ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1819.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1819/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdenka Dese a JUDr. Františka Faldyny CSc., v právní věci žalobce J. H., zast. advokátem, proti žalovanému 1) J. Š. a 2) P. N., o zaplacení 200.000,- Kč s přísl., o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. března 2000, č.j. 19 Co 104/99-30, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. března 2000, č.j. 19 Co 104/99-30 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil Krajský soud v Hradci Králové rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21.12.1998, č.j. 11 C 155/98-12 tak, že zamítl žalobu, aby soud uložil žalovaným společně a nerozdílně povinnost zaplatit žalobci 200.000,- Kč s přísl.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že nesdílí skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaným vznikla povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku z titulu ústní dohody uzavřené mezi účastníky za přítomnosti svědkyně JUDr. C., neboť tento závěr nelze z výpovědi JUDr. C. dovodit.
Soud prvního stupně správně zjistil, že účastníci uzavřeli v roce 1992 smlouvu o sdružení pod společným jménem A. i to, že žalobce na podzim roku 1995 ze sdružení vystoupil. Správně také aplikoval ustanovení §839 obč. zák., podle kterého má žalobce nárok na majetkové vypořádání spočívající ve vrácení věcí vnesených do sdružení a vyplacení podílu na majetku získaném výkonem společné činnosti v penězích. Při vyčíslení tohoto podílu se vychází z účetnictví sdružení a z účetní závěrky. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že případná dohoda o majetkovém vypořádání může mít písemnou i ústní formu. Nelze však souhlasit se závěrem, že v řízení bylo prokázáno uzavření ústní dohody o vypořádání mezi účastníky sdružení.
Ve výpovědi svědkyně C. před soudem prvního stupně se objevily určité rozpory, se kterými se tento soud v odůvodnění nevypořádal. Proto odvolací soud svědkyni znovu vyslechl. Z její výpovědi zjistil, že na podzim roku 1995 sepsala kupní smlouvu, kterou manželé H. převáděli spoluvlastnický podíl na nemovitostech, které sloužily pro účely sdružení, manželům H. Během jednání, resp. při podpisu této smlouvy, jehož se zúčastnili všichni účastníci sdružení, jednali žalobce a žalovaní také o způsobu vzájemného vypořádání proto, že žalobce vystupoval ze sdružení. Účastníci sdružení za ní přišli s tím, že vypořádací podíl žalobce činí 31.700,- Kč, když 117.000,- Kč bude vypořádáno převodem podílu na nemovitosti a o zbývajících 200.000,- Kč měla být uzavřena písemná dohoda, kterou měla svědkyně zpracovat. Dohodu na základě poznámek, které si udělala během jednání, zpracovala, podepsal ji však pouze žalobce. Z výpovědi JUDr. C. tedy nelze dovodit, že by mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda o majetkovém vypořádání.
Odvolací soud dále dovodil, že při uzavření perfektní ústní dohody by nebyl důvod pro uzavírání písemné dohody, ale mohlo by jít pouze o přípravu potvrzení o uzavření ústní dohody. Z výpovědi svědkyně a ostatně i z přednesu žalobce při odvolacím jednání však vyplývá, že mezi účastníky bylo pouze dohodnuto, že bude uzavřena písemná dohoda o majetkovém vypořádání.Podle §46 obč. zák. musejí mít písemnou formu m.j. i smlouvy, pro něž to vyžaduje dohoda účastníků. Podle ustanovení §46 odst. 2 věta prvá obč. zák. pro uzavření písemné smlouvy postačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. V daném případě JUDr. C. vypracovala písemný návrh dohody o majetkovém vypořádání, k jeho písemnému přijetí však nedošlo, když dohodu podepsal pouze žalobce a žalovaní ji odmítli podepsat. Protože se žalobci nepodařilo prokázat uzavření dohody o majetkovém vypořádání, o kterou opíral žalovaný nárok, odvolací soud žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce, zastoupený advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do jeho důvodu na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Dovolatel popírá závěr odvolacího osudu o tom, že z výpovědi svědkyně JUDr. C. nelze dovodit uzavření ústní dohody o majetkovém vypořádání ze smlouvy o sdružení mezi účastníky. Tvrdí, že z této výpovědi i z ostatních provedených důkazů uzavření ústní dohody vyplývá. Z její výpovědi totiž vyplývá, že účastníci za ní přišli s tím, že vypořádací podíl žalobce činí 317,000,- Kč (soud zřejmě písařskou chybou uvedl 31.700,- Kč), přičemž 117,000,- Kč bude vypořádáno převodem podílu na nemovitosti a o zbývajících 200.000,- měla být uzavřena písemná dohoda, kterou měla vypracovat svědkyně. K vypracování dohody sice vyzval svědkyni žalobce, ale „v podstatě všichni účastníci s navrhovanou dohodou souhlasili\", přičemž svědkyně ve výpovědi uvedla, že v ní mělo být uvedeno, že 200.000,- Kč bude zaplaceno ve splátkách, byla informována o tom, jaké budou splátky a jejich termíny, a to pak také v písemném návrhu dohody uvedla. K podpisu dohody se dostavili všichni účastníci dne 9. ledna 1996, dohodu však podepsal pouze žalobce, žalovaní ji převzali a řekli, že ji podepíšou dodatečně.
Z toho odvolací soud dovodil, že mezi účastníky bylo pouze dohodnuto, že uzavřou písemnou dohodu o majetkovém vypořádání ze sdružení, žalobce se však domnívá, že z výpovědi svědkyně vyplývá, že byl se žalovanými již dávno předtím dohodnut, že mu vyplatí částku 200.000,- Kč a potvrzení písemnou formou požadoval pouze z důvodu právní jistoty, přičemž nerozlišoval písemnou dohodu a potvrzení o uzavření ústní dohody. Žalovaní mu sdělili, že nemají dostatek finančních prostředků, proto měl být sepsán jakýsi splátkový kalendář, který JUDr. C. pojala do písemné dohody.
Žalovaní před soudem zpochybnili uzavření ústní dohody a písemný dokument se zdráhali podepsat proto, aby nebyli povinni vyplatit žalobci poměrně vysokou částku na vypořádání. O tom svědčí i výpověď dr. C. o tom, že převzali písemné vyhotovení dohody a řekli, že jí podepíší později, přičemž žalovaní popřeli, že vůbec nějaké jednání o vypořádání proběhlo.
Dále pak žalobce uvedl, že zahájením řízení nezamýšlel vyřešení sporu o tom, zda byla či nebyla uzavřena ústní dohoda o vypořádání, ale s ohledem na běh promlčecí doby se domáhal zaplacení majetkového vypořádání ze smlouvy o sdružení, bez ohledu na předchozí dohodu, o čemž svědčí to, že petit své žaloby formuloval tak, že požadoval zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím, nikoli určení platnosti dohody o vypořádání, jak pojal věc odvolací soud. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná částka neodpovídá nároku žalobce na vypořádání ze smlouvy o sdružení, měl věc vrátit soudu prvního stupně a umožnit vypracování znaleckého posudku k určení výše žalovaného nároku.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že i když závěru odvolacího soudu o tom, že mezi účastníky nedošlo k uzavření dohody o vypořádání majetkového podílu ze smlouvy o sdružení nelze ničeho vytknout, jeho rozsudek je nesprávný.
Žalobce v žalobě zejména uvedl, že uzavřel se žalovanými ústní smlouvu o sdružení, jejíž obsah je uveden na listině Smlouva mezi podnikateli ze dne 11.6.1992. Dále pak uvedl, že v září 1995 se účastníci sporu dohodli, že žalobce ze sdružení vystoupí a mezi účastníky se provede majetkové vypořádání, tak jak je uvedeno v písemné dohodě ze dne 19.12.1995. Podle bodu II. písm. c) citované dohody se žalovaní zavázali, že žalobci uhradí 200.000,- Kč v jakýchkoli splátkách počínaje 1.1.1996, nejpozději však do 1.1.1998 na účet žalobce u Č. s. Protože žalobci dosud uvedenou částku nezaplatili, domáhá se žalobce, aby je soud zavázal zaplatit společně a nerozdílně částku 200.000,- Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobním petitu.
Skutková tvrzení žalobce tedy nesměřují k tomu, že mu právo na zaplacení žalované částky vzniklo z písemné dohody ze dne 19.12 1995, ale k tomu, že mu právo vzniklo jako majetkové vypořádání ze smlouvy o sdružení, a to tak, jak je uvedeno v citované dohodě. Vzhledem k tomu, že uvedená dohoda nebyla účastníky podepsána a žalobce uzavření písemné dohody ani v žalobě ani později netvrdil, neměl se odvolací soud soustředit pouze na to, zda mezi účastníky sporu byla uzavřena dohoda o majetkovém vypořádání, ze které by vyplýval žalovaný nárok, ale když dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena ústní dohoda o vypořádání, což žalobce následně tvrdil, měl dále zkoumat, zda žalobci nevznikl žalovaný nárok ze zákona, popřípadě v jaké výši mu vznikl. Povinnost takového zkoumání vyplývá ze skutkových tvrzení žalobce v žalobě. Protože odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto Nejvyššímu soudu nezbylo než jeho rozhodnutí podle ustanovení §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová