ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1743.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1743/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce J. Ž., zastoupeného advokátem, proti žalované S., spol. s r.o., o 36 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod spis. zn. 6 C 272/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 1999 č.j. 13 Co 67/98-49, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 7. listopadu 1997 č.j. 6 C 272/97- 29 svým výrokem uložil žalované zaplatit žalobci 36 000 Kč a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že žalovaná jako prodejce uzavřela s žalobcem jako objednatelem podle ust. §51 obč. zák. smlouvu o zajištění zájezdu dne 3. 4. 1997 a z této smlouvy soud nezjistil, že by T., a.s., uvedená v záhlaví této smlouvy, uvedenou smlouvu jakýmkoliv způsobem podepisovala či potvrzovala anebo byla označena jako smluvní strana. Zálohu na předmětný zájezd zaplatil žalobce do pokladny žalované a s T., a.s. žalobce vůbec nejednal. Soud dospěl k závěru, že smluvní vztah vznikl jen mezi žalobcem a žalovanou a vzhledem k tomu, že žalobce ve smyslu ust. §48 obč. zák. od smlouvy odstoupil, je každý z účastníků smlouvy povinen podle ust. §457 obč. zák. vrátit druhému vše, co podle smlouvy dostal a proto je žalovaná povinna žalobci vrátit přijatou zálohu na zájezd ve výši 36 000 Kč.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. března 1999 č.j. 13 Co 67/98 - 49 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba, podle níž mělo být žalované uloženo zaplatit žalobci 36 000 Kč, se zamítá. Zároveň soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně došel k závěru, že při uzavírání smlouvy o zajištění zájezdu dne 3. 4. 1997 byl žalobce seznámen s obsahem Všeobecných podmínek pro účast na zahraničních zájezdech společnosti T., a.s., z nichž vyplývalo, že smluvní vztah mezi zákazníkem a T., a.s. vzniká i prostřednictvím autorizovaného prodejce, kterým byla ve smlouvě označena žalovaná a z toho soud dovodil, že žalobce si musel být vědom, že jedná se zástupcem T., a.s. Odvolací soud učinil právní závěr, že mezi žalobcem a žalovanou nevznikl smluvní vztah a že žalovaná není pasivně věcně legitimována k vrácení zaplacené zálohy na zájezd žalobci.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, neboť měl za to, že jsou dány důvody uvedené v ust. §241 odst. 3 písm. c) a d). Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného skutkového zjištění, když soud považoval žalovanou za zástupce společnosti T., a.s., ač z provedených důkazů mandátní smlouvou ze dne 3. 1. 1996 uzavřené mezi žalovanou a T., a.s. a Všeobecných podmínek účasti na zájezdech T., a.s. jednoznačně nevyplynulo, že by T., a.s. udělila žalované ve smyslu ust. §31 odst. 4 obč. zák. písemnou plnou moc k uskutečňování prodeje zájezdů. Dovolatel nesouhlasí s právní názorem odvolacího soudu v tom, že mezi žalovanou a cestovní kanceláří T., a.s. vznikl závazkový právní vztah, domnívá se, že i když z mandátní smlouvy a Všeobecných podmínek bylo možno usuzovat na záměr o vytvoření vztahu, kde by prodejce /žalovaná/ jako mandatář prodával zájezdy jménem T., a.s. jako mandanta, jednala dle dovolatele žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy se žalobcem svým vlastním jménem a poukazuje, že v textu smlouvy není ani uvedeno, že by žalovaná jednala jménem T., a.s. Dovolatel dále uvádí, že Všeobecné podmínky účasti na zájezdech T., a.s., ze kterých odvolací soud dovodil, že závazkový vztah z předmětné smlouvy o zajištění zájezdu vznikl mezi žalobcem a T., a.s., nejsou součástí smlouvy. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná k dovolání žalobce podala své vyjádření, v němž se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a odkazuje zejména na obsah Všeobecných podmínek účasti na zájezdech T., a.s., se kterými se žalobce seznámil, a v předmětné smlouvě o zajištění zájezdu podepsal, že s nimi souhlasí, s to i s jejich částí, kde je uvedeno, že smluvní vztah mezi zákazníkem a T., a.s. vzniká i prostřednictvím autorizovaného prodejce.
Dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř./. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( §240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř.
Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v souladu s ustanovením §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesu nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení ustanovením §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Dovolací soud konstatuje, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Skutková zjištění odvolacího soudu, podstatná pro závěr, s kterou cestovní kanceláří byl žalobce ve smluvním vztahu jsou popsána na straně 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Tyto skutkové okolnosti, zejména smlouva o zajištění zájezdu podepsaná žalobcem 3. 4. 1997 na oddílu B byla odvolacím soudem hodnocena postupem, který odpovídá §132 o.s.ř. Soud přitom respektoval požadavky, jež jsou na něho kladeny ustanovením §157 odst. 2 o.s.ř. V hodnocení důkazů odvolacím soudem neshledal dovolací soud z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti logický rozpor, když odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, že žalobce svým podpisem ve smlouvě o zajištění zájezdu potvrdil, že souhlasí se Všeobecnými podmínkami účasti na zájezdech cestovní kanceláře T. a.s., z nichž vyplývalo, že smluvní vztah mezi T. a.s. a zákazníkem vzniká i prostřednictvím autorizovaného prodejce, kterým byla ve smlouvě označena žalovaná. Není možno ani konstatovat, že by odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, či že by odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.
Předmětem dovolacího přezkumu je dále otázka, zda z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., odvolací soud vyložil správně otázku, v jakém právním vztahu je žalobce se žalovanou podle uzavřené smlouvy o zajištění zájezdu ze dne 3. 4.1997.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně nesprávně aplikoval.
Dovolací soud v předmětné věci došel k závěru, že právní posouzení předmětné smlouvy o zajištění zájezdu odvolacím soudem, je správné. Podle §32 odst. 1 obč. zák., nevyplývá-li z právního úkonu, že určitý subjekt jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Z předmětné smlouvy o zajištění zájezdu se zřetelným záhlavím T. a.s., vyplývalo, že smlouvu neuzavírá žalobce se žalovanou, když tato je ve smlouvě výslovně uvedena jen jako prodejce. Žalobce ve smlouvě podepsal prohlášení, že jsou mu známy Všeobecné podmínky účasti na zájezdech cestovní kanceláře T. a.s. a souhlasí s nimi. Z právního úkonu vyplývalo, že žalovaná jedná za jiného ve smyslu cit. ust. obč. zák., tudíž nejedná vlastním jménem. V bodu 2 cit. Všeobecných podmínek je zcela jasně dáno, že zákazníkovi vzniká smluvní vztah s cestovní kanceláří T. a.s. a smlouva o zajištění zájezdu je uzavřena podáním řádně vyplněné a podepsané přihlášky a zaplacením zálohy prodejci, v tomto případě žalované. Smluvní vztah vznikl žalobci tedy s cestovní kanceláří T. a.s., a to podle ust. §733 obč. zák. Ve smyslu tohoto ustanovení se obstaravatel , tj. cestovní kancelář T. a.s. zavázala objednateli, tj. žalobci obstarat určitou věc. Žalovaná tedy nebyla ve smluvním vztahu se žalobcem a závěr odvolacího soudu, že žalovaná není k vrácení zaplacené ceny služby pasivně věcně legitimována, je správný. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. není naplněn.
Vzhledem k tomu, že žádný z dovolacích důvodů uplatněných dovolatelem nebyl naplněn a nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalované, která měla ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. července 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová