ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1637.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1637/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu na povolení zápisu N. č. s. r., do nadačního rejstříku, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 1999, č.j. 7 Cmo 79/99-43, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2.12.1998 čj. F 75896/98-29, jímž tento soud zamítl návrh na povolení zápisu N. č. s. r. do nadačního rejstříku podaný dne 1.10.1998. Odvolací soud současně připustil dovolání pro otázku, zda podle zákona č. 227/1997 Sb. mohou celkové roční náklady nadace související s její správou dosahovat stejné výše jako hodnota nadací ročně poskytnutých nadačních příspěvků třetím osobám, resp. zda tyto náklady mohou dosahovat až 90 % hodnoty poskytovaných přípěvků.
Odvolací soud konstatoval, že nadace vzniklé podle dosavadních předpisů se podle ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech (dále jen „zákon\") považují za nadace podle zákona, jestliže statutární orgán nadace v zákonem stanovené lhůtě podá návrh na zápis nadace do nadačního rejstříku a doloží upravený statut, stanovenou výši minimálního nadačního jmění 500.000,- Kč ke dni podání návrhu, výpisy z rejstříku trestů členů správní rady, dozorčí rady, popřípadě revizora, ne starší šesti měsíců a listiny prokazující skutečnosti navrhované k zápisu do nadačního rejstříku.
Navrhovatelka v zákonem stanovené lhůtě návrh podle ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. podala.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ustanovení §16 odst. 3 upraveného statutu, které určuje, že náklady související se správou nadace (dále jen „náklady\") nesmějí převýšit 100 % hodnoty ročně poskytnutých nadačních příspěvků, je v rozporu se zákonem č. 227/1997 Sb. Z dikce ustanovení §22 zákona č. 227/1997 Sb. a z účelu tohoto zákona vyplývá, že celkové roční náklady musí být vždy nižší, než hodnota ročně poskytnutých nadačních příspěvků. V souladu se zákonem není ani nové znění §16 odst. 3 nadace, přijaté dne 8.12.1998, podle kterého nesmějí překročit náklady 90 % hodnoty ročně poskytnutých nadačních příspěvků.
Nadace je účelovým sdružením majetku podle §18 odst. 2 písm. b) obč. zák. a §1 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb., zřizovaným k obecně prospěšným cílům, využíváním účelově sdruženého majetku. Jakým způsobem bude některý z obecně prospěšných cílů uvedených příkladmo v zákoně naplňován, určuje zřizovatel nadace. Majetek k dosažení obecně prospěšného cíle nevyužívá sama nadace, ale poskytuje jej k využívání třetí osobě. Nadace účelově shromažďuje majetek a tento majetek spravuje a rozhojňuje, a to nikoli sama pro sebe (vyjma omezené správní režie), ale ve prospěch třetích osob, které jej využijí k dosažení obecně prospěšných cílů. Poměr mezi prostředky, které nadace vynakládá na obecně prospěšné účely a prostředky vynakládanými na správní režii, je přinejmenším ukazatelem důvěryhodnosti nadace.
Podle §3 odst. 2 písm. g) zákona č. 227/1997 Sb. musí být ve zřizovací listině nebo ve statutu nadace stanoveno pravidlo pro omezení nákladů nadace podle §22 cit. zákona. Podle tohoto ustanovení nesmějí celkové roční náklady nadace převýšit buď určité procento celkových ročních výnosů nadačního jmění nebo určité procento hodnoty ročně poskytnutých nadačních příspěvků anebo určité procento nadačního jmění.
Odvolací soud dospěl k závěru, že jestliže statut navrhovatelky určuje, že její roční správní režie může činit až 90 % ročně poskytnutých nadačních příspěvků, je toto ustanovení v rozporu s účelem zákona č. 227/1997 Sb., podle kterého má být majetek nadace použit především formou nadačních příspěvků poskytnutých k účelu, ke kterému byla nadace zřízena, nikoli spotřebováván formou správní režie samotnou nadací.
Odvolací soud dále konstatoval, že statut navrhovatelky neobsahuje údaj o výši, popřípadě hodnotě majetkového vkladu zřizovatele, podle §3 odst. 2 písm. d) zákona č. 227/1997 Sb. Tuto povinnou náležitost statutu nenahrazuje údaj v §6 odst. 2 statutu, ve znění „nadační jmění nadace tvoří peněžní prostředky ve výši 500.000,- Kč uložené na zvláštním účtu Nadace...\" Protože statut navrhovatelky „neobsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, nelze ve smyslu §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. tento pokládat za upravený v souladu s tímto zákonem.\" V důsledku toho nelze navrhovatelku „vzniklou v roce 1991 podle hospodářského zákoníku\", považovat za nadaci podle zákona č. 227/1997 Sb. Nejsou proto splněny předpoklady stanovené zákonem pro zápis nadace do nadačního rejstříku.
Kromě uvedených nedostatků statutu navrhovatelka nedoložila doklad o tom, že JUDr. J. L., který měl být zapsán jako předseda správní rady, byl do této funkce zvolen.
Protože dne 4.1.1999 uplynula lhůta, v níž mohla navrhovatelka podat návrh podle §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. a doložit hmotněprávní důkazy adaptace dosavadní nadace uvedenému zákonu, odvolací soud dospěl k závěru, „že nemá již smysl zvažovat jakékoli další dokazování ve věci nebo případnou další opravu či doplnění statutu jmenované nadace ve smyslu nové právní úpravy.\" Proto potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř.
V dovolání napadla právní závěr soudů obou stupňů, že omezení celkových ročních nákladů souvisejících se správou nadace ve smyslu §22 odst. 1 písm. b) zákona č. 227/1997 Sb. (dále jen „zákon\") tak, že nesmějí převýšit 100 % hodnoty ročně poskytnutých nadačních příspěvků je v rozporu se zákonem a že tyto náklady musejí být vždy nižší, než roční hodnota poskytnutých nadačních příspěvků. Takový závěr nemá podle dovolatelky oporu v zákoně, když v ustanovení §22 odst. 1 písm. b) zákona není „určeno konkrétní procento, jehož nominální hodnotu nemohou náklady související se správou nadace ročně přesáhnout. Hypoteticky může být takto stanovená hodnota dokonce vyšší než 100 %.... Jestliže by totiž zákonodárce chtěl výši ročních nákladů konkrétně regulovat, nepochybně by přistoupil k přesnějšímu číselnému vymezení hodnoty ročních nákladů nejen u tohoto pravidla, ale u všech pravidel uvedených v §22 odst. 1 zákona.\" Dovolatelka je naopak přesvědčena, že formulace zákonodárce ve vztahu k §22 odst. 1 zákona byla velmi citlivá a vzala ohled na předpokládaný transformační proces podle §35 zákona a specifiku jednotlivých nadací. Dovolatelka dále uvedla, že při stanovení uvedeného pravidla je třeba předvídat možnou změnu poměrů nadace, např. negativní změnu hospodářské situace, odliv dárců, inflační tendence apod.
Stejnou argumentaci lze podle dovolatelky použít i ve vztahu k závěru, že náklady související se správou nadace nesmějí dosahovat ani 90 % hodnoty ročně poskytnutých nadačních příspěvků.
K závěru vytýkajícímu statutu, že neobsahuje údaj o výši majetkového vkladu zřizovatele podle §3 odst. 2 písm. b) zákona, dovolatelka uvedla, že původní zřizovatel nadace, v souladu s tehdy platnými předpisy, majetkový vklad neposkytl a je pojmově vyloučeno jej konstituovat do statutu upravovaného podle §35 odst. 1 zákona. Proto byla ve statutu zvolena dikce odpovídající ustanovení §3 odst. 5 zákona, za splnění dalších náležitostí požadovaných zákonem ve vztahu k nadačnímu jmění.
Ohledně výtky, že nedoložila zvolení J. L. do funkce, dovolatelka uvedla, že tento nedostatek bylo možno odstranit výzvou podle §43 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř.
Odvolací soud založil své rozhodnutí především na tom, že ustanovení §16 odst. 3 upraveného statutu navrhovatelky je v rozporu se zákonem a dále na tom, že ve statutu chybí další zákonem předepsaná náležitost - údaj o výši, popřípadě hodnotě majetkového vkladu zřizovatele, podle §3 odst. 2 písm. d) zákona č. 227/1997 Sb., když se v něm pouze uvádí, že „nadační jmění nadace tvoří peněžní prostředky ve výši 500.000,- Kč uložené na zvláštním účtu Nadace..\" Dovolání však odvolací soud připustil pouze o první z uvedených otázek. O otázce, zda ve statutu nadace transformované podle §35 zákona musí být uveden údaj o majetkovém vkladu zřizovatele, dovolání nepřipustil. Přitom dovolatelka nepožádala nejpozději před vydáním usnesení, kterým odvolací soud rozhodl ve věci, o připuštění dovolání.
Tím odvolací soud znemožnil soudu dovolacímu posoudit správnost rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení zápisu navrhovatelky do nadačního rejstříku komplexně, tak jak jej posuzoval sám a ve věci v celém tomto rozsahu rozhodnout. Takové posouzení neumožnila dovolacímu soudu ani navrhovatelka, když nevyužila možnosti zaručené jí zákonem, požádat o připuštění dovolání. I kdyby totiž dovolací soud dospěl k závěru, že právní posouzení otázky, pro kterou odvolací soud připustil dovolání, je nesprávné, nemohl by usnesení odvolacího soudu zrušit. Jestliže odvolací soud založil závěr o důvodnosti žaloby současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, z nichž každý zakládá oprávněnost uplatněného nároku, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.12.1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96 a rozhodnutí ze dne 2.2 2000, sp. zn. 32 Cdo 1789/99) a nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 198/98. Proto Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 zamítnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová