ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1883.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1883/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce S. s. h. r. s. s. v P., proti žalovanému S. S., a. s., zast. advokátem, o zaplacení 88.858,- Kč, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 1999, čj. 24 Co 162/96 - 70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 3.050,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 5. 1999, čj. 24 Co 162/96 - 70 změnil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 1. 8. 1996, čj. 8 C 129/96 - 50 tak, že žalobu, jíž měla být žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 88.858,- Kč, zamítl.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že posuzovaný vztah mezi účastníky souvisí s hospodářskou smlouvou č. 2021/08 - 92 uzavřenou mezi S. f. h. r. (právní předchůdce nynějšího žalobce) a státním podnikem K. K. Smlouva byla uzavřena dne 7. 1. 1992 přijetím nabídky. Vzhledem k tomu, že žalobce je ústředním orgánem státní správy zřízeným pro hospodaření s komoditami náležejícími do státních rezerv, je s ohledem na ust. §761 obch. zákoníku použito na posouzení právních vztahů z citované smlouvy ustanovení dosavadních předpisů upravujících právo hospodaření se státním majetkem, tj. ust. §64 - 65 a §72 - 72b hospodářského zákoníku.
Dále odvolací soud uvedl, že podle §24 odst. 2 hosp. zákoníku je třeba k platnosti smlouvy písemná forma, kterou měla smlouva uzavřená mezi žalobcem a K. K., nikoliv již smlouva mezi žalobcem a žalovaným. Z dokazování dále vyplývá, že smlouva o dodávce parafinu byla uzavřena mezi žalobcem a jiným subjektem, nežli žalovaným. Přesto však žalovaný dodávku přijal a zaplatil ji ve prospěch žalobce. Šlo proto, jak správně namítá žalovaný, o bezesmluvní dodávku, a v takovém případě podle ustanovení hospodářského zákoníku nemá žalobce právo na úhradu majetkové sankce (§124 ve vztahu k §129 a §378 hosp. zák.). Proto odvolací soud podle §220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl.
Dovoláním ze dne 1. 7. 1999 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu dle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že závazkové vztahy vzniklé za platnosti obchodního zákoníku se řídí tímto zákonem a nelze na ně vztahovat úpravu práva hospodaření dle dosavadních předpisů.
Dovolatel se domnívá, že soudy obou stupňů pochybily, pokud obchodní vztah, jehož předmětem byla dodávka parafínu žalovanému, jejíž pozdní zaplacení bylo důvodem vyúčtování žalovaných majetkových sankcí, hodnotily podle smlouvy č. 2021/08 - 92 ze dne 7. 1. 1992. Tato smlouva byla skutečně uzavřena pouze mezi žalobcem a v té době s. p. K. a nemůže tedy zavazovat jinou právnickou osobu. Odkaz na tuto smlouvu se týkal skutečnosti, že byla základním smluvním vztahem, od kterého se odvíjely všechny dodávky parafinu pro jiné odběratele. Tyto dodávky však již byly realizovány na základě samostatných smluv. Z tohoto hlediska pak také není rozhodné, kdy byla smlouva podepsána a zda se řídí režimem obchodního nebo hospodářského zákoníku. Tato smlouva pouze vymezovala vztah mezi žalobcem a K., a. s. a určovala, jaké množství parafinu a v jakých termínech může K. odebrat a jaké množství a v jakých termínech parafin musí zpět do státních hmotných rezerv opět dodat. Součástí této smlouvy byl i souhlas žalobce s tím, že K. dodá parafín ze státních hmotných rezerv i jiným odběratelům podle přiloženého rozpisu čtvrtletního členění. Nadále zůstává skutečností, že tento systém byl všem zúčastněným znám a fungoval za platnosti hospodářského i obchodního zákoníku.
Smluvní vztah, na jehož základě je požadováno zaplacení majetkových sankcí byl založen teprve objednávkou žalovaného č. 49 ze dne 17. 2. 1992. Adresát objednávky K., s. p., K., tuto objednávku potvrdil ve znění protinávrhu týkajícího se jednak přesného členění a termínu dodávky a jednak skutečnosti, že objednaný parafin bude dodán ze skladu žalobce ve S. L. Jednalo se o běžný postup při dodávkách parafinu všem odběratelům v republice. K., s. p. K. jako jediný výrobce parafinu uzavíral každý rok s žalobcem smlouvu, podle níž se zavazoval, že bude obměňovat zásoby žalobce. To v praxi znamenalo, že K. soustřeďovalo objednávky a na základě odsouhlasení žalobcem je potvrzovalo s tím, že dodávka se uskuteční ze zásob státních hmotných rezerv. Množství takto prodaného parafinu pak nahrazoval vlastními dodávkami, které žalobci normálně účtoval. Tato praxe byla všem zúčastněným známa a nebylo pochyb o tom, že majitelem a tedy prodávajícím je žalobce a kupujícím žalovaný. Podstatné však je, že se jednalo o kupní smlouvu, jejíž režim se již zcela nepochybně řídil obchodním zákoníkem, neboť jak objednávka, tak její potvrzení a vlastní předání a převzetí se v plném rozsahu uskutečnilo již zcela v roce 1992, tedy za platnosti obchodního zákoníku. Jednalo se tedy o třístrannou kupní smlouvu případně o smlouvu nepojmenovanou, která se řídí ustanoveními o kupní smlouvě jako obsahově uzavřené smlouvě nejbližšími. Je tedy nepochybné, že žalovaný na základě předchozího ujednání převzal zboží, nikdy je nereklamoval ani nevrátil a byl proto povinen za ně také zaplatit. To také učinil, byť s určitým prodlením. Toto prodlení však nebylo způsobeno jeho pochybnostmi o straně prodávající a také oprávněně fakturující, nýbrž nedostatkem finančních prostředků, což dokazuje jeho dopis ze dne 23. 10. 1992. Práva a povinnosti ze závazkového vztahu je proto nutno posoudit podle ustanovení obchodního zákoníku o kupní smlouvě, případně podle ustanovení §264 odst. 1,2 obchodního zákoníku, neboť žalovaný přijal řádně nabídnuté plnění a byl povinen za ně také zaplatit.
Dále žalobce uvedl, že byl sjednán úrok z prodlení dle §369 obch. zákoníku a žalobci proto "vzniknul nárok na úrok z prodlení stanovený výše uvedeným způsobem", tj. o 1% vyšší než činí úroková sazba určená v §502 obch. zákoníku.
Žalobce dále uvedl, že neměl v řízení důvod upravovat či měnit žalobní petit, nicméně v řízení před odvolacím soudem uvedl, že pokud by byl smluvní vztah posouzen podle obchodního zákoníku, musel by být poplatek z prodlení posuzován jako úrok z prodlení podle obchodního zákoníku, neboť předmětem žaloby byla přesně určená částka za prodlení s plněním peněžitého dluhu, byť nesprávně nazvaná. Žalobce též nebyl vyzván k úpravě, změně nebo doplnění petitu.
Dovolatel s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 14. 7. 1999 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření uvedl, že trvá na tom, že se v daném případě jednalo o bezesmluvní plnění, při němž nenáleží žalovaný poplatek z prodlení. Vzhledem k tomu navrhuje zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce ze dne 1. 7. 1999 podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a za dovolatele jedná jeho pracovník, který má právnické vzdělání.
Dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 88.858,- Kč zamítl.
V dovolání žalobce jako dovolací důvod uvedl ust. §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o vady uvedené v §237 odst. 1 písm. a) až g) o. s. ř., tj. o takové vady, které způsobují tzv. zmatečnost řízení.
Z odůvodnění dovolání však vyplývá, že žalobce ani netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, ale je zřejmé, že napadá právní posouzení věci, tj. nesouhlasí s tím, že odvolací soud posoudil věc podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku, nikoliv podle obchodního zákoníku a jeho ustanovení o kupní smlouvě, popř. podle ust. §264 odst. 1 a 2 obch. zákoníku. Odvolací soud měl dále vyúčtovanou a žalovanou sankci posoudit podle §369 obch. zákoníku. Je tedy zřejmé, že dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.].
Ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že žalovaný, resp. jeho právní předchůdce, objednal dne 17. 2. 1992 objednávkou č. 49 u tehdy státního podniku K., K. dodání 200 tun parafinu v členění dodávek v jednotlivých měsících II. čtvrtletí roku 1992. K., st. podnik objednávku potvrdil ve znění protinávrhu ze dne 26. 3. 1992 a tento protinávrh žalovaný potvrdil 7. 4. 1992. V protinávrhu, popř. i v objednávce bylo uvedeno, že zboží bude dodáno ze skladu S. S. L.
Mezi žalobcem a K., státní podnik, K. byla uzavřena hospodářská smlouva č. 2021/08 - 92, a to dne 7. 1. 1992, podle jejíž části A se žalobce zavázal dodat s. p. K. celkem 984,2 tuny parafínu ze skladu S. L., a to v souladu s plánem obměny hmotných rezerv a podle části B smlouvy se s. p. K. zavázal dodat žalobci stejné množství parafínu do skladu ve S. L.
K., s. p., K. žalovanému na základě smlouvy mezi nimi uzavřené dodal smluvené množství parafínu.
Dodaný parafín pak žalovanému vyfakturoval žalobce, a to fakturami č. 500506 ze 6. 4. 1992 na 362.400,- Kč, č. 500 524 z 8. 4. 1992 na 385.680,-, č. 500 558 z 22. 4. 1992, č. 500 702 ze 13. 5. 1992 na 769.920,- Kč a č. 500 703 ze 13. 5. 1992 na 362.400,- Kč. S úhradou faktur byl žalovaný v prodlení a proto mu žalobce dne 11. 8. 1992 vyúčtoval podle §378 hosp. zákoníku poplatek z prodlení v celkové výši 88.885,- Kč.
Ze smlouvy č. 2021/08 - 92, ani ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a K., s. p., K. nevyplývá, že by fakturaci za dodavatele, K., s. p., byl oprávněn provádět žalobce.
Ve smlouvě č. 2021/08 - 92 je v části A, bod 7 uvedeno, že fakturace bude prováděna dle platných předpisů o fakturování, tj. ust. §375 až 379 hosp. zákoníku, bez daně z obratu a v části B, bod 8, je uvedeno, že dodavatel (K., s. p.) je "povinen ve faktuře uvádět číslo HS a zaslat ji dvojmo S. a 1x skladu" i zde platilo pro fakturaci ust. §375 až 379 hosp. zákoníku. Tato smlouva však řešila vztahy mezi žalobcem a s. p. K., nikoliv mezi žalobcem a žalovaným.
Dovolací soud na základě uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o dodávce parafinu v množství 200 tun s dodací lhůtou II. čtvrtletí 1992. Takováto smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a tehdy státním podnikem K. K. (viz objednávka ze 17. 2. 1992 a její potvrzení ve znění protinávrhu dne 25. 3. 1992 a poté potvrzení protinávrhu žalovaným dne 7. 4. 1992).
Pokud tedy žalobce fakturoval žalovanému cenu dodaného parafinu, resp. při prodlení se zaplacením výše uvedených faktur vyúčtoval žalovanému poplatek z prodlení dle ust. §378 hosp. zákoníku v celkové výši 88.885,- Kč, činil tak bez právního důvodu, neboť nebyl stranou smluvního vztahu, na jehož základě byla dodávka parafinu žalovanému dodána. Oprávnění žalobce dodávku fakturovat a při prodlení s úhradou fakturované ceny domáhat se zaplacení poplatku z prodlení, svědčilo-li toto právo dodavateli, tj. s. p. K., nevyplývá ani z jiné dohody stran a žalobce ani existenci takové dohody netvrdil a obecné tvrzení žalobce o tehdejších obchodních zvyklostech toto oprávnění nezakládá a nenasvědčuje tomu ani uváděné znění smlouvy č. 2021/08 - 92.
Z výše uvedeného je patrné, že odvolací soud správně dospěl k závěru, že smlouva o dodávce parafinu č. 2021/08 - 92 byla uzavřena mezi žalobcem a s. p. K. K. a nikoliv se žalovaným. Zcela však pominul, přestože to z dokazování vyplynulo, že mezi žalovaným a s. p. K. K. byla uzavřena dne 7. 4. 1992 smlouva na dodávku předmětného parafinu, který byl žalobcem na základě smlouvy č. 2021//08 - 92 dodáván s. p. K. Dále je nepochybné, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a s. p. K. se řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, neboť byla uzavřena za jeho účinnosti.
Odvolací soud s ohledem na to, že žalovaný dodávku parafinu převzal a žalobci ji zaplatil, dospěl k závěru, že se jednalo o bezesmluvní dodávku a vztah je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku. Protože předpokladem pro vznik nároku na poplatek z prodlení dle §378 hosp. zákoníku byl smluvní vztah, dospěl k závěru, že žalobce proto nemá právo na úhradu této majetkové sankce.
S ohledem na uvedené nejsou tyto závěry úplně správné, především proto, že dodavatelem parafínu pro žalovaného byl na základě smlouvy ze 7. 4. 1992 s. p. K., nikoliv žalobce. Dále se vztah mezi nimi již řídil ustanoveními obchodního zákoníku a účtování poplatku z prodlení dle §378 hosp. zákoníku proto taktéž nemohlo přicházet v úvahu, ale mohl být oprávněnou osobou účtován úrok z prodlení dle §369 odst. 1 obch. zákoníku. Touto oprávněnou osobou, jak bylo uvedeno již výše, nebyl však žalobce, tj. žalobce není ve věci tzv. aktivně legitimován, a to ani v případě, že by se domáhal zaplacení úroku z prodlení.
Pro úplnost je vhodné uvést, že se dovolací soud nezabýval otázkou, jakým právním režimem se řídí smlouva č. 2021/08 - 92, neboť to pro posouzení dané věci nemá právní význam.
Dovolacímu soudu, s ohledem na to, že odvolací soud, byť z jiných důvodů, dospěl ke správnému závěru, že žalobce nemá právo na úhradu poplatku z prodlení, nezbylo než dovolání zamítnout, neboť v tom je rozsudek odvolacího soudu správný.
Nejvyšší soud proto podle §238 odst. 1 písm. a), §237 odst. 1, §241 odst. 3 písm. a) a d), §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch v dovolacím řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3.050,- Kč [§7, §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.].
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová