ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1983.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1983/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl jako soud dovolací v právní věci žalobce P. H., proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o 160.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 387/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 1998 čj. 29 Co 218/98 - 69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení v částce 4.852,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako odvolací soud rozhodl shora onačeným napadeným rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje a zároveň rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.
Okresní soud v Kolíně jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 11. 3. 1998 čj. 13 C 387/97 - 53 tak, že uznal žalovaného povinným zaplatiti žalobci částku 160.150,- Kč s 16% úrokem z prodlení z částky 67.455,- Kč od 29. 7. 1994 do zaplacení a s 16% úrokem z prodlení z částky 92.695,- Kč od 30. 8. 1994 do zaplacení a dále nahradit žalobci na nákladech řízení částku 40.579,- Kč.
Odvolání žalovaného odvolací soud neshledal důvodným.
Odvolací soud konstatoval, že předmětem sporu zůstala pouze otázka, zda převzaté zboží, které žalobce žalovanému ve dvou zásilkách dodal a žalovaný je převzal, také žalovaný žalobci řádně a včas zaplatil včetně ceny dopravy.
Odvolací soud zdůraznil, že ve sporném občanském soudním řízení platí zásada dispoziční a zásada projednací. Ve fázi dokazování účastníci tvrdí skutečnosti a navrhují důkazy, v další fázi soud opatřuje důkazy a provádí dokazování, přičemž postupuje podle ust. §120 odst. 1 a §132 o. s. ř.
Na základě zjištění soudu prvního stupně i vlastních zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k dohodě o dodávce zboží včetně dohody o ceně, žalovaný nepopírá převzetí zboží, popírá však, že zboží nebylo zaplaceno. Soud prvního stupně po provedeném obsáhlém dokazování zhodnotil důkazy a správně poukázal na rozpory v důkazech, na kterých žalovaný stavěl svou obranu. Těmito důkazy jsou peněžní deník a účetní doklady. Markantní je, že peněžní deník vůbec neeviduje částku údajně vykazovanou k placení dokladem ze dne 26. 8. 1994. Stejně tak nesvědčí pro tvrzení žalovaného skutečnost, že případný skutečný výdej peněžní částky nebyl v hotovosti možný pro nižší stav v pokladně než údajně vydávaná částka. Poněvadž se žalovanému nepodařilo předložit svůj výdajový účetní doklad o řádném zaplacení převzatého zboží, neunesl důkazní břemeno o skutečnosti, že převzaté zboží řádně a včas zaplatil.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (ust. §219 o. s. ř.).
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. §237 odst. 1 psím. f) o. s. ř. a důvodnost o ust. §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. s tím, že podle názoru dovolatele došlo k vadě řízení spočívající v tom, že žalovanému jako účastníku řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Dovolatel poukazuje na princip rovného postavení účastníků v občanském soudním řízení, vyjádřený v ust. §18 o. s. ř. a na to, že účastníci mají právo navrhovat důkazy a soud naproti tomu rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Toto zákonné pověření, obsažené v ust. §120 odst. 1 o. s. ř., není však vyjádřením libovůle soudu rozhodnout jakkoliv. Podle ustáleného výkladu soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu a neprovede ani důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby byl účelově prodloužen spor. Pokud však soud neprovede důkazy přímo směřující ke zjištění skutkového stavu věci, narušuje zásadu rovnosti, neboť pak opírá své rozhodnutí pouze o tvrzení a důkazy jedné ze stran.
Dovolatel namítá, že odvolací soud zamítl tři návrhy žalovaného na doplnění důkazního řízení s tím, že jimi má být jen účelově prodloužen spor. K prokázání převzetí předmětné částky žalobcem za dodané zboží navrhl žalovaný vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a dále výslech pana P. V., který spolupracoval s oběma účastníky v době, kdy bylo zboží dodáno, podílel se na podnikání obou účastníků a byl přímým svědkem faktického předání peněz. Při jednání byl též navržen výslech účetní, která účetní operaci zpracovala. Dovolatel popírá, že by se jednalo o účelové návrhy na doplnění dokazování.
Pokud odvolací soud tyto návrhy nepřipustil, jedná se podle dovolatele o odnětí možnosti účastníku jednat před soudem nesprávným postupem soudu. Žalovanému bylo znemožněno uplatnění konkrétních procesních práv, když odvolací soud nesprávně zamítl návrhy na doplnění důkazního řízení, čímž porušil povinnost zajistit účastníků stejné možnosti k uplatnění jejích práv podle ust. §18 o. s. ř.
Dovolatel navrhuje též, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, protože jeho výkonem by došlo k vážným následkům.
Dovolatel konečně navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu sodu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolání žalovaného není podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné. V řízení nedošlo k žádné vadě uvedené v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. K údajnému narušení principu rovnosti účastníků tím, že soudy neprovedly žalovaným navržené důkazy, nedošlo. Soudy postupovaly důsledně podle §132 o. s. ř. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou tzv. plného odvolání, skutkovou instancí je soud odvolací nikoli dovolací. Pokud se i odvolací soud ztotožní v otázce rozsahu důkazů a jejich provádění se soudem prvního stupně, je to dostatečná záruka v soudním systému, že je rozhodnuto správně. Změny rozhodnutí se nelze domáhat mimořádným opravným prostředkem s poukazem na nedostatky v dokazování, dovolací soud dokazování neprovádí (§243a odst. 2 o. s. ř.).
V daném případě podle názoru žalobce nedošlo k tomu, že by byl žalovaný v důsledku nesprávného postupu soudu z využití svých procesních práv vyloučen. Není ani důvod, aby dovolací soud odložil podle §243 o. s. ř. vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce účtuje své náklady v dovolacím řízení a navrhuje, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto.
V doplňujícím podání žalobce dodává, že z usnesení Nejvyššího soudu z 23. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96 vyplývá, že odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, které mu občanský soudní řád dává. O vadu ve smyslu cit. ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, a nikoliv také při rozhodování. Řízení v daném případě, které bylo završeno napadeným rozhodnutím, nevykazuje žádnou takovou vadu.
Žalobce kromě toho opětovně namítá, že nejsou splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že postupně byly splněny všechny zákonné náležitostí dovolání (ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), se musel na prvním místě zbývat otázkou, zda je dovolání přípustné, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. §236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, nejedná se však o případ, kdy již byl vydán dřívější rozsudek ve smyslu ust. §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Žalovaný se dovolává výslovně přípustnosti podle ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., tj. že mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Kardinální otázkou celého přecházejícího řízení, jakož i řízení dovolacího, je otázka, zda žalovaný žalobci předmětnou částku za dodané zboží zaplatil. Tato otázka je otázkou skutkového zjištění a bylo předmětem nalézacího řízení před soudy prvního stupně a odvolacím. Otázka, procesně označovaná jako „questio facti\", musí být zodpovězena na základě dokazování, provedeného soudy obou stupňů v řízení nalézacím, přičemž důkazní povinnost mají účastníci, soud však rozhoduje - jako „dominus litis\" - které z navrhovaných důkazů provede (ust. §120 odst. 1 o. s. ř.).
Soud je povinen provést takové důkazy, které jsou rozhodné pro zjištění skutkového stavu; má-li za to, že určitý navrhovaný důkaz neprovede, poněvadž pro zjištění skutkového stavu rozhodný není, nejde o vadu řízení ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Dovolací soud musel uzavřít, že v tomto případě odvolací soud neznemožnil žalovanému realizaci jeho procesních práv, když jeho právo navrhnout důkazy nebylo dotčeno. Hodnotil-li dovolací soud danou důkazní situaci v souladu s ust. §132 o. s. ř. s tím, že další žalovaným navrhované důkazy již nebudou provedeny, ať už jako nadbytečné nebo neúčelné, nelze mít za to, že tím byly porušeny procesní zásady nebo procesní práva v neprospěch žalovaného jako účastníka řízení.
Důvod přípustnosti dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. nebyl v předmětném případě naplněn a dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání jako nepřípustné odmítnout (ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve vazbě na ust. §243b odst. 4 o. s. ř.).
Pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nebyl důvod.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 2 věta první (analogicky) v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Neúspěšný dovolatel nemá na náhradu nákladů právo, protože zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto a je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady právního zastoupení v dovolacím řízení v celkové částce 4.852,- Kč, a to za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání podle §7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu - vyhl. č. 177/1996 Sb.) v částce 4.777,- a za jeden režijní paušál 75,- Kč (§13 odst. 3 cit. tarifu).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá tato rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí.
V Brně 26. září 2000
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová