ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2010.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2010/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce B., s.p., zast. advokátem, proti žalované M. m., a.s., zast. advokátem, o zaplacení 319.440,- Kč a 28.749,- Kč, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn 9 Cm 1012/92, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 1999, č.j. 10 Cmo 285/98-54, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 1999, č. j. 10 Cmo 285/98-54, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem v předmětné věci změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. března 1998, č.j. 9 Cm 1012/92-28 tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 319.440,- Kč a poplatek z prodlení 28.749,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že žalobce se domáhá zaplacení žalované částky jako ceny zboží (odběrních poukázek na pohonné hmoty) dodaného na základě objednávek právnímu předchůdci žalované, vyúčtovaného fakturami č. 373543 na částku 113.550,- Kč a č. 373380 na částku 205.890,- Kč s příslušenstvím.
Rozsudkem soudu prvního stupně byl návrh zamítnut s odůvodněním, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy podle žádného ustanovení zákona č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále též „hosp. zák.\"), a to ani náhradním způsobem podle §153 hosp. zák., který pro objednávku vyžaduje určité náležitosti, mezi něž patří písemná podoba (což podle soudu prvního stupně faxová objednávka není), předmět, čas plnění a cena. Náležitosti požadované cit. ustanovením předložené objednávky nemají. Pokud by soud spor zhodnotil jako neoprávněný majetkový prospěch podle ustanovení §123 hosp. zák., musel by žalobce tento prospěch na straně žalovaného dokázat. Potvrzené faktury nejsou důkazem o dodání zboží žalovanému ani jeho právnímu předchůdci, neboť jsou zde uvedeny jako příjemci fyzické osoby. Žalobce neunesl důkazní břemeno, a proto soud prvního stupně žalobu zamítl.
Odvolací soud posoudil tuto věc podle ustanovení §24 odst. 1 hosp. zák., podle kterého může být právní úkon učiněn výslovně nebo jiným způsobem, nevzbuzujícím s ohledem na okolnosti, za kterých se stal, pochybnosti o tom, co chtěla organizace projevit. Podle §24a odst.1 hosp. zák. se za písemnou formu považuje mj. i projev učiněný prostředky techniky zpracování a přenosu dat. V §24g věta za středníkem hosp. zák. je upraven právní úkon učiněný zástupcem bez jednatelského oprávnění nebo při jeho překročení. V tomto případě právní úkon není neplatný, pokud organizace o překročení nebo nedostatku jednatelského oprávnění nevěděla nebo nemohla vědět.
Smluvní vztah odvolací soud posoudil podle §153 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ hosp. zák. Cena objednaného zboží byla cenou ceníkovou, nikoli cenou tvořenou dohodou organizací, došlo tedy k uzavření smlouvy podle §153 odst. 2 písm. b/ hosp. zák. poskytnutím požadovaného plnění žalobcem žalované, když toto plnění nebylo žalovanou jako odběratelem bez zbytečného odkladu odmítnuto.
Objednané plnění bylo předáno pracovníkům právního předchůdce žalované vyslaným zaměstnancem žalobce. Tento nevěděl a nemohl vědět o případném nedostatku jednatelského oprávnění osob, kterým plnění předával. Vedle toho odvolací soud dovodil, že dalším důkazem prokazujícím převzetí plnění, je opakované uznání závazku právním předchůdcem žalované ze dne 16.10. a 24.10.1991, který převzetí plnění podle čísel faktur nezpochybnil a zavázal se k zaplacení s tím, že tento závazek převzal při zrušení s.p. M. k 31.3.1991 s.p. A. P.
Poskytnutím plnění na základě uzavřené smlouvy vzniklo žalobci právo dodané zboží fakturovat a žalovanému vznikla povinnost cenu zaplatit ve lhůtě splatnosti podle §375 a §375a odst. 4 hosp. zák. Protože žalovaný fakturovanou cenu ve lhůtě nezaplatil, vzniklo žalobci právo účtovat podle §378 odst 1 hosp. zák. poplatek z prodlení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v otevřené lhůtě dovolání, z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst.1 písm. f/ a §238 odst.1 písm. a/.
Vady odvolacího řízení spatřuje dovolatelka v prvé řadě v tom, že jí byla odňata možnost jednat před soudem. To odůvodňuje tím, že práva a povinnosti původně žalovaného s.p. A. P. dne 31.3.1998 smlouvou o prodeji podniku přešly na ni jako kupujícího. K tomuto přechodu práv a povinností došlo ve stádiu odvolacího řízení. Podle §92 a §216 odst. 1 o.s.ř. je záměna účastníků možná pouze před soudem prvního stupně, čímž je důsledně sledována zásada dvojinstančnosti soudního řízení. Dovolatelka chápe rozdíl mezi záměnou účastníků a procesním nástupnictvím, nicméně je toho názoru, že ani ve sféře procesního nástupnictví nelze mařit základní zásady občanského soudního řízení. Nelze tedy podle přesvědčení žalované, „předvolat osobu nezúčastněnou na řízení a bez zřetele, zda se odvolacího jednání zúčastní či nikoli, ji na takovém jednání zavázat k tak závažné platební povinnosti, aniž je jí poskytnuta možnost řádného opravného prostředku\". Dovolatelka se domnívá, že v okamžiku kdy odvolací soud zjistil, že došlo k přechodu práv a povinností na jiný subjekt, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení a tím tak poskytnout dostatek možností k řádné a účinné obraně práv dovolatele.
Druhý dovolací důvod dovolatelka opírá o ustanovení §241 odst. 3 písm. c/. Z objednávky odběratele M. s.p., odštěpný závod K., opatřené datem 12.3.1991 a číslem 32/33/91 je podle dovolatelky zřejmé, že byla zaslána dodavateli faxem dne 22.6.1992 v 11.27 hod., tedy více jak patnáct měsíců po poskytnutí plnění a nelze proto souhlasit se závěrem, že dodavatel poskytl plnění objednané odběratelem. Poněvadž faktura žalobce čís. 373 543 nese číslo objednávky, doručené žalobci mnohem později, jedná se o důkazy závažným způsobem si odporující a soud měl proto trvat na předložení prvopisu listin, nebo v případě neprokázání tvrzených skutečností postupem podle §132 o.s.ř. nepovažovat tvrzený stav za zjištěný. Dovolatelka rovněž nesouhlasí ze skutkovým zjištěním odvolacího soudu ve věci právního nástupnictví A. P. s.p., dovozovaného ze zakládací listiny Ministerstva zemědělství ČR ze dne 22.3.1991 a předběžného delimitačního protokolu ze dne 12.3.1991, kde se naopak v bodě 1.1. uvádí, že „nástupnickou organizací se stanoví státní podnik, který vznikne z dosavadního odštěpného závodu M. P., mrazírenský závod P.\".
Takto neúplně zjištěný skutkový stav neopravňoval odvolací soud k aplikaci ustanovení zákona č. 109/1964 Sb. ve znění zák. č. 103/1990 Sb. upravujících jednání jménem organizace a k závěru, že dodavatel poskytl požadované plnění, které odběratel bez zbytečného odkladu neodmítl a že se tudíž jednalo o plnění smluvní. V tom dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
V závěru dovolání dovolatelka uvádí, že žalované částky byly zaplaceny a to částka 113.550,-Kč dne 3.6.1992 a částka 205.890,-Kč dne 29.7.1992 připsáním na účet žalobce číslo 108 011/0100 vedený u banky v P. a o tomto svém tvrzení předkládá výpis z bankovního účtu žalobce.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.
Dovolatelka tvrdí, že postupem před odvolacím soudem jí byla odňata možnost jednat před soudem. Podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Tato vada je současně dovolacím důvodem podle §241 o.s.ř.
Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení se rozumí takový postup soudu v průběhu řízení, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch práv, která mu občanský soudní řád přiznává, přičemž pro přípustnost dovolání není rozhodující, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu. Za odnětí možnosti jednat před soudem nelze považovat takový postup soudu, který odpovídá občanskému soudnímu řádu. Mezi procesní práva přiznaná účastníku řízení patří právo přednést (doplňovat) své návrhy, vyjádřit se k rozhodným skutečnostem, k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům, právo označit důkazy, právo se souhlasem předsedy senátu klást v rámci výslechu otázky svědkům a účastníkům a právo shrnout na závěr jednání své návrhy, vyjádřit se k dokazování i k právní stránce věci (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 pod č. 2/1993 Sb., dále jen „Listina\", §101 odst. 1, §117 odst. 1, §118 odst. 1,3, §123 odst. 1, §126 odst. 3, §131, §215 o.s.ř.).
Dovolatelka tvrdí, že v řízení jí byla odňata možnost jednat před soudem, protože v důsledku koupě podniku A. P. vstoupila do práv a povinností právního předchůdce a současně došlo k procesnímu nástupnictví v předmětném sporu v odvolacím řízení. Neměla tak možnost jednat před soudem prvního stupně a byla zbavena možnosti využít řádný opravný prostředek, s poukazem na obdobné ustanovení §92 a §216 o.s.ř. při záměně a přistoupení účastníka.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla obeslána k jednání odvolacího soudu a měla tedy možnost přednést své návrhy, vyjádřit se k rozhodným skutečnostem, k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům, právo označit důkazy, právo se souhlasem předsedy senátu klást v rámci výslechu otázky svědkům a účastníkům a právo shrnout na závěr jednání své návrhy, vyjádřit se k dokazování i k právní stránce věci. Této své možnosti plně nevyužila. Odvolací soud tak rozhodl, neboť žádné ustanovení občanského soudního řádu nespojuje s okamžikem procesního nástupnictví na straně žalovaného subjektu nutnost přerušit věc a vrátit ji soudu prvního stupně k dalšímu řízení a při právním nástupnictví vstupuje právní nástupce do práv a povinností právního předchůdce v takovém stavu, v jakém byly v okamžiku přechodu či převodu.
Dovolací soud považuje postup odvolacího soudu za postup, který je v souladu se zákonem a žalované jím nebyla odňata možnost jednat před soudem, ani nebyla zkrácena na svých procesních právech.
Dovolací soud se dále zabýval dovolatelkou uvedenou skutečností, že žalovaná částka již byla zaplacena. Tato tvrzení dokládá výpisem z účtu žalobce číslo 108 011/0100 vedeného u banky v P. Po doplnění spisu o notářsky ověřené fotokopie bankovních soupisek předložených žalovanou vyplynulo, že předmětné částky již byly zaplaceny. Na účet žalobce byla dne 3.6.1992 připsána částka 113.550,- Kč a dne 29.7.1992 byla připsána částka 205.890,- Kč. Žalobce tvrdí, že uhrazení předmětných částek zjistil až po předložení bankovních soupisek a bere žalobu zpět. K tomuto úkonu dovolací soud poznamenává, že ve stadiu pravomocného soudního rozhodnutí nelze již vzít žalobu zpět.
Z obsahu spisu, tj. z výsledků řízení před soudy prvního stupně a odvolacím, dovolací soud nezjistil, že by žalovaná v řízení pohledávku žalobce popřela, pouze tvrdila, že nárok není prokázán (č.l. 26 ad.) z řady důvodů. Za této procesní situace nelze dovodit, že - i když částky, které byly předmětem řízení, byly již předtím zaplaceny - by řízení před soudy obou stupňů bylo z tohoto důvodu postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.).
Dovolací soud se konečně musel zabývat podstatnými námitkami žalované, že dodávková resp. kupní smlouva v daném případě uzavřena nebyla, neboť včasné předložení objednávky (objednávek) je skutkovým zjištěním, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dále otázkou právního nástupnictví žalobce, což je jednak otázkou skutkovou, jednak otázkou právního posouzení.
Pokud jde o objednávku M. s. p. ze dne 12. 3. 1991 č. 32/33/91, o níž dovolatelka tvrdí, že byla zaslána teprve faxem ze dne 22. 6. 1992, v protokolu o jednání soudu prvního stupně ze dne 2. 3. 1998 (č. l. 26) se uvádí, že „jedná se o ofocený fax\". V protokolu o jednání před odvolacím soudem (č. l. 51 - 52) pak vůbec není zmínka, že by se soud touto okolností zabýval, ač vycházel ze zjištění, že plněno bylo na předloženou objednávku. Takové skutkové zjištění však z provedeného dokazování neplyne. Obdobná důkazní a skutková situace je u druhé objednávky M. z 27. 3. 1991. Dovolací soud zdůrazňuje, že byla-li objednávka (objednávky) odeslána až po poskytnutí plnění, nemohlo dojít k uzavření hospodářské smlouvy postupem podle tehdy platného ust. §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák. V tomto směru je naplněn dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu taktéž nijak nevyplývá, jak tento soud posoudil otázku namítaného právního nástupnictví žalobce po s. p. A. a posléze a. s. A., zejména jak soud hodnotil zakládací listinu Ministerstva zemědělství ČR z 22. 3. 1991 a delimitační protokol z 12. 3. 1991, popř. další návazné listiny. V tomto bodu je namístě aplikovat ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., podle něhož je řízení postiženo tzv. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolacímu soud proto nezbylo, než z uvedených důvodů napadeného rozhodnutí zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (ust. §243b odst. 1 věta za středníkem a odst. 2 věta první o. s. ř.).
O návrhu na odložení vykonatelnosti (§243 o.s.ř.) dovolací soud nerozhodl, neboť pro tento postup neshledal důvod.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie