ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1704.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1704/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Bytového družstva V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému V. H., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 367/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2000 č. j. 39 Co 88/2000 - 18, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 1. prosince 1999 č. j. 7 C 367/99-11 zamítl žalobu, jíž se žalobce na žalovaném domáhal, aby mu zaplatil částku 2 500 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce blanketní odvolání.
Městský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným usnesením toto odvolání odmítl jako opožděné. V odůvodnění usnesení uvedl, že podle §204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. O tom byli účastníci řízení řádně poučeni po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně a poučení v tomto směru obsahuje i písemné vyhotovení rozsudku. Stejnopis rozsudku byl žalobci doručen prostřednictvím jeho zástupce (§158 odst. 2 a §49 odst. 1 o. s. ř.) formou tzv. náhradního doručení v souladu s ust. §47 odst. 2 o. s. ř. dne 3. ledna 2000, jak vyplývá z doručenky uložené ve spise (za č. l. 10). Odvolací soud konstatoval, že posledním dnem lhůty, kdy mohlo být odvolání žalobce účinně podáno, bylo úterý dne 18. ledna 2000. Žalobce však svoje odvolání podal osobně u soudu prvního stupně teprve ve středu 19. ledna 2000, jak vyplývá z podacího razítka. Na této skutečnosti nemění podle názoru odvolacího soudu nic ani to, že si zástupkyně žalobce vyzvedla osobně uloženou zásilku na poště dne 4. ledna 2000.
Protože zákonem stanovená lhůta k odvolání, jejíž dodržení patří mezi objektivní podmínky přípustnosti odvolání, nemůže být soudem ani prodloužena, ani zkrácena, rozhodl odvolací soud o odmítnutí odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a důvodnost spatřuje ve skutečnosti, že usnesením odvolacího soudu byla nesprávně posouzena otázka doručení rozsudku soudu prvního stupně, a tak byla žalobci nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Rozhodující soud podle dovolatele nesprávně zjistil a posoudil skutkový stav a vyvodil z toho nesprávný právní závěr. Právní zástupkyně žalobce popřela, že by jí bylo doručováno do vlastních rukou v souladu s §47 odst. 2 o. s. ř. Tvrdí, že nebyla uvědoměna o tom, že jí zásilka byla již jednou doručována a že se jí doručovatel pokusí doručit zásilku znovu druhý den. Svoje tvrzení dokládá tím, že na obálce, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně doručován, není uveden žádný údaj ani otisk razítka svědčící jakýmkoli způsobem o náhradním doručení. Na obálce není také uvedena hodina nového doručování. Dále uvádí, že písemnost převzala na poště osobně dne 4. ledna 2000 a odvolání podala proto včas ve lhůtě, kterou stanoví zákon. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a že je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto /§238a odst. 1 písm. e) o. s. ř./, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř./. Takové vady ze spisu nezjistil. Pokud dovolatel uvádí, že je dán dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., není tato jeho námitka opodstatněná. Podle uvedeného ustanovení a ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. je dovolání důvodné tehdy, byla-li účastníku řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Námitka dovolatele není důvodná již z toho důvodu, že nesprávný postup soudu by se musel projevit v průběhu řízení a nikoli v rozhodnutí, jak tvrdí dovolatel. Z tvrzení dovolatele však vyplývá, že uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., neboť podle dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil otázku doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému a v důsledku této skutečnosti i běh odvolací lhůty. Ani tento dovolací důvod však dán není.
Odvolací soud totiž z doručenky správně zjistil, že při prvním pokusu o doručení do vlastních rukou nebyla zástupkyně žalobce zastižena, ačkoli se v místě doručení zdržovala. Doručovatel jí proto dne 30. 12. 1999 zanechal vyrozumění o tom, že bude pokus o doručení opakovat. Tento údaj na doručence stvrdil svým podpisem a otiskem denního razítka. Vzhledem k tomu, že ani tento pokus nebyl úspěšný, byla písemnost dne 31. 12. 1999 uložena, což doručovatel opět na doručence vyznačil. Z doručenky tedy vyplývá, že doručovatel postupoval v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení má adresát možnost vyzvednout si zásilku do tří dnů od uložení. Pokud se tak nestane, považuje se poslední den uvedené lhůty za den doručení. V daném případě byl tímto dnem 3. leden 2000 (pondělí) a tento den je rovněž rozhodující pro určení počátku běhu lhůty k podání odvolání. Vzhledem k tomu, že si zástupkyně žalobce vyzvedla zásilku až 4. ledna 2000, nastaly již účinky zmíněné fikce doručení a skutečnost, že si zásilku osobně na poště převzala, nemá pro běh odvolací lhůty žádný právní význam. Pokud dovolatel tvrdí, že na obálce, ve které byla písemnost uložena, není uveden žádný údaj, nemá ani tato skutečnost právní význam. Rozhodující pro posouzení, zda zásilka byla řádně doručena, jsou údaje v doručence, která má povahu veřejné listiny. Účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených v doručence (např. namítá, že postup doručování nebyl dodržen), je proto povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání svých tvrzení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97 publikované v časopise Soudní judikatura č. 8/1998). Takové důkazy však dovolatel nepředložil, neboť obálka, v níž byla zásilka doručována, takovým důkazem není. Odvolací soud proto odvolání správně podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl, aniž ho mohl věcně posuzovat. Jeho rozhodnutí je tedy z hlediska právního posouzení správné a Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. , když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému zřejmě žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2000
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová