ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1317.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1317/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce T. J., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému T. E., a. s., o zaplacení 16,730.587,- Kč, k dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního osudu v Praze ze dne 12. 2. 1999, čj. 8 Cmo 9/97 - 42, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 1999, čj. 8 Cmo 9/97 - 42 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16. 10. 1996, čj. 47 Cm 738/95 - 23 v jeho výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 3,451.556,- Kč zamítl, dále potvrdil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že opakoval dokazování listinami rozhodnými pro posouzení věci, a to objednávkou - návrhem hospodářské smlouvy č. 20312/91/803 ze dne 3. 7. 1991 (dále jen „smlouva\") a zjistil, že mj. obsahuje ujednání o dodací lhůtě „3.kv., 4.kv. 91\". Z dodatku bez data, ke smlouvě, odvolací soud dále zjistil, že si strany sjednaly alternativní platební podmínku placení proti dokumentům a dále uvedly, že „u této platební podmínky se mění dodací podmínka tak, že jedna dodávka bude expedována drahou v maximální hodnotě 200 tis. USD (první dodávka bude pouze 50 tis. USD)\". Dále bylo sjednáno, že „po realizování první dodávky budou následovat další dodávky v cca 14 denním cyklu až po obdržení platby vždy za předchozí dodávku\" a že „T. E. uhradí výrobnímu podniku T. J. jednotlivé dodávky po obdržení inkasa ze zahraničí\". Dále odvolací soud vzal za své skutkové zjištění, že uvedený dodatek byl podepsán před vyhotovením oznámení o uskladnění ze dne 19. 12. 1991.
Odvolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že dodací lhůta končila 31. 12. 1991 a dodatkem ke smlouvě došlo ke změně smlouvy nejen ohledně způsobu placení (dokumentárním inkasem), ale došlo i ke změně času plnění. Dodávka měla být realizována v dodací lhůtě do konce roku 1991, a to při splnění odkládací podmínky, přičemž dodací lhůta byla stanovena tak, že se dodávka měla uskutečnit do 14 dnů od dojití platby za předchozí dodávku ze zahraničí v rámci roku 1991. Na splnění odkládací podmínky (§24d odst. 2 h. z.), tedy na zaplacení předchozí dodávky zahraničním odběratelem žalovaného (podle §20 odst. 2 h. z. je třeba vyložit v dodatku uvedený projev vůle, že platbou se zde rozumí platba zahraničním odběratelem, dojitím platby od něj by byla odkládací podmínka naplněna, protože v dodatku není specifikováno, kdo měl být plátcem), záviselo plnění další dodávky. Uvedená odkládací podmínka vůbec naplněna nebyla, jak je zřejmé ze zjištění soudu prvního stupně, a proto žalobce neměl právo plnit žádným ze způsobů podle §168 h. z. a oznámení o uskladnění ze dne 19. 12. 1991 proto nemohlo mít za následek splnění dodávky podle §168 odst. 2 h. z. Předpokladem pro vznik práva fakturovat dodávku je její splnění (§376 h. z.). Jelikož nedošlo ke splnění dodávky, nevzniklo žalobci ani právo fakturovat, ani právo na zaplacení dodávky podle smlouvy. Vzhledem k přijatému závěru proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení Kč 3,451.556,- zamítl.
Dovoláním ze dne 22. 4. 1999 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu pokud jde o výrok I., jímž byl změněn odpovídající výrok rozsudku soudu prvního stupně.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že odvolací soud nejasné ustanovení ve smlouvě (dodatku) vyjasnil tak, že dospěl k závěru, že se jedná o odkládací podmínku, tedy, že plnění zakázky může být až po zaplacení předchozích závazků zahraničním odběratelem. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že soud se nezabýval tím, že se jedná o dodatek „nedokonaný\" a lze zvažovat, kdy byl podepsán a zda je platný. Výklad, že se jedná o odkládací podmínku považuje dovolatel za rozporný s dobrými mravy, neboť v případě, že odběratel nebude chtít dodržet svůj závazek odebrat zboží stačí nezaplatit.
Odvolací soud dále přehlédl, že termín dodání je upraven v jiné části smlouvy než dodací podmínky a předmětným dodatkem byly měněny dodací podmínky, nikoli termín dodávky. Pokud k termínu plnění nebyly splněny dodací podmínky ze strany odběratele, zakládá právě tato skutečnost možnost plnění uskladněním.
Dále odvolací soud vyložil, že se musí jednat o platbu zahraničního partnera, což nemá oporu v žádném smluvním ani zákonném ustanovení. Dodatek byl uzavřen na základě požadavku zahraničního partnera na odsouhlasení alternativní platební podmínky placení proti dokumentárnímu inkasu. Z tohoto hlediska je vazba na úhradu předchozích dodávek nesmyslná, neboť nová dodávka je jištěna akreditivem. Dále je nutné konstatovat, že jde o vztah mezi tuzemskými partnery, kdy dodavatel o platbě zahraničního partnera ani neví a nemá možnost jí ověřit. Z tohoto důvodu je toto ustanovení smlouvy nejasné a proto neplatné. Dovolatel závěrem shrnuje, že není zpochybňována existence smluvního vztahu mezi stranami, že výklad dodatku provedený odvolacím soudem je v rozporu s dobrými mravy a platnými předpisy, neboť jde o ustanovení nejasné a proto neplatné, že se soud nezabýval skutečností, že byla žalována částka a nikoli úhrada faktury a tedy úhradu žalované částky lze žádat i z titulu vzniklé škody a dále se domnívá, že žalovaný znemožnil řádné plnění nesplněním svých povinností uvedených v dodacích podmínkách a to tím, že včas neuhradil předchozí dodávky a že nepředložil včas dodavateli dokumenty k odeslání zboží.
Vzhledem k tomu žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a zavázal tento soud k tomu, aby žalovaného zavázal k úhradě 3,451.556,- Kč a veškerých soudních výloh.
K dovolání žalobce se v podání ze dne 24. 5. 1999 vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že z dovolání nevyplývá, o který z dovolacích důvodů uvedených v §241 odst. 3 o. s. ř. své dovolání opírá. Dále žalovaný uvedl, že se odvolací soud zabýval otázkou vzniku nedatovaného dodatku a účastníci se shodli, že byl podepsán po vzniku hospodářské smlouvy, ale před vyhotovením žalobcova oznámení o uskladnění. Podle žalovaného dodatek měnil nejen platební podmínky, ale i dodací podmínky, tedy termín dodávky, respektive dílčích dodávek, rozhodně pak termín druhé dílčí dodávky a všech, jež měly následovat. Použitý obrat „ ... cca 14 dnů ...\" vyjadřuje pouze výchozí úvahu a očekávané frekvenci expedic a je zřejmé, že časová jednotka byla toliko orientační, nikoliv pevná a neměnná.
Žalovaný dále uvedl, že žalobce upozorňoval na kritickou hospodářskou situaci v SSSR a ten přesto na výrobě pro export tam trval, přičemž si musel být vědom rizik z toho plynoucích a proto přistoupil na dodatek ke smlouvě, ze kterého „riziko a nevýhodnost pro žalobce přímo číší\". Účelem dodatku bylo za této situace přenést maximum rizik na žalobce.
Výklad soudu, že odkládací podmínka se týkala platby ze zahraničí je správný a předmětný dodatek byl uzavírán k rizikům hrozícím ze zhroucení hospodářství v SSSR.
Pokud žalobce skrytě překvalifikoval svůj nárok na zaplacení ceny na nárok na náhradu škody, uplatňuje žalovaný pro jistotu námitku promlčení.
Žalovaný shledává dovolání nedůvodným a proto navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje potřebné náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil výrok I. soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, tj. o zaplacení 3,451.556,- Kč tak, že žalobu v této části zamítl.
Z dovolání vyplývá, že dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení dodatku bez data k hospodářské smlouvě č. 20312/91/803 ze dne 3. 7. 1991, tj. dovolací důvod dle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Ze skutkových zjištění, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že v hospodářské smlouvě č. 20312/91/803 ze dne 3. 7. 1991 byla sjednána dodací lhůta „3. kv., 4.kv. 91\". V dodatku bez data, podepsaným účastníky řízení, o němž účastníci shodně tvrdili, že byl podepsán před oznámením o uskladnění tj. před 19. 12. 1991, si účastníci mj. dohodli alternativní platební podmínku, a to, že placení bude prováděno dokumentárním inkasem po předložení v dodatku uvedených dokumentů. Následně si v dodatku dohodli, že „U této platební podmínky se mění dodací podmínka tak, že jedna dodávka bude expedována drahou v max. hodnotě 200 tis. USD (první dodávka bude pouze 50 tis. USD). Po realizování první dodávky budou následovat další dodávky v cca 14 denním cyklu až po obdržení platby vždy za předchozí dodávku. T. E. uhradí výrobnímu podniku T. J. jednotlivé dodávky po obdržení inkasa ze zahraničí\".
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl, a to shodně s odvolacím soudem, k závěru, že dodatek bez data k hospodářské smlouvě č. 20312/91/803 ze 3. 7. 1991 je určitý a tedy platný a určité nejasnosti v něm obsažené lze bez obtíží překonat výkladem tak, jak to učinil odvolací soud. Důvodem neplatnosti dodatku nemůže být ani skutečnost, že dodatek nebyl datován, neboť účastníci se shodli, že byl podepsán před 19. 12. 1991, tedy před oznámením o provedeném uskladnění a z dodatku dále vyplývá, a to ze slov ... první dodávka bude pouze 50 tis. USD ..., že byl uzavřen před započetím plnění.
Dodatkem byly měněny platební podmínky a v návaznosti na to i dodací podmínky tak, že plnění mělo být uskutečňováno drahou, přičemž byl stanoven rozsah jednotlivých dodávek sjednáním jejich hodnoty, a to 200 tis. USD, s výjimkou první dodávky, která měla být realizována v hodnotě 50 tis. USD. Dále byl dodatkem sjednán časový průběh dodávek v uvedeném rozsahu s tím, že další dodávky, a to po dodávce první, měly být realizovány v cca 14 denním cyklu, přičemž realizace dalších dodávek byla podmíněna obdržením platby za předchozí dodávku. Dodatkem sjednaný průběh a rozsah dodávek (14 denní cyklus, hodnotově vyjádřený rozsah dodávek) měnil dodací podmínky připojené ke smlouvě č. 20312/91/803 v bodě 2, v němž bylo sjednáno, že dílčí dodávky před dodací lhůtou nebo neúplné dodávky ve lhůtě se připouštění pouze s výslovným souhlasem odběratele.
Z uvedeného je zřejmé, že dodatkem byl v rámci dodací lhůty 3. kv., 4. kv., sjednané ve smlouvě č. 20312/91/803, dojednán podrobnější časový průběh a rozsah dodávek, přičemž se dodatkem neměnila sjednaná dodací lhůta, neboť i nadále měla být dodávka ve smluveném rozsahu realizována nejpozději do konce roku 1991, tj. do konce 4. čtvrtletí roku 1991.
V dodatku však byla realizace dalších dodávek (po dodávce první) ve sjednaném rozsahu (200 tis. USD) podmíněna tím, že bude obdržena platba za předchozí dodávku.
Ze souvislostí vyplývajících z dodatku, zejména z ujednání alternativní platební podmínky (dokumentární inkaso) a z toho, že se zde použilo slov ... platba bude realizována na základě předložení v dodatku uvedených dokumentů a z toho, že v dodatku bylo výslovně uvedeno, že tato platební podmínka byla sjednávána na požadavek zahraničního partnera, je dovolací soud, shodně s názorem soudu odvolacího toho názoru, že platbou zde uváděnou je třeba rozumět platbu zahraničního partnera. O tomto závěru svědčí i další ujednání v dodatku, a to že žalovaný uhradí žalobci jednotlivé dodávky po obdržení inkasa ze zahraničí.
Ze zjištění odvolacího soudu dále vyplývá, že podmínka pro realizaci dalších dodávek, a to provedení platby za předchozí dodávku, nebyla splněna a proto žalobce nemohl, především v době trvání dodací lhůty, plnit další dílčí dodávky v rozsahu dle sjednaného dodatku, a to ani odevzdáním smluvených výrobků dopravci (§168 odst. 1 hosp. zákoníku), ani uskladněním dle §168 odst. 2 hosp. zákoníku.
Oznámení žalobce ze dne 19. 12. 1991 o tom, že plnil uskladněním smluvených výrobků proto nemohlo mít účinky splnění dodávky. Důsledkem toho poté bylo, že žalobci v souladu s ust. §376 hosp. zákoníku nemohlo vzniknout právo fakturovat, ani právo na zaplacení dodávky dle předmětné smlouvy.
Dovolací soud s ohledem na uvedené konstatoval, že rozsudek odvolacího soudu je správný a dovolání není proto důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §168 odst. 1 a 2 hosp. zákoníku, §238 odst. 1 písm. a), §241 odst. 3 písm. d) a §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání žalobce pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce nemá právo na jejich náhradu, neboť neměl ve věci úspěch a taktéž žalovanému náhrada těchto nákladů nepřísluší, neboť mu podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr.Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová