ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2029.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2029/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I. J. proti žalovanému B. Z., o zaplacení částky 38 626,90 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 704/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 1999 č.j. 17 Co 248/99 - 22, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 1999 č.j. 17 Co 248/99 - 22 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 7. 1999 č.j. 17 Co 248/99 - 22 odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení částky 38 626,90 Kč se 17 % úrokem z prodlení ode dne 29. 4. 1995, neboť dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně (§218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Podle doručenky, založené ve spise, byl první pokus o doručení rozsudku soudu prvního stupně učiněn dne 20. 4. 1999, a jelikož žalovaný nebyl zastižen, učinila pošta tohoto dne výzvu a dne 21. 4. 1999 po druhém pokusu o doručení, když nebyl adresát opět zastižen, byla téhož dne zásilka uložena na poště, kde si ji žalovaný vyzvedl až dne 30. 4. 1999. Odvolací soud podle ust. 47 odst. 2 o. s. ř. spolu s ust. §57 odst. 2 o. s. ř. považoval za den doručení rozsudku den 26. 4. 1999; protože odvolání bylo podáno osobně u okresního soudu až 14. 5. 1999, uplynula lhůta k podání odvolání marně.
Žalovaný v dovolání namítl, že odvolací soud nerozhodl správně, když v důsledku nesprávné interpretace ust. §47 odst. 2 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, čímž soud, podle názoru dovolatele, mu svým postupem odňal možnost jednat před soudem /ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř./. Dovolatel namítal, že poštovní doručovatelka neučinila kvalifikovanou výzvu ve smyslu ust. §47 odst. 2 o. s. ř., písemné vyrozumění obsahovalo pouze informaci, že zásilku si může adresát vyzvednout na poště do 15 dnů, což také v této lhůtě žalovaný učinil. Dovolatel tvrdil, že krajský soud ve svých závěrech vycházel z nesprávných skutkových zjištění, že soud vycházel jen z obsahu údajů na doručence a neopatřil si důkaz o učiněné výzvě k doručení. Žalovaný dále uvedl, že v době doručování rozsudku okresního soudu byl na služební cestě a v místě doručování se tedy nezdržoval a zásilku si mohl vyzvednout až po návratu z této služební cesty. V takovém případě nebylo možné uplatnit ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., a lhůta k odvolání začala plynout až ode dne, kdy si zásilku skutečně na poště převzal (od 30. 4. 1999).
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady řízení vyjmenované v §237 a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.
Vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. , jež má dovolatel na mysli tvrzením, že mu byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem, řízení postiženo není, protože hodnotící úsudek, že odvolání je opožděné, nesprávný \"postup soudu v průběhu řízení\", který toto ustanovení předpokládá, zjevně nepředstavuje (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Napadené usnesení není zpochybnitelné ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. Tím, že soud hodnotí včasnost odvolání, totiž nepřijímá skutková zjištění, nýbrž zkoumá podmínky, za kterých je oprávněn odvoláním napadené rozhodnutí věcně přezkoumat. O dokazování ve smyslu ustanovení §120 a násl. o. s. ř., ke kterému se dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. váže, tu nejde.
Dovolací soud konstatuje, že doručenka je listinou, která má povahu listiny veřejné a která se od listin soukromých liší - ve shodě s §134 o. s. ř. - svou důkazní silou; potvrzuje totiž, není-li dokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno. K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé. Jde-li o tzv. náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka (o doručení uložením písemnosti na poště), jsou tvrzeními, jež v případě, že jsou prokázána, mohou vyvrátit závěr o doručení dokladovaném doručenkou, v podstatě jen tvrzení, že se nezastižený adresát v době pokusu o doručení písemnosti v místě doručení nezdržoval, případně tvrzení, že pošta při doručování zásilky nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem (srov. §47) a poštovním řádem (srov. jeho přílohu č. 5), ve znění platném v době doručování. Musí přitom jít o tvrzení konkrétní, vztahující se k údajům o doručení konkrétní písemnosti, nikoli k písemnostem jiným (takovým, se kterými se závěr o zmeškání lhůty k podání opravného prostředku nepojí a pojit nemůže).
Tvrzení, že dovolatel zásilku (obsahující rozsudek soudu prvního stupně), výzvu ani vyrozumění o uložení písemnosti neobdržel, však - ani kdyby byla prokázána jeho pravdivost - není způsobilé závěr o doručení zásilky vyvrátit. Výklad podávaný soudní praxí je též jednotný potud, že okolnost, že se poštou řádně učiněná výzva nebo vyrozumění o uložení zásilky nedostala k adresátu (např. proto, že tyto písemnosti z poštovní schránky vyzvedla osoba, která je adresátu nepředala, že obsah poštovní schránky byl odcizen nebo zničen apod.), rovněž nemá vliv na správnost závěru o řádném doručení písemnosti. Nelze tedy přisvědčit námitce dovolatele, že mu nebyla poštovní doručovatelkou učiněna kvalifikovaná výzva k doručení ve smyslu ust. §47 odst. 2 o. s. ř.
Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno po uplynutí lhůty, stanovené v §204 odst. 1 o. s. ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, zahrnuje logicky i zjištění, že bylo účastníku doručeno řádně; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které bylo doručováno. Posouzení, zda v konkrétním případě byla vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručování) a z výsledku šetření o okolnostech, které jsou z hlediska této úpravy významné.
Nesprávnost závěru o opožděnosti dovolání lze v tomto konkrétní případě v dovolacím řízení napadnout prostřednictvím dovolatelem rovněž uplatněného dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z výsledků šetření na č. l. spisu 43 a č. l. 45 je zřejmé, že žalovaný se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně, to jest dne 20. 4. 1999 a 21. 4. 1999 v místě doručování v Ú. nezdržoval, když od 19. 4. do 23. 4. 1999 byl na služební cestě v Ch.
Podle §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
V posuzovaném případě odvolací soud posoudil věc podle ust. §47 odst. 2 o. s. ř., které předpokládá, že adresát se v místě doručování zdržuje. Pokud v konkrétním případě se adresát v čase a místě doručování nezdržoval, není možno aplikovat ust. §47 odst. 2 o. s. ř.
Nelze-li mít dovoláním napadené rozhodnutí za správné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 1 o. s. ř. zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. l, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Soud prvního stupně posoudí, zda dovolateli nevrátí soudní poplatek z dovolání, jestliže se nevybírá, je-li napadeno rozhodnutí toliko procesní povahy (srov. písm. d/ stanoviska občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 7. 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné pod č. 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. září 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová