ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1493.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1493/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Z. S. k., s. p.,v likvidaci, proti žalovanému V. N., zast. advokátem, o zaplacení 133.611,- Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 1998, č. j. 25 Co 82/95-35, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 1998, č. j. 25 Co 82/95-35 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 9. 1998, č. j. 25 Co 82/95-35 změnil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 3. 1995, č. j. 12 C 108/94-16 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 133.611,- Kč s úrokem z prodlení 16% od 6. 3. 1992 do zaplacení a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 14.528,- Kč.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že bylo zjištěno, že p. T. vydražil v rámci dražby pronájem provozovny Z. v H. a tuto provozovnu poté přenechal k užívání žalovanému. Od původního provozovatele přejímal provozovnu již žalovaný. Ten také uhradil minimálně větší část dražební ceny. Zboží měl objednávat a veškeré hospodaření provozovny měl vést žalovaný. Ten také provozovnu užíval až do srpna 1991, přičemž zde pracovala jedna prodavačka, které pracovala pro žalovaného. Ten s ní sice neuzavřel pracovní smlouvu, ale vyplácel jí mzdu ze zisku provozovny ve vlastní režii. Zboží, jehož cena je předmětem žaloby, skutečně žalovaný převzal. Tyto skutečnosti uvedl žalovaný ve své výpovědi. Dále bylo prokázáno, že žalovaný v době, kdy byly realizovány dodávky, které jsou předmětem sporu, neměl písemnou smlouvu o dodávkách zboží se žalobcem. Z výpovědi svědka p. M., bývalého pracovníka právního předchůdce žalobce, bylo zjištěno, že po dražbě provozovny byla obvykle ihned s vydražitelem uzavírána smlouva o odběru zboží. Dále uvedl, že mohly být realizovány i dodávky pro osobu, která by se ani neprokázala živnostenským listem. Svědek p. T. uvedl, že provozovnu vydražil na žádost žalovaného s tím, že si ji žalovaný bude provozovat sám a dodatečně na žalovaného provozovnu i administrativně převede. Žalobce doložil dodací listy k jednotlivým dodávkám, jejichž zaplacení je předmětem sporu. Tyto dodací listy jsou vesměs podepsány prodavačkou žalovaného p. P. a z větší části jsou též označeny razítkem „O. o. a z., V. N., H.\".
Soud prvního stupně učinil závěr, že jak žalovaný, tak i svědek T. jednali s úmyslem obejít zákon. Dále soud dovodil, že smlouvou o dodávce a odběru výrobků uzavřel se žalobcem jen svědek p. T. a také vůči němu by měl žalobce nárok směrovat. S tímto právním posouzením se však odvolací soud neztotožnil. Vztahy mezi účastníky se v daném případě řídí hospodářským zákoníkem. Podle ust. §153 odst. 1 a 3 písm. a) hosp. zák. hospodářská smlouva vzniká, dojde-li k dohodě o předmětu a času plnění, popř. o dalších okolnostech, o nichž při sjednávání smlouvy jedna ze stran prohlásí, že dohoda o nich je nutná pro vznik smlouvy. Nevylučuje-li to povaha závazku, pak dohoda o předmětu a času plnění, případně o ceně a o dalších okolnostech může být nahrazena tím, že dodavatel poskytne požadované plnění a odběratel je bez zbytečného odkladu neodmítne. V posuzovaném případě žalovaný sám, aniž by se prokázal řádným zmocněním od jiné osoby, prováděl objednávky zboží, žalobce mu zboží dodával a žalovaný je neodmítl. Tím je tedy smlouva mezi účastníky „nahrazena\" a vzniká závazkový vztah mezi účastníky. Žalovaný pak, přestože zboží odebral a neodmítl, nesplnil svoji povinnost zboží uhradit. Nelze přisvědčit námitce žalovaného, že zboží objednával pro svědka p. T., když žádná dohoda v tomto směru prokázána nebyla a naopak bylo prokázáno, že žalovaný na provozovně podnikal ve vlastní režii.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, protože okresní soud na podkladu správně zjištěného skutkového stavu nesprávně rozhodl, odvolací soud ve smyslu ust. §220 odst. 1 o. s. ř. napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, byl žalobci přiznán i nárok na úrok ve výši 16%.
Dovoláním ze dne 7. 4. 1999, doplněným na základě výzvy soudu prvního stupně podáním ze dne 11. 5. 1999, napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu, a to v celém rozsahu.
Žalovaný v dovolání zejména uvedl, že odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a dále, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
V podrobnostech pak žalovaný uvedl, že bylo prokázáno, že smlouvu se žalobcem ohledně dodávky předmětného zboží měl uzavřenu svědek p. T., tuto skutečnost před soudem prvního stupně potvrdil, smlouvu však nepředložil, neboť ji nemohl dohledat.
Mezi žalovaným a p. T. byla uzavřena ústní dohoda o tom, že na prodejně bude žalovaný hospodařit ve své režii, ve vztahu ke třetím osobám bude vystupovat jako zástupce p. T., proto mezi žalovaným a žalobcem nemohl vzniknout závazkový vztah na základě toho, že žalovaný žalobcem dodané zboží odebral. Zboží u žalobce bylo žalovaným objednáno v zastoupení p. Třesohlavého a žalovaný byl zároveň zplnomocněn k převzetí zboží. Uvedené potvrzuje i skutečnost, že předmětná částka za odebrané zboží byla sražena z účtu p. T. a poté z dosud nezjištěných důvodů vrácena.
Žalovaný dále uvedl, že z provedeného dokazování nelze dospět ke zjištění, že předmětnou provozovnu od původního provozovatele přejímal, jako nový provozovatel. Předmětnou provozovnu přebíral jménem pana T. na základě jeho pověření. Je pravdou, že byl pověřen k objednávání a přebírání zboží a dále k hospodaření na provozovně.
Dále žalovaný souhlasí se závěrem, že prodavačka pracovala pro svědka p. T. a případný pracovní poměr mohl vzniknout pouze mezi ní a svědkem p. T. Žalovaný měl vůči panu T. postavení jako jeho zaměstnanec. O této skutečnosti svědčí i fakt, že žalovanému byla panem T. vyplácena mzda.
Pokud žalovaný vyplácel mzdu prodavačce na provozovně, tak to rozhodně nečinil ve vlastní režii, ale opět z pověření svědka p. T.
S ohledem na shora uvedené se žalovaný domnívá, že je možno dovodit, že smlouva o dodávce a odběru zboží byla uzavřena mezi žalobcem a svědkem p. T. a tedy případný nárok žalobce z nezaplaceného zboží by měl směřovat vůči tomuto.
Žalovaný rozhodně nemůže ztotožnit s rozhodnutím odvolacího soudu, že vznikl závazkový vztah mezi ním a žalobcem.
Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je toho názoru, že rozsudek odvolacího soudu vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a dále, že jeho rozhodnutí spočívalo na nesprávném posouzení celé záležitosti, nemůže souhlasit ani s výrokem týkajícím se náhrady nákladů, kde mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku Kč 14.528,-, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce měl ve věci plný úspěch.
Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a dále navrhl odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
K podanému dovolání se žalobce do doby rozhodnutí o dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného a konstatoval, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž tento soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Uplatněnými dovolacími důvody je podle dovolatele to, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že tento rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. je přípustným dovolacím důvodem skutečnost to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Zejména pak jde o případy, kdy soud vycházel ze skutečností, které z provedeného dokazování nevyplynuly, popř. skutečnosti, které z dokazování vyplynuly, nevzal v úvahu, přičemž tyto skutečnosti jsou rozhodné pro posouzení věci.
V dané věci dovolací soud dospěl k závěru, že tento důvod přípustnosti dovolání není dán, neboť odvolací soud vycházel z dokazování provedeného soudem prvního stupně, jak to vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem z 11. 9. 1998 a jeho rozsudku, v němž odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně zjistil potřebné skutečnosti, ale zjištěná fakta nesprávně právně posoudil.
Pokud jde o další námitku dovolatele, a to, že odvolací soud nesprávně dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah na dodávku zboží, a to na základě jeho objednávky a odebrání zboží, je dovolatel toho názoru, že zboží z žalobce objednával jako zástupce p. T., takto ho i přebíral a vše činil na náklady jmenovaného, nikoliv on sám na své náklady.
Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvu o dodávce a odběru výrobků, jejichž zaplacení je předmětem sporu, uzavřel se žalobcem p. T.
S ohledem na to, že žalovaný sám objednával zboží, aniž by prokazoval, že jedná za jinou osobu, zboží odebíral a neodmítl ho, jak o tom dle odvolacího soudu svědčí provedené dokazování, dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě mezi žalobcem a žalovaným vznikla v té době hospodářská smlouva postupem dle §153 odst. 2 písm. b) hospodářského zákoníku.
Dovolací soud na základě uvedeného byl nucen konstatovat, že odvolací soud dospěl na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně k jiným skutkovým závěrům, než tento soud, neboť soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětné zboží objednával žalovaný na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem a p. T., tedy jménem p. T. a tento jiný skutkový stav (zjištění) právně posuzoval, a to podle ust. §153 odst. 2 písm. b) hospodářského zákoníku.
Podle §213 odst. 1 a 2 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně; odvolací soud může opakovat dokazování a doplnit je. Pokud však odvolací soud chce hodnotit důkazy provedené soudem prvního stupně jinak, než jak je hodnotil soud prvního stupně, je zásadně nucen dotčené důkazy sám znovu provést.
Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 11. 9. 1998 vyplývá, že odvolací soud takto nepostupoval.
Vzhledem k tomu dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že řízení trpí jinou vadou ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. a k této vadě řízení dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží, je-li dovolání přípustné, i tehdy, nebyla-li uplatněna v dovolání, neboť jde o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Pokud jde o právní posouzení vzniku hospodářské smlouvy dle ust. §153 odst. 2 písm. b) hospodářského zákoníku provedené odvolacím soudem, pokládá dovolací soud za vhodné upozornit na to, že žalovaný byl podnikatelem od 24. 6. 1991, provozovnu, v níž prodával předmětné zboží převzal dne 29. 4. 1991, předmětem sporu je úhrada zboží za období od 31. 5. 1991 do 5. 8. 1991 a s ohledem na to by nebylo možné vztah mezi žalobcem a žalovaným v období, v němž nebyl podnikatelem, posuzovat podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §238 odst. 1 písm. a), §214 odst. 3 písm. b), §242 odst. 3 a §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
O odložení vykonatelnosti podle §243 o. s. ř. dovolací soud nerozhodoval.
O nákladech dovolacího řízení bude podle §243d odst. 1, posl. věta o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2000
JUDr. ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová