ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1497.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1497/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu na povolení změn zápisu B. d. do obchodního rejstříku, o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2000, č.j. 5 Cmo 70/2000-176, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2000, č.j. 5 Cmo 70/2000-176 se ve výroku I., kterým odvolací soud "nevyhověl návrhu na zrušení usnesení soudu prvního stupně a na zastavení řízení" zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení
II. Dovolání do výroku II. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2000, č.j. 5 Cmo 70/2000-176, kterým tento soud odmítl odvolání navrhovatelky, se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením rozhodl odvolací soud, že "nevyhovuje návrhu na zrušení usnesení" Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 7.5.1999, č.j. Dr 2467/5, F 10232/98-117 a na zastavení řízení, a že odmítá odvolání do uvedeného usnesení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že navrhovatel vzal dne 26.5.1999 zpět návrh na zápis M. H. jako místopředsedy družstva do obchodního rejstříku s odůvodněním, že o návrhu bylo rozhodnuto přesto, že byl podán s vadami, které družstvo neodstranilo, protože ztratilo na navrhovaném zápisu zájem. Soudem požadované stanovy družstva a výpis z rejstříku trestů předložil sám M. H. bez souhlasu družstva a sám také zaplatil soudní poplatek. Proto měl soud řízení o vadném návrhu zastavit.
Současně se zpětvzetím podalo družstvo proti usnesení rejstříkového soudu odvolání, ve kterém nad rámec zpětvzetí ještě uvedlo, že návrh na zápis podepsal pouze M. H. , nebylo k němu připojeno obchodní jméno družstva a chyběly podpisy předsedy či dalšího místopředsedy, proto nebyl podán v souladu se stanovami družstva.
Odvolací soud především zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení §96 o. s. ř. Z obsahu spisu zjistil, že návrh na povolení zápisu podepsal J. H. , předseda družstva a JUDr. P.B. , J.B. a M.H. , místopředsedové družstva, jejichž podpisy byly úředně ověřeny. K výzvě rejstříkového soudu pak M.H. doložil k návrhu své čestné prohlášení s podpisovým vzorem včetně stejnopisu stanove družstva. Založit tyto listiny do spisu mohl kdokoliv, aniž by porušil procesněprávní předpisy, neboť tuto činnost nelze považovat za právní úkon družstva. Odvolací soud dále zjistil, že M.H. byl zvolen do funkce třetího místopředsedy družstva na členské schůzi dne 14.5.1998, které se zúčastnilo třináct členů družstva z celkového počtu čtrnácti členů. Členská schůze byla usnášení schopná a rozhodla mj. o přijetí M. H. a Ing. Z. T. za členy družstva a přiznala M. H. pro hlasování na členské schůzi družstva 17 hlasů.
Ze stanov družstva odvolací soud zjistil, že podle čl. 9 bodu 3 může členská schůze přiznat členovi vyšší počet hlasů, jestliže poskytne družstvu majetkové hodnoty, které mu umožní provést rozsáhlejší rekonstrukci bytového i nebytového majetku družstva, a to po dobu trvání majetkové účasti člena v družstvu.
Proto odvolací soud uzavřel, že členská schůze platně zvolila M. H. třetím místopředsedou družstva a současně mu platně přiznala pro hlasování na členských schůzích 17 hlasů. Tento postup byl v souladu se stanovami družstva a nebyl ani v rozporu se zákonem (§240 odst. 1 obch. zák.). Z obsahu spisu pak nevyplývá, že by následné členské schůze navrhovatele toto rozhodnutí platně změnily. I když členská schůze navrhovatele konaná dne 8.6.1999 rozhodovala o vyloučení M.H. z družstva a zbavení funkce třetího místopředsedy, z prezenční listiny z této schůze plyne, že na ní nebyl M.H. vůbec jako člen družstva uveden a nelze ani dovodit, že se členské schůze zúčastnil a zřejmě na ní nebyl ani pozván. Proto je usnesení této členské schůze neplatné pro rozpor se stanovami družstva při jejím svolávání. I kdyby se ukázalo, že M.H. na členskou schůzi pozván byl, pak s ohledem na přiznaný počet hlasů (17) by bylo rozhodnutí členské schůze neplatné, neboť členská schůze nebyla usnášení schopná, když se jí nezúčastnila kvalifikovaná dvoutřetinová většina členů družstva předepsaná stanovami družstva v čl. 9 bod 3 věta první.
Z uvedeného vyplývá, že kdyby odvolací soud připustil v projednávané věci zpětvzetí návrhu, přivodil by svým rozhodnutím rozpor mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem a byl by povinen v téže věci zahájit řízení podle ustanovení §200a odst. 2 o. s. ř. - proto nemohl odvolací soud zpětvzetí připustit, neboť má-li soud povinnost zahájit řízení podle §200a odst. 2 o. s. ř., je také povinen v něm pokračovat tam, kde bylo původně zahájeno na základě řádného návrhu.
V souvislosti s odvoláním družstva odvolací soud především zkoumal, zda bylo podáno osobou k němu oprávněnou. V tom směru dospěl k závěru, že navrhovateli bylo napadeným usnesením zcela vyhověno, a proto nebyl oprávněn podat odvolání. Proto odvolací soud jeho odvolání odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel zastoupený advokátem v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a §238a odst. 1 písm b) a e) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení §241 odst. 3 písm a) až d) a §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
V dovolání uvedl, že vzhledem k tomu, že družstvo k výzvě soudu na doplnění návrhu na povolení zápisu M. H. jako místopředsedy do obchodního rejstříku návrh nedoplnilo a nezaplatilo soudní poplatek, mělo být řízení ve věci, vzhledem k poučení soudu o zastavení řízení v případě, že družstvo výzvě nevyhoví, zastaveno. To, že vytčené vady řízení odstranil sám M.H., a to bez vědomí a souhlasu družstva a že také sám zaplatil soudní poplatek, nemohlo mít účinky odstranění vad podání, neboť jeho podání ze dne 16.4.1999 nemá náležitosti předepsané pro právní úkon družstva, když je podepsal pouze sám, přičemž místopředsedou družstva nebyl.
M.H. přijala za člena členská schůze konaná dne 14.5.1998. Téhož dne byla mezi ním a družstvem uzavřena dohoda o majetkové účasti a spolupráci, podle které mělo družstvo sjednat s členem bankovní úvěr. Splátky z tohoto úvěru měly být podle této dohody hrazeny z nájemného za nebytové prostory v domě V. Prostory si měla pronajmout obchodní společnost, kterou k tomu účelu člen založí. Na základě této dohody pak členská schůze přiznala M. H. 17 hlasů při hlasování na členské schůzi, jako osobě, která umožní družstvu provést rozsáhlejší rekonstrukce majetku.
Uvedená dohoda však je ve smyslu ustanovení §37, 39 a §49a obč. zák. absolutně neplatná. O tom, že dohoda o majetkové účasti a spolupráci a nájemní smlouva jsou neplatné, byl pan H. vyrozuměn doporučeným dopisem dne 3.12.1998, který ale neakceptoval, nadále považoval smlouvy za platné a pokračoval ve splácení úvěru bance a.s. až do 10.2.2000, kdy družstvu dopisem sdělil, že si započítává splátky úvěru na zaplacení neexistující pohledávky a dále přestává platit splátky úvěru. Vzhledem k tomu, že M. H. nadále považoval smlouvy za platné, družstvo dne 6.4.2000 písemně od dohody o majetkové účasti a spolupráci odstoupilo.
Dohodu o majetkové spolupráci (dále jen "dohoda") považuje družstvo za neplatnou proto, že nemá podstatné náležitosti smlouvy o poskytnutí vkladu nebo dalšího majetkového plnění ve smyslu ustanovení čl. 6 odst. 2 stanov družstva. Kromě toho se v ní hovoří o obchodní společnosti, která bude mít v nájmu nebytové prostory, tato smlouva však byla uzavřena s panem H. jako fyzickou osobou. Platná není ani uzavřená nájemní smlouvy ze dne 14.5.1998, s ohledem na absenci podstatných náležitostí, jak již rozhodl Městský soud v Brně v rozhodnutí ze dne 27.3.2000, č.j. 51 C 34/99-50. Kromě toho se dle dohody mají splátky úvěru hradit z nájemného a nájemce tedy nemá za pronajímatele hradit úvěr a tím umořovat nájemné. Plnění M. H. na splátky úvěru tedy bylo plněním bez právního důvodu.
Z uvedeného vyplývá, že nebyly splněny podmínky, za kterých mohla členská schůze přiznat M. H. větší počet hlasů a rozhodnutí členské schůze v tom směru bylo tedy neplatné. Proto M. H. není členem družstva a nemá ani právo uplatňovat na členské schůzi 17 hlasů, k čemuž odvolací soud nepřihlédl. "Tímto svým nesprávným postupem odepřel účastníkům jednat v řízení o dovolání a současně rozhodl na základě nesprávných skutkových zjištění." Rovněž rozhodl na základě nesprávného právního posouzení a v rozporu s ustanovením §120 odst. 2 o. s. ř. vůbec nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci.
V době od podání návrhu do povolení zápisu změn do obchodního rejstříku se podstatně změnil skutečný stav, který neodpovídal skutečnostem uvedeným v návrhu ani stavu právnímu. Zemřel místopředseda družstva Dr. P. B. a členská schůze dne 6.10.1998 zvolila do funkce místopředsedkyně Dr. M.R. Ta byla ve funkci potvrzena též členskou schůzí dne 14.1.1999, která rovněž zvolila místopředsedkyní JUDr. K.J.B. . Pan M. H. , který byl navrhován na zápis místopředsedy družstva, místopředsedou ani členem družstva není. Proto vzalo družstvo svůj návrh zpět a rejstříkový soud měl proto o zpětvzetí návrhu rozhodnout a řízení zastavit. Družstvo proto podalo nový návrh na povolení zápisu odpovídajících změn, o tom však dosud nebylo rozhodnuto.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b) a e) o. s. ř., když odvolací soud sice formuloval výrok svého usnesení tak, že nevyhovuje návrhu na zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení řízení, měl jej však, vzhledem k tomu, že poté, co ve věci rozhodl soud prvního stupně, vzal navrhovatel návrh zpět, formulovat tak, že nepřipouští zpětvzetí návrhu (§208 o. s. ř.).
Nejvyšší soud uzavřel, že povinností odvolacího soudu bylo před rozhodnutím o zpětvzetí návrhu na povolení zápisu M.H. jako místopředsedy navrhovatele do obchodního rejstříku zkoumat, zda byl M.H. platně zvolen místopředsedou družstva, popřípadě, zda nebyl z funkce odvolán, neboť jestliže nebyl platně zvolen místopředsedou družstva anebo byl platně odvolán z funkce, bylo třeba připustit zpětvzetí návrhu na jeho zápis jako místopředsedy družstva do obchodního rejstříku. V tom směru tedy odvolací soud postupoval správně.
V rámci tohoto zkoumání však odvolací soud konstatoval, že členská schůze platně zvolila M.H. místopředsedou družstva a současně mu platně přiznala pro hlasování na členských schůzích 17 hlasů a že tento postup byl v souladu se stanovami družstva a s ustanovením §240 odst. 1 obch. zák., aniž svůj závěr o souladu příslušného ustanovení stanov se zákonem jakkoli odůvodnil. Dále pak konstatoval, že z obsahu spisu nevyplývá, že by následné členské schůze navrhovatele toto rozhodnutí platně změnily. Členská schůze konaná dne 8.6.1999 sice rozhodovala o vyloučení M.H. z družstva a zbavení funkce, z její prezenční listiny však neplyne, že by se jí M.H. zúčastnil a zřejmě na ní nebyl ani pozván. Zda na tuto schůzi pozván byl však odvolací soud nezkoumal, když vycházel ze závěru, že M.H. měl 17 hlasů, a proto nebyla bez jeho účasti členská schůze usnášení schopná.
Ustanovení čl. 9 bodu 3 stanov navrhovatele, ze kterého vyvozuje odvolací soud, že nebylo třeba zkoumat, zda byl M.H. řádně pozván na členskou schůzi určuje, že "členská schůze může členovi přiznat větší počet hlasů, jestliže člen poskytne družstvu majetkové hodnoty, které družstvu umožní provést rozsáhlejší rekonstrukce bytového a nebytového majetku družstva, a to po dobu trvání majetkové účasti člena v družstvu."
Ustanovení §240 odst. 1 obch. zák. ze kterého vyvozuje odvolací soud platnost citovaného ustanovení čl. 9 odst. 3 stanov navrhovatele však stanoví, že při hlasování má každý člen jeden hlas, neurčují-li stanovy jinak. Obchodní zákoník tedy svěřuje rozhodnutí o odchylném počtu hlasů člena stanovám, nikoli členské schůzi a ani neumožňuje, aby stanovy toto oprávnění na členskou schůzi přenesly. Posuzované ustanovení stanov je proto v rozporu se zákonem. Právní posouzení, na kterém odvolací soud založil svůj závěr, že nebylo třeba zkoumat, zda byl M. H. řádně pozván na členskou schůzi, která rozhodla o jeho odvolání, je tedy nesprávné.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu ve výroku I. podle §243b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2, věty prvé , o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení bude odvolací soud - jsa vázán právním názorem soudu dovolacího - zkoumat, zda byl M. H. platně zvolen místopředsedou družstva popřípadě zda byl z této funkce řádně odvolán, a v rámci toho též, zda byl řádně pozván na členskou schůzi, která rozhodla o jeho odvolání a pokud řádně pozván nebyl, jaké důsledky to mělo na platnost tohoto usnesení.
Ve výroku II. Nejvyšší soud dovolání zamítl, neboť závěr odvolacího soudu o subjektivní nepřípustnosti odvolání, včetně odůvodnění, je správný.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová