ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1270.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1270/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce J, spol. s r. o., v likvidaci, proti žalovanému A., spol. s r. o., o zaplacení 557.227,- Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 1999, č. j. 8 Cmo 548/99-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 1999, č. j. 8 Cmo 548/98-16, zrušil platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 27. 9. 1999, č. j. Ro 1761/99-11 a řízení zastavil. Dále odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů 31.321,- Kč.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že podáním ze dne 30. 9. 1999 vzal žalobce návrh na zahájení řízení před tím, než vydaný platební rozkaz nabyl účinků pravomocného rozhodnutí zpět a proto odvolací soud podle §208 a §96 o. s. ř. vydaný platební rozkaz zrušil a zastavil řízení ve věci.
Při rozhodování o nákladech řízení vycházel odvolací soud z toho, že byla osvědčena úhrada žalované částky dne 29. 9. 1999, tj. po podání žaloby. Z toho vyplývá, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného a v souladu s ust. §146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. byla proto žalovanému uložena povinnost nahradit náklady řízení tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovoláním ze dne 13. 12. 1999 napadl žalovaný výše uvedené usnesení odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 31.321,- Kč.
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podle názoru dovolatele spočívá napadená část usnesení odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci.
Mezi účastníky sporu byla dne 5. 2. 1999 uzavřena dohoda, podle níž měla být žalovaná částka uhrazena do 30. 9. 1999 a žalovaný úhradu provedl 29. 9. 1999. Žalobce proto neměl důvod pro podání žaloby, protože „splatnost žalované částky ještě nenastala\". Dovolatel se proto domnívá, že při rozhodování o nákladech řízení nebylo možné vycházet z ust. §146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., neboť žaloba nebyla podána důvodně. Odvolací soud měl při rozhodování o nákladech řízení proto vycházet z ust. §146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. a povinnost nahradit náklady uložit tomu účastníku, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud napadenou část usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného ze dne 13. 12. 1999 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
V dovolání žalovaný uvedl, že usnesení odvolacího soudu napadá v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení a podle jeho názoru je dovolání přípustné podle ust. §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z ust. §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Podle §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem o. s. ř. není dovolání přípustné mj. jde-li o usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení.
V posuzovaném případě je zřejmé, že dovoláním byl napaden výrok usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nikoliv výrok o zrušení výše uvedeného platebního rozkazu a zastavení řízení.
Z toho vyplývá, že v daném případě nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ale je nutné přípustnost dovolání posuzovat dle ust. §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem o. s. ř.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že dovolání v dané věci není přípustné; dovolací soud se zřetelem na ust. §242 odst. 3 o. s. ř. neshledal, že by dovolání bylo přípustné z jiných důvodů uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., i když je dovolatel v dovolání neuvedl. Vzhledem k tomu se již dovolací soud nemohl zabývat věcnými námitkami uvedenými v dovolání.
Nejvyšší soud proto podle ust. §238a odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. c) a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný neměl úspěch ve věci a žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 4. července 2000
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková