (o výměře l46 m2) a parc. č. 4598 (o výměře 233 m2); byl totiž toho názoru, že nápadně nevýhodné podmínky na straně žalobců byly doloženy jen ohledně prodeje domu čp. l377, u něhož byla provedena rozsáhlá přestavba s vynaložením velkých finančních prostředků, nikoli však u uvedených pozemků. Ohledně žalovaných B. k., a.s., pokládal soud prvního stupně za doloženo, že nemovitosti nepřevzaly do pronájmu, takže na jejich straně nebyl dán žádný důvod k uložení povinnosti na vydání nemovitostí uváděných v žalobě žalobců. Žádná povinnost k uzavření dohody o vydání nemovitostí nebyla shledána na straně žalované České republiky - Magistrátu města Brna. Výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn ustanovením §l42 odst. 2 občanského soudního řádu.
O odvolání žalovaného Města B. proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem z 29.7.l997, sp.zn. l3 Co l60/98. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen ve výroku týkajícím se zamítnutí žaloby proti žalovaným B. k., a.s., i proti České republice-Magistrátu města Brna a také ve výroku o zamítnutí žalobního návrhu týkajícího se pozemků parc. č. 4597, parc. č. 4594/2 a parc. č. 4598 v katastrálním území B.-m. Změněn byl však rozsudek soudu prvního stupně ve výroku žalobě vyhovujícím, a to tak, že i žalobní návrh týkající se vydání domu čp. l377 v B. a pozemkem parc. č. 4596 byl zamítnut. Ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že mezi žalobci a žalovanou akciovou společností B. k. není dáno vzájemně právo na náhradu nákladů řízení; ve vztahu mezi žalobci a žalovaným Městem B. i žalovaným státem-Magistrátem města Brna nebyla žádnému z nich přiznána náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že sice odvolací soud dospěl ke shodným skutkovým zjištěním jako soud prvního stupně, ale při právním posouzení zjištěného skutkového stavu se odvolací soud neztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Odvolání žalobců neshledal důvodným, ale přisvědčil odvolání žalovaného Města B.
Odvolací soud poukazoval především na to, že s návrhem na uzavření dohody o vydání věcí se žalobci obrátili na soud, podle názoru odvolacího soudu, poprvé teprve 26.7.l993 (v návrhu založeném na čl. 67 spisu Městského soudu v Brně, sp.zn. l5 C 55/92), takže nebyla dodržena, pokud šlo o návrh na vydání pozemků parc. č. 4594/2 a parc. č. 4594/6, roční lhůta uvedená v ustanovení §5 odst. 4 zákona č. 87/l99l Sb.
Pokud šlo o splnění podmínek uvedených v ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb., ztotožnil se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně o stavu tísně na straně žalobců. Pokud však šlo o existenci nápadně nevýhodných podmínek na straně žalobců při uzavírání kupní smlouvy z 27.3.l973, neměl se soud prvního stupně, podle názoru odvolacího soudu, opírat jen o skutečnost, že žalobci vynaložili náklady a úsilí na rekonstrukci a zvelebení domu i pozemků, ale měl se zabývat tím, jak byla tato okolnost vzata v úvahu při vypracování posudku odhadce o ocenění prodávaných nemovitostí. V této souvislosti měl odvolací soud za to, že i když žalobci vynaložili, jak uváděli, na nemovitost úhradu za pořizovací cenu l7.000,- Kč a finanční prostředky získané půjčkou ve výši 62.000,- Kč na rekonstrukci domu, potom výsledná cena domu čp. l377 v B., stanovená při odhadu před uzavřením kupní smlouvy z 27.3.l973 částkou l34.2l4,- Kč, se nejevila natolik nízká, aby bylo možné dovozovat její nápadnou nevýhodnost; odvolací soud poukazoval i na to, že žalobci získali za pozemky cenu l5,- Kč za l m2, co byla tehdy cena maximální. Odvolací soud uváděl, že musel přihlédnout i k řešení otázky bytové v daném případě, když žalobci získali v souvislosti s prodejem domu čp. l377 v B. dva byty o stejném počtu obytných místností, jaké byly v jejich vykupovaném domě; nemuseli tedy řešit bytovou situaci, vzniklou prodejem domu, výlučně ze získané kupní ceny. Odvolací soud ještě dodával, že skutečnosti, že nemovitosti neležely v bezprostředním písmu, dotčeném stavbou, v souvislosti s níž byly vykupovány, dále že samotný dům nebyl vůbec určen k asanaci a dodnes nedošlo k jeho odstranění, „nemohou mít vliv na právní posouzení nápadně nevýhodných podmínek prodeje\". Odvolací soud posuzoval nárok žalobců na vydání domu čp. l377 a přilehlých pozemků (parc. č. 4597 a parc. č. 4598) jako celek a uvedené právní závěry se proto vztahují nejen na dům, ale i na tyto pozemky. Stejného názoru jako soud prvního stupně byl odvolací soud v otázce nedostatku pasívní legitimace v daném případě na straně žalované akciové společnosti Brněnské komunikace a žalovaného státu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odvolací soud jednak s poukazem na to, že žalovaná akciová společnost se náhrady nákladů řízení vzdala a jednak tím, že ohledně náhrady nákladů řízení vůči žalovanému městu a žalovanému státu bylo soudem použito ustanovení §l50 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 7.9.l999 a dovolání ze strany žalobců bylo u Městského soudu v Brně podáno 5.l0.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l občanského soudního řádu.
Dovolatelé navrhovali, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení; dovolání bylo ze strany dovolatelů podáno pro dovolací důvody uvedené v ustanoveních §24l odst. 3 písm. c/ a písm. d/ občanského soudního řádu.
Dovolatelé uváděli, že doložili splnění řádného a včasného uplatnění výzvy k vydání věcí podle ustanovení §5 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. i k uplatnění nároku vůči povinné osobě u soudu, když nedošlo k uzavření dohody o vydání věcí, a to přes obtížnost získávání podkladů o tom, kdo je v této právní věci povinnou osobou, jakož i důkazních prostředků, které dokládají opodstatněnost nároku podle zákona č. 87/l99l Sb. Podle názoru dovolatelů zůstalo ze strany odvolacího soudu bez povšimnutí, že důvod, pro který byli žalobci nuceni uzavřít kupní smlouvu z 27.3.l973, že totiž jejich rodinný dům a jejich pozemky mají být začleněny do výstavby tzv. expres trasy L. IV., nebyl nikdy naplněn a činností povinné osoby v průběhu soudního řízení došlo i ke znehodnocení nemovitostí a tím i k porušení ustanovení §9 odst. l zákona č. 87/l99l Sb., když s nemovitostmi nebylo nakládáno s péčí řádného hospodáře.
Dovolatelé dále poukazovali na to, že sice odvolací soud shodně s názorem soudu prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva z 27.3.l973 byla uzavřena z jejich strany v tísni, avšak na základě stejného skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, aniž by jakýmkoli způsobem bylo doplněno dokazování, dospěl odvolací soud k závěru, že tu nebyla splněna další podmínka podle ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb., a to nápadně nevýhodné podmínky. Odvolací soud při svém srovnávání pořizovací ceny, vynaložené žalobci na získání domu čp. l377 v B., dále výše investic, vynaložených žalobci na zhodnocení tohoto domu, a posléze kupní ceny podle smlouvy z 27.3.l973 přehlížel, že pořizovací cena byla stanovena vzhledem k příbuzenskému poměru převodců (tj. rodičů žalobce R. Z.) a co do výše vynaložených investic do domu čp. l377 v B. odpovídala dohodnutá kupní cena pouze výši těchto investic, vynaložených žalobci (včetně nákladů na terénní úpravu pozemků). Také při posuzování otázky bytové náhrady, poskytnuté žalobcům, nevzal odvolací soud v úvahu, že přiznání této náhrady bylo učiněno v důsledku tvrzeného záměru o nutnosti asanace domu, k níž však nikdy nedošlo; náhradní byty ostatně neodpovídaly kvalitě bydlení žalobců v jejich prodávané nemovitosti, a to i bez přihlížení k otázce placení nájemného za tyto náhradní byty; přitom i na tyto náhradní byty byli žalobci nuceni vynakládat peněžní prostředky na jejich úpravu a opravu (elektroinstalace, podlah, rozvodu vody, provedení maleb a nátěrů atd.).
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).
Dovolání tu bylo přípustné ve smyslu ustanovení §238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu, pokud směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tj. co do zamítnutí návrhu žalobců na uložení povinnosti žalovaného Města B. k uzavření dohody o vydání domu čp. l377 v B.-K. P. a pozemkem parc. č. 4596 (o výměře 3ll m2).
Dovolatelé uplatňovali jako dovolací důvody to, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§24l odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu) a také to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu).
K výkladu ustanovení §24l odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu bylo v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, vyloženo: Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení §24l odst .2 (nyní 3) občanského soudního řádu, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů uvedených v ustanovení §24l odst. 2 (nyní 3) písm. a/ až c/ občanského soudního řádu. Dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu nemohou být vady i omyly při hodnocení důkazů (§l32 občanského soudního řádu). Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; musí jít o zjištění právně významné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. l3 /45/).
Tísní ve smyslu ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb. se rozumí objektivní hospodářský nebo sociální, někdy i psychický stav (např. rozrušení, obavy o blízkou osobu apod.), jenž takovým způsobem a s takovou závažností doléhá na osobu uzavírající smlouvu, že ji omezuje ve svobodě rozhodování natolik, že učiní právní úkon, jenž by jinak neučinila. Nápadně nevýhodné podmínky (§6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.) musí objektivně existovat v době právního úkonu a nemohou spočívat v subjektivním cítění dotčené osoby. Zda jde o nápadně nevýhodné podmínky, je nutno posuzovat vždy konkrétně podle okolností jednotlivého případu. U úplatných smluv půjde především o posuzování toho, zda nebyla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění. Jinou v tomto smyslu relevantní skutečností by mohly být pro kupní smlouvou dotčenou osobu značně nevýhodné smluvní podmínky či vedlejší ujednání, souvisící s předmětem plnění, které by ji ve svých důsledcích významně a zjevně znevýhodňovaly v porovnání s předsmluvním stavem (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného důkazu, je nutno, aby svědecké důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro jejich případné odlišné hodnocení (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 64/l966 Sbírky rozhodnutí soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem).
Odvolací soud se nemůže bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků a svědků, kteří byli slyšeni při jednání. Jestliže o tom uvažuje, musí důkazy přímo provedené soudem prvního stupně opakovat, popřípadě doplnit. To platí především proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti, které, ačkoli nejsou bez vlivu na hodnocení, nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 92/l968 Sbírky rozhodnutí soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem).
Z uvedených právních závěrů, obsažených v rozhodnutích uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, vycházel dovolací soud i v daném případě.
Dovolací soud neshledal, že by odvolací soud při svém rozhodování vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není anebo že by nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. Dovolací soud také neshledal, že by odvolací soud použil na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis, když věc posuzoval podle ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.
V řízení o dovolání bylo tedy ještě nutno se zabývat tím, zda si odvolací soud použitá ustanovení právních předpisů správně vyložil, a také tím, zda řízení před odvolacím soudem není ve smyslu ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Při aplikaci ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb. na projednávanou právní věc v daném případě zaujaly soudy obou stupňů shodný právní závěr, že totiž smlouva z 27.3.l973, uzavřená mezi žalobci a státem - D. i. o. města B., byla ze strany prodávajících uzavírána v tísni (viz rozsudek soudu prvního stupně z 24.ll.l997 na předposlední straně ve čtvrtém odstavci, a také rozsudek odvolacího soudu z 29.7.l999 na straně čtvrté v odstavci pátém).
Pokud však šlo o posouzení existence nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání uvedené smlouvy z 27.3.l973, dospěly soud prvního stupně a odvolací soud k rozdílným názorům. Podle názoru soudu prvního stupně byly v řízení prokázány i nápadně nevýhodné podmínky, jak to uvedl soud prvního stupně ve svém rozsudku z 27.ll.l997 (na předposlední straně ve čtvrtém odstavci). Naproti tomu odvolací soud měl za to, že výsledky dokazování, provedené v řízení před soudy obou stupňů „nesvědčí o existenci nápadně nevýhodných podmínek\" ve smlouvě z 27.3.l973 (srov. stranu 5, odstavec první rozsudku odvolacího soudu z 29.7.l999). Přitom odvolací soud uváděl, že dospěl ke shodným skutkovým zjištěním jako soud prvního stupně (str. 3, odstavec pátý, téhož rozsudku).
Došlo tu tedy k tomu, že odvolací soud vycházel z týchž skutkových zjištění, která pokládal za správná, ale hodnotil a posuzoval je jinak. V otázce hodnocení a posouzení toho, zda tu byly nebo nebyly nápadně nevýhodné podmínky na straně prodávajících při uzavírání smlouvy z 27.3.l973, se tedy odvolací soud odchýlil od skutkového zjištění, učiněného soudem prvního stupně v uvedené otázce existence nápadně nevýhodných podmínek. Pak ovšem nebylo možné se spokojit jen s odlišným právním posouzením zjištěného skutkového stavu (které ostatně odvolací soud pokládal za správné), ale bylo na místě přikročit buď k opakování dokazování nebo k doplnění dokazování anebo přikročit ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a k vrácení věci k dalšímu řízení ve smyslu ustanovení §22l odst. l písm. a/ občanského soudního řádu. Takový postup mají také na zřeteli již shora citovaná rozhodnutí uveřejněná pod č. 64/l966 Sb. a č. 92/l968 Sbírky rozhodnutí soudů, jejichž závěry pokládá dovolací soud za použitelné i v daném případě.
Jestliže odvolací soud zvolil v řízení jiný postup, pak dovolací soud nemohl (vycházeje z právních závěrů z této uveřejněné judikatury) dospět přesvědčivě k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu správné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. l občanského soudního řádu. Bylo tedy nutné dospět k závěru, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ve smyslu ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu). Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. l a 5 občanského soudního řádu, a to v rozsahu, v němž byl napaden přípustným dovoláním.
Odvolací soud svým rozhodnutím upozornil na to, že objasnění a doložení existence nápadně nevýhodných podmínek ze strany soudu prvního stupně nebylo přesvědčivé, že tedy nebylo provedeno důsledně a jednoznačně a že proto bude třeba provést k této otázce další důkazy (srov. §22l odst. l písm. a/ občanského soudního řádu). S uvážením těchto nedostatků ve zjištění skutečného stavu věci, jež vyplynuly z řízení před odvolacím soudem a z jeho rozhodnutí, shledal dovolací soud potřebné a účelné zrušit i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu. V tomto dalším řízení se soud prvního stupně zaměří na zevrubné objasnění (v součinnosti s účastníky řízení, srov. §l20 odst. l občanského soudního řádu) toho, zda při uzavírání kupní smlouvy z 27.3.l973 byly či nebyly pro prodávající nápadně nevýhodné podmínky, a to s využitím doplňující výpovědi žalobců jako účastníků řízení, s využitím výpovědí svědků (nově navržených a slyšených a případně i opakovaně slyšených), s případným využitím znaleckého posudku o kupní ceně ze smlouvy z 27.3.l973 a s využitím případných dalších listinných dokladů, předložených účastníky řízení anebo soudem vyžádaných podle návrhů účastníků řízení. V tomto dalším řízení rozhodne soud i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§243d odst. l, věta třetí, občanského soudního řádu).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (a případně i pro soud odvolací) závazný (§243d odst. l, věta druhá, občanského soudního řádu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. srpna 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková