ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.225.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 225/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. D., a.s. se sídlem proti žalované P., s. r. o., o 8.013,10 Kč, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 1999, č.j. 15 Co 741/99-52, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14.7.1999, č.j. 17 C 34/99-45, kterým tento soud připustil přistoupení P. M., do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované tak, že jeho účastenství nepřipustil.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že proti usnesení o připuštění dalšího účastníka podal P. M. odvolání, přičemž namítal, že smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 18.6.1993 sice podepsal, ale „fakticky jako jednatel žalované", která také nebytové prostory fakticky užívala. Není proto ve věci pasivně legitimován.
Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že původní žalobce - T. O., s.p. v likvidaci - se žalobou domáhal vůči žalovanému, označenému P., s.r.o. M. P., zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, a žalovanému vznikl dluh na nájemném a úhradách za teplo a teplou vodu. Podáním došlým soudu dne 15.5.1997 likvidátor žalobce oznámil, že žalovaná pohledávka byla převedena smlouvou o postoupení pohledávek na společnost H. D., a.s. Tato společnost následně upřesnila označení žalované na P., s.r.o., a současně navrhla přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované s odůvodněním, že faktury, jejichž zaplacení je předmětem řízení, byly vystaveny na P. M. Rovněž doložila ve fotokopii smlouvu o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi ní a T. O., s.p. v likvidaci, ze dne 7.5.1997, vč. přílohy - seznamu dlužníků, z něhož vyplývá, že předmětem postoupení byla i pohledávka vůči P. M., ve výši 8.013,10 Kč. Poté, co soud prvního stupně připustil přistoupení dalšího účastníka, žalobkyně navrhla změnu žalobního petitu tak, že požadovala, aby soud uložil zaplacení žalované pohledávky oběma žalovaným společně a nerozdílně.
Odvolací soud konstatoval, že podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. může soud na návrh účastníka připustit, aby do řízení vstoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má do řízení vstoupit je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Účelem přistoupení dalšího účastníka je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta i vůči další osobě. Z dispoziční zásady ovládající sporné řízení vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka do řízení může navrhnout pouze žalobce a souhlas toho, kdo má vystupovat na žalované straně, není třeba.
V projednávané věci podala odvolání proti usnesení o připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení osoba, o jejímž vstupu do řízení soud prvního stupně rozhodl. K tomu odvolací soud uvedl, že proti usnesení o přistoupení účastníka do řízení je sice v zásadě odvolání přípustné, ale osobě, o jejímž přistoupení soud rozhodl, přísluší toto právo pouze tehdy, jestliže soud rozhodl v rozporu s ustanovením §92 odst. 1 o.s.ř.
Odvolací soud uzavřel, že pro posouzení věci je rozhodující, zda osoba, která navrhla přistoupení dalšího účastníka, se skutečně stala na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávek, procesním nástupcem původního žalobce. Za situace, kdy se v seznamu postoupených pohledávek uvádí pohledávka vůči P. M. v žalované výši, dospěl odvolací soud k závěru, že se H. D., a.s. nestala procesním nástupcem žalobce, když předmětem řízení je bez jakýchkoli pochyb pohledávka vůči jinému subjektu - P., s.r.o. Protože se osoba, která navrhla připuštění dalšího účastníka do řízení, sama účastníkem řízení nestala, nelze tento návrh považovat za návrh účastníka řízení, z čehož vyplývá, že soud prvního stupně rozhodl o připuštění dalšího účastníka v rozporu s ustanovením §92 odst. 1 o.s.ř. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí změnil.
Závěrem pak odvolací soud uvedl, že ačkoliv nelze dovodit, že by se H. D., a.s. stala účastníkem řízení, musel odvolací soud respektovat označení účastníků, pod kterým vydal soud prvního stupně napadené usnesení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala H. D., a.s. zastoupená advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř.
K namítanému nedostatku skutkových zjištění uvedla, že ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 7.5.1997 byli označeni dlužníci podle účetní evidence postupitele. Žaloba byla podána dne 8.7.1996 a jako žalovaný byl označen P., s.r.o., M. P. V době podání žaloby bylo sídlo společnosti P., s.r.o. shodné s bydlištěm P. M., a to až do 5.8.1998, kdy se její sídlo změnilo. Identifikační číslo bylo uvedeno jen u společnosti P., a to z toho důvodu, že podle ustanovení §79 o.s.ř. je tato povinnost stanovena pouze pro právnické osoby. Návrhem ze dne 6.11.1998 pak žalobkyně, vědoma si nepřesného označení účastníků řízení, podala návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to P. M., a upřesnila sídlo žalované společnosti. Dovolatelka uznává, že měla správně podle ustanovení §43 o.s.ř. opravit označení žalovaných, když oba účastníci, jak P. s.r.o., tak P. M., byli jako účastníci řízení označeni již v žalobě, nikoli žádat o přistoupení dalšího účastníka. Z nesprávného skutkového zjištění pak podle dovolatelky vyplynulo i nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolání není důvodné. Jak správně uzavřel odvolací soud, jestliže dovolatelka není věřitelkou žalované pohledávky, není aktivně legitimována ve sporu o její zaplacení. V projednávané věci sama dovolatelka označila po svém oznámení o tvrzeném procesním nástupnictví jako žalovanou společnost P., s.r.o. Současně navrhla přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, P. M., do řízení. V dovolání pak tvrdí, že v žalobě byli jako žalovaní označení jak P., s.r.o., tak P. M. a ona, vědoma si nepřesného označení obou účastníků, namísto toho, aby opravila označení obou žalovaných, navrhla přistoupení jednoho z nich do řízení.
Tvrzení dovolatelky však neodpovídá původnímu označení žalované v řízení, neboť v žalobě je uvedena jediná žalovaná, a to P., s.r.o., přičemž k obchodnímu jménu této společnosti je připsáno jméno P. M., jejího jednatele, aniž by byl označen za dalšího účastníka řízení. Tomu ostatně odpovídá i postup dovolatelky v řízení, když jedním procesním úkonem upřesnila označení žalované a druhým pak navrhla vstup P. M. do řízení, neboť pokud by byli účastníky řízení jak P., s.r.o., tak P. M., nebylo by potřebné přistoupení P. M. jako účastníka do řízení.
Protože dovolatelka neprokázala, že je věřitelkou žalované pohledávky za společností P., s.r.o. (a ani se o tento průkaz nepokusila), není v projednávané věci aktivně legitimována a závěr odvolacího soudu, na kterém je založeno napadené rozhodnutí je správný. Proto dovolacímu soudu nezbylo než dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. zamítnout.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalované, která měla ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. června 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová