ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2174.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2174/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J. N., proti žalované Z. K., zast. advokátem, o zaplacení 76.905,90 Kč s přísl., k dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 1999, čj. 29 Co 454/98 - 60, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 1999, čj. 29 Co 454/98 - 60 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 1999, čj. 29 Co 454/98 - 60 změnil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 6. 1998, čj. 9 C 1008/95 - 49 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 76.905,90 Kč s 18% úrokem z prodlení od 11. 5. 1995 do zaplacení a dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobce se domáhal doplacení částky 76.905,90 Kč k již zaplacené záloze ve výši 300.000,- Kč, za přestavbu části přízemí domu čp. 9 v K. na sklad a prodejnu podle smlouvy č. 13/93 ze dne 29. 6. 1993, přičemž podle shodného tvrzení účastníků došlo ke změně rozsahu stavebních prací pro žalovanou.
Odvolací soud dále uvedl, že podle §536 odst. 1 obch. zákoníku je smlouva o dílo uzavřena, dohodne-li se zhotovitel díla, třebas i ústně, s objednatelem na tom, co se má zhotovit v době sjednané či přiměřené a za jakou či jak vypočtenou cenu. Ve smlouvě č. 13/93 je popsáno dílo v čl. II. jako vybudování nových základů a stavební úprava prostor pro sklad a prodejnu žalované s tím, že druhá prodejna bude dokončena až po dohodě a podle finančních možností jiné osoby než žalované. Přestavba dle uvedené smlouvy se netýkala celé přestavby přízemí domu a smlouva nebyla neurčitá proto, že se nevědělo, zda cena díla uvedená v čl. III. smlouvy o dílo ve výši 614.000,- Kč byla dohodnuta za stavební úpravu skladu a prodejny pro žalovanou nebo za všechny stavební práce a dodávky přízemí domu. V případě nejasností je třeba vyložit projev vůle podle §266 odst. 2 obch. zákoníku a k tomu odvolací soud uvedl, že v záhlaví smlouvy o dílo č. 13/93 je žalovaná označena jako objednatelka tzv. I. etapy přestavby přízemí domu čp. 9 v K. a že do financování této etapy vložila částku 300.000,- Kč jako zálohu a dne 2. 11. 1993 protokolárně převzala od žalobce upravené místnosti, které poté užívala jako opravnu a prodejnu obuvi.
Podle odvolacího soudu nebyla-li ve smlouvě o dílo cena jednoznačně určena a není-li sporu o tom, co dílo mělo tvořit, pak je objednatel povinen zaplatit cenu, která se obvykle platila za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a jestliže se strany dodatečně dohodly na změně díla, ale neupravily jeho cenu, pak zhotoviteli náleží cena zvýšená nebo snížená s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.
Odvolací soud proto hodnotil důvodnost podané žaloby podle jejího znění a na základě důkazů o tom, že se žalovaná chovala až do vyúčtování ceny díla fakturou žalobce ze dne 12. 1. 1994 pod čís. 001/94 jako objednatelka stavebních prací a dodávek, popsaných v článku II. smlouvy čís. 13/93 jako vybudování základů a stavební úpravy místností na sklad a prodejnu v přízemí domu čp. 9 v K. (jako taková podepsala smlouvu čís. 13/93, poukázala žalobci zálohu 300.000,- Kč a dne 2. 11. 1993 přejala od něho dokončené dílo), a že se žalobce domáhá jen doplacení ceny díla, předaného žalované.
Proto změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že plně vyhověl žalobě, když nepřihlédl k tvrzením, k nimž žalovaná nenavrhla žádný důkaz nebo která nepodepřel žádný ze slyšených svědků anebo která nesouvisela s projednávaným smluvním vztahem mezi účastníky tohoto sporu.
Dovoláním ze dne 16. 4. 1999 napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu dle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla okolnosti související s předmětnou smlouvou o dílo, a to její vztahy založené nájemní smlouvou s vlastníkem domu Karlem Nerudou, v němž byly stavební práce podle smlouvy o dílo prováděny, časový postup prací při rekonstrukci dalších provozních jednotek a z toho dovolatelka vyvozuje, že skutková zjištění soudů nemají oporu v provedeném dokazování, neboť v hodnocení důkazů, které vyplynuly z přednesů účastníků a svědka K. N., je logický rozpor.
Dovolatelka se dále domnívá, že smlouva č. 13/93 je neplatná pro její neurčitost, neboť v čl. I. odst. 1 smlouvy „se pouze konstatuje, že objednatel přejímá provedení stavebních prací na akci Úprava základů dle projektové dokumentace a že práce elektro budou provedeny dle přílohy k nabídkovému rozpočtu\". Stavební práce jsou pak specifikovány odkazem na projektovou dokumentaci, která zahrnovala dvě provozní jednotky - prodejny (tedy nejenom jednotku pro žalovanou) a tomu odpovídala cena díla sjednaná v čl. III. předmětné smlouvy dle nabídkového rozpočtu. Dále žalovaná uvedla, že nesouhlasí s názorem odvolacího sodu, že druhá prodejna měla být dokončena až po dohodě a finančních možností jiné osoby než žalované. Z dokumentace je patrné, že zmíněné provozní jednotky nejsou stavebně odděleny a byly postaveny současně.
Dále dovolatelka uvedla, že jí nebyl poskytnut úvěr v potřebné výši a proto byla sjednána změna rozsahu stavebních prací, a to provedení pouze jedné provozní jednotky, nebyla však dohodnuta cena tohoto díla. Podle svědka ing. Z., který zpracoval nabídkový rozpočet pro celou stavbu, činila cena 614.000,- Kč. Po dokončení stavby v omezeném rozsahu, podle svědecké výpovědi ing. Z., byl v bytě žalované proveden výpis a výpočet ceny skutečně provedených prací a žalovaná, po odpočtu sjednané sankce, s tím souhlasila a poté byla vystavena konečná faktura. Podle svědka měla celková cena činit 322.877,- Kč, včetně plastového okna, cena bez okna činila 282.455,- Kč; žalovanou byla zaplacena záloha ve výši 300.000,- Kč.
Dovolatelka proto tvrdí, že přestavba se původně dle smlouvy č. 13/93 týkala obou provozních jednotek a při změně rozsahu díla se nedohodla se žalobcem o ceně díla. S cenou dle skutečných nákladů, jak jí navrhl žalobce prostřednictvím ing. Z. ve výši 282.544,- Kč souhlasila. Tuto cenu žalobce později změnil. Dovolatelka se proto domnívá, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, neboť výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá §132 o. s. ř., protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo.
Dovolatelka proto navrhuje zrušení výše uvedeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce, jak vyplývá ze spisu, se k dovolání žalované nevyjádřil.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalované ze dne 16. 4. 1999 podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem, a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je v posuzovaném případě přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Uplatněným dovolacím důvodem je to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.].
Podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. nemá skutkové zjištění oporu v provedeném dokazování, jestliže hodnocení důkazů nebylo provedeno podle ust. §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo v řízení nevyšly najevo, popř. rozhodné skutečnosti vyplývající z provedených důkazů nebo které vyšly v řízení najevo, nevzal v úvahu nebo je-li v hodnocení důkazů rozpor.
V daném případě dovolatelka v dovolání nejprve namítala, že je logický rozpor v hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků a výpovědi svědka Karla Nerudy. Důkazy a poznatky se měly týkat nájemního vztahu žalované k majiteli domu čp. 9 panu K. N., v němž byly předmětné stavební práce realizovány podle smlouvy o dílo č. 13/93, úvěru pro žalovanou od K. b., a. s., postupu stavebních prací v předmětném domě, způsobu financování stavebních prací atd. (čl. III. dovolání).
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že při přezkumu odvoláním napadeného rozsudku oddělil vše, co se nadbytečně zjišťovalo o pronájmu nebytových prostor žalované, o úvěru pro žalovanou na financování stavebních prací a od smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanou, a to s ohledem na to, že žalobce se v žalobě domáhal na žalované doplacení částky 76.905,90 Kč za přestavbu části přízemí domu čp. 9 v K. na sklad a prodejnu, které poté užívala, dle smlouvy o dílo č. 13/93, podepsanou žalovanou 29. 6. 1993 a dohody o změně rozsahu stavebních prací.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud postupoval správně, neboť s ohledem na předmět sporu jsou rozhodujícími skutečnostmi pro posouzení věci zejména to, zda byla účastníky uzavřena smlouva o dílo a je platná, poté zda byl dohodnut změněný rozsah díla, převzetí takto změněného díla a jeho cena. Okolnosti další, zejména vztahy žalované k majiteli domu, získání úvěru, další nájemní vztahy k nebytovým prostorám v uvedeném domě, nejsou pro posuzovanou věc rozhodné, i když pro žalovanou mají nepochybně význam.
Vzhledem k tomu nelze odvolacímu soudu vytýkat, že zmíněná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, neboť uvedenými skutečnostmi se tento soud nezabýval a s ohledem na předmět sporu se jimi zabývat nemusel.
Ze skutkových zjištění, které jsou pro řešení předmětného sporu určující vyplývá, že smlouvu o dílo č. 13/93 podepsala žalovaná dne 29. 6. 1993, smlouva je platná, neboť dílo je vymezeno určitě a cena celého díla byla v čl. III. dohodnuta ve výši 614.000,- Kč. Není tedy správný názor odvolacího soudu v tom, že cena díla nebyla jednoznačně určena a proto je objednatel povinen zaplatiti cenu obvyklou. Smluvní strany si dále dohodly omezení rozsahu díla, což je mezi nimi nesporné, takto omezené dílo žalovaná dne 2. 11. 1993 protokolárně převzala a upravené místnosti poté používala jako opravnu a prodejnu obuvi. Cena omezeného díla byla žalované vyúčtována ve faktuře ze dne 12. 1. 1994, č. 001/94, celkovou částkou 358.958,- Kč, po odečtení zálohy ve výši 300.000,- Kč, částkou 58.958,- Kč, s připočtením DPH ve výši 5% v částce 17.947,90 Kč, zbývalo k zaplacení 76.905,90 Kč. V příloze faktury byl proveden výpočet ceny pro úpravu obchodu tak, že z celkové ceny díla dle smlouvy č. 13/93 ve výši 614.000,- Kč pro celý objekt byla stanovena poměrná část nákladů pro I. etapu - sklad, prodejna pro žalovanou ve výši 322.877,- Kč, k této částce byla připočtena cena víceprací dle dodatku ze dne 4. 10. 1993 ve výši 61.324,- Kč, poté po odpočtu ceny plastového okna a montáže ve výši 40.422,- Kč a smluvní pokuty ve výši 12.000,- Kč za prodlení s předáním díla a zálohy 300.000,- Kč, činil doplatek ceny 58.958,- Kč bez DPH. Úprava ceny díla s ohledem na jeho změněný rozsah nebyla účastníky výslovně dohodnuta.
Podle §549 odst. 1 a 2 obch. zákoníku sjednají-li si strany po uzavření smlouvy o dílo, že omezí rozsah díla, popř. dílo změní a nesjednají-li důsledky této změny na výši ceny, je objednatel povinen zaplatiti jen cenu přiměřeně sníženou, popř. při změně díla sníženou či zvýšenou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a účelných nákladů spojených se změnou díla.
Ze skutkových zjištění týkajících se smlouvy o dílo je zřejmé, že dohodou účastníků došlo především ke změně rozsahu díla a nebyla pro tento případ sjednána změna ceny díla.
Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, vzal za prokázané, že cena díla po jeho omezení činila celkem částku 358.938,- Kč bez DPH, po odečtení zálohy 300.000,- Kč a smluvní pokuty 12.000,- Kč činil poté doplatek ceny díla 76.905,90 Kč včetně 5% DPH. K tomuto skutkovému zjištění však nebyly soudem prvního stupně proto, že nepokládal smlouvu o dílo za platnou, ani soudem odvolacím, provedeny žádné důkazy. Žalovaná, jak vyplývá např. z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 14. 5. 1997, zpochybňovala vyčíslení ceny omezeného díla, zejména víceprací ve výši 61.324,- Kč, taktéž v dovolání zpochybňovala cenu požadovanou žalobcem a souhlasila s úhradou částky 282.455,- Kč.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud, pokud jde o cenu omezeného díla vycházel pouze z toho, že žalovaná podepsala smlouvu o dílo č. 13/93, že smluvní strany se dohodly na omezení díla a že dne 2. 11. 1993 žalovaná převzala dokončené dílo, aniž by zde byla dohoda o ceně omezeného díla a z toho poté vzal za prokázané, že cena díla odpovídá částce vyčíslené žalobcem ve faktuře č. 001/94, aniž by se zabýval námitkami žalované k tomuto vyčíslení, resp. aby v odůvodnění rozsudku uvedl důvody, které ho vedly k takovému závěru.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované je důvodné, neboť odvolací soud vzal v úvahu skutečnost, která z provedeného dokazování nevyplynula a řízení proto trpí vadou dle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle §549 odst. 1 a 2 obch. zákoníku, §238 odst. 1 písm. a), §241 odst. 3 písm. c) a §243b odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O nákladech dovolacího řízení bude podle §243d odst. 1, posl. věta o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2000
JUDr.Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová