ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.2952.99.1
sp. zn. 28 Cdo 2952/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání 1. P. T., a 2. Ž. T., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 14.1.1999, sp.zn. 27 Co 625/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp.zn. 6 C 163/93 / žalobců P. T. a Ž. T. proti žalovanému J. J., zastoupenému JUDr. J. D., o zrušení části kupní smlouvy /, takto:
I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Praze ze 14.1.1999, sp.zn. 27 Co 625/98, i rozsudek Okresního soudu Praha - východ z 9.2.1998, čj. 6 C 163/93-115.
II. Věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 12.8.1993, aby bylo rozsudkem soudu rozhodnuto o zrušení části kupní smlouvy / ve smyslu ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb./ z 23.1.1984, registrované bývalým Státním notářstvím Praha - východ pod sp.zn. R I 200/84, uzavřené mezi žalobci a žalovaným ohledně rodinného domku čp. 105 v Ř., okres P. / s pozemky parc. č. 36/1, parc. č. 385/42 a parc. č. 385/39/, přičemž zrušení této smlouvy se týkalo pozemků parc. č. 385/42 / o výměře 1320m2 / a prac. č. 385/39 / o výměře 6.845 m 2 /, které byly na žalovaného převedeny bezúplatně ; šlo o pozemky, které byly v době převodu v užívání tzv. socialistické organizace. Žalobci se domáhali také určení vlastnictví ohledně dvou pozemků uváděných v jejich žalobě.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nejde o pozemky, které tvořily zemědělský půdní fond a které také nepřiléhaly k převáděné budově a nebyly zemědělsky obhospodařovány. Žalovaný také uváděl, že ve smyslu ustanovení §8 odst. 4 písm. a/ a b/ zákona č. 229/1991 Sb. by se v případě, že by soud shledal žalobu žalobců důvodnou, rozhodl pro uhrazení ceny pozemků žalobcům ohledně jimi v žalobě uváděných pozemků.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce i žalovaného jako účastníky řízení, vyslechl svědky Ing. V. B. a A. V. a B. J. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu Praha -východ ze 7.3.1996, čj. 6 C 163/93-61, byla žaloba žalobců zamítnuta a bylo rozhodnuto, že se žalovanému nepřiznává náhrada nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze usnesením z 8.1.1997, sp.zn. 22 Co 605/96, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud poukazoval na to, že žalovaný jako současný vlastník pozemků, uvedených v žalobě žalobců, má právo projevit souhlas s úhradou ceny pozemků podle ustanovení §8 odst. 4 písm. b/ zákona č. 229/1991 Sb. a tento souhlas také žalovaný projevil ; je proto třeba, aby v tomto řízení byla na základě znaleckého posudku stanovena cena pozemků, uváděných žalobci, a to podle cenových předpisů platných ke dni 24.6.1991 a potom, aby žalovanému bylo uloženo uhradit žalobcům cenu pozemků, jež mu byly žalobci bezúplatně převedeny.
V dalším průběhu řízení soud prvního stupně po doplnění řízení posudkem znalce z oboru stavebnictví vynesl rozsudek z 9.2.1998, čj. 6 C 163/99-115. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům 127.374 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo uloženo zaplatit státu na účet Okresního soudu Praha - východ 2.095 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na úhradu zálohově placeného znalečného.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žaloba žalobců odpovídá ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. Žalobci uváděné pozemky parc. č. 385/42 a parc. č. 385/39 v Ř. / v obci H. / byly smlouvou z 23.1.1984 bezúplatně převedeny žalobci na žalovaného. Podle názoru soudu prvního stupně nemůže být vyhověno žalobnímu návrhu žalobců na zrušení smlouvy z 23.1.1984 v té části, kterou byly uvedené pozemky převedeny bezúplatně na žalovaného, když řešení sporného názoru je tu vázáno na možnost projevení souhlasu současného vlastníka pozemků s úhradou ceny pozemků ve smyslu ustanovení §8 odst. 4 bod b/ zákona č. 229/1991 Sb. a když takový souhlas byl žalovaným v tomto občanském soudním řízení vysloven. Proto bylo žalobnímu návrhu žalobců vyhověno tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům hodnotu žalobci uváděných pozemků podle cenových předpisů platných ke dni 26.6.1991.
Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními §148 odst. 1 a §150 občanského soudního řádu.
Doplňujícím rozsudkem Okresního soudu pro Prahu - východ ze 6.3.1998, čj. 6 C 163/98-121, byla zamítnuta žaloba žalobců v té části, v níž se žalobci domáhali, aby bylo rozhodnuto, že se stávají vlastníky pozemků parc. č. 385/42 a parc. č. 385/39 v Ř. dnem právní moci rozsudku, jímž se ruší kupní smlouva, uzavřená dne 23.1.1984, ohledně bezúplatného převodu uvedených pozemků na žalovaného.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku Okresního soudu Praha - východ z 9.2.1998, čj. 6 C 163/93-115, rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze 14.1.1999, sp.zn. 27 Co 625/98. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ; jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.025 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že soud prvního stupně postupoval v řízení v souladu s pokyny odvolacího soudu, obsaženými v předchozím zrušovacím usnesení / Městského soudu v Praze z 8.1.1997, sp.zn 22 Co 605/96 / a také v souladu se závěry provedeného znaleckého posudku ohledně ceny pozemků parc. č. 385/42 a prac. č. 385/9 v H. - Ř. ; o úhradě této ceny pak také soud prvního stupně rozhodl. V daném případě tedy soud prvního stupně v řízení, v němž vlastník pozemků projevil souhlas s úhradou ceny pozemku ve smyslu ustanovení §8 odst. 4 písm. b/ zákona č. 229/1991 Sb., upřednostnil zaplacení finanční náhrady před zrušením kupní smlouvy / §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb./ a přistoupil k uložení povinnosti žalovaného uhradit žalobcům cenu obou uvedených pozemků. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobců, že nepožadovali zaplacení ceny pozemků a že tedy neměl soud prvního stupně o této náhradě rozhodovat ; odvolací soud argumentoval tím, že souhlas s úhradou ceny vyjadřuje vlastník pozemku, tedy v daném případě žalovaný, nikoli žalobci. Za těchto okolností mohl soud prvního stupně rozhodovat o zaplacení ceny pozemků ; nebyly tu zákonné předpoklady k tomu aby soud rozhodoval o určení vlastnictví žalobců k pozemkům parc. č. 385/42 a parc. č. 385/39 v H. - Ř.
Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §220 odst. 1 občanského soudního řádu ; jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen / §219 občanského soudního řádu /. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl odvolacím soudem učiněn podle ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 16.2. 1999 a dovolání ze strany žalobců bylo podáno na poště k doručení Okresnímu soudu Praha - východ dne 11.3.1999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelé navrhovali, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovali dovolatelé na ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu, protože dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil. Co do dovolacího důvodu měli dovolatelé za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci / §241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu/.
Dovolatelé zdůrazňovali, že mají za to, že v daném případě náleží právo výběru, pokud jde o zrušení kupní smlouvy nebo pokud jde o zaplacení ceny pozemků, oprávněné osobě a teprve v případě, že oprávněná osoba požaduje proplacení ceny pozemku, může soud rozhodnout o uložení povinnosti zaplatit cenu pozemku. V tomto případě však ani žalovaný nesouhlasil s proplacením ceny pozemku; tento souhlas byl dán jen pro případ jeho neúspěchu ve sporu. Odvolací soud tu mylně dospěl k názoru, že právo výběru má pouze povinná osoba, nikoli oprávněná osoba. Dovolatelé také v dovolání zdůrazňovali, že sporné dva pozemky nikdy nebyly předmětem užívání žalovaného, nýbrž vždy je užíval jiný subjekt.
Dovolatelé rovněž vytýkali, že odvolací soud rozhodl nesprávně o nákladech řízení, když vycházel z nesprávného názoru, že žalobci měli ve věci jen částečný úspěch / ve smyslu ustanovení §142 odst. 2 občanského soudního řádu/.
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu, protože směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu / Krajského soudu v Praze ze 14.1.1999, sp.zn. 27 Co 625/98 /, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně / Okresního soudu Praha - východ z 9.2. 1998, čj. 6 C 163/93-115/, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku / Okresního soudu Praha - východ ze 7.3.1996, čj. 6 C 163/93-61/, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu / obsaženým v usnesení Krajského soudu v Praze z 9.1.1997, sp.zn. 22 Co 605/96 /, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Dovolatelé vytýkali rozsudku odvolacího soudu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci / §241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu /.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis, nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží / viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 ( 45 ) /.
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení §8 odst. 4 písm. b/ zákona č. 229/1991 Sb., které se na projednávanou právní věc vztahovalo a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. V řízení o dovolání bylo tedy třeba se zabývat ještě tím, zda si odvolací soud toto citované ustanovení také správně vyložil.
Podle ustanovení §8 odst. 4 písm. b/ zákona č. 229/1991 Sb. v případě, že vlastník pozemků daroval v tísni své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a jsou -li tyto pozemky ve vlastnictví osoby, jíž byla darovány nebo bezúplatně převedeny a nebo ve vlastnictví osoby této osobě blízké, rozhodne soud na návrh oprávněné osoby, že vlastník, jenž nabyl pozemek tímto způsobem / popřípadě jeho dědic / uhradí cenu darovaných pozemků ; cena pozemků se stanoví podle cenových předpisů, platných ke dni 24.6.1991, s tím, že při stanovení ceny se ceny pozemku bude posuzovat podle druhu kultury v době darování.
Z ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. vyplývá, že soud rozhodne podle ustanovení na návrh oprávněné osoby, a to i když vlastník pozemku se zaplacením ceny pozemku souhlasí.
Uplatňování návrhu ve smyslu ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. se rozumí podání žalobního návrhu na zrušení části smlouvy, popřípadě žalobního návrhu, aby vlastník pozemku uhradil žalobci / oprávněné osobě / cenu pozemku /její část/, tedy aby zaplatil požadovanou částku.
Úpravou obsaženou v ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. lze sice považovat za určitý druh vypořádání stanovený zákonem ve smyslu ustanovení §153 odst. 2 občanského soudního řádu a souhlas vlastníka ve smyslu ustanovení §8 odst. 4 písm. b/ zákona č. 229/1991 Sb. je souhlasem podle hmotně právní úpravy a nikoli procesním návrhem / viz stanovisko uveřejněné pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 51 ( 129),/ ale to nic nemění na kogentně stanoveném zákonném předpokladu, že "soud rozhodne na návrh oprávněné osoby". Domáhala-li se oprávněná osoba zrušení části smlouvy ve smyslu ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/0991 Sb., může soud rozhodnout zásadně jen o tomto zrušení.
Jestliže tedy v daném případě žalobci navrhovali jen zrušení části smlouvy a výslovně uváděli, že nenavrhují úhradu ceny pozemku, pak tu soud nerozhodoval na návrh oprávněné osoby / viz §8 odst. 4, věta první před dvojtečkou, zákona č. 229/1991 Sb./ a jiné rozhodnutí bylo tedy v rozporu s tímto kogentním ustanovením.
Správně ovšem soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tu nebylo možné / před právní moci rozhodnutí podle ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. / rozhodovat o určené vlastnictví oprávněné osoby k pozemkům / srov. stanovisko uveřejněné pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 51 ( 129)/.
Za uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu správné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 1 občanského soudního řádu, pokud šlo o výklad ustanovení §8 odst. 4 písm b/ zákona č. 229/1991 Sb., týkající se důsledků toho, jestliže oprávněná osoba výslovně v řízení uvádí, že nepožaduje úhradu ceny pozemku, jenž byl bezúplatně převeden na nabyvatele, nýbrž jen zrušení smlouvy. Dovolací soud tu tedy shledal, že je opodstatněn dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu.
Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu.
Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek / §243b odst. 2 občanského soudního řádu / a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude soud prvního stupně vázán právní názorem dovolacího soudu / §243d odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu /.
V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího / §243d odst. 1, věta třetí, občanského soudního řádu/.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. prosince 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová