ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.2956.99.1
sp. zn. 28 Cdo 2956/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání l. J. B., 2. A. B. a 3. Z. B., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z l3.8.l999, sp.zn. 5 Co 2056/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 2 C 422/94 (žalobců J. B., A. B. a Z. B. proti žalovaným: A. M. V., a B. D. H., zastoupeným advokátem, o přechod vlastnického práva), takto:
I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z l3.8.l999, sp.zn. 5 Co 2056/99, i rozsudek Okresního soudu v Písku z 23.3.l999, čj. 2 C422/94-l7l.
II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu l9.5.l994, aby soud rozsudkem rozhodl, že na žalobce přechází (na žalobce J. B. z jedné poloviny, na žalobce A. B. z jedné čtvrtiny a na žalobce Z. B. z jedné čtvrtiny) ze žalovaných vlastnické právo k domu čp. 3l ve Z. (obec V.), okres P., s pozemkem parc. č. 29/l. V žalobě bylo uvedeno, že původními spoluvlastníky uvedených nemovitostí byli rodiče žalobců A. B. a Z. B.. Z těchto původních spoluvlastníků pozbyl A. B. svého nemovitého majetku propadnutím majetku ve prospěch státu, vysloveným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 6.4.l954, sp.zn. T l6/54; k rehabilitaci A. B. podle zákona č. ll9/l990 Sb. došlo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27.9.l990, sp.zn. Rt 60/90. Původní spoluvlastnice Z. B. pozbyla svého nemovitého majetku smlouvou o darování ze 7.l2.l964, která byla uzavřena v tísni. Uvedené nemovitosti byly ve správě S. s., n.p., v P.; dne 2l.9.l970 došlo k jejich prodeji rodičům žalovaných za kupní cenu 23.306,- Kč, tedy za cenu nižší než odpovídalo cenovým předpisům. Žalobci, kteří jsou dědici původních spoluvlastníků uvedených nemovitostí a oprávněnými osobami podle ustanovení §4 odst. 2 písm. c/ zákona č. 229/l99l Sb., poukazovali na to, že nemovitosti přešly na stát podle ustanovení §6 odst. l písm. a/ a b/ zákona č. 229/l99l Sb., a měli za to, že tu jsou zákonné předpoklady pro rozhodnutí o přechodu vlastnictví ze žalovaných na žalobce podle ustanovení §8 odst. l zákona č. 229/l99l Sb.
Žalované navrhovaly zamítnutí žaloby s tím, že cena, za niž byly koupeny nemovitosti, uvedené v žalobě žalobců, nebyla podhodnocena a byla stanovena na základě znaleckého posudku; kupní smlouva z 2l.9.l970 byla registrována bývalým Státním notářstvím v Písku pod sp.zn. Reg I 48l/70.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce a žalované jako účastníky řízení, seznámil se s obsahem spisu Okresního úřadu v Písku, čj. Fin.72/l-ev.č. l084/C-l964/Pý, týkajícím se bezplatného odevzdání majetku Z. B. do vlastnictví státu, a s obsahem písemností týkajících se domu čp. 3l ve Z. (s pozemky) od Státního oblastního archivu v T., vyslechl svědky J. K. a J. V., provedl důkaz posudkem znalce z oboru odhadu nemovitostí a konstatoval obsah listinných dokladů předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Písku z 26.3.l998, čj. 2 C422/94-l02, bylo určeno, že vlastnické právo k nemovitosti čp. 3l ve Z. (bývalé zemědělské usedlosti) a k pozemku parc. č. 29/l (zastavěná plocha) přechází do podílového spoluvlastnictví žalobců J. B., A. B. a Z. B. (každému jednou ideální třetinou); žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobcům společně a nerozdílně l7.354,- Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit také na účet Okresního soudu v Písku 4.203,- Kč na úhradu zálohovaných nákladů řízení a také l.000,- Kč na úhradu soudního poplatku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že soud pokládal žalobce za oprávněné osoby podle ustanovení §4 odst. l písm. c/ zákona č. 229/l99lSb., žalované posuzoval jako osoby, na jejichž právní předchůdce (rodiče) přešlo právo k nemovitostem ze státu, že nemovitosti, uváděné žalobci, přešly na stát způsoby uvedenými v §6 odst. l písm. a/ a písm. h/ zákona č. 229/l99lSb. (tj. výrokem o propadnutí majetku a smlouvou o darování nemovitostí, uzavřenou v tísni). Dále dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalobcům podařilo v řízení prokázat, že smlouvou z 2l.9.l970 nabyli právní předchůdci (rodiče) žalovaných uvedené nemovitosti za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Soud prvního stupně tu vycházel z provedeného znaleckého posudku, podle něhož měly nemovitosti v době koupě (v roce l970) cenu 4l.2l6,- Kč, což byla cena o l7.820,- Kč (tedy o 76%) vyšší než byla cena dohodnutá ve smlouvě z 2l.9.l970. Dospěl tedy soud prvního stupně k závěru, že v daném případě byly splněny zákonné předpoklady k rozhodnutí o přechodu nemovitostí rozhodnutím soudu podle ustanovení §8 odst. l zákona č. 229/l99l Sb. a žalobě žalobců vyhověl. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními §l42 odst. l a §l48 odst. l občanského soudního řádu a výrok o soudním poplatku ustanovením §2 odst. 3 zákona č. 549/l99l Sb.
K odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z 9.l0.l998, sp.zn. 5 Co 2604/98, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že odvolací soud je rozdílného názoru ohledně posouzení toho, podle jakého předpisu bylo třeba posoudit cenu hospodářských budov, patřících k bývalé zemědělské usedlosti čp. 3l ve Z. Byl totiž toho názoru, že tyto hospodářské budovy měly být oceněny podle tzv. stopcen ve smyslu nařízení vlády č. l75/l939 Sb., o zákazu zvyšování cen, a nikoli podle ustanovení vyhlášky č. 43/l969 Sb. Odvolací soud měl za to, že by v řízení měl být vypracován nový znalecký posudek k ocenění hospodářských budov patřících k domu čp. 3l ve Z. Pro posouzení závěrů znaleckého posudku dodával odvolací soud, že v soudní praxi je tolerován rozdíl v ocenění věcí až do výše 20%, a to i ve vztahu k pojmu „nižší cena než cena odpovídající tehdy platným cenovým předpisům\" ve smyslu ustanovení §8 odst. l zákona č. 229/l99l Sb. Odvolací soud ještě připojoval svůj názor, že jsou-li dány podmínky pro přechod vlastnického práva k budově, pak je třeba vztahovat důvod přechodu i na pozemek zastavěný bývalou zemědělskou usedlostí.
V dalším průběhu řízení soud prvního stupně provedl důkaz dalším znaleckým posudkem znalce z oboru odhadu nemovitostí a rozsudkem Okresního soudu v Písku z 23.3.l999, čj. 2 C 422/94-l75, bylo pak určeno, že vlastnictví k nemovitosti čp. 3l ve Z. s pozemkem parc. č. 29/l přechází do podílového spoluvlastnictví žalobců J. B., A. B. a Z. B. (a to každému z jedné ideální třetiny). Žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradu nákladů řízení 26.075,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit na účet Okresního soudu v Písku na náhradu nákladů řízení 4.2l3,80 Kč a na úhradu soudního poplatku l.000,- Kč.
V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně poukazoval na to, že vycházel z právních závěrů zrušovacího usnesení odvolacího soudu a na základě dalšího provedeného znaleckého posudku dospěl k tomu, že výsledná cena domu čp. 3l ve Z. (tj. obytné části zemědělské usedlosti s dřevníkem, studnou, oplocením, stájemi a trvalými porosty) činila v době prodeje na základě kupní smlouvy z 2l.9.l970 (registrované bývalým státním notářstvím 2l.l0.l970) částku 37.l05,- Kč a úhrada za zřízení práva osobního užívání pozemku činila 6.288,- Kč, takže rozdíl v ocenění mezi cenou uvedenou ve smlouvě částkou 23.396,- Kč a cenou, k níž dospěl znalec ve svém posudku, činil l3.709,- Kč (což představovalo nižší cenu o více než 35% ve srovnání s cenou podle cenového předpisu). Proto soud prvního stupně vyhověl žalobnímu návrhu žalobců ve smyslu ustanovení §8 odst. l zákona č. 229/l99l Sb., a to jako návrhu oprávněných osob podle ustanovení §4 odst. l písm. c/ zákona č. 229/l99l Sb. proti žalovaným, jež jsou osobami blízkými těm osobám (svým rodičům), jež nemovitosti nabyly od státu, na který přešly ve smyslu ustanovení §6 odst. l písm. a/ a h/ zákona č. 229/l99l Sb. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními §l42 odst. l a §l48 odst. l občanského soudního řádu; výrok o soudním poplatku byl učiněn podle ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 549/l99l Sb.
O odvolání žalovaných proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z l3.8.l999, sp.zn. 5 Co 2056/99. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že byl zamítnut žalobní návrh, aby bylo určeno, že vlastnické právo k nemovitosti čp. 3l ve Z. (obec V., okres P.) a pozemku parc. č. 29/l přechází do podílového spoluvlastnictví žalobců J. B., A. B. a Z. B. (každému z jedné ideální třetiny). Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto, že na jejich náhradu nemá právo žádná ze žalovaných ani stát.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že shledal odvolání žalovaných důvodným. Pokud jde o cenu nemovitostí, jež byly předmětem převodu podle kupní smlouvy z 2l.9.l970, byl odvolací soud toho názoru, že nelze bez dalšího vycházet z ceny 37.l05,- Kč, k níž dospěl soudem ustanovený znalec M. B. v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud pak sám vycházel ze srovnání závěrů z posudku soudem ustanoveného znalce M. B. se závěry z posudku, který byl pořízen dne 2l.4.l970 na žádost kupujících M. V. a B. V. znalcem J. K. (a tímto posudkem byl v tomto řízení proveden důkaz jako účastníky řízení předloženou listinou), a měl za to, že rozdíl mezi cenou, k níž dospěl uvedený znalec ustanovený soudem a cenou uvedenou v posudku předloženém soudu k důkazu účastníky řízení činí jen 7.728,- Kč (tj. 4,2%). Pokud šlo o zbývající rozdíl, pak tento rozdíl připadá jen na oběma pořizovateli posudků rozdílně stanovené opotřebení nemovitostí a tento rozdíl, který je důsledkem stanovení jiného procenta opotřebení stavebních nemovitostí za rok, nemůže být posuzován jako porušení cenového předpisu. Odvolací soud v této souvislosti poukazoval na to, že např. vyhláška č. 43/l969 Sb. ponechávala na subjektivní úvaze znalce procento opotřebení nemovitosti a nestanovila žádný limit tohoto opotřebení; pouze stanovila, že u rodinného domku činí opotřebení při běžné údržbě zpravidla l% za každý rok stáří stavby; u drobných staveb, zařazených ve třetí třídě, bylo stanoveno, že snížení ceny za každý rok trvání stavby činí zpravidla 3,3%, u plotů, zařazených do druhé třídy, činilo snížení za každý rok trvání stavby zpravidla 2,5% a u studny činilo snížení ceny za každý rok stáří stavby podle citované vyhlášky zpravidla l%. Měl tedy odvolací soud za to, že rozdíl mezi cenou, dohodnutou prodávajícími a kupujícími v kupní smlouvě z 2l.9.l970, a cenou, k níž dospěl soudem prvního stupně ustanovený znalec nevyplynul z porušení cenových předpisů. Odvolací soud kromě toho poukazoval i na to, že podle výsledků dokazování byla údržba objektu před rokem l970 velmi zanedbána a S. s., n.p., P. se od roku l957 o tento objekt nestaral a nechal jej zchátrat; po koupi domu předchůdci žalovaných docházelo již k údržbě stavby. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §220 odst. l občanského soudního řádu tak, že žalobu žalobců zamítl. Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními §224 odst. l a §l50 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 29.9.l999, a dovolání ze strany žalobců bylo u Okresního soudu v Písku podáno 29.l0.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l občanského soudního řádu.
Ve svém dovolání dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jako dovolací důvody dovolatelé uplatňovali, že řízení u odvolacího soudu bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé vytýkali odvolacímu soudu jednak nesprávný postup v řízení, opírající se o složité srovnávání mezi znaleckým posudkem znalce ustanoveného soudem v řízení a posudkem pořízeným mimosoudně v roce l970; výsledkem tohoto postupu byl účelový výpočet, takže na základě týchž podkladů, které měl k dispozici již soud prvního stupně (a dospěl k závěru o podhodnocení nemovitostí o 37%), dovolací soud dospěl k závěru o nepatrném podhodnocení menším než l0%.
Dovolatelé pak měli za to, že právní posouzení věci odvolacím soudem je z řady různých hledisek vadné a nesprávné:
a/ např. podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu tento soud údajně na základě tvrzení soudem ustanoveného znalce B. měl za to, že přístřešek u dřevníku u domu čp. 3l ve Z. je movitou stavbou; takové tvrzení se však v tomto posudku nenachází,
b/ dovolatelé pokládají za nesprávný výklad odvolacího soudu o možném a přípustném rozdílu ve zjišťované ceně nemovitosti o více jak 20% z důvodu subjektivního hodnocení znalce. Dovolatelé jsou toho názoru, že nelze uvažovat o přípustnosti takového rozdílu, poněvadž v zájmu právní jistoty nelze připustit, aby případný přechod vlastnického práva (podle §8 odst. l zákona č. 229/l99l Sb.) závisel na nekoordinované úvaze znalce v takovém rozsahu. V daném případě ostatně soudem ustanovený znalec dospěl k závěru, že skutečná cena nemovitostí byla o 58,6% vyšší než cena dohodnutá v kupní smlouvě z 2l.9.l970;
c/ dovolatelé jsou přesvědčeni, že v daném případě nemělo být použito tzv. stopcen (podle nařízení č. l75/l939 Sb.) na ocenění hospodářských budov (stájí) u domu čp. 3l ve Z. Podle názoru dovolatelů šlo v případě smlouvy z 2l.9.l970 o převod nemovitostí mezi dřívější socialistickou organizací a občany, takže dovolatelé měli za to, že objekt měl být oceňován podle vyhlášky č. 43/l969 Sb. V dovolání dovolatelů bylo poukazováno na to, že Ministerstvo financí vyslovilo kdysi ve svém Finančním zpravodaji č. 4/l969 souhlas s tím, aby s obytnou částí bývalé zemědělské usedlosti byly převáděny do vlastnictví občanů i hospodářské budovy, které již neslouží svému účelu, a to za cenu určenou podle ustanovení §l3 odst. 3 vyhlášky č. 43/l969 Sb., kterou je rovněž nutno považovat za cenu nejvyšší; proto také v řízení soudem ustanovený znalec provedl ve svém posudku alternativní výpočet ocenění stájí u domu čp. 3l ve Z. jednak podle tzv. stopcen a jednak podle vyhlášky č. 43/l969 Sb. (rozdíl činil l6.5ll,- Kč). Dovolatelé v této souvislosti vyslovovali závěr, že v posudku z roku l970, který byl soudu předložen, byly kupujícími objednaným znalcem oceněny stáje záměrně podle tzv. stopcen, třebaže zřejmě oceňující odhadce věděl o uvedeném stanovisku Ministerstva financí.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení §238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu, protože směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Jako dovolací důvody uplatňovali dovolatelé ve svém dovolání to, co je uvedeno v ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu (že řízení je postiženo jinou vadou, než které jsou uvedeny v §237 téhož právního předpisu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a co je uvedeno v ustanovení §24l odst .4 písm. d/ občanského soudního řádu (že totiž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Předmětem řízení v daném případě byl návrh, který má na zřeteli ustanovení §8 odst. l zákona č. 229/l99l Sb., podle něhož na návrh oprávněné osoby soud rozhodne, že na ni přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, jež ji nabyla od státu nebo jiné právnické osoby, na kterou se vztahovalo právo na vydání podle citovaného zákona, a to v případech, kdy fyzická osoba nabyla nemovitost buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, nebo na základě protiprávního zvýhodnění, a dále i osoby blízké této fyzické osobě, pokud na ně přešlo nebo bylo převedeno vlastnictví nebo osobní užívání k těmto nemovitostem.
V průběhu řízení před soudy obou stupňů zůstalo mezi žalobci a žalovanými posléze sporné, zda v daném případě byly nemovitosti, uvedené v žalobě žalobců, nabyty za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům.
Ve stanovisku uveřejněném pod č. l6/l996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo uvedeno (na str. 50 /l28/), že cenovými předpisy (§8 odst. l zákona č. 229/l99l Sb.) jsou míněny předpisy (dříve vydávané) o cenách staveb, pozemků, porostů a o úhradách za užívání pozemků (jako např. vyhlášky č. 73/l964 Sb. č. 43/l969 Sb. a č. l28/l994 Sb.). Došlo-li k nabytí nemovitosti v době, kdy ještě nebyly vydány předpisy stanovící konkrétní ceny nemovitostí, je nutno posuzovat protiprávní zvýhodnění nabyvatele z hlediska ceny nemovitosti v porovnání s tehdejší obecnou cenou nemovitostí.
Platným právním předpisem uvedeným v §8 odst. l zákona č. 229/l99l Sb. je míněn především obecně závazný předpis, uveřejněný ve Sbírce zákonů. Cenovým předpisem, zmiňovaným ve stejném ustanovení, je i interní předpis obecně nezávazný (ve Sbírce zákonů nepublikovaný), platný v době, kdy obecně závazný předpis nebyl vydán.
Již pod č. l4/l988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na str. ll2 odst. l a 2) bylo uváděno, že přiměřenost dohodnuté ceny za převáděnou nemovitost se posuzuje tak, že cena uvedená ve smlouvě se porovná s cenovým předpisem, platným v době uzavření kupní smlouvy. Cena se zjišťuje obvykle z odhadů znalců o ceně nemovitostí, které jsou předmětem převodu. Znalecké odhady se nevyžadují jen v případech převodu nemovitostí malé hodnoty, které jsou stavebně jednoduché.
Při aplikaci a výkladu ustanovení §8 odst. l zákona č. 229/l99lSb. ohledně ceny nižší než ceny odpovídající tehdy platným cenovým předpisům se soud zpravidla neobejde bez provedení důkazu znaleckým posudkem. Pro doložení podmínky nabytí nemovitosti za cenu nižší ve smyslu citovaného ustanovení je nutné mít na zřeteli i případy, kdy nižší cena podle znaleckého odhadu je výrazem přípustné odchylky vyžadující meze volné (odborné) úvahy a individuálního odborně podloženého znaleckého přístupu nebo odchylky sice vyjadřující odborný, případně technický nedostatek ocenění, ale jestliže se do určení nižší ceny promítá kvantitativně nepatrně, popřípadě nepodstatně.
Proto v daném případě bylo nezbytné mít na zřeteli ustanovení §l27 odst. l občanského soudního řádu, podle něhož závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud, po slyšení účastníků, znalce; soud znalce vyslechne; znalci může uložit, aby provedl posudek písemně. Znalecký posudek je možno také přezkoumat jiným znalcem (§l27 odst. 2 občanského soudního řádu).
Chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného důkazu, je nutno, aby důkazy sám opakoval, popřípadě dokazování doplnil, a zjednal si tak rovnocenný podklad pro jejich případné odlišné hodnocení (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 64/l966 Sbírky rozhodnutí soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem).
Podle ustanovení §220 odst. l občanského soudního řádu odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav. Odvolací soud může změnit rozhodnutí i tehdy, jestliže po doplnění dokazování je skutkový stav zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout (§220 odst. 2 občanského soudního řádu).
Podle ustanovení §22l odst. l písm. a/ občanského soudního řádu zruší odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže je třeba provést ke zjištění skutkového stavu věci další důkazy.
Po přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě ve smyslu ustanovení §242 odst. l občanského soudního řádu dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud postupoval v tomto řízení jinak než shora vyloženo na základě znění citovaných ustanovení právních předpisů a na základě právních závěrů z citované uveřejněné judikatury soudů.
Soud prvního stupně provedl v řízení důkaz dvěma znaleckými posudky soudem ustanovených znalců (viz čl. 64 a čl. l43 spisu Okresního soudu v Písku, sp.zn. 4 C 4222/94) a důkaz žalovanými předloženým znaleckým odhadem, pořízeným 2l.4.l970 (viz čl. l83b uvedeného spisu). Odvolací soud si sice vyžádal doplnění posudku jednoho z těchto soudem ustanovených znalců, ale své rozhodnutí opřel především o vlastní porovnání závěrů z těchto tří provedených důkazů, a to nevyjímaje údaje o opotřebení nemovitostí, které nebylo možné považovat jen za právní posouzení, ale za posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (srov. §l27 odst. l občanského soudního řádu).
K opakování znaleckého důkazu, provedeného soudem prvního stupně, nebylo v odvolacím řízení přikročeno; k přezkoumání znaleckého posudku, o němž měl odvolací soud pochybnosti, jiným znalcem (srov. §l27 odst. 2 občanského soudního řádu) odvolací soud nepřikročil a byl tedy toho názoru, že tu další dokazování (srov. §22l odst. l občanského soudního řádu) není nutné, takže o zrušení rozsudku soudu prvního stupně (a o vrácení věci k dalšímu řízení) podle citovaného ustanovení občanského soudního řádu nerozhodl.
Za těchto uvedených okolností nebylo možné přesvědčivě dospět k závěru o nedůvodnosti výtky dovolatelů, že totiž řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu). Pochybnosti odvolacího soudu o správnosti odborných závěrů znaleckého posudku (zejména o povaze oceňovaných nemovitostí, např. o přístřešku ke dřevníku a o stupni opotřebení nemovitostí), z něhož vycházel soud prvního stupně, tu bylo nutné odstranit buď úplným opakováním znaleckého důkazu včetně výslechu znalce, anebo spíše přezkoumáním znaleckého posudku jiným znalcem (§l27 odst. 2 občanského soudního řádu), a to zřejmě s použitím zrušení rozsudku soudu prvního stupně než doplněním dokazování u odvolacího soudu.
Nemohl proto dovolací soud jednoznačně dospět k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu správné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. l občanského soudního řádu. Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. l a 5 občanského soudního řádu.
Protože (s uvážením i uvedených výhrad a pochybností odvolacího soudu o úplnosti a jednoznačnosti znaleckých posudků provedených v řízení u soudu prvního stupně) platí důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení tomuto soudu, v němž bude na místě zejména postup podle ustanovení §l27 odst. 2 občanského soudního řádu. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. l, věta druhá, občanského soudního řádu). V tomto dalším řízení rozhodne soud prvního stupně také o dosavadních nákladech řízení, včetně řízení odvolacího a dovolacího (§243d odst. l, věta třetí, občanského soudního řádu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. července 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová