ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.511.99.1
sp. zn. 28 Cdo 511/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání P. D., zastoupeného JUDr. K. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 6.l0.l998, sp.zn. l6 Co 29l/98, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 5 C 95/92 (žalobkyň: l. M. H., a 2. D. M., zastoupených advokátem, proti žalovanému P. D., o uložení povinnosti k uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:
I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze 6.l0.l998, sp.zn. l6 Co 29l/98, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z l.4.l996, čj. 5 C 95/92-94, s výjimkou zamítavého výroku ohledně vydání parcely č. 2604 (o výměře 343 m2).
II. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem z l.4.l996, čj. 5 C 95/92-94, uložil žalovanému povinnost uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání jedné ideální poloviny domu čp. 995 v P., kterou má ve svém držení. Zamítl však žalobní návrh, jímž se žalobkyně domáhaly vydání pozemku parc. .č. 2604 (o výměře 343 m2) a zbývající jedné ideální poloviny domu čp. 995 v P. Bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a že také stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobkyň (na čl. l09 spisu) i žalovaného (na čl. l07 spisu), Městský soud v Praze rozsudkem z l2.2.l997, sp.zn. 23 Co 599/96, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku, že žalobu v této části zamítl a v napadeném výroku o částečném zamítnutí žaloby rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; žalobkyním bylo uloženo zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 3.485,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
K dovolání žalobkyň proti rozsudku odvolacího soudu byl rozsudkem Nejvyššího soudu z 2.7.l998, 2 Cdon 20l4/97, zrušen rozsudek Městského soudu v Praze z l2.2.l997, sp.zn. 23 Co 559/96, a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud vytýkal odvolacímu soudu, že vycházel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle ustanovení §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu a aniž by zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně, popřípadě dokazování doplnil. Skutková zjištění odvolacího soudu ohledně okolností, za kterých došlo v daném případě k odkoupení domu čp. 995 v P., byla totiž odlišná od skutkových zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v roce l973, kdy Ministerstvo financí odmítlo žádost V. S. ml. o vrácení poloviny domu, která byla převedena do státního vlastnictví z osobního vlastnictví jeho matky, a uvedlo, že rodinný domek není V. S. ml. obýván, že vlastní jiný rodinný domek a vrácením domu chce zajistit bydlení nikoli pro sebe, ale pro svou dceru, a domek je plně obsazen nájemníky, pro které by se musely zajistit náhradní byty. Soud prvního stupně však naproti tomu uváděl, že v případě nabytí nemovitosti žalovaným P. D. tento důvod (tj. obsazení domu nájemcem) nikoho nezajímal, protože jedna z uživatelek bytů, a to V. G., se z přízemního bytu vystěhovala. Další skutková zjištění odvolacího soudu o tom, že žalovaný v domě bydlel a že domek byl nabídnut k odkoupení nejen jemu, ale i další nájemkyni bytu v tomto domku, rovněž neodpovídala skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, jakož i důkazům provedeným před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně totiž dospěl ke svým skutkovým zjištěním po provedeném dokazování, zatím co odvolací soud provedení důkazů neopakoval (zejména výslechem účastníků řízení a výslechem svědkyně V. G.) a přehodnotil bez dalšího tyto výsledky dokazování. Dovolací soud tento postup odvolacího soudu pokládal za odporující ustanovení §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu, takže shledal, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu).
V dalším průběhu řízení Městský soud v Praze vynesl rozsudek ze 6.l0.l998, sp.zn. l6 Co 29l/98, jímž změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z l.4.l996, čj. 5 C 95/92-94, tak, že žalovanému bylo uloženo uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání další ideální poloviny domu čp. 995 v P. do jejich podílového spoluvlastnictví. Ve výroku vyhovujícím žalobnímu návrhu žalobkyň byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Ve výrocích o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyním na náhradu nákladů řízení 2.450,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a státu zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 l5.855,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyním na náhradu nákladů odvolacího řízení l3.l00,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo především poukázáno na to, že zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, vztahující se k nároku na vydání pozemku, nabyl samostatně právní moci ve smyslu ustanovení §206 odst. 2, věta první, občanského soudního řádu.
Dále se odvolací soud zabýval dokazováním, které bylo v této právní věci provedeno soudem prvního stupně, a dospěl k závěru, že jeho zjištění mají oporu v provedených důkazech. Vzhledem i k tomu, že žalobkyně ani žalovaný před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně a ani ve svých odvoláních nenavrhovali provedení dalších důkazů, odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně. Odvolací soud měl za to, že tu byl vytvořen pro odvolací řízení skutkový základ, který i při odlišném právním hodnocení zjištěných skutečností umožnil věcné rozhodnutí odvolacího soudu.
Odvolací soud posuzoval žalobkyně jako oprávněné osoby podle ustanovení §3 odst. l písm. b/ zákona č. 403/l990 Sb., když se jimi uplatňovaný žalobní návrh týkal spoluvlastnického podílu jejich babičky na domě čp. 995 v P., který přešel na stát opatřením podle vládního nařízení č. l5/l959 Sb.
Pokud šlo o další spoluvlastnický díl na uvedeném domě, dospěl odvolací soud k závěru, že výměr bývalého Obvodního národního výboru v P. z l2.ll.l949, vydaný proti původním vlastníkům V. S. st. podle ustanovení §l odst. 4 dekretu č. l08/l945 Sb., byl výsledkem zneužití procesu odnětí vlastnictví po 25.2.l948, když nebylo v soudním řízení zjištěno, že by existoval reálný důvod k aplikaci dekretu č. l08/l945 Sb. vůči V. S. st. Proto odvolací soud posuzoval žalobkyně jako oprávněné osoby podle ustanovení §3 odst. 4 písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb., když k přechodu spoluvlastnického dílu V. S. st. na stát došlo ve smyslu ustanovení §6 odst. 2 a §2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb.
Při úvaze o tom, zda žalovaný je povinnou osobou podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 403/l990 Sb. i ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb., měl odvolací soud za to, že je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že na straně žalovaného došlo k protiprávnímu zvýhodnění jako nabyvatele, když při prodeji rodinného domku čp. 995 v P. mu byla dána přednost před V. S. ml. Odvolací soud uváděl, že žalovaný byl při uzavírání kupní smlouvy z l5.l2.l980 zvýhodněn na úkor rodiny původních vlastníků, kteří se o získání uvedeného domu ucházeli.
Z uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovanému bylo uloženo uzavřít se žalobkyněmi dohodu i ohledně další ideální poloviny domu čp. 995 v P. Ve výroku vyhovujícím žalobnímu návrhu ohledně druhé ideální poloviny byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen. Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními §224 odst. l, §l42 odst. l a §l48 odst. l občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášek č. 270/l990 Sb. a č. l77/l996 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaného v řízení zastupoval, dne 5.ll.l998 a dovolání ze strany žalovaného bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 26.ll.l998, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l občanského soudního řádu.
Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Jako dovolací důvody uplatňoval dovolatel důvody, které mají na zřeteli ustanovení §24l odst. 3 písm. b/, c/ a d/ občanského soudního řádu.
Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že sice uvedl, že vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ale to však neodpovídalo skutečnosti, zejména co do skutkových zjištění, týkajících se ideální poloviny domu čp. 995 v P., jež patřila V. S. st. Tento spoluvlastník byl postižen výměrem, vydaným podle dekretu č. l08/l945 Sb. dne l2.ll.l947. Proto úvahy odvolacího soudu o tom, že šlo o rozhodnutí, jehož podkladem bylo vyřizování osobních účtů, je nesprávné a neodůvodněné a neopírá se o důkazy, jež by byly v tomto řízení provedeny. Jestliže pak k vlastní konfiskaci majetku V. S. st. došlo l2.ll.l947, nebylo možné z tohoto časového odstupu a ani ze souvislostí bez dalšího dovozovat, že tu došlo k „zneužití procesu odnětí vlastnictví\"; k tomuto závěru neprovedl odvolací soud žádné důkazy. Dovolatel je toho názoru, že vlastnictví ideální poloviny domu čp. 995, která patřila V. S. st., nenabyl na úkor otce žalobkyň, ani nikoho jiného.
Pokud šlo o ideální polovinu domu čp. 995 v P., která patřila původně R. S., dovolatel dovozoval, že případná porušení tehdejších předpisů nejdou na jeho vrub, protože o celém postupu ze strany příslušných orgánů a organizací, týkajícímu se prodeje tohoto podílu na nemovitosti, nevěděl a neměl žádný vliv na přípravu uzavření kupní smlouvy z l5.l2.l980. V domku čp. 995 v P. bydlel od roku l946 a žádost o jeho koupi podal (až na výzvu bytového podniku) 30.l0.l979. Ke koupi se odhodlal jen proto, že bytový podnik domek neopravoval a hrozila jeho devastace. Znalecký posudek provedený v souvislosti s koupí domku stanovil cenu domu dokonce nižší, než byla tehdy k datu prodeje předpisem stanovena. Dovolatel zdůrazňoval, že žádné protiprávní výhody neměl, nezneužil a ani o ně nepožádal; pro osobu nabyvatele není rozhodné, zda stát porušil při prodeji nemovitosti svá pravidla pro takové prodeje. Dovolatel poukazoval i na to, že po koupi domu jej rozsáhle opravil, investoval do něj hodně peněz a nemá se kam vystěhovat.
Dovolatel byl i toho názoru, že odvolací soud se dopustil stejné chyby, která pak byla vytýkána dovolacím soudem předchozímu rozsudku Městského soudu v Praze z l2.2.l997, sp.zn. 23 Co 599/96, že totiž přehodnotil věrohodnost důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž je sám opakoval a zjednal si k tomu dostatek podkladů. Došlo tu proto k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l993 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).
Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení §238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu, protože směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel vytýkal, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu), že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§24l odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu).
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo k výkladu ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ a c/ občanského soudního řádu uvedeno: Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení §24l odst. 2 (nyní 3) občanského soudního řádu, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů uvedených v ustanovení §24l odst. 2 (nyní 3) písm. a/ až c/ občanského soudního řádu. Dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů (§l32 občanského soudního řádu). Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není,ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; musí jít o zjištění právně významné.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis nebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. l3 /45/).
Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb. jsou povinnými osobami podle tohoto zákona též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v §6 zákona č. 87/l99l Sb., a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele, dále i osoby blízké těchto osob, pokud na ně věc byla těmito osobami převedena.
Podle ustanovení §2l3 odst. l občanského soudního řádu odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Odvolací soud může opakovat dokazování nebo jej doplnit, nejde-li o rozsáhlejší dokazování a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného (§2l3 odst. 2 občanského soudního řádu).
Chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného důkazu, je nutno, aby svědecké důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro jejich případné odlišné hodnocení (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 64/l966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů).
Odvolací soud se nemůže bez dalšího odchýlit od skutkových zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků a svědků, kteří byli slyšeni při jednání. Jestliže o tom uvažuje, musí důkazy přímo provedené soudem prvního stupně opakovat, popřípadě doplnit. To platí v případě výpovědi účastníků a svědků především proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti, které ač nejsou bez vlivu na hodnocení, nemohou být vyjádřeny v protokole o jednání (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 92/l968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů).
Pokud v daném případě dovolatel uplatňoval jako dovolací důvody to, že odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§24l odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu), neshledal dovolací soud ve smyslu závěrů obsažených v již citovaném rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že by odvolací soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, anebo že by nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího naopak z obsahu spisu vyplývá. Dovolací soud rovněž neshledal, že by v daném případě odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, nebo že by si některý použitý právní předpis nesprávně vyložil, takže by tu byl doložen dovolací důvod podle ustanovení §24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu.
Dovolací soud však byl nucen přisvědčit názoru dovolatele, pokud uplatňoval jako dovolací důvod to, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu).
Již v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu z 2.7.l998, 2 Cdon 20l4/97, vydané v této právní věci, byl vyjádřen názor, že odvolací soud vycházel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle ustanovení §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu a zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně, popřípadě by dokazování doplnil. Bylo také připomenuto, že k takové vadě řízení je dovolací soud povinen přihlížet i tehdy, i kdyby nebyla uplatněna jako důvod dovolání; tím spíše se musel dovolací soud zabývat uvedenou otázkou, když dovolatel ve svém přípustném dovolání uplatňoval dovolací důvod ve smyslu ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu. Dovolací soud ve svém zmíněném rozhodnutí z 2.7.l998 se posléze zmiňoval i o provedení některých konkrétních důkazů (výslech účastníků řízení a výslech svědkyně V. G.); jejich opakování považoval zejména za potřebné k tomu, aby mohl odvolací soud posoudit, zda je na místě vycházet ze skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně, popřípadě, zda se lze od tohoto zjištění odchýlit (srov. k tomu rovněž již citované právní závěry z rozhodnutí uveřejněných pod č. 64/l966 a pod č. 92/l968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem).
Odvolací soud se v dalším průběhu řízení v této právní věci velmi podrobně a důkladně zabýval otázkami právního posouzení projednávané právní věci z hlediska zákonných předpokladů uváděných v ustanovení §2 odst. l písm. c/, §4 odst. 2 a §6 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb., ale necítil se zřejmě být vázán již uvedeným závěrem dovolacího soudu o potřebě zopakování nebo doplnění dokazování v odvolacím řízení (a to zejména některými důkazy uvedenými v rozsudku dovolacího soudu); např. v odůvodnění svého rozsudku (na str. 9 v odstavci druhém) na rozdíl od názoru dovolacího soudu uváděl: „Jeví se proto odvolacímu soudu nerozhodné, nakolik byly v tomto procesu respektovány zájmy další uživatelky bytu v domku čp. 995 - svědkyně G.\"; proto k opětovnému výslechu této svědkyně nepřikročil.
Dovolací soud má však nadále za to, že odlišný postup odvolacího soudu než ten, na který poukázal dovolací soud ve svém rozsudku z 2.7.l997, nelze pokládat za plně odpovídající ustanovení §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu a závěrům z uveřejněné judikatury k výkladu tohoto ustanovení (jak na ně bylo již citací těchto závěrů shora poukázáno), z nichž naopak dovolací soud vychází. Podle názoru dovolacího soudu nebyl takto odvolacím soudem odstraněn nedostatek, k němuž v odvolacím řízení došlo, a proto odvolací řízení bylo i v dalším průběhu řízení po zrušovacím rozsudkem dovolacího soudu postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu).
Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. l a 5 občanského soudního řádu.
Protože z výsledků dovolacího i odvolacího řízení vyplynulo, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí zčásti i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek (§243b odst. 2 občanského soudního řádu) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Umožní to ještě zevrubnější a urychlenější doplnění dokazování než by tomu bylo např. při doplňování dokazování v řízení odvolacím, kupř. prostřednictvím soudu prvního stupně nebo prostřednictvím dožádaného soudu (srov. §2l3 odst. 2 občanského soudního řádu). V tomto dalším řízení bude se soud prvního stupně zabývat zejména tím, zda tu stát získal oprávnění nakládat s nemovitostmi, uváděnými žalobkyněmi, za okolností uvedených v §6 zákona č. 87/l99l Sb. (jak to výslovně uvádí §4 odst. 2 téhož zákona), dále tím, zda při uzavírání kupní smlouvy z l5.l2.l980 bylo postupováno v souladu s ustanoveními předpisů o správě národního majetku, zda organizace jednající za stát se řídila směrnicemi a pokyny, jež pro ně platily při prodeji rodinných domků z národního majetku občanům, zda byly respektovány cenové předpisy, zda, v jakém smyslu, a v jakém rozsahu došlo při prodeji k podhodnocení převáděných nemovitostí, a zda tu došlo či nedošlo k protiprávnímu zvýhodnění nabyvatele nemovitostí. Soud prvního stupně bude brát zřetel jednak na závěry rozsudků odvolacího i dovolacího soudu a také na obsah odvolání a dovolání, podaných účastníky v tomto řízení.
V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího i dovolacího (§243d odst. l, věta třetí, občanského soudního řádu).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. l, věta druhá, občanského soudního řádu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. září 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková