ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1725.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1725/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci BYTOVÉHO DRUŽSTVA U., družstva, o zápis do obchodního rejstříku, vedené u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. F 23845/99, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2000 č. j. 5 Cmo 1/2000 - 120, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. ledna 2000 č. j. 5 Cmo 1/2000 - 120 potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 10. září 1999 č. j. F 23845/99, Dr 656 - 105, kterým byl zamítnut návrh družstva na vrácení soudního poplatku ve výši 6.000 Kč zaplaceného za odvolání a dovolání. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobce byl povinen ve smyslu ust. §2 odst. 5 zák. č. 78/1995 Sb., o soudních poplatcích, zaplatit příslušné soudní poplatky za opravné prostředky. Skutečnost, že návrhu žalobce na zápis do obchodního rejstříku bylo nakonec vyhověno, nezakládá právo na vrácení soudních poplatků, neboť ust. §10 odst. 1 zák. č. 78/1995 Sb. pamatuje na vrácení soudních poplatků pouze v případě, že je zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Odvolací soud současně zamítl návrh na vyslovení přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí s odůvodněním, že odvolací soud v daném rozhodnutí neřešil otázku zásadního právního významu.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podalo družstvo (zastoupeno advokátem), včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř., namítaje existenci dovolacích důvodů dle §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o. s. ř., jimiž lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno b/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru o tom, že nemá právo na vrácení zaplacených soudních poplatku za dovolání a dovolání, jakož i nesprávné uvedení svého obchodního jména v záhlaví napadeného usnesení a požaduje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř., lze podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Rozhodl - li odvolací soud formou usnesení, řídí se přípustnost dovolání úpravou v ustanovení §238a, resp. §239 o. s. ř.; bez zřetele na formu rozhodnutí je třeba zkoumat přípustnost dovolání podle ust. §237 o. s. ř.
O žádný z případu ve výše uvedených ustanoveních však v dané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b) až f) posledně citovaného ustanovení. Podmínky stanovené v ust. §239 o. s. ř. pak daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost podaného dovolání podle ust. §239 je pojmově vyloučena již z toho důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není usnesením ve věci samé.
Protože dovolatel netvrdí ani žádnou z vad (tzv. zmatečnosti) s jejichž existencí zákon v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami stanovenými v odstavci druhém) , a protože takové vady se ani z obsahu spisu nepodávají, Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. podané dovolání odmítl jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková