ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.3.99.1
sp. zn. 28 Cdo 3/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání L. Z., zastoupené advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 22.6.1998, sp.zn. 25 Co 450/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp.zn. 6 C 388/92 ( žalobkyně L. Z. proti žalovaným : 1. České republice - O. m. Č. r. v T., zastoupené advokátem, a 2. P. ú. v P., o vydání věcí ), takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 22.6.1998, sp.zn. 25 Co 450/98, se zrušuje.
II. Věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech z 31.3.1998, č.j. 6 C 388/92-204.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 31.3.1992 ( v průběhu řízení upravovanou), aby bylo uloženo O. m. Č. r. v T. uzavřít s ní do 3 dnů od právní moci rozsudku dohodu o vydání domu čp. 70 v T. s pozemky parc. č. 533, 532 a 534. V žalobě se uvádělo, že původní majitelka uvedených nemovitostí E. P. uzavřela 28.11.1977 se státem - O. m. Č. r. T. smlouvu o prodeji uvedeného domu za kupní cenu 48.825,33 Kč. Tato smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek; podle názoru žalobkyně byla ve smlouvě uvedená kupní cena pouze zlomkem skutečné hodnoty domu a pozemků, když ještě do kupní ceny nebyly zahrnuty řadové garáže u pozemku parc. č. 534 a sochy zdobící dům čp. 70. Žalobkyně je jedinou dědičkou původní majitelky E. P., která zemřela 5.1.1991, a dědictví po ní bylo projednáno u bývalého Státního notářství v S. pod sp.zn. D 104/91 ; písemná výzva žalobkyně k vydání nemovitostí zůstala bezvýsledná.
Žalované O. m. Č. r. T. navrhlo zamítnutí žaloby s tím, že smlouva z 28.11.1977 nebyla ze strany prodávající E. P. uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb. Kupní cena byla sjednána na základě znaleckého odhadu a pro prodávající bylo zřízeno právo bezplatného užívání domu čp. 70 v T. a i zahrady parc. č. 534.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobkyni jako účastnici řízení, vyslechl svědky V. K., V. J., L. K., J. B., J. L. a M. P., provedl dokaz posudkem znalce z oboru odhadů nemovitostí a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech z 21.6.1994, čj. 6 C 388/92-69, byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému O. m. T. na náhradu nákladů řízení 1.526 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem z 21.6.1994, čj. 6 C 388/92-71, bylo ještě uloženo žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Semilech 954 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů zálohovaného znalečného a svědečného .
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalované O. m. Č. r. v T. je příspěvkovou organizací, zřízenou k plnění úkolů státu v oblasti kultury ; hospodaří s finančními prostředky svého rozpočtu, který je mu stanoven zřizovatelem, a v rámci rozpočtu zřizovatele ; je právnickou osobou ve smyslu ustanovení §18 občanského zákoníku. Soud prvního stupně však konstatoval, že žalované muzeum není vlastníkem žalobkyní uváděných nemovitostí, jež jsou majetkem státu a muzeum k nim má právo hospodaření. Proto měl soud prvního stupně za to, že v daném případě povinnou osobou ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. není uvedené muzeum, ale Česká republika. Proti státu však nebyla žaloba žalobkyně podána a ani výzva k vydání věcí nebyla státu adresována. Soud prvního stupně proto žalobu žalobkyně zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanoveními §142 odst. 1 a §148 odst. 1 občanského soudního řádu.
K odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 13.12.1994, sp.zn. 17 Co 674/94. Ve svém usnesení vyslovil odvolací soud názor, že povinnou osobou je tu právnická osoba, která věc drží, přičemž tu není rozhodné vlastnictví této právnické osoby k nemovitostem uváděným žalobkyní. Povinná osoba má pak možnost vydat věci, které skutečně drží. Odvolací soud měl za to, že se žalobkyni mělo dostat poučení ze strany soudu prvního stupně, pokud by v řízení vyšlo najevo, že žalován měl být jiný subjekt.
V dalším průběhu řízení bylo usnesením soudu připuštěno přistoupení Památkového ústavu v P. do řízení na straně žalovaného muzea.
Soud prvního stupně provedl pak šetření na místě samém a provedl důkaz dalšími dvěma posudky znalců ohledně ocenění pozemků a porostů u domu čp. 70 v T. a ohledně soch zdobících tento dům ; byl také konstatován obsah spisů o řízení o dědictví ( Okresního soudu v Semilech sp.zn. D 1532/72 a D 104/91 ) po zůstaviteli B. P., zemřelém 11.12.1972, a po zůstavitelce E. P., zemřelé 5.1.1991, jakož i obsah dalších listinných dokladů předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech z 31.3.1998, čj. 6 C 388/92-204, bylo rozhodnuto, že se zastavuje řízení proti žalovanému Památkovému ústavu v P. Byla zamítnuta žaloba proti České republice - O. m. Č. r. v T. Ohledně nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalovanému památkovému ústavu se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému státu - O. m. v T. na náhradu nákladů řízení 4.864, 40 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku ; také bylo žalobkyni uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Semilech 4.509, 20 Kč, a to na náhradu zálohovaných nákladů řízení.
V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že smlouva z 28.11.1977 byla uzavřena v tísni, ať již tvrdila, že na prodávající E. P. byl činěn nátlak ze strany bývalého Městského národního výboru v T. a ze strany Památkového ústavu v P., nebo poukazovala na neúměrné požadavky, týkající se oprav domu čp. 70 v T. ( zejména pokud šlo o opravu střechy, jejíž předpokládaná cena byla záměrně nadhodnocována), anebo tvrdila že byla vůči prodávající uplatňována pohrůžka vyvlastněním nemovitostí. Také ohledně žalobkyní uváděných nápadně nevýhodných podmínek nedospěl soud na podkladě údajů z posudku znalců o ceně nemovitostí, které byly převáděny smlouvou z 28.11.1997 ( včetně soch umístěných u domu čp. 70 v T. a u přiléhající zahrady ) k závěru, že by smlouva z 28.11.1977 byla ze strany prodávající uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, zvláště když bylo vyhověno požadavku prodávající, která si vymínila doživotní bezplatné užívání bytu i zahrady( parc. č. 534). Soud prvního stupně vyslovoval názor, že také žalobkyně svůj nárok týkající se garáží, dřevníku, oplocení, venkovních úprav a příslušenství ( ohledně nichž byl v průběhu řízení žalobní nárok rozšířen ) uplatnila až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. Proto soud prvního stupně žalobu žalobkyně proti státu - O. m. v T. zamítl ; řízení proti Památkovému ústavu v P. bylo zastaveno.Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanoveními §142 odst. 1, §146 odst. 2, věta první, a §148 odst. 1 občanského soudního řádu.
O odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku ve věci a o odvolání žalovaného muzea ( napadajícího jen výrok o nákladech řízení ) bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 22.6.1998, sp.zn. 25 Co 450/98. Odvolací řízení bylo zastaveno ohledně všech výroků rozsudku soudu prvního stupně s výjimkou výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným státem - O. m. Č. r. v T., který byl změněn tak, že žalobkyni bylo uloženo zaplatit uvedenému žalovanému 6.519 Kč ( místo 4.864,80 Kč ) do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud poukazoval na to, že žalobkyně své odvolání z 28.4.1998 proti rozsudku soudu prvního stupně neodůvodnila s tím, že tak učiní do 10 dnů. Soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby své dovolání ve lhůtě 3 dnů doplnila o náležitosti, jež jsou uvedeny v ustanovení §205 o.s.ř. ; zároveň byla žalobkyně poučena o důsledcích neposlechnutí výzvy, tj. o zastavení řízení. Žalobkyně však na tuto výzvu nereagovala a zůstala nečinná až do doby, kdy o odvolání rozhodoval odvolací soud ( tedy asi za půl druhého měsíce ). Odvolací soud vyslovoval svůj názor, že odvolaní bylo natolik stručné a neúplné, že je odvolací soud nemohl věcně projednat, protože dovolatelka ve svém stručném odvolání z 28.4.1998 neuvedla, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost rozsudku soudu prvního stupně anebo postupu v řízení před soudem prvního stupně a čeho se v odvolacím řízení domáhá ( ve smyslu ustanovení §205 odst. 1 občanského soudního řádu ) a zda vytýká soudu prvního stupně nesprávné zjištění skutkového stavu anebo nesprávné právní posouzení věci. Proto bylo řízení o odvolání žalobkyně zastaveno.
Změna rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení byla odvolacím soudem odůvodněna upřesněním výpočtu výše těchto nákladů s poukazem na ustanovení §13 odst. 6 vyhlášky č. 260/1990 Sb. a na ustanovení §9 odst. 1,15 a 17 a ustanovení §11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ohledně nákladů odvolacího řízení poukazoval odvolací soud na to, že žalované O. m. T. nebylo v řízení o odvolání úspěšné a že žalobkyně zavinila zastavení řízení.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátce, která žalobkyni v řízení zastupovala, dne 14.10.1998 a dovolání ze strany žalobkyně bylo předáno poště k doručení Okresnímu soudu v Semilech v pondělí 16.11.1998, tedy ve lhůltě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu ( s použitím ustanovení §57 odst. 2 občanského soudního řádu).
Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na ustanovení §238a odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu a co do dovolacích důvodů poukazovala na ustanovení §241 odst. 3 písm a) i na ustanovení §237 odst. 1 písm. f), b), c) a d) občanského soudního řádu.
Dovolatelka zdůrazňovala, že i z jejího blanketního odvolání z 28.4.1998 bylo patrno, že podává odvolání proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně označeným II.IV. a V., takže bylo zřejmé, čeho se svým odvoláním domáhala. Dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že svým postupem v řízení porušil zásadu ústnosti občanského soudního řízení a také právo dovolatelky na spravedlivou ochranu jejích práv a na rovnost postavení účastníků v řízení. Dovolatelka poukazovala na to, že odvolací soud nepostupoval podle ustanovení §101 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož \" soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci řízení nečinní\". Dovolatelka vytýkala i to, že písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně obsahovalo jiné důvody než které byly vyhlášeny dne 31.3.1998 ; měla za to, že ve spise sp.zn. 6 C 388/92 Okresního soudu v Semilech nebyly přílohy zakládány řádně do spisu, jak zjistila nahlédnutím do uvedeného spisu. Dovolatelka také uváděla, že její advokátka zaslala odůvodnění odvolání opožděně z důvodu značného pracovního vytížení dále z důvodu onemocnění zánětem průdušek, ale i z toho důvodu, že tato právní věc, v níž řízení probíhá od roku 1992, vyžadovala ke zpracování odvolání více časového prostoru, než stanovil soud prvního stupně.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. 1 zákona č. 238/1995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád ( zákon č. 99/1963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/1995 Sb. ( tj. před 1.1.1996 ; srov. článek V. zákona č. 238/1995 Sb.).
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm f) občanského soudního řádu, protože směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §205 odst. 1 občanského soudního řádu v odvolání má být vedle obecných náležitostí ( §42 odst. 4 občanského soudního řádu ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí odvolání směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Podle ustanovení §211 občanského soudního řádu platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Podle ustanovení §43 odst. 1 občanského soudního řádu vyzve předseda senátu účastníky, aby nesprávné podání bylo opraveno nebo doplněno ; poučuje účastníky o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví ; o těchto následcích musí být účastník poučen.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že \" je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, a čeho se dovolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení\".
Také již ve Sborníku IV. Nejvyššího soudu z roku 1986 ( SEVT, Praha ) byl na str. 763 zaujat právní závěr: \" Je-li z odvolání jasné, který rozsudek a v jakém rozsahu byl napaden a čeho se dovolatel domáhá, pak neuvedení důvodu odvolání nemůže mít za následek zastavení odvolacího řízení podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu, i když účastník nevyhověl výzvě k doplnění odvolání\".
V daném případě bylo uvedeno v odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech z 31.3.1998, čj. 6 C 388/92-204, doručenému 15.4.1998, které bylo předáno poště k doručení soudu prvního stupně dne 30.4.1998: \"Proti rozsudku Okresního soudu v Semilech z 31.3.1998, čj. 6 C 388/92-204, a to do výroků II., IV. a V., tedy do výroku, kterým byl zamítnut můj návrh a do výroků IV. a V. o náhradě nákladů řízení, podávám v zákonné lhůtě odvolání, které odůvodním do 10 dnů\".
V usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 4.5.1998, čj. 6 C 388/92-214, bylo uvedeno, že se žalobkyni ukládá do 3 dnů doplnit dovolání z 28.4.1998 o údaje : 1. kterému soudu je odvolání určeno, 2. v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a 3. čeho se dovolatelka domáhá. V citovaném usnesení bylo také uvedeno : \" Pokud výzvě o doplnění odvolání nebude vyhověno, mohlo by řízení o odvolání být zastaveno\".
Dovolací soud při posuzování dovolání v daném případě vycházel na rozdíl od odvolacího soudu z právních názorů z uveřejněných právních závěrů z judikatury soudů ( viz zejména rozhodnutí uveřejněné pod č.36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ) . Má proto za to, že z odvolání žalobkyně z 28.4.1998 bylo zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatelka napadla rozsudek soudu prvního stupně, byť i neuvedla údaje o tom, v čem je z její strany spatřována nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Při pokračování v odvolacím řízení ( jak na ně citované uveřejněné rozhodnutí poukazuje ), mohl být tento dílčí nedostatek odvolání bez překážek a průtahů odstraněn. Kromě toho by učiněním výzvy odvolacího soudu byly odstraněny některé neúplnosti výzvy soudu prvního stupně ze 4.5.1998, zejména co do bližšího návodu k doplnění odvolání, co do bližšího poučení o následcích nesplnění výzvy ( ve smyslu ustanovení §209 občanského soudního řádu ) i co do stanovení úměrné lhůty ke splnění výzvy podle povahy projednávané věci ( např. třídenní lhůtu v řízení podle zákona č. 87/1991 Sb. o žalobním návrhu z roku 1992 nelze považovat za úměrnou ).
Protože tedy dovolací soud vycházel z jiného právního názoru ( srov. již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ) než odvolací soud při posuzování zákonných předpokladů pro zastavení odvolacího řízení, nemohl dovolací soud dospět k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu správné ( jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 1 občanského soudního řádu) ; přikročil proto ke zrušení usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a vrátil mu věc k dalšímu řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech z 31.3.1998, čj. 8 C 388/92-204.
V tomto dalším řízení rozhodne odvolací soud o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( §243d odst. 1, věta druhá, občanského soudního rádu ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. září 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení : Ivana Svobodová